KAPITOLA
1
Dallas, Texas
Miles Bradford stál s dlanûmi pfiitisknut˘mi na sklo a díval se z okna kanceláfie na parkovi‰tû, kdyÏ si v‰iml, jak se kácí. Ten pád pfiipomínal zpomalen˘ film, zvolna se naklánûla a pak Ïuchla na zem, a on celou dlouhou vtefiinu nevûdûl, jestli se má smát nebo se leknout. Zatajil dech a v duchu ji pobízel, aÈ vstane. Pfiece ví, Ïe na ni ãeká; kaÏd˘m okamÏikem se otoãí k budovû a zamává mu. Pozdûji se tomu spoleãnû zasmûjí. JenÏe ona se neh˘bala. Ani se nesnaÏila vysoukat zpod motorky, která jí pfiimáãkla nohu k chodníku. Dokonce ani nezvedla hlavu. Bradford se díval, ale nechápal. Pomalu couval od okna, jako by se brodil hlubokou vodou, a pak se náhle otoãil a vystfielil z kanceláfie, fiítil se po chodbû a kolem recepce, minul v˘tah a zamífiil ke schodÛm, pû‰ky sebûhl pût pater a vpadl do vestibulu. Vyletûl ven prosklen˘mi dvefimi a zjistil, Ïe severní pfiístupovou cestu do areálu blokuje sanitka, do níÏ právû nakládají Munroeovou na nosítkách. Bradford zafival, zvedl ruce nad hlavu a zbûsil˘m máváním se snaÏil upoutat pozornost zdravotníkÛ, naznaãit jim, aby chvilku poãkali, neÏ pfiebûhne pfies parkovi‰tû, aby mohl jet s ní. Ale neohlédli se, vÛbec se nerozhlíÏeli kolem. Nosítka vklouzla dovnitfi, dvefie se zabouchly. Bradford se znovu rozbûhl, sprintoval jako o závod, ale zpozdil se o pár vtefiin. 7