Anatomie spiknutí
1
V bfieznu v ‰est ãtyfiicet je v PafiíÏi chladno a snad je‰tû chladnûji, kdyÏ má nûkdo zemfiít pfied popravãí ãetou. V tu dobu 11. bfiezna 1963 stál na hlavním nádvofií pevnosti v Ivry vysok˘ dÛstojník francouzského letectva pfiipoutan˘ zezadu za ruce ke kÛlu zaraÏenému do prochladlého ‰tûrku a upíral oãi, které pomalu ztrácely nevûfiící v˘raz, na ãetu vojákÛ nastoupenou dvacet metrÛ pfied ním. Zachrastil se‰lápnut˘ ‰tûrk, napûtí maliãko povolilo, to zavazovali podplukovníkovi Jeanu-Marie Bastienu-Thirymu oãi, odnímajíce jim navÏdy svûtlo. Vojáci si nabili a natáhli karabiny a do rachotu dvaceti závûrÛ bezmocnû zamumlal knûz. Za zdí zavfie‰tûl klakson kamionu, kterému nûjaké men‰í vozidlo pfiekáÏelo v cestû do centra mûsta; troubení pfiehlu‰ilo povel „K líci zbraÀ“ vydan˘ velitelem popravãí ãety a umlklo. Tfiesk v˘stfielÛ zãefiil hladinu procitajícího mûsta jen vypla‰en˘mi holuby, ktefií na chvilku vzlétli do vzduchu. KdyÏ za pár vtefiin su‰e a osamocenû pleskla rána z milosti, ztratila se v rostoucím rámusu dopravního ruchu. Smrt tohoto dÛstojníka, kter˘ jako vÛdce gangu sloÏeného z teroristÛ Organizace tajné armády (OAS) pfiipravoval atentát na francouzského prezidenta, mûla znamenat konec úkladÛ o prezidentÛv Ïivot. Ironií osudu znamenala zaãátek, a abychom objasnili pfiíãinu, musíme vysvûtlit, proã toho rána na dvofie vojenské vûznice u PafiíÏe viselo z provazÛ prostfiílené tûlo... Slunce koneãnû zapadlo za palácovou zeì a dlouhé, hrbolaté stíny pfiinesly na nádvofií vítanou úlevu. Byl nejteplej‰í den v roce a je‰tû v sedm veãer ukazoval teplomûr tfiiadvacet stupÀÛ. V‰ude v rozpáleném mûstû nakládali PafiíÏané nervózní manÏelky a ubreãené dûti do aut a vlakÛ a odváÏeli je na víkend na venkov. Byl 22. srpen 1962, den, kdy za hranicemi PafiíÏe ãekala hrstka muÏÛ rozhodnut˘ch, Ïe prezident, generál Charles de Gaulle, zemfie.
5
Zatímco obyvatelé hlavního mûsta se chystali prchnout pfied vedrem k fiekám a k mofii, kde bylo snesitelnûji, pokraãovala za honosnou fasádou Elysejského paláce schÛze vlády. Po nahnûdlé dlaÏbû, chladnoucí v úlevném stínu, se pfies tfii ãtvrtiny pfiedního nádvofií táhl kruh ‰estnácti ãern˘ch salonních Citro e¨ nÛ DS zaparkovan˘ch tûsnû za sebou. ¤idiãi, schovaní v nejhlub‰ím chládku u západní zdi, kam stíny dopadly nejdfiív, spolu klábosili jako v‰ichni, kdo vût‰inu pracovní doby ãekají na své nevypoãitatelné pány. Na neobvyklou délku dne‰ního vládního zasedání Ïehrali skoro do pÛl osmé. Pak se za sklenûn˘mi dvefimi nad ‰esti vstupními palácov˘mi schody objevil ofietûzovan˘ a ometálovan˘ vrátn˘ a pokynul stráÏím. ¤idiãi za‰lápli nedokoufiené guloásky. Policisté a stráÏe v budkách u brány strnuli jako sochy a masivní Ïelezné mfiíÏe se rázem otevfiely. KdyÏ se za sklenûn˘mi dvefimi objevila první skupina ministrÛ, fiidiãi uÏ sedûli za volanty. Vrátn˘ otevfiel dvefie a ãlenové vlády se trousili po schodech, pfiejíce si navzájem pfiíjemn˘ víkend. V pfiedepsaném pofiadí pfiedjíÏdûly limuzíny k nejniωímu schodu, vrátn˘ s úklonou otevíral zadní dvefie, ministfii nastupovali a odjíÏdûli kolem salutující palácové stráÏe do ulice Faubourg-St-Honoré. Za deset minut byli pryã. Na dvofie zÛstaly dva dlouhé ãerné Citro e¨ ny DS a oba pomalu klouzaly ke schodÛm. První, s vlajkou prezidenta Francouzské republiky, fiídil Francis Marroux, policejní ‰ofér z v˘cvikového a velitelského stfiediska státního ãetnictva v Satory. Byl to tich˘, uzavfien˘ ãlovûk, kter˘ s ministersk˘mi ‰oféry na dvofie nikdy nevtipkoval. Ale mûl Ïelezné nervy a umûl jezdit rychle a bezpeãnû; proto mohl b˘t de Gaullov˘m osobním fiidiãem. Sedûl ve voze sám. Za ním jel s druh˘m Citro e¨ nem DS 19 dal‰í ãetník ze Satory. V 19.45 se za sklenûn˘mi dvefimi objevila druhá skupina a muÏi na dvofie znovu znehybnûli v pozoru. Zahlédli za sklem obvykl˘ uhlovû ‰ed˘ dvoufiadov˘ oblek a tmavou vázanku Charlese de Gaulla. Se starosvûtskou galantností nechal prezident projít paní Yvonne de Gaullovou a pak ji vzal za ruku a vedl ze schodÛ k ãekajícímu citro e¨ nu. U vozu se roze‰li a prezidentova choÈ nastoupila do prvního automobilu zadními dvefimi zleva. Generál k ní nastoupil zprava. Jejich zeÈ, plukovník Alain de Boissieu, tehdy náãelník ‰tábu
