Anatomie spiknutí
1
V bfieznu v ‰est ãtyfiicet je v PafiíÏi chladno a snad je‰tû chladnûji, kdyÏ má nûkdo zemfiít pfied popravãí ãetou. V tu dobu 11. bfiezna 1963 stál na hlavním nádvofií pevnosti v Ivry vysok˘ dÛstojník francouzského letectva pfiipoutan˘ zezadu za ruce ke kÛlu zaraÏenému do prochladlého ‰tûrku a upíral oãi, které pomalu ztrácely nevûfiící v˘raz, na ãetu vojákÛ nastoupenou dvacet metrÛ pfied ním. Zachrastil se‰lápnut˘ ‰tûrk, napûtí maliãko povolilo, to zavazovali podplukovníkovi Jeanu-Marie Bastienu-Thirymu oãi, odnímajíce jim navÏdy svûtlo. Vojáci si nabili a natáhli karabiny a do rachotu dvaceti závûrÛ bezmocnû zamumlal knûz. Za zdí zavfie‰tûl klakson kamionu, kterému nûjaké men‰í vozidlo pfiekáÏelo v cestû do centra mûsta; troubení pfiehlu‰ilo povel „K líci zbraÀ“ vydan˘ velitelem popravãí ãety a umlklo. Tfiesk v˘stfielÛ zãefiil hladinu procitajícího mûsta jen vypla‰en˘mi holuby, ktefií na chvilku vzlétli do vzduchu. KdyÏ za pár vtefiin su‰e a osamocenû pleskla rána z milosti, ztratila se v rostoucím rámusu dopravního ruchu. Smrt tohoto dÛstojníka, kter˘ jako vÛdce gangu sloÏeného z teroristÛ Organizace tajné armády (OAS) pfiipravoval atentát na francouzského prezidenta, mûla znamenat konec úkladÛ o prezidentÛv Ïivot. Ironií osudu znamenala zaãátek, a abychom objasnili pfiíãinu, musíme vysvûtlit, proã toho rána na dvofie vojenské vûznice u PafiíÏe viselo z provazÛ prostfiílené tûlo... Slunce koneãnû zapadlo za palácovou zeì a dlouhé, hrbolaté stíny pfiinesly na nádvofií vítanou úlevu. Byl nejteplej‰í den v roce a je‰tû v sedm veãer ukazoval teplomûr tfiiadvacet stupÀÛ. V‰ude v rozpáleném mûstû nakládali PafiíÏané nervózní manÏelky a ubreãené dûti do aut a vlakÛ a odváÏeli je na víkend na venkov. Byl 22. srpen 1962, den, kdy za hranicemi PafiíÏe ãekala hrstka muÏÛ rozhodnut˘ch, Ïe prezident, generál Charles de Gaulle, zemfie.
5