0036671

Adne se nauãila Ïít s noãními mÛrami uÏ dávno. Od té doby, kdy její matka trpûla a zemfiela v objetí krutého pfiízraku Bosquea Mara. âasto se budila rozru‰ená, zalitá potem, ochraptûlá po v˘kfiicích hrÛzy. Chtûla vypadat stateãnû, proto nikomu – ani otci, dokonce ani Connorovi – nefiekla, jak ãasto ji ze spánku budí neãekané a dûsivé noãní mÛry. Ale Ïivot se zmûnil a teì uÏ to pfiestalo b˘t jen její tajemství, protoÏe o samotû trávila noci jen zfiídka.

KdyÏ se s v˘kfiikem vytrhla ze spánku tu noc, vzbudilo to i Connora. Objal ji a uklidÀoval. „Byl to jen sen,“ ‰eptal jí, neÏ mohla nûco fiíct. „UÏ je to pryã.“ Hladil ji po vlasech, kdyÏ se v‰ak dostal ke zpocenému zátylku, nakrátko se zarazil. „O matce?“ zeptal se ti‰e, kdyÏ se pfiestala tfiást.

Zavrtûla hlavou. Je‰tû nebyla pfiipravená mluvit.

Connor strnul a ona vûdûla proã. UÏ mu povûdûla o zl˘ch snech o matce a pfiízraku. JenÏe od té doby, co pfied mûsícem skonãila válka, se nûco zmûnilo. Nyní ji pronásledovaly jiné stíny, nepfiíjemnû povûdomé. „Chce‰ o tom mluvit?“ zeptal se jí.

Znovu zavrtûla hlavou a dala mu pusu na tváfi. Vzal ji za bradu tak, aby ji mohl políbit na ústa. âekala na jeho teplo a nûÏnou sílu skrytou v jeho dotecích, vûdûla, Ïe v‰echny ty noãní mÛry zapla‰í. Aãkoli mûla trochu v˘ãitky, rychle na nû 9

zapomnûla. Nechala se pohltit jeho blízkostí. V radosti a bezstarostném vzru‰ení, Ïe jej mÛÏe mít – jeho, kterého chtûla od té doby, kdy pochopila, co znamená chtít muÏe – v objetí kaÏdou noc, nechat se líbat, hladit a laskat. KdyÏ spolu leÏeli propletení ve tmû, nenechával ji na pochybách, Ïe ji chce zrovna tak.

Po noãní mÛfie jej ale nepotfiebovala pouze jako muÏe, pouÏívala ho jako ‰tít, kter˘ zaÏene v‰echen strach. Nechtûla jej vyuÏívat, jenÏe si nevûdûla rady. Ty sny ji sice dûsily, ale je‰tû víc ji trápilo pomy‰lení, co by tomu Connor asi fiekl, kdyby se mu svûfiila.

Povûdût mu pravdu zkrátka nepfiicházelo v úvahu. Nemohla ji fiíct nikomu.

Na hrdle ucítila jeho rty. Zavfiela oãi. Studen˘ pot mizel v Ïáru, kter˘ se jí ‰ífiil do celého tûla. Zabofiila mu prsty do hedvábn˘ch vlasÛ a vzala jej kolem krku. Pfiitiskla se k nûmu a pfiála si, aby stíny, které se jí plíÏí na okraji vûdomí, zmizely.

Chvûla se strachy i touhou. Connor byl pro ni vÏdycky svûtlo ve tmû. âisté svûtlo a nadûje tváfií v tváfi smutku a zoufalství.

AÈ uÏ jí hrozí jakákoli temnota, on ji ochrání.

Musí.

Knihovna Rowanovy vily vypadala, jako by se tudy prohnalo tornádo. Sabine se pomalu otáãela a rozhlíÏela se po v‰ech ‰kodách. Zdálo se jí, Ïe to tu vypadá zrovna jako pfied nûkolika t˘dny, kdy Shay uzavfiel trhlinu mezi lidsk˘m svûtem a podsvûtím. A jelikoÏ tu pak strávila spoustu hodin úklidem a opravami, kdyÏ dÛm pomáhala dát do pofiádku, ani trochu se jí to teì nelíbilo. „Tady!“ zavolala Adne.