6
obrnûn˘ch a jízdních jednotek francouzské armády, ovûfiil, zda jsou zadní dvefie z obou stran bezpeãnû zavfieny, a nasedl dopfiedu vedle Marrouxe. Dal‰í dva muÏi ze skupiny provázející prezidentskou dvojici po schodech se posadili do druhého vozu. Henri d’Jouder, hromotluck˘ tûlesn˘ stráÏce urãen˘ pro tento den, alÏírsk˘ Kabyl, nasedl dopfiedu vedle fiidiãe, uvolnil si tûÏk˘ revolver v levém podpaÏí a mocnû se zapfiel zády do opûradla. Od té chvíle tûkal bez ustání oãima, ne po autû pfied nimi, ale po chodnících a nároÏích, kolem nichÏ projíÏdûli. Druh˘ muÏ si sedl za nûho, ale napfied dal poslední pfiíkaz jednomu z policistÛ zÛstávajících v paláci. Byl to komisafi Jean Ducret, ‰éf prezidentovy osobní stráÏe. U západní zdi tfiaskavû na‰lápli dva silniãní policisté v bíl˘ch pfiilbách své motorky a zvolna vyjeli ze stínu k bránû. Pfied v˘jezdem se na dva metry od sebe zastavili a ohlédli se. Marroux se odlepil s prvním citro e¨ nem od schodÛ, vyrazil k bránû a zafiadil se za motorizované pfiedjezdce. Druh˘ vÛz jel za ním. Bylo 19.50. Îelezné mfiíÏe se znovu rozletûly a mal˘ konvoj se vyfiítil kolem zkamenûl˘ch stráÏí. Na konci ulice zahnul do avenue de Marigny. Zpod ka‰tanÛ jej sledoval mlad˘ skútrista v bílé pfiilbû. KdyÏ kolem nûho konvoj projel, odrazil se od obrubníku a jel za ním. Frekvence na silnicích byla na srpnov˘ víkend normální a prezidentÛv v˘jezd nebyl pfiedem ohlá‰en. Jen kvílení motocyklov˘ch sirén oznamovalo dopravním stráÏníkÛm, kdo se blíÏí, a museli pak zbûsile mávat a pískat, aby dopravu vãas zastavili. V ‰eru pod ka‰tany nabral konvoj rychlost, vfiítil se na slunné Clemenceauovo námûstí a zamífiil rovnou k mostu Alexandra III. Mladíkovi na skútru se v závûsu za úfiedními vozidly jelo docela snadno. Za mostem vjel Marroux za motocyklisty do avenue generála Gallieniho a odtud na ‰irok˘ bulvár des Invalides. Skútrista pochopil. Na rohu bulváru a ulice de Varennes ubral fivoucí plyn a zahnul k nároÏní kavárnû. Rychle pro‰el dozadu k telefonu, vytáhl z kapsy kovovou známku a vytoãil místní ãíslo. Podplukovník Jean-Marie Bastien-Thiry ãekal v kavárnû na pfiedmûstí Meudon. Mûl tfiicet pût let, Ïenu, tfii dûti a místo na ministerstvu letectva. Za konvenãní fasádou svého zamûstnání
7
a rodinného Ïivota hofice nenávidûl Charlese de Gaulla, protoÏe byl pfiesvûdãen, Ïe vydáním AlÏírska tamním nacionalistÛm zradil Francii a také ty, ktefií ho v roce 1958 povolali znovu k moci. Sám ztrátou AlÏírska o nic nepfii‰el a na jeho motivech nebylo nic osobního. PovaÏoval se za vlastence a vûfiil, Ïe své milované vlasti prokáÏe dobrou sluÏbu, zabije-li ãlovûka, v nûmÏ vidûl zrádce. V té dobû tak sm˘‰lely tisíce lidí, ale jen máloktefií patfiili k fanatick˘m ãlenÛm Organizace tajné armády, ktefií pfiísahali, Ïe de Gaulla zabijí a jeho vládu svrhnou. Bastien-Thiry byl jedním z nich. KdyÏ ho zavolali k telefonu, popíjel pivo. Barman mu podal sluchátko a ‰el vyladit televizor na druhém konci pultu. Bastien-Thiry nûkolik vtefiin poslouchal, pak do telefonu za‰eptal: „V˘bornû, dûkuji,“ a zavûsil. Pivo uÏ mûl zaplaceno. Pomalu vy‰el na chodník pfied kavárniãku, vytáhl z podpaÏí stoãené noviny a dvakrát je peãlivû rozevfiel. V