PROLOG
době, kdy měl Spurgeon Robinson za sebou tři týdny jízd v sanitkách, vždy šestatřicet hodin ve službě a šestatřicet hodin mimo službu, lezl mu řidič Meyerson už dávno pěkně na nervy. Kromě toho byl otřesený kalužemi krve a vyvedený z míry pohledem na nejrůznější zranění, a tak neměl rád už ani svoje povinnosti. Zjistil, že občas může uniknout, když zapne svou obrazotvornost a přesvědčí sám sebe, že není v sanitce, ale je ve vesmírné lodi. Nebyl už mladším sekundářem, ale prvním černým mužem na oběžné dráze. Jekot sirény se pak rázem změnil v řev trysek. Bohužel, tupec Maish Meyerson, tím, že se choval jako tuctový řidič, odmítal na kosmických výpravách spolupracovat. „Wehr fahrbrent,“ zavrčel právě vztekle na tvrdohlavého řidiče chryslera se sklápěcí střechou, když kolem něj hnal svoji sanitku. V New Yorku by byl asi problém to staveniště lokalizovat, ale v Bostonu bylo zatím jen několik skutečně vysokých budov. Jeho holá kovová konstrukce natřená červenou podkladovou barvou hrozila proti šedému nebi jako krvavý prst. Přivedla je přímo k místu neštěstí. Spurgeon přibouchl dvířka v okamžiku, kdy siréna doznívala. Skupinka lidí kolem postavy na zemi se rozestoupila. Sedl si na bobek. Podle nezraněné části hlavy viděl, že pacient je mladý. Oči měl zavřené a po ušním lalůčku se mu vinul a odkapával tenký pramínek tekutiny. „Tři patra nad ním někdo upustil francouzák,“ odpověděl muž s břichem, patrně předák, na ještě nevyslovenou otázku. Spurgeon rozdělil zmatovělé vlasy a zapátral svými prsty. Pod roztrženým masem ucítil volné, jako střepiny ostré úlomky kosti. Takže to, co mu teče z ucha, je patrně mozkomíšní tekutina,
V
7