Page 1

KAPITOLA

1

Dallas, Texas

Miles Bradford stál s dlanûmi pfiitisknut˘mi na sklo a díval se z okna kanceláfie na parkovi‰tû, kdyÏ si v‰iml, jak se kácí. Ten pád pfiipomínal zpomalen˘ film, zvolna se naklánûla a pak Ïuchla na zem, a on celou dlouhou vtefiinu nevûdûl, jestli se má smát nebo se leknout. Zatajil dech a v duchu ji pobízel, aÈ vstane. Pfiece ví, Ïe na ni ãeká; kaÏd˘m okamÏikem se otoãí k budovû a zamává mu. Pozdûji se tomu spoleãnû zasmûjí. JenÏe ona se neh˘bala. Ani se nesnaÏila vysoukat zpod motorky, která jí pfiimáãkla nohu k chodníku. Dokonce ani nezvedla hlavu. Bradford se díval, ale nechápal. Pomalu couval od okna, jako by se brodil hlubokou vodou, a pak se náhle otoãil a vystfielil z kanceláfie, fiítil se po chodbû a kolem recepce, minul v˘tah a zamífiil ke schodÛm, pû‰ky sebûhl pût pater a vpadl do vestibulu. Vyletûl ven prosklen˘mi dvefimi a zjistil, Ïe severní pfiístupovou cestu do areálu blokuje sanitka, do níÏ právû nakládají Munroeovou na nosítkách. Bradford zafival, zvedl ruce nad hlavu a zbûsil˘m máváním se snaÏil upoutat pozornost zdravotníkÛ, naznaãit jim, aby chvilku poãkali, neÏ pfiebûhne pfies parkovi‰tû, aby mohl jet s ní. Ale neohlédli se, vÛbec se nerozhlíÏeli kolem. Nosítka vklouzla dovnitfi, dvefie se zabouchly. Bradford se znovu rozbûhl, sprintoval jako o závod, ale zpozdil se o pár vtefiin. 7


Sanitka s jeãící sirénou uÏ mezitím zaboãovala na obsluÏnou komunikaci. Ducati leÏela na boku, trochu stranou, jak zpod ní vytahovali Munroeovou, s vypnut˘m motorem a klíãky stále zasunut˘mi v zapalování. Sklonil se a motorku postavil. Nasedl, kopl do neutrálu, palcem stiskl startér a zmáãkl spojku, naãeÏ zjistil, Ïe nárazem do chodníku praskla. Zaklel a zadíval se smûrem, kam zmizela záchranka. Byl jako ochromen˘, sotva popadal dech a hlavou se mu zbûsile honily my‰lenky, zatímco jekot sirény slábnul a doprava se opût dala do pohybu. Kdyby byl utíkal pfiímo k autu a ne k sanitce, moÏná by mûl ‰anci ji dohnat, jenÏe na to uÏ teì bylo pozdû. Letmo se ohlédl k budovû, kde se pomalu zaãínal rozcházet hlouãek divákÛ. Pfies dvû desetiletí se pohyboval v palebné linii, hlídal si záda a pronásledoval pfiízraky v ‰eru, a pfiesto mûl na domácí pÛdû stále tendenci pfiem˘‰let jako civilista. Jaká je pravdûpodobnost, Ïe nûkdo z lidí v pfiízemí zavolal záchranku a sanitka se právû nacházela nûkde poblíÏ? Nebylo to nemoÏné, ale ani pfiíli‰ pravdûpodobné. Bradford slezl z motorky a odtlaãil ji do garáÏe, do odlelého kouta, kam ji Munroeová obvykle schovávala, a pak se rozbûhl zpátky do vestibulu. V hlavû se mu promítal záznam jejího pádu. Sledoval, jak sebou trhla a podívala se dolÛ, jak se zarazila a levou rukou si za‰mátrala po stehnû, naãeÏ následovalo dlouhé zaváhání, neÏ se sesunula a svalila na zem. Ty pohyby – náhl˘ pád, zhroucení – vÛbec nepfiipomínaly mdlobu. U v˘tahu bodl ukazovákem do ‰ipky vzhÛru a v duchu projíÏdûl seznam moÏn˘ch alternativ – alergie, zdravotní problémy, náhlá nevolnost – a jednu po druhé je vyluãoval. NeÏ dorazil do svého patra, nejménû desetkrát si znovu pfiehrál opakovan˘ záznam celé události a po kaÏdé smyãce byl zoufalej‰í. Rozrazil ‰iroké dvoukfiídlé dvefie, které oddûlovaly Capstone Security Consulting od haly, vma‰íroval do luxusní 8