prvním patfie na druhé stranû ulice spustila mladá Ïena krajkovou záclonu za oknem svého bytu a otoãila se k dvanácti muÏÛm, ktefií pfiecházeli po místnosti. „Je to trasa ãíslo dvû,“ fiekla. Pût mlad‰ích, ktefií byli v tomto „fiemesle“ amatéry a nervóznû si mnuli ruce, vyskoãilo. Ostatní atentátníci byli star‰í a klidnûj‰í. Jejich velitel a zástupce Bastiena-Thiryho, poruãík Alain Bougrenet de la Tocnaye, byl pravicov˘ extremista z velkostatkáfiské rodiny, pûtatfiicetilet˘, Ïenat˘, otec dvou dûtí. Nejzlovûstnûji z nich vypadal Georges Watin, devûtatfiicetilet˘ ramenáã s buldoãími ãelistmi, fanatik z OAS, pÛvodnû zemûdûlsk˘ inÏen˘r z AlÏíru, kter˘ se bûhem dvou let stal jedním z nejnebezpeãnûj‰ích teroristÛ OAS. Pro staré zranûní na noze se mu fiíkalo Kulhoun. KdyÏ jim dívka pfiedala zprávu, v‰ech dvanáct se vyhrnulo na schody a zadním v˘chodem do postranní ulice, kde parkovalo ‰est aut, zãásti ukraden˘ch, zãásti najat˘ch. Bylo 19.55. Bastien-Thiry vybíral místo pro atentát osobnû, a to nûkolik dní. Vypoãítával úhly v˘stfielÛ, rychlost a vzdálenost jedoucích vozidel a palebnou sílu nezbytnou k jejich zastavení. Rozhodl se pro dlouhou rovnou vozovku zvanou avenue de la Libération, která vedla k hlavní kfiiÏovatce v pfiedmûstské obci Petit Clamart. Podle jeho plánu mûla prvá skupina sloÏená z nejlep‰ích stfielcÛ zahájit palbu na prezidentÛv automobil asi dvû stû metrÛ pfied kfiiÏovatkou. Mûli se ukr˘t za dodávkov˘
8
vÛz zaparkovan˘ po stranû silnice a stfiílet na pfiijíÏdûjící vozidla v hodnû ostrém úhlu, aby byla pravdûpodobnost zásahu co nejvût‰í. Podle v˘poãtu Bastiena-Thiryho mûlo prezidentÛv vÛz prostfielit sto padesát kulek, je‰tû neÏ dojede k dodávkovému autu. Jakmile bude zastaven, vyjede z postranní ulice druhá skupina OAS a rozstfiílí zblízka vÛz tajné policie. Obû skupiny zlikvidují prezidentÛv konvoj za nûkolik vtefiin, naãeÏ pobûÏí ke tfiem autÛm za dal‰ím rohem a v tûch ujedou. Bastien-Thiry, tfiináct˘ z nich, mûl funkci pfiedsunuté hlídky. Ve 20.05 zaujaly obû skupiny své pozice. Sto metrÛ od nich smûrem k PafiíÏi postával na autobusové zastávce Bastien-Thiry s novinami v ruce. AÏ jimi mávne, bude to signál pro Serge Berniera, velitele prvního komanda stojícího u dodávky. Ten pfiedá rozkaz stfielcÛm leÏícím v trávû u jeho nohou. Bougrenet de la Tocnaye vjede s autem do cesty tajné policii. Vedle nûho bude sedût Watin Kulhoun se samopalem. KdyÏ u silnice v Petit Clamart zacvakaly odji‰Èované zbranû, konvoj generála de Gaulla pronikl z ru‰ného centra na volnûj‰í pfiedmûstské vozovky. Tam se jeho rychlost pfiiblíÏila skoro ke stovce. Na volné cestû mrkl Francis Marroux po hodinkách, vycítil rozmrzelou netrpûlivost starého generála a zv˘‰il rychlost je‰tû víc. Oba motocyklisté pfied nimi zpomalili a zafiadili se za konvoj. De Gaulle takov˘ okázal˘ pfiedvoj nesná‰el a zbavoval se ho, kde mohl. Tak vjeli do avenue de la Division Leclerc v Petit Clamartu. Bylo 20.17. O necelé dva kilometry dál doplácel Bastien-Thiry na svÛj velk˘ omyl. Dovûdûl se o nûm aÏ po nûkolika mûsících od policie, a to uÏ sedûl v cele smrti. KdyÏ sestavoval ãasov˘ plán atentátu, zjistil si v kalendáfii, Ïe 22. srpna se stmívá ve 20.35; mûli tedy dost ãasu i pro pfiípad, Ïe by de Gaulle vyjel pozdûji, coÏ se také stalo. JenÏe kalendáfi letectva, odkud plukovník tento údaj vyãetl, platil pro rok 1961. 22. srpna 1962 se setmûlo ve 20.10. A tûch pûtadvacet minut zmûnilo dûjiny Francie. Ve 20.18 rozeznal Bastien-Thiry, Ïe po avenue de la Libération se k nûmu stodesetikilometrovou rychlostí fiítí oãekávan˘ konvoj. Zbûsile zamával novinami. O sto metrÛ dál na druhé stranû vozovky mÏoural vztekle Bernier na nejasnou postavu u ze‰efielé autobusové zastávky.