Sabine si proklestila cestu k ní.

Adne se krãila nad ãímsi, co vypadalo jako b˘valé police knihovny, a probírala se roztfií‰tûn˘m dfievem a potrhan˘mi stránkami. „Není tu v‰echno.“ Sabine se k ní sklonila. „Jak to mÛÏe‰ poznat?“ 10

„Nejsi jediná, kdo tady trávil hodiny a hodiny,“ opáãila Adne. „Celé dny jsem v‰echno katalogizovala a mÛÏu odpfiisáhnout, Ïe tu není v‰echno. Nûkteré knihy – a to dÛleÏité – chybí.“ „Ví‰ urãitû, Ïe nedopadly nûjak takhle?“ Sabine zvedla z podlahy torzo knihy, která vypadala, jako by pro‰la drtiãkou papíru.

Adne se zasmála, Sabine v‰ak pfiesto neunikl její napjat˘ v˘raz. „Ne. Jsem si jistá, Ïe pfiesnû to chtûli, abychom si mysleli,“ prohlásila. Mávla rukou ke knihovnû… nebo spí‰ k tomu, co z ní zÛstalo. „Máme si myslet, Ïe ‰lo o útok, pfiitom to byla jen krádeÏ.“ „TakÏe pfiípad uzavfien?“ Connor odkopl kus rozbité mramorové bysty. „Dobrá práce, Adne. UÏ mÛÏeme domÛ?“ „To tûÏko.“ Krãila se u zbytkÛ knih, které leÏely na zemi. „Já si nechci hrát na detektiva,“ protestovala Sabine. „Stokrát rad‰i bych informace vymlátila z tûch zlodûjÛ.“ „To zní dobfie,“ zasmál se Connor. „Ale zlodûje máme jenom jednoho, tomu druhému se podafiilo utéct.“ „Jak to?“ Hledaãi rozhodnû nebyli pomalí a tihle zlodûji byli lidé, takÏe chytit je nemûlo b˘t nic tûÏkého. „Pfiedvedl svou u‰lechtilost, podrazil kamarádíãkovi nohy, a zatímco jsme toho prvního sbírali, podafiilo se tomuhle dostat k autu, které zaparkovali na ulici,“ vysvûtloval Connor. „Dojel aÏ do ru‰né ãtvrti, kde bychom ho nemohli honit, aniÏ by to vzbudilo neÏádoucí pozornost.“ „Ten, co mu podrazili nohy, není k niãemu,“ ozval se Ethan, kter˘ právû pfii‰el a zjevnû zaslechl ãást konverzace. „Proã?“ zajímala se Sabine. „Je zaklet˘,“ vysvûtlil a posadil se k ní. „NedokáÏe odpovûdût, kdo ho najal a proã.“ Sabine pfielétla pohledem vybrakované police. „Jak to myslí‰, zaklet˘?“ „Zaklet˘, oãarovan˘,“ pokrãila Adne rameny. „¤íkej tomu, jak chce‰.“ 11

„âerná magie?“ zamraãila se Sabine. „Jak je to moÏné?“ „A proã by nebylo?“ Connor si namotal na prst pramen Adnin˘ch vlasÛ. Plácla jej se ‰kádliv˘m úsmûvem po ruce. „ProtoÏe trhlina je uzavfiená a Harbinger musel odejít.

