Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
prolog
13.58
Stránka 3
Chlapec stál u okna svého pokoje a hleděl na padající sníh. Venku se zvolna začínala tvořit bílá vrstva. Bylo dost chladno. Tentokrát mohla sněhová pokrývka vydržet déle. Měl rád sníh. Na ulicích bylo hned víc světla, dokonce se zdály čistší. Obzvlášť v noci, ve světle pouličních lamp. Z okna měl dobrý výhled. Ve dne se zase rád díval na honosné kočáry projíždějící okolo. Většinou tu postával tehdy, když se mu nedařilo zvečera usnout nebo se v noci z nějakého důvodu probudil. Ten kočár, který právě zastavil před vchodem do měšťanského domu, v němž s matkou Elaine bydleli, tu vídal často. Ale jen v pozdních nočních hodinách. Zrovna jako teď. Nikdy za bílého dne. Z kočáru vystoupil vysoký muž. Zabouchl dvířka a svižně se otočil, aby dal pokyny kočímu. Cípy jeho dlouhého kabátu kolem něj zavlály. Kočár pak odjel a muž si pospíšil do domu. Odemkl si vlastním klíčem. Tak to chodilo, co chlapec pamatoval. Neznámý sem přicházel jako domů. Na první pohled to vypadalo, jako by chlapec vyrůstal v normální londýnské domácnosti. Měli několik sloužících a matka se mu přes den věnovala. Tak to šlo celý čas. Neušil, že když jde spát, matka má v noci jiné spády. Právě dovršil šestý rok. Ale nevzpomínal si, kolik mu asi bylo, když se jí poprvé zeptal, kdo je ten člověk, který k nim s železnou pravidelností chodí. Jen věděl, že je to hodně dávno. Matka se tenkrát zatvářila překvapeně. Nejspíš ji zaskočilo, že syn o tom muži ví. 3