9
Mává uÏ, nebo nemává? NeÏ se staãil rozhodnout, uvidûl, jak se kolem autobusové zastávky pfiehnal Ïraloãí ãenich prezidentova vozu a jak se stále více blíÏí. „Pal!“ zafival na muÏe u sv˘ch nohou. KdyÏ na konvoj vypálili, projíÏdûl uÏ kolem nich, takÏe stfiíleli z devadesátistupÀového úhlu na pohybliv˘ cíl, kter˘ je míjel stodesetikilometrovou rychlostí. To, Ïe automobil dostal aspoÀ dvanáct zásahÛ, svûdãilo o vynikajících stfieleck˘ch kvalitách atentátníkÛ. Vût‰ina kulek zasáhla citro e¨ n zezadu. Roztrhly dvû pneumatiky, a pfiestoÏe byly ze samolepicího materiálu, náhlá ztráta tlaku strhla auto stranou a pfiední kola dostala smyk. Právû tehdy zachránil Francis Marroux de Gaullovi Ïivot. Zatímco eso mezi stfielci, b˘val˘ legionáfi Varga, ostfieloval pneumatiky, ostatní vyprazdÀovali zásobníky do vzdalujícího se zadního okna. Nûkolik kulek prolétlo karoserií, jedna rozbila okno a o nûkolik centimetrÛ minula prezidentÛv nos. Z pfiedního sedadla se otoãil plukovník de Boissieu a zahfimûl na tchána a tchyni: „K zemi!“ Madame de Gaullová sehnula hlavu k manÏelovu klínu. Generál mrazivû utrousil: „UÏ zas?“ a otoãil hlavu k zadnímu oknu. Marroux pevnû sevfiel roztfiesen˘ volant, mírnû jej stoãil do smyku a zároveÀ sníÏil rychlost, ale jen na okamÏik. Vzápûtí jeho citro¨en vyrazil znovu vpfied, k odboãce do avenue du Bois, kde ãekala druhá skupina OAS. Tûsnû za ním jel policejní vÛz, kter˘ nedostal jedin˘ zásah. Pfii rychlosti blíÏících se automobilÛ mûl Bougrenet de la Tocnaye, kter˘ ãekal s nastartovan˘m autem v avenue de Bois, jen dvû moÏnosti: buì jim vjet do cesty a nechat se pfii sráÏce rozsekat napadrÈ, anebo spustit spojku o pÛl vtefiiny pozdûji. Rozhodl se pro druhou. KdyÏ vyrazil z postranní ulice a pfiipojil se k prezidentovu konvoji, automobil po jeho boku nebyl de GaullÛv; jeli v nûm prezidentÛv stráÏce a v˘born˘ stfielec d’Jouder a komisafi Ducret. Watin se vyklonil z pravého okna aÏ po pás a vystfiílel svÛj samopal do zadní stûny citro e¨ nu, kter˘ jel pfied ním a za jehoÏ rozbit˘m oknem zahlédl de GaullÛv py‰n˘ profil. „Proã na nû ti idioti nestfiílejí?“ zahofiekoval prezident. D’Jouder se snaÏil na útoãníky vystfielit pfies tfiímetrovou mezeru mezi auty, ale zaclánûl mu policejní fiidiã. Ducret na fiidiãe kfiikl, aby se drÏel prezidentova vozu, a vzápûtí teroristÛm ujeli. Oba motocyklisté, z nichÏ jednoho de la TocnayÛv náhl˘ v˘jezd málem povalil, se vzpamatovali a dohnali je. Cel˘ konvoj
10
vtrhl po okruhu na kfiiÏovatku, projel ji a uhánûl k vojenskému leti‰ti ve Villacoublay. Neúspû‰ní atentátníci neztráceli ãas rekriminacemi. Na ty do‰lo pozdûji. Tfii vozy pouÏité pfii operaci nechali stát, naskoãili do aut pfiipraven˘ch pro únik a zmizeli v houstnoucí tmû. Komisafi Ducret zavolal autovysílaãkou Villacoublay a struãnû oznámil, co se stalo. KdyÏ tam konvoj o deset minut pozdûji dorazil, generál de Gaulle pfiikázal zajet aÏ k rampû, kde ãekala helikoptéra. Sotva vÛz zastavil, nahrnuli se k nûmu ze v‰ech stran dÛstojníci a hodnostáfii a otevfieli dvefie, aby pomohli otfiesené madame de Gaullové ven. Druhou stranou vystoupil z trosek generál a stfiásl si z klopy sklenûné stfiepiny. Ignoroval vydû‰ené dotazy okolostojících, obe‰el vÛz a podepfiel svou Ïenu. „Pojìte, má drahá, odletíme domÛ,“ fiekl jí a teprve pak oznámil ‰tábu letectva svÛj ortel nad OAS. „Neumûjí pofiádnû stfiílet.