Kapitola první PLANTÁÎ QUEENSCROWN U CHARLESTONU, JIÎNÍ KAROLÍNA
Elizabeth Toliverová pozorovala zpoza ‰irokého, mûkkého okraje zahradnického klobouku svého mlad‰ího syna Silase. Stál u zábradlí verandy a upíral oãi na cestu lemovanou duby, která vedla k jejich domu na plantáÏi; jeho postoj byl pln˘ oãekávání, pohled soustfiedûn˘. Byl zaãátek fiíjna 1835. Elizabeth na nûj hledûla od jednoho ze záhonÛ rÛÏí obklopujících ze dvou stran dÛm, kde se s nÛÏkami v ruce chystala nastfiíhat ko‰ík ãerven˘ch lancastersk˘ch rÛÏí, které v lednu s takov˘mi starostmi o‰etfiovala. âlovûk Ïasne, co dokáÏe udûlat voda, mulã a chlévsk˘ hnÛj s tenk˘mi stonky, a vÛbec s vût‰inou rostlin, poté co byly ponechány dlouho bez náleÏité péãe, pomyslela si. Pfiíroda je plná takov˘ch pfiíkladÛ obnoveného rÛstu a nové síly rostlin, kdyÏ se uspokojí jejich potfieby – kéÏ by si toho pov‰iml ãlovûk a uplatnil to i na lidskou rasu. KéÏ by si toho pov‰iml její manÏel a uplatnil to na potfieby svého druhého syna. „Koho ãeká‰, Silasi?“ zavolala. Silas k ní otoãil hlavu. Byla to velmi hezká hlava obdafiená krásn˘mi toliverovsk˘mi rysy, potvrzujícími, Ïe je potomkem starého rodu anglick˘ch ‰lechticÛ, jejichÏ portréty vítají hosty ve velké vstupní hale Queenscrownu. Silasovy zelené oãi se zúÏily a pod oboãím, plnû odpovídajícím bujné ãerné k‰tici, zaplály jako smaragdy, ov‰em nepochybnost jeho pÛvodu dokazoval dÛlek zasazen˘ doprostfied rodové brady. „Na Jeremyho,“ odpovûdûl struãnû a znovu se zahledûl na cestu. Elizabeth poklesla ramena. Silas jí vyãítal ty zvlá‰tní podmínky v otcovû závûti. „Mohla jsi ho pfiimût, aby si to rozmyslel, mami,“ obvinil ji, „teì musí‰ nést následky.“ Nikdy ho nepfiesvûdãila, Ïe ani netu‰ila, Ïe by otec mohl sepsat poslední vÛli tak, jak ji sepsal, tfiebaÏe 13