Myslela jsem, Ïe tím pádem je pryã i magie StráÏcÛ. UÏ Ïádné pfiízraky, Ïádná zakletí, ãáry. Prostû nic.“ „Ano, Harbingerova magie zmizela,“ pfiitakal Connor. „TakÏe mበpravdu, pfiízraky uÏ nejsou, ale magie – ta základní magie – existuje pofiád. Ta nezmizí nikdy.“ „Nic si z toho nedûlej,“ fiekl Ethan a vzal Sabine kolem ramen. „âerná magie nás zamûstnává, musíme dávat bacha, aby se nevymkla z ruky.“ „TakÏe si myslíte, Ïe to zakletí má na svûdomí Logan?“ zeptala se a pfiitiskla se k Ethanovi. „I tu krádeÏ?“ „Rozhodnû je to nበhlavní podezfiel˘,“ opáãil. „Nebo vlastnû ne hlavní, jedin˘. Jedin˘ podezfiel˘.“ Adne se usmála, ale ustaran˘ v˘raz z její tváfie nezmizel. „K ãemu ty knihy chtûl?“ „Co to vlastnû bylo za knihy?“ zeptal se Connor. Posbíral z podlahy kousky roztfií‰tûné vázy a zkou‰el je poskládat dohromady. „To mi právû dûlá starosti. Byly o historii StráÏcÛ, rodokmenech, dûdictví.“ „Mበstrach, protoÏe se Logan chtûl podívat na svÛj rodokmen?“ podivila se Sabine. „MoÏná je prostû osamûl˘, koneckoncÛ tu Ïádní jiní StráÏci nezbyli, ne?“ „Ve skuteãnosti po svûtû zÛstalo je‰tû nûkolik mlad‰ích StráÏcÛ. Schovávají se, abychom je nena‰li. SnaÏí se ale podle mû zbyteãnû, jsou spí‰ paranoidní, neÏ Ïe bychom po nich nûjak zvlá‰È pátrali. Teì uÏ jsou ne‰kodní, jenom lidi, co trochu ovládají ãernou magii.“ „Pfiesnû,“ pfiik˘vla Adne.

Connor odhodil stfiepy vázy, které se vzápûtí roztfií‰tily na je‰tû men‰í kousky. „Myslím, Ïes vynechala pár detailÛ.

Uniká mi, k ãemu tahle konverzace mûla smûfiovat.“ 12

„PromiÀ,“ usmála se. „Chci fiíct, Ïe StráÏci, ze kter˘ch nezÛstaly jen vysu‰ené slupky – protoÏe Ïili ve vypÛjãeném ãase – jsou pofiád tady. Ale nemají moc. Nebo aspoÀ ne takovou, na jakou byli zvyklí.“ „TakÏe myslí‰, Ïe Logan ji chce získat zpátky?“ Sabine zaskfiípala zuby. „MoÏná… snad,“ pfiipustila Adne. „Knihy, které zmizely, nejsou jen o rodokmenech. Popisují pÛvod StráÏcÛ.“ „Hmm,“ zabruãel Connor. „Ale… no nazdar!“ „To je slabé slovo.“ Ethan se dotkl jílce d˘ky, kterou mûl za pasem. „MÛÏe to dokázat?“ zeptala se Sabine. „Mohl by nûjak obnovit jejich moc?“ Adne si zamnula spánky, najednou vypadala unavenû. „Nevím, a ani netu‰ím, jak bychom to mohli zjistit. Logan odnesl knihy, ve kter˘ch jsou v‰echny informace, které by nám v tom mohly pomoct.“ „JenÏe my to musíme zjistit.“ Connor vytáhl z kapsy kabátu dfievûnou skfiíÀku. „Kouknûte se na tohle.“ „Co je to?“ zajímala se Sabine. Vzala si od nûj skfiíÀku, protoÏe Adne stále je‰tû nevzhlédla. SkfiíÀka byla z ebenového dfieva, sloÏitû vyfiezávaná, a zamãená. „Sebrali jsme to tomu zlodûji, kterého jsme chytili,“ odpovûdûl. „Bylo to to jediné, co mûl u sebe. Knihy nesl ten druh˘.“ Sabine se dotkla vzorÛ vyfiezan˘ch do dfieva. „To by mû zajímalo, co je uvnitfi.“ „Tak to zjistíme,“ navrhl Connor. Vzal jí skfiíÀku z ruky a vypáãil zámek. Otevfiel ji, nahlédl dovnitfi a zamraãil se. „Dej to sem,“ napfiáhla ruku Adne. Connor jí krabiãku podal. „Ach!“ „Co je?“ Sabine jí nahlédla pfies rameno.

Uvnitfi leÏel potrhan˘ list papíru, mal˘, zvlá‰tnû tvarovan˘ bíl˘ kámen, dva zlaté prsteny a pfiívûsek.