“ Odvedl manÏelku do helikoptéry a sedl si vedle ní. Za nimi nastoupil d’Jouder. Odletûli strávit víkend na venkovû. Na leti‰tní plo‰e zÛstal za volantem popelavû bled˘ Francis Marroux. Obû pneumatiky na pravé stranû vozu cestou dodûlaly a citro e¨ n jel po ráfcích. Ducret mu ti‰e poblahopfiál a dal se znovu do vysvûtlování. Zatímco novináfii po celém svûtû si lámali hlavy nad atentátem a z nouze psali své ãlánky na základû osobních dohadÛ, francouzská policie v ãele se státní bezpeãností a za podpory tajné sluÏby a ãetnictva zahájila nejvût‰í policejní operaci v dûjinách Francie. Brzy se z ní vyvinula nejintenzivnûj‰í stíhací akce, jakou kdy tato zemû zaÏila. Pfiekonalo ji teprve pozdûji stíhání jiného atentátníka, jehoÏ historie dosud nebyla zvefiejnûna, ale kter˘ je v policejních archivech dodnes zapsán pod sv˘m krycím jménem ·akal. První úspûch byl zaznamenán 3. záfií, a jak se v policejní práci ãasto stává, zaslouÏila se o to obyãejná kontrola. U mûsta Valence, které leÏí jiÏnû od Lyonu na hlavní silnici z PafiíÏe do Marseille, zastavila silniãní hlídka osobní auto se ãtyfimi muÏi. Toho dne jich kvÛli kontrole prÛkazÛ zastavili stovky, ale tentokrát jeden z cestujících prÛkaz nemûl. Tvrdil, Ïe jej ztratil. Se tfiemi ostatními byl odvezen do Valence k obvyklému pro‰etfiení. Ve Valenci se zjistilo, Ïe dal‰í tfii cestující nemají se ãtvrt˘m nic spoleãného; jen mu nabídli, Ïe ho svezou. Byli propu‰tûni. âtvrtému muÏi byly odebrány otisky prstÛ a odeslány do PafiíÏe
11
ãistû proto, aby se ovûfiilo, zda je tím, za koho se vydává. Za dvanáct hodin pfii‰la odpovûì: Otisky patfií dvaadvacetiletému dezertérovi z cizinecké legie, kterého ãeká vojensk˘ soud. Udal v‰ak pravé jméno Pierre-Denis Magade. Odvezli ho na oblastní velitelství kriminální policie do Lyonu. KdyÏ ãekal na v˘slech, jeden z policistÛ, ktefií ho stfieÏili, se Ïertem zeptal: „A co nám fiekne‰ o Petit-Clamartu?“ Magade bezmocnû pokrãil rameny: „Tak dobfie,“ odpovûdûl, „co chcete vûdût?“ Za napjaté pozornosti ohromen˘ch policistÛ a za skfiípûní per stenografÛ, ktefií popisovali jeden blok za druh˘m, pak Magade „zpíval“ cel˘ch osm hodin. NeÏ skonãil, jmenoval v‰echny úãastníky atentátu v Petit-Clamartu a devût dal‰ích, ktefií hráli men‰í role v pfiípravn˘ch stadiích ãi pfii opatfiování v˘zbroje. Celkem jich bylo dvaadvacet. Stíhání se rozjelo, a tentokrát policie vûdûla, koho hledá. Nakonec unikl jen jeden a ten nebyl dodnes dopaden. Je to George Watin a pfiedpokládá se, Ïe Ïije s vût‰inou ostatních ‰éfÛ OAS ve ·panûlsku mezi civilními kolonisty z AlÏírska. V˘slechy a pfiíprava obÏalob proti Bastienu-Thirymu, Bougrenetovi de la Tocnaye a dal‰ím hlavám spiknutí skonãily v prosinci. V lednu 1963 byla skupina postavena pfied soud. Bûhem procesu sbírala OAS síly k novému frontálnímu útoku na gaullistickou vládu a francouzská tajná sluÏba s ní bojovala zuby nehty. Za roztomil˘mi konvencemi pafiíÏského Ïivota, pod nátûrem kultury a civilizace, zufiila jedna z nejlítûj‰ích a nejsadistiãtûj‰ích podzemních válek moderních dûjin. Francouzská tajná sluÏba má název Service de Documentation Extérieure et de Contre-Espionage, znám˘ pod zkratkou SDECE. Jejím úkolem je jednak ‰pionáÏ v zahraniãí, jednak kontra‰pionáÏ doma, ale nûkdy se stává, Ïe se obû pfiekr˘vají. Její 1. oddûlení má na starosti ãistou ‰pionáÏ a dûlí se na pododdûlení znaãená iniciálou R, zkratkou slova Renseignement (informace). Jsou to R 1, rozbor informací; R 2, v˘chodní Evropa; R 3, západní Evropa; R 4, Afrika; R 5, Stfiední v˘chod; R 6, Dáln˘ v˘chod; R 7, Amerika a západní hemisféra. 