6
16
Po krˇtinách UROZENÁ PANÍ ANNA DOROTHEA z Zedwitzů seděla u okna a probírala se svými šperky. Neměla jich příliš mnoho, alespoň podle toho ne, jak důležitě nyní cítila svůj stav. Což ovšem neznamená, že by byla nějakou ubohou hraběnkou z Nemanic, tak chudá opravdu není. Před necelými sedmi lety si dokonce myslela, kdovíjak dobře se nevdala. Nejen to, Anna se vdávala takřka vítězně. Už jí šlo na třicátý pátý rok! Proti ženichovi byli tehdy Reizensteinové jenom chudí. Josef Adam již v té době vybředl z dluhů a jeho Neuburg s Aší patřily mezi bohatší panství v kraji. Což neznamená, že něco přehlížela; věděla, že zdejší poddaní jsou pracovití jako málokde. Přestože rádi vymýšlejí pletichy a nepříjemnosti. Jen škoda, že rozlehlý neuburský palác se zbytky původního hradu nikdo po posledním požáru nevzkřísil. Přesto panství se dvěma mlýny, poddanskými statky a celým městem vynáší rok od roku víc. Tvrziště na Mikulášském vrchu, kde se Zedwitzova rodina usídlila, se sice žádnému zámečku dodnes nepodobá ani ve snu, ale není ani o mnoho menší než zámek na protějším a mnohem nižším návrší. Josef Adam se ho musel kdysi vzdát, aby díky penězům z prodeje pozvedl ostatní panství. Už se vzpamatovalo z válečných útrap, hladu a toho strašlivého moru, každý hospodář tu měl dost rukou na práci. 5