13

Sabine vzala prsteny do ruky. „Zevnitfi je vyryt˘ nûjak˘ nápis.“ ProhlíÏela si malá písmena. „A. Hart, E. Morrow. Amor et fidelitas.“ „Láska a vûrnost,“ pfieloÏila Adne. „Snubní prsteny?“ „Taky bych fiekla,“ pfiitakala Sabine. „Îenské.“ Ethan se natáhl pro list papíru. „Místo aby se podívaly na dÛkaz, studují ‰perky!“ Sabine do nûj ‰Èouchla. „Ty ‰perky jsou dÛkaz.“ „Jasnû.“ Mrkl na ni a pustil se do ãtení. „Alistair Hart Nightshade, 1388–1666, velk˘ poÏár Lond˘na.“ „To je divné.“ Adne si od nûj vzala list. „Myslí‰ to, Ïe umfiel ve dvû stû sedmdesáti osmi letech?“ zeptal se Connor. „Na tom pfiece v téhle branÏi není nic divného.“ „Ne, myslím to, Ïe jsou vûci ve skfiíÀce star‰í neÏ ten papír. Chápej, je to skuteãn˘ papír, ne pergamen, na jak˘ se psalo ve stfiedovûku.“ PodrÏela list na svûtle. „Podle mû je vzadu podepsan˘, ale jde to ‰patnû pfieãíst. Moment… jo, je tu jméno. ‚C. Nightshade, 1859‘. No bezva.“ „Co je?“ nechápala Sabine. „To musí b˘t Cameron Nightshade,“ soudila Adne. „Postavil tenhle dÛm. Pfii‰li sem se Ïenou z Anglie v osmnáctém století – byli to první StráÏci v Severní Americe.“ „Chtûla bys pfievzít Silasovu práci?“ r˘pl si Connor. „Co má tahle pfiedná‰ka znamenat?“ Vyplázla na nûj jazyk. „Já jsem z tûch knih, které jsem tu katalogizovala, nûco pfieãetla, místo abych se snaÏila vykroutit ze sv˘ch povinností… na rozdíl nûkter˘ch jin˘ch lidí.“ Pokrãil rameny. „Rad‰i jsem venku neÏ v zatuchlé staré barabiznû.“ „Zatuchlá nebyla, dokud se tu nestalo tohle.“ „TakÏe Cameron nechal v Alistairovû truhlici vzkaz?“ ozvala se Sabine.

Adne pfiik˘vla. „Jestli si dobfie vzpomínám, Cameron byl AlistairÛv syn.“ 14

„Ale proã by mûlo Loganovi na takov˘ch cetkách záleÏet?“ Ethan ze skfiíÀky vytáhl bíl˘ kámen. „A proã je tu tenhle kámen?“ Sabine si jej prohlédla pozornûji a rozesmála se.

Ethan se po ní úkosem podíval. „Co je?“ „Není to kámen, ale kost, z kloubu na ruce.“ „Fuj!“ Ethan ji pustil. Na‰tûstí pod ni Adne vãas posunula skfiíÀku a kost do ní zachytila. „Proã by si nûkdo schovával kost?“ Ethan si zufiivû otíral ruce do kabátu. „Tak se to dûlávalo,“ vysvûtlovala Adne. „Obyãejnû sice hlavnû u svat˘ch a jin˘ch v˘znamnûj‰ích osobností, kaÏdopádnû se ale vûfiilo, Ïe kosti mrtv˘ch mají velkou moc… coÏ pro nás není zrovna nejlep‰í zpráva.“ „Myslí‰, Ïe z toho chtûl udûlat nûjak˘ zvrácen˘ amulet?“ zeptal se Connor. „Na to si klidnû mÛÏe‰ vsadit,“ ujistila jej Adne a zvedla pfiívûsek. „Tohle je mnohem hezãí neÏ ta kost.“ Sabine se sklonila blíÏ. Pfiívûsek byl ováln˘, zhruba velikosti dlanû, a visel na zlatém fietízku. Ve zlatû byl zasazen krvavû rud˘ rubín a v jeho nitru spoãíval podivnû znepokojiv˘ obrázek – rÛÏe mezi dvûma zkfiíÏen˘mi meãi. „Krásn˘,“ za‰eptala.