2. oddûlení se zab˘vá kontra‰pionáÏí. Trojka a ãtyfika je spoleãná sekce pro komunisty, ‰estka jsou finance a sedmiãka administrativa. Pátému oddûlení se fiíká struãnû akãní. A ve válce s OAS bylo hlavní základnou. Z jeho velitelství v komplexu nenápadn˘ch budov za bulvárem Mortier u ·efiíkové brány, zchátralého
12
pfiedmûstí na severov˘chodû PafiíÏe, vyráÏely do války stovky tvrd˘ch chlapÛ. K románov˘m „ostr˘m hochÛm“ nemûl nikdo z Ïijících lidí blíÏ neÏ tito muÏi z akãního oddûlení, vût‰inou Korsiãané. Byli vycviãeni k vrcholné fyzické zdatnosti a pak odveleni do stfiediska v Satory, kde se ve zvlá‰tním oddílu, izolováni ode v‰ech ostatních, uãili nejrÛznûj‰ím metodám destrukce. Stali se experty na boj lehk˘mi zbranûmi, na zápasy bez zbranû, na karate a judo. Byli vy‰koleni v rádiovém spojení, demolici a sabotáÏi, v˘slechové technice s pouÏitím muãení i bez nûho, v únosech, Ïháfiství a atentátech. Nûktefií umûli jen francouzsky, jiní mluvili plynnû nûkolika jazyky a byli doma ve v‰ech hlavních mûstech svûta. Pfii v˘konu sluÏby mûli právo zabíjet a ãasto toho vyuÏívali. KdyÏ se násilnosti a brutality OAS vystupÀovaly, náãelník ^ Guibaud, posléze pustil tyto muÏe SDECE, generál Eugene z fietûzu a dal jim v taÏení proti OAS volnou ruku. Nûktefií z nich vstoupili do OAS a pronikli aÏ do jejích nejvy‰‰ích orgánÛ. Omezili se pak na podávání informací, na jejichÏ základû mohli jednat jiní, a mnozí emisafii OAS vyslaní do Francie nebo do jin˘ch oblastí, kde podléhali pravomoci policie, byli pochytáni právû díky informacím opatfien˘m agenty akãního oddûlení, pracujícími uvnitfi této teroristické organizace. Nûkdy se stíhané muÏe vlákat do Francie nepodafiilo a byli nemilosrdnû zabiti v zahraniãí. Mnozí pfiíbuzní ãlenÛ OAS, ktefií prostû zmizeli, jsou dodnes pfiesvûdãeni, Ïe je zlikvidovalo akãní oddûlení. Ne Ïe by lidé z OAS mûli k násilnostem daleko. Pracovníky akãního oddûlení, kter˘m pro jejich pfievleky fiíkali „barbouzes“ ãili „vousatí“, nenávidûli ze v‰ech policistÛ nejvíc. V posledních dnech bitvy o moc mezi OAS a gaullistick˘mi pfiedstaviteli v AlÏírsku zajala OAS sedm „vousat˘ch“. Jejich tûla pak byla nalezena na balkonech a kandelábrech, jenÏe bez u‰í a nosÛ. Tímto stylem tajná válka pokraãovala, a kolik lidí bylo umuãeno, k˘m a ve kterém sklepû, se nikdy pfiesnû nedozvíme. Ostatní „vousatí“ zÛstali mimo OAS, pod pfiím˘m velením SDECE. Nûktefií pocházeli z fiad profesionálních gangsterÛ, udrÏovali staré kontakty a nezfiídka si pro nûjakou zvlá‰tû ‰pinavou práci ve vládních sluÏbách zavolali na pomoc nûkdej‰í pfiátele z podsvûtí. Právû kvÛli takov˘m akcím se ve Francii zaãalo mluvit o „paralelní“ (neoficiální) policii, kterou pr˘ fiídí jeden z de Gaullov˘ch nejbliωích spolupracovníkÛ Jacques
13
