Zachránila mû slza - zlom
11.8.2014
18.25
Stránka 9
1
Sama v noci
KDE TO JSEM? Všechno je černé. Jsem v černočerné tmě. V totální černi, ve všepohlcující černi bez sebemenšího záblesku světla. Jenom nevím, jestli mě ta černota uklidňuje, nebo děsí. Připomíná mi to dětství, když jsem se zavírala do skříně, abych se tam cítila v bezpečí a současně i vystrašeně. Ze všech sil se snažím protnout očima tmu, ale nevidím nic. Nic než hlubokou čerň. Mám oči zavřené, nebo otevřené? Netuším. Co se vlastně stalo? To také nevím. Vím jenom, že tu nejsem sama – slyším vedle sebe někoho. Dýchá zrychleně – asi jako vyčerpaný pes. Je to člověk? Nějaké zvíře? Ale hlavně cítím, jako by mě něco svíralo. Bolí mě hruď, cítím hrozně silný tlak a musím tomu vzdorovat, abych mohla dýchat. Nadechuji se těžce a plním hrudní koš vzduchem s takovým úsilím, až slyším, jak mi praskají žebra. Vyděsí mě to tak, že toho raději nechám. Ale ta tíha mě stlačuje stále víc – přece se nemůžu nechat rozmačkat…? Musím bojovat, abych mohla v té naprosté tmě dýchat. Co se vlastně stalo? Přece to musí mít nějaké vysvětlení, ne? Muselo se stát něco vážného, to je jasné. A já na to musím přijít. Uklidnit se a začít přemýšlet. 9