Adne pfiik˘vla. „Nûco takového jsem je‰tû nevidûla.“ „To je intaglio,“ vysvûtloval Connor. „Vlastnû obrácená kamej. Vyryli obrázek do toho drahokamu, proto má takovou hloubku. Dávaly se jako dárky a slova v nich vyrytá mûla obvykle nûjak˘ mystick˘ v˘znam nebo moc – jako talisman.“ V‰ichni na nûj zÛstali zírat. „Odkud to, sakra, ví‰?“ ozval se nakonec Ethan.

Connor zaka‰lal, podíval se na Adne a vzápûtí se odvrátil. „No… ehm, tedy… prostû jsem si v poslední dobû pfieãetl nûco o ‰percích a… prostû tak.“ Adne zãervenala, sklopila oãi ke skfiíÀce. Ost˘chavû se usmála.

15

„No to je fuk, kaÏdopádnû je to, jak jsem fiíkal,“ dodal Connor.

Sabine si od Adne pfiívûsek vzala a obrátila jej. „Je tu taky nûco vyrytého,“ oznámila. „Sanguine et igne nascimur.“ „V krvi a ohni se rodíme.“ Adne se zachvûla. „Je‰tû nûco?“ „Dal‰í jméno,“ odpovûdûla Sabine ti‰e. „Eira.“ V místnosti se rozhostilo strnulé ticho. „To byla první StráÏkynû,“ doplnila Adne. Vytrhla Sabine pfiívûsek, strãila jej do skfiíÀky a pfiibouchla víko v marné Pandofiinû snaze zabránit hrÛzám, aby se vyvalily na svût.

KdyÏ vzhlédla, chvûla se. „Logan se vrací. Vrací se na úpln˘ zaãátek.“ Cítila na sobû jejich pohledy. Popadla skfiíÀku a utekla z knihovny, aniÏ tu‰ila, kam vlastnû bûÏí. Za chvíli uÏ stála venku a nasávala ãerstv˘ coloradsk˘ vzduch. Bylo krásnû, a aãkoli v sobû vzduch dosud nesl chlad, vonûl pfiíslibem jara.

Znovu se rozbûhla, jako by její nohy mûly vlastní vÛli, nerozumûla sama sobû.

KdyÏ se koneãnû zastavila, zprudka oddechovala a od úst jí stoupaly malé obláãky páry. Rozhlédla se ve snaze zjistit, kde vlastnû je, a proã ji okolnosti kolem Loganova vloupání tak vydûsily. KdyÏ si uvûdomila, kde stojí, podlomila se jí kolena a ona klesla k zemi.

V zahradû. V zahradû Bosquea Mara. Tady nemÛÏe b˘t.

Tady ne.

Proã se tohle dûje?

Nikdy pfiedtím neomdlela, ale najednou se nedokázala udrÏet dokonce ani na kolenou. Do hlavy se jí vkrádala ãerná mlha, která zastínila v‰echno kolem a uvrhla ji rovnou do spárÛ noãní mÛry.

OkamÏitû ten v˘jev poznala, ale díky své fyzické pfiítomnosti v zahradû koneãnû pochopila, Ïe ten sen není jen v˘plodem její pfiedstavivosti. Pfiíli‰ intenzivnû si uvûdomovala hlínu pod nohama, jak je Ïivá. S rukama na zemi v‰echno 16

cítila – chodby a cesty kofienÛ a fiek, horniny i magma pod nimi. A hlína ji poznala. Zachvûla se jí pod rukama. „V˘bornû.“ Zavfiela pevnû oãi. Ten hlas znala, ale odmítla si to pfiiznat.

Tohle se doopravdy nedûje. On tu není.

Pfiála si, aby mohla zavfiít i u‰i a nesly‰ela kroky, které se blíÏily. Jeho pfiítomnost byla cítit v‰ude kolem. Mocná a nepochopitelnû lákavá. „Mám to tu rád,“ promluvil Bosque Mar. „Zahrada tû ke mnû pfiivedla. Tohle je na‰e místo.“ Stále schoulená se zavfien˘ma oãima za‰eptala: „Ne.“ Zasmál se. „Taková bojovnice. Pfiipomínበmi ji.“ „Dost.“ Do oãí se jí zaãínaly drát slzy.

Byl blízko, tak blízko. Cítila, jak se k ní naklonil. „Je ãas, abys ‰la se mnou.“ „Ne!“ Vykfiikla a odvalila se stranou.