Foccart. Ve skuteãnosti Ïádná „paralelní“ policie neexistovala; to, co se jí pfiipisovalo, provádûli otrlí muÏi z akãního oddûlení anebo zmobilizovaní ‰éfové gangÛ z „galerky“. Korsiãané, ktefií pfievládají jak v pafiíÏském a marseillském podsvûtí, tak v akãním oddûlení, se vyznají v krevní mstû a po zavraÏdûní sedmi „vousat˘ch“ z mise C v AlÏíru rozpoutali proti OAS vendetu. Tak jak pomáhalo korsické podsvûtí spojencÛm pfii vylodûní v jiÏní Francii v roce 1944 (nikoli nezi‰tnû – za odmûnu pak ovládlo témûfi ve‰ker˘ obchod s nefiestí na Azurovém pobfieÏí), tak pomáhali Korsiãané bojovat za Francii i poãátkem ‰edesát˘ch let krevní mstou na Organizaci tajné armády. Mnozí z ãlenÛ OAS, kter˘m se pfiezdívalo „ãerné nohy“ (Francouzi narození v AlÏírsku), byli téhoÏ zaloÏení jako Korsiãané a leckdy to byl boj témûfi bratrovraÏedn˘. Jak se vlekl proces s Bastienem-Thirym a jeho druhy, zahájila svou kampaÀ také OAS. Její vÛdãí osobností, zákulisním podnûcovatelem spiknutí v Petit-Clamartu, byl plukovník Antoine Argoud. Jako odchovanec jedné z pfiedních francouzsk˘ch univerzit, Ecole Polytechnique, vynikal bystr˘m úsudkem a dynamickou energií. V hodnosti poruãíka bojoval pod de Gaullov˘m vedením ve „Svobodné Francii“ proti nacistick˘m okupantÛm. Pozdûji velel jízdnímu pluku v AlÏírsku. Byl to mal˘, spor˘ ãlovûk, v˘born˘, ale bezohledn˘ voják. V roce 1962 se stal operaãním ‰éfem OAS v exilu. ProtoÏe mûl zku‰enosti s psychologickou válkou, vûdûl, Ïe boj proti gaullistické Francii se musí vést na v‰ech úrovních, terorem, diplomacií i propagandou. V rámci kampanû se postaral, aby pfiedseda Rady národního odboje, politického kfiídla OAS, b˘val˘ francouzsk˘ ministr zahraniãí Georges Bidault, mohl udûlit sérii rozhovorÛ západoevropsk˘m novinám a televizím, a vyloÏit tak opozici OAS vÛãi generálu de Gaullovi „seriózním“ zpÛsobem. Pfiitom Argoud vyuÏíval své vysoké inteligence, jejíÏ zásluhou se kdysi stal nejmlad‰ím plukovníkem francouzské armády a nyní nejnebezpeãnûj‰ím muÏem v OAS. Dohodl Bidaultovi s v˘znamn˘mi stanicemi a dopisovateli fiadu rozhovorÛ, ve kter˘ch mûl star˘ politik moÏnost zahalit ménû stravitelné praktiky gangsterÛ z OAS do decentního plá‰tû. Úspûch Bidaultovy propagaãní operace inspirované Argoudem popla‰il francouzskou vládu neménû neÏ teroristické taktiky a vlna v˘buchÛ plastick˘ch náloÏí v kinech a kavárnách po celé Francii. A 14. února byly odhaleny pfiípravy na dal‰í atentát
14
na de Gaulla. Patnáctého mûl mít pfiedná‰ku ve vojenské akademii na Martovû poli. Podle plánu atentátníkÛ mûl b˘t zastfielen zezadu pfii vstupu do pfiedná‰kové sínû; vrah mûl ãekat mezi okapy pfiilehlého bloku. Pro toto spiknutí pak byli postaveni pfied soud Jean Bichon, kapitán dûlostfielectva Robert Poinard a uãitelka angliãtiny na vojenské akademii Paule Rousselotová de Liffiac. Stfiílet mûl Georges Watin, ale i tentokrát Kulhoun unikl. V Poinardovû bytû se na‰la pu‰ka s teleskopem a tfii jmenovaní byli zatãeni. Pfii procesu vy‰lo najevo, Ïe kdyÏ uvaÏovali, jak propa‰ovat Watina a jeho pu‰ku do akademie, obrátili se na dÛstojníka Maria Tho, a ten ‰el rovnou na policii. Generál de Gaulle se pak vojenské ceremonie zúãastnil pfiesnû podle plánu, to jest 15. února, ale s velkou nevolí se pfiece jen podvolil pfiijet v obrnûném voze. Spiknutí bylo neuvûfiitelnû amatérské, nicménû de Gaulla znepokojilo. Nazítfií si pfiedvolal ministra vnitra Freye, udefiil pûstí do stolu a tomuto ãlenovi vlády odpovídajícímu za státní bezpeãnost fiekl: „Tûch atentátÛ uÏ bylo dost.“ Bylo rozhodnuto exemplárnû potrestat hlavní spiklence z OAS, a zastra‰it tak ostatní. O v˘sledku procesu s Bastienem-Thirym, kter˘ dosud probíhal u Nejvy‰‰ího vojenského soudu, Frey nepochyboval, protoÏe Bastien-Thiry se mermomocí snaÏil dokázat, proã má podle nûho Charles de Gaulle zemfiít. Ale na odstra‰ení to bylo málo. 22. února dostal ‰éf akãního oddûlení kopii hlá‰ení, které poslal ‰éf 2. oddûlení SDECE (kontra‰pionáÏ vnitfiní bezpeãnost) ministrovi vnitra. Mimo jiné se v nûm uvádûlo: „Podafiilo se nám zjistit, kde se zdrÏuje jeden z hlavních vÛdcÛ podvratného hnutí, b˘val˘ plukovník francouzské armády Antoine Argoud. Uprchl do Západního Nûmecka a podle informací na‰í zpravodajské sluÏby tam hodlá nûkolik dnÛ zÛstat... Za tûchto okolností by mûlo b˘t moÏné dostat se k Argoudovi a snad ho i zajmout. ProtoÏe Ïádost, s níÏ se na‰e oficiální kontra‰pionáÏní sluÏba obrátila na kompetentní západonûmecké bezpeãnostní orgány, byla zamítnuta a protoÏe tyto orgány nyní oãekávají, Ïe na‰i agenti budou Argoudovi a dal‰ím vÛdcÛm OAS v patách, operace proti Argoudovi musí b˘t provedena s maximální rychlostí a diskrétností.“ Tímto úkolem bylo povûfieno akãní oddûlení. Odpoledne 25. února se Argoud vrátil do Mnichova z ¤íma, kde mûl schÛzku s dal‰ími vÛdci OAS. Místo aby jel rovnou do
15
Unertlstrasse, zajel taxíkem do hotelu Eden-Wolff a pronajal si tam pokoj, zfiejmû na nûjakou schÛzku. Na tu se uÏ nedostavil. V hale hotelu k nûmu pfiistoupili dva muÏi a oslovili jej bezvadnou nûmãinou. Myslel, Ïe jsou od nûmecké policie, a sáhl si do náprsní kapsy pro pas. Vtom mu obû ruce uvízly jakoby ve svûráku, nohy se mu vznesly nad podlahu a bleskurychle byl odnesen do prádelního dodávkového vozu ãekajícího pfied hotelem. Zaãal kolem sebe kopat a odpovûdûl mu pfiíval francouzsk˘ch nadávek. Zrohovatûlá dlaÀ ho Èala do nosu, druhá ruka se mu zaryla do Ïaludku, ãísi prst mu nahmatal nerv pod uchem a Argoud zhasl jako svíãka. Po ãtyfiiadvaceti hodinách zazvonil u pohotovostního oddílu kriminální policie na Quai de Orf`evres 36 v PafiíÏi telefon. SerÏantovi v dozorãí sluÏbû, kter˘ zvedl sluchátko, oznámil chraptiv˘ hlas, Ïe vyfiizuje vzkaz od OAS a Ïe Antoine Argoud je „pûknû zabalen˘“ v dodávce zaparkované za policejní budovou. Za nûkolik minut byly dvefie dodávky vyraÏeny a Argoud se vypotácel mezi uÏaslé policejní dÛstojníky. Oãi, ãtyfiiadvacet hodin zavázané, mu vypovídaly sluÏbu. Museli ho podpírat. Obliãej mûl pln˘ zaschlé krve z nosu a ústa ho bolela od roubíku, kter˘ mu policisté vyÀali. KdyÏ se ho kdosi zeptal: „Jste plukovník Antoine Argoud?“, zasténal „Ano“. Lidé z akãního oddûlení ho v noci nûjak dostali pfies hranice a anonymní telefonická zpráva o zásilce, která ãeká na policejním parkovi‰ti, byla dílem jejich neoficiálního smyslu pro humor. Propu‰tûn byl aÏ v ãervnu 1968. S jedním v‰ak akãní oddûlení nepoãítalo; odstranûní Argouda sice OAS nesmírnû demoralizovalo, jenÏe zároveÀ uvolnilo cestu jeho stínovému zástupci, málo známému, ale stejnû protfielému podplukovníkovi Marku Rodinovi, k velení nad operacemi, jejichÏ cílem bylo zavraÏdit prezidenta de Gaulla. Po mnoha stránkách na tom prodûlalo. 4. bfiezna vynesl Nejvy‰‰í vojensk˘ soud rozsudek nad Jeanem-Marie Bastienem-Thirym. Se dvûma dal‰ími byl odsouzen k trestu smrti a stejnû tak tfii dosud nedopadení, vãetnû Watina Kulhouna. 8. bfiezna naslouchal generál de Gaulle tfii hodiny Ïádostem právníkÛ o milost pro odsouzené. Dva rozsudky zmûnil z trestu smrti na doÏivotní Ïaláfi, ale odsouzení Bastiena-Thiryho nechal v platnosti. Veãer oznámil podplukovníkovi letectva jeho obhájce, jak bylo rozhodnuto.
16