KAPITOLA 1
Edinburgh, Skotsko
Dívala jsem se na obraz před sebou a přemýšlela, co
to, sakra, je. Mně to připadalo jen jako shluk různobarevných, tu a tam vystínovaných čar a čtverců. Zdálo se mi to povědomé. Vlastně jsem se domnívala, že mám někde schovaný pozoruhodně podobný obrázek, který mi Cole nakreslil, když mu byly tři. Přesto jsem pochybovala, že by za Coleovu kresbu někdo zaplatil tři sta sedmdesát pět liber. Taky jsem si nebyla jistá příčetností toho, kdo si za takovou sumu koupí plátno, které vypadalo, že bylo opřené u železniční trati právě ve chvíli, kdy nákladní vlak plný barev vykolejil a převrátil se. Když jsem se však letmo rozhlédla kolem sebe, viděla jsem, že většině návštěvníků galerie se to umělecké dílo líbí. Asi jsem nebyla dost inteligentní, abych ho pochopila. Ve snaze vypadat kvůli svému příteli kultivovaněji jsem nasadila zádumčivý výraz a přesunula se k dalším plátnům. „Hm, fajn, nerozumím tomu,“ ozval se vedle mě tichý a zastřený hlas. Poznala bych ho kdekoli. Slova vyřčená s americkým přízvukem pokulhávala v rytmu a ostřejší výslovnost souhlásek byla způsobená tím, že dotyčná osoba žila už téměř šest let ve Skotsku. Zmocnila se mě úleva. Sklonila jsem hlavu a setkala