recepce s elegantním zafiízením a obfiím logem – firemní symboly zdafiile kamuflující fakt, Ïe mottem drsÀákÛ za dfievem obloÏenou zdí je „krev a kuráÏ“ – a prudce se zastavil u pfiijímacího pultu a Samanthy Walkerové, která za ním sedûla. Zvedla k nûmu velké hnûdé oãi s pohledem tak to vyklop, kter˘ nasadila vÏdy, kdyÏ u nûj stoupala hladina stresu. „Co to mûlo sakra znamenat?“ zeptala se. „Vypadá‰, jako by na tebe sáhla smrt. Mluv.“ Bradford ji ignoroval, nepfiítomnû se pousmál a natáhl se pfies pult pro bloãek samolepicích lístkÛ. Co jí mûl vykládat? Îe na základû instinktu a desetivtefiinové pamûÈové smyãky, která se mu nepfietrÏitû pfiehrává v hlavû, si je naprosto jist˘, Ïe jeho dívku právû uspali a naloÏili do sanitky? Naãmáral na papír pár ãíslic, které si zapamatoval z poznávací znaãky, kdyÏ vÛz zajíÏdûl na obsluÏnou komunikaci, a s oãima stále upfien˘ma na bloãek se zeptal: „Kde je nejbliωí lékafiská pohotovost?“ „V Medical City a v Parklandu.“ „Zavolala bys tam, prosím tû? Zjisti, jestli je tam Michael.“ Znovu mu vûnovala ten svÛj pohled, potom sáhla po my‰i a monitor se rozsvítil. „Mám se ptát na Michael nebo na nûkteré jiné jméno?“ zeptala se. „Michael,“ fiekl. Pokud Munroeová právû nepracovala, mûla v dokladech uvedené toto jméno; ten dotaz v‰ak pfiinutil jeho my‰lenky horeãnû se rozbûhnout dvûma rÛzn˘mi smûry, a zatímco Walkerová hledala telefonní ãísla, Bradford se snaÏil poslepovat z útrÏkÛ a mlhav˘ch dojmÛ souvislou otázku: vidûl, jak Vanessu Michael Munroeovou odná‰ejí do sanitky; jednalo se v‰ak o únos Michael, anebo nûkteré z jejích inkarnací? SnaÏil se vydedukovat dÛvod, pfiijít na to, kdo by mohl mít prostfiedky a motiv k tomu, aby ji do té sanitky naloÏil, a hlavnû zjistit, jak ji tu vystopoval. Munroeová si bûhem svého Ïivota urãitû nadûlala dost nepfiátel, kdyÏ si kupovala du‰e a obchodovala s tajnostmi, jenÏe vÏdy pracovala v pfiestrojení a pod 9