Vymr‰tila paÏi, koneãnû otevfiela oãi. Nezasáhla v‰ak nic neÏ vzduch.

Bosquea v zahradû nevidûla. Byla sama. Zajíkla se, vzápûtí se rozplakala.

Bylo by pro ni snaz‰í pfiijmout, Ïe mûla halucinace z rozru‰ení a únavy. JenÏe umûla poznat magii. Cítila její pfiítomnost v‰ude kolem spolu s intenzivním pocitem, Ïe si pro ni nûco jde.

VÏdycky si myslela, Ïe bude ‰Èastná, aÏ jednou pominou noãní mÛry o matãinû smrti. JenÏe ty vzápûtí vystfiídaly nové sny. A aãkoli se to zdálo nemoÏné, byly je‰tû hor‰í. Nenesly v sobû smutné obrazy z minulosti. Cítila, Ïe naopak pfiedznamenávají budoucnost.

Zaãalo to po západu slunce v den, kdy Hledaãi vybojovali své nejvût‰í vítûzství. Trhlina byla uzavfiena. Válka skonãila.

Adne usnula v Connorovû náruãi. âekala klidnou noc. Aãkoli ji bolelo srdce nad ztrátou otce a bratra, vûfiila, Ïe jejich obûÈ pomohla dát svût znovu do pofiádku.

Nebyla pfiipravená na pfiíliv hrÛzy, kter˘ ji v noci opanoval.

17

Ve snu procházela zahradou Rowanovy vily. Na zmrzlé zemi kolem leÏeli mrtví vlci. Adne je bez váhání míjela. O nû v‰ak ne‰lo. Táhlo ji to jinam.

KdyÏ do‰la k zvadlému Ïivému plotu, zastavila se. „Vûdûl jsem, Ïe pfiijde‰.“ Pfied ní se zhmotnil Bosque Mar. „Musíme toho tolik probrat, Ariadne.“ Natáhl k ní ruku a ona se jí bez váhání chytila. Usmál se na ni. Ten úsmûv se zkfiivil, ústa se roztahovala v groteskním ‰klebu, aÏ mu popraskala kÛÏe. Z tváfie se zaãaly odlupovat cáry masa, pomalu se objevovala jeho skuteãná podoba.

Adne zaãala kfiiãet a kfiiãela, dokud ji vlastní kfiik neprobudil ze spaní.

Její noãní mÛry nebyly pokaÏdé stejné. Nûkdy se odehrávaly v knihovnû Rowanovy vily, jindy v útrobách vulkánu Pyralis, kde kolem ní krouÏili ohniví vlci. Ale aÈ uÏ se ve snu octla kdekoli, vÏdy tam na ni ãekal Bosque. A kdyÏ jí pokynul, pokaÏdé ‰la za ním.

Tu první noc, kdyÏ se probudila celá roztfiesená, si myslela, Ïe pfiíãinu toho snu zná. V mysli jí pevnû uvízla nepfiíjemná vzpomínka na první, a zároveÀ poslední setkání s ním. „Tak roztomilá a mlaìouãká.“ Bosque ji sledoval a pfiitom se olizoval. „A s takovou mocí. Hrála sis s mou zahradou, holãiãko. Bez dovolení.“ Pohnul prsty a Adne klop˘tla. „Prosím, zastav se na chvilku, myslím, Ïe bys mi mohla dobfie poslouÏit.“ Upadla a zaÈala prsty do koberce, kter˘ se zaãal trhat na kusy. Dlouhá vlákna se bleskovou rychlostí svinula do tlust˘ch provazÛ, ty se jí omotaly kolem kotníkÛ a plazily se dál po jejím tûle.

Bûhem poslední bitvy ji oddûlil od ostatních. KdyÏ na ni mluvil, cítila jeho pohled úplnû stejnû, jako by se jí dot˘kal.

Bojovala s pouty, kter˘mi ji znehybnûl, ale pfiitom se chvûla, nedokázala setfiást pocit, Ïe Bosqueovi staãil jedin˘ pohled, aby lépe neÏ kdokoli jin˘ pochopil, co je zaã a jakou má moc.

Nevûdûla, jak si to vysvûtlit.

18