fale‰n˘mi jmény, a uÏ tolik let se zdrÏovala mimo domov, Ïe jen málokdo vûdûl, kdo ve skuteãnosti je a jak ji najít. Walkerová si odka‰lala, zvedla sluchátko a vrhla na Bradforda v˘znamn˘ pohled, kter˘ jasnû naznaãoval, Ïe nezaãne telefonovat, dokud nad ní bude stát a nenápadnû ji fiídit. Odstoupil od pultu, vytáhl magnetickou kartu a projel jí pfies snímaã. Panel ve zdi napravo od recepce se s cvaknutím pootevfiel. Bradford na nûj zatlaãil dlaní a ve‰el dovnitfi. Za pfiepáÏkou se objevila chodba s prosklen˘mi stûnami a vytaÏen˘mi Ïaluziemi, takÏe celé patro pÛsobilo svûtl˘m a prostorn˘m dojmem. Kráãel kolem kanceláfií do místnosti, kterou by vût‰ina firem oznaãila jako zasedaãku, ale pro Capstone to byl váleãn˘ ‰táb, nervové centrum, místo, odkud se natahovaly úponky do dáli tisícÛ kilometrÛ a podporovaly a zásobovaly soukromé bezpeãnostní operace, které neustále probíhaly. Místnost nemûla dvefie, jen prázdné zárubnû. Za jedním stolem naproti zdi plné obrovit˘ch monitorÛ se otoãil Paul Jahan a odsunul se s pojízdnou Ïidlí od klávesnice. Bradford na nûj k˘vl, fiekl „Ahoj Jacku“ a podal mu lísteãek z bloku. „Poznávací znaãka dallaské záchranné sluÏby. MÛÏe‰ to provûfiit?“ Jahan vzal fialov˘ papírek s rukou napsan˘mi tfiemi ãíslicemi, podíval se na nûj a pak ho pfiilípnul na nejbliωí monitor. „Dej mi chvilku,“ k˘vl. „Uvidíme, co se mi povede zjistit.“ V následném tichu Bradford pfiistoupil k popsan˘m bíl˘m tabulím, které na pravé stûnû slouÏily podobnému úãelu jako monitory na levé. Procházel jednotlivé zmûny v poznámkách, drobné aktualizace u dvouãlenného t˘mu v Pé‰ávaru, ale ãetl, aniÏ by skuteãnû vnímal. My‰lenkami byl jinde, stále bûÏely na plné obrátky, rozpolcené do dvou smûrÛ po nevinné otázce o identitû Munroeové, kterou mu Walkerová poloÏila. Nemûl nic, ãím by zodpovûdûl první dotaz, a tak pfie‰el k druhému: Munroeová mûla pro pfiípad, Ïe by se jí nûco stalo, 10


uloÏené v penûÏence telefonní ãíslo Logana jako kontaktní osoby pro pfiípad nouze. Îádné jméno ani pfiíjmení, jen Logan. Byl to její náhradní bratr, spfiíznûná du‰e, komplic, muÏ s minulostí témûfi tak zamotanou, jako mûla ona, kter˘ jí hlídal záda stejnû nekompromisnû jako ona jemu. Bradford se podíval na hodinky. Zkontroloval telefon. Deset minut, pokud vÛbec, od chvíle, kdy sledoval, jak se Munroeová kácí s motorkou k zemi. Stále pfiíli‰ brzo zaãít s pátráním, ale na tom nezáleÏelo. Tlaãítkem pro rychlou volbu zadal ãíslo, které znal jen málokdo, ãíslo telefonu, kter˘ Logan vÏdycky nosil u sebe a témûfi s jistotou zvedal. Dovolal se a byl pfiímo pfiepojen do hlasové schránky. Bradford zavûsil, aniÏ by nechal vzkaz. Vyhledal ãíslo na Tabithu, nejstar‰í sestru Munroeové, stiskl tlaãítko volání a vzápûtí hovor ukonãil dfiív, neÏ se spustilo vytáãení. Nikdo z Michaelin˘ch pfiíbuzn˘ch nemûl nejmen‰í tu‰ení o Ïivotû, jak˘ tajnû vedla, a ona bedlivû dbala na to, aby je chránila a nenechávala Ïádné stopy, které by je s ní spojovaly. Stejnû bylo na podobn˘ telefonát pfiíli‰ brzo a Bradford nebyl pfiipraven zabfiednout do následného vysvûtlování, kdyby Tabitha náhodou zvedla sluchátko. Nejdfiív si musí sesumírovat vûrohodnou krycí historku. Z druhé strany místnosti se ozval Jahan. „Vypadá to, Ïe ta ãísla pocházejí ze skuteãn˘ch poznávacích znaãek záchranné sluÏby. NemÛÏu to fiíct se stoprocentní jistotou, kdyÏ jich máme jen pÛlku, ale zdá se, Ïe to sedí.“ Bradford se otoãil od zdi s tabulemi. „Je to vozidlo evidováno jako kradené?“ „Na nic takového jsem nenarazil, ale je moÏné, Ïe to je‰tû nebylo nahlá‰eno.“ „A co sledování podle GPS? MÛÏeme zjistit, kde ta sanitka skonãila, nebo tfieba kudy jela?“ Jahan se otoãil se Ïidlí tváfií k Bradfordovi a zaãal nervóznû popojíÏdût doprava, doleva a zase zpátky. „MoÏná bych to 11


zvládl,“ odpovûdûl a zastavil Ïidli. „Kdy mበv plánu nám sdûlit, co se dûje?“ Bradford si povzdechl. Pfiistoupil k nejbliωímu prázdnému místu na tabuli, vzal ãervenou fixu a naãrtl zaãátek schématu. Napsal: Michael – mdloba, nebo uspávací pistole? Otoãil se. „To je v‰echno, co mám.“ Jahan na vtefiinu onûmûl s otevfien˘mi ústy, neÏ promluvil. „Ty si snad dûlበlegraci.“ Vzápûtí dodal: „Co jsi vidûl?“ „Nic moc.“ Jahan namífiil ukazovákem na tabuli. „Ale dost na tohle?“ Bradford svûsil ramena a znovu pohlédl na diagram. Vzhledem k Ïivotnímu stylu Munroeové to bylo víc neÏ dost, ale nemûl nic konkrétního, co by to potvrzovalo. Tûch devût mûsícÛ od infiltrace v Argentinû probíhalo klidnû, poãáteãní t˘denní pobyt v Dallasu se protáhl na nûkolik mûsícÛ, obãasné pfienocování u nûj v bytû se pozvolna prodluÏovalo, aÏ se u nûj Munroeová, která nemûla Ïádn˘ vlastní domov, postupnû zabydlela. Nabídl jí nûkolik bezpeãnostních kontraktÛ, aby oddálil nevyhnutelnost jejího odjezdu, ale byly to malé a pomûrnû bezv˘znamné zakázky – nejdel‰í z nich byl mûsíãní pobyt v nigerijské Ahbuji, z nûhoÏ se vyklubalo dûlání chÛvy dospûlému ãlovûku – rozhodnû nic svûtoborného, nic, co by mohl spojovat s dne‰ními událostmi. V interkomu zapraskalo a ozvala se Walkerová. „Mám Michael Munroeovou na pohotovosti v Medical City.“ Jahan zvedl oboãí; Bradford zavrtûl hlavou. „Moc brzo,“ namítl. Jahan nepatrnû pfiik˘vl, spí‰ na znamení dÛvûry neÏ souhlasu. Bradford se natáhl po vû‰áku na klíãe, popadl jeden svazek a vy‰el prázdn˘m dvefiním rámem na chodbu. „Hlídej telefony, jo? Zavírám recepci a beru Sam s sebou.“ Bradford s Walkerovou sjeli v˘tahem do pfiízemí a zamífiili na kryté parkovi‰tû k Fordu Explorer, jednomu ze tfií vozidel, které mûla firma vyhraÏené pro okamÏitou potfiebu. Bradford 12


sedl za volant. Walkerová vklouzla na sedadlo spolujezdce, pfiipoutala se a upfiela pohled kamsi dopfiedu za ãelní sklo. Bradford vûdûl, Ïe polyká otázky, které nikdy nepoloÏí. Její mlãení bylo pokraãováním vyh˘bav˘ch taneãkÛ, jaké provozovala vût‰ina t˘mu od chvíle, co Munroeová nastoupila na palubu. Vzduch zaãalo otravovat podezfiení z protekãního zacházení. Bradford si pfiivedl Munroeovou do firmy, nebylo Ïádn˘m tajemstvím, Ïe s ní spí, a uÏ jednou se stalo, Ïe hodil v‰echno za hlavu a odjel jí hlídat záda. Pokud se neprokáÏe opak, pak je tenhle v˘let do nemocnice Bradfordovou pfiehnanû paranoidní a pfiehnanû ochranitelskou soukromou misí a tím pádem pl˘tváním firemními prostfiedky. POHOTOVOST V NEMOCNICI Medical City, tak jako vût‰inu podobn˘ch zafiízení, zalévalo ostré svûtlo a v‰udypfiítomná sklíãenost. Vût‰í ãást ãekárny zabíraly lavice k sezení. Díky historce o pfiíbuzenském vztahu se Bradford s Walkerovou dostali za ‰iroké dvoukfiídlé dvefie, které oddûlovaly bezmocné od oficiálnû nemocn˘ch, a ocitli se na chodbû páchnoucí dezinfekcí, kde prudké svûtlo záfiivek nemilosrdnû odhalovalo v‰e, co Bradford nechtûl vidût, ale nic z toho, co vidût potfieboval. Vyhledal pfiíslu‰n˘ pokoj, odhrnul závûs ve dvefiích a vkroãil dovnitfi, ale vzápûtí rychle vycouval. Walkerová, která ‰la tûsnû za ním, do nûj málem vrazila. Uskoãila stranou, aby se mu vyhnula. „Co je sakra?“ vyhrkla, a kdyÏ jeho jedinou odpovûdí bylo, Ïe znovu oãima hledal ãíslo pokoje, jen na nûj v˘znamnû pohlédla a pro‰la kolem nûj dovnitfi. V místnosti byla jedna postel, rÛzné lékafiské pfiístroje a úzká uliãka, kudy se dalo projít. Bradford si stoupl k pelesti vedle Walkerové, která zachmufienû zírala na cizí Ïenu, zakrvácenou, se‰itou a omámenou. „Mám se jít zeptat sester?“ za‰eptala. „Zjistit, jestli nedo‰lo k nûjakému omylu?“ 13


Bradford zatáhl závûs kolem lÛÏka a gestem jí naznaãil, aby hlídala. U postele leÏely osobní vûci a on je rychle prohledal, prohrabával obleãení, boty a kabelku, dokud nena‰el penûÏenku. PenûÏenku Munroeové. Nebylo tam nic jiného, podle ãeho by se dala zjistit totoÏnost té osoby – Ïádné pouzdro na doklady, zápisník ani telefon, Ïádné elektronické zafiízení ãi jiné identifikaãní pfiedmûty. Pouze pfiekládací koÏená penûÏenka, kterou aÏ do dne‰ního rána nosila Munroeová v zadní kapse. Bradford ji otevfiel, vytáhl prÛkaz totoÏnosti a otoãil ho k Walkerové, aby si ho pofiádnû prohlédla. Pak ukázal hlavou ke dvefiím. Walkerová se otoãila a ode‰la. Probíral se obsahem penûÏenky, pfies fiidiãsk˘ prÛkaz aÏ po kreditní karty, které tam zÛstaly nedotãené, a pátral po kontaktních telefonních ãíslech pro pfiípad nouze a po bankovkách, které tam mûly b˘t, ale nebyly. Pak strãil penûÏenku do kapsy, nadzdvihl pfiikr˘vku, aby se podíval, co je pod ní – nepochybnû tím naru‰il soukromí neznámé Ïeny v posteli, ale potfieboval se utvrdit ve svém podezfiení –, a jakmile tak uãinil, vyklouzl ven. Walkerová na nûj ãekala u vozu, s rukama zaloÏen˘ma na prsou se opírala o kapotu a jakmile se pfiiblíÏil na doslech, napfiímila se a prohlásila: „Tu Ïenu pfiivezli dnes ráno v deset dvacet. Michael odcházela aÏ v jedenáct tfiicet. âasovû to nesedí.“ „AÏ na to, Ïe Michael dorazila do kanceláfie kolem desáté,“ fiekl. „Sedí to, pokud ãekali na její pfiíjezd, pokud vûdûli, Ïe ji sejmou, aÏ bude odjíÏdût.“ „To by museli sledovat tvÛj byt,“ namítla Walkerová. „Tfieba sledujou.“ Bradford otevfiel dvefie a sedl za volant. Hlavou se mu honilo sto otázek a v‰echny je pfiehlu‰ovaly v˘ãitky svûdomí. Munroeovou by nikdy nena‰li, kdyby nebyla v Dallasu, a v Dallasu se zdrÏovala kvÛli nûmu. 14


KAPITOLA

2

Samantha Walkerová mûla metr ‰edesát, tmavé vlasy, vnadné kfiivky, ‰irok˘ úsmûv a pfiirozenû snûdou pokoÏku. Byla pfiesnû ten typ, kter˘ mají muÏi v baru tendenci dÛvûrnû vzít kolem ramen a oslovit „kotû“, naãeÏ skonãí s pfieraÏen˘m nosem a slovy „ty mrcho“ na rozbit˘ch rtech. Walkerová byla dítko z vojenské rodiny: jedináãek s dvojím obãanstvím, otec odstfielovaã u americké námofiní pûchoty a matka exotická brazilská taneãnice. Ve sv˘ch ‰estadvaceti letech byla nejen nejmlad‰í posilou Bradfordova devítiãlenného t˘mu, ale také jedinou Ïenou s v˘jimkou Munroeové, která ve firmû pÛsobila jen pfiechodnû. Bylo by snadné propadnout omylu a povaÏovat pfiijetí Walkerové do Capstone za úlitbu pfiedpisÛm – symbolická jedna Ïena, pro formu zasazená do muÏského prostfiedí, aby se uãinilo zadost civilním normám pro zastoupení Ïen ve v‰ech profesích; byla by nasnadû domnûnka, Ïe je tam jenom pro efekt, jako ozdoba, zvlá‰È kdyÏ navíc sedí v recepci. Tyto hloupé pfiedpoklady v‰ak vycházely z naprosté neznalosti Walkerové – a z naprosté neznalosti Bradforda. V Capstone, kde kaÏdá zakázka mohla znamenat Ïivot nebo smrt, byl egoismus, sexismus a rasismus ztrátou ãasu. Kdo práci dokázal udûlat, ten ji dostal, a teãka. Tato vnitfiní firemní kultura drÏela t˘m pohromadû a pokud ‰lo o Bradforda, povaÏoval Walkerovou 15


za jednoho ze sv˘ch nejlep‰ích lidí – právû proto ji vzal s sebou do nemocnice. Nasedla do exploreru, zavfiela oãi, pfiitiskla si palec na kofien nosu a vûnovala se své obvyklé ãinnosti: vzpomínání, rekapitulaci jednotliv˘ch krokÛ, v‰tûpování do pamûti podrobností, které v tu chvíli neznamenaly nic, ale mohly by se hodit pozdûji. Bradford vyjel z parkovi‰tû, sundal ze spony na opasku mobil, vytoãil Loganovo ãíslo a hovor znovu spadl pfiímo do hlasové schránky. Za normálních okolností by bylo podivné, ale pochopitelné, Ïe Logan nebere telefon, dnes v‰ak jeho mlãení nevûstilo nic dobrého. Bradford hodil mobil nahoru na pfiístrojovou desku, prudce strhl volant doleva a smykem pfiejel pfies dva sousední pruhy. ¤idiãka ãervené mazdy se opfiela o klakson. MuÏ v autû za ní se vyjádfiil názornûji a ukázal Bradfordovi prostfiedníãek. Walkerová se zachytila madla na dvefiích a procedila skrz zuby: „Kam jedeme?“ Bradford vyrazil do protismûru a dupl na plyn. Explorer poskoãil vpfied a jen tak tak se vyhnul nárazu zezadu. „Logan to nebere,“ utrousil a aãkoli Waooiilkerová nechápala v‰echny souvislosti, byla natolik chytrá, aby se dál nevyptávala. Jakmile se bezpeãnû zafiadili do proudu vozidel, ozvala se znovu. „Proã ta dvojnice ve ‰pitále? Proã se vÛbec obtûÏovali tam podstrãit tu penûÏenku?“ Bradford odvrátil zrak od vozovky a probodával Walkerovou upfien˘m pohledem o vtefiinu déle, neÏ bylo záhodno. Pak se zase vrátil k fiízení a odpovûdûl jí hlasit˘m zabruãením. Ve své horeãné snaze najít Munroeovou se uÏ podruhé rozbûhl ‰patn˘m smûrem a nepoznal, Ïe se motá v bludi‰ti, dokud ho na to Walkerová neupozornila svou otázkou. Odpovûdûla za nûj. „Oni vûdûli, Ïe ji pÛjdeme hledat, a tak nám pfiedhodili vûjiãku na odvedení pozornosti, aby nás zdrÏeli, ne na dlouho, ale aspoÀ na chvíli, protoÏe museli vûdût, Ïe 16


jakmile dorazíme do nemocnice, bude jejich lest odhalena.“ Odmlãela se. „PoÏádal jsi Jacka, aby provûfiil ty poznávací znaãky, Ïe?“ „Jo.“ „Co zjistil?“ „Platnou poznávací znaãku dallaské záchranné sluÏby,“ prohlásil Bradford. „Îádná krádeÏ nebyla hlá‰ena.“ „Ale ‰est˘ smysl ti fiíká, Ïe ti záchranáfii nebyli praví.“ Instinkt mu napovídal spoustu vûcí a Ïádnou z nich nechtûl vyslovit nahlas. „V tomto bodû je v‰echno pouhá domnûnka.“ Chvíli mlãela a pak prohlásila: „Jestli byli skuteãní, tak ji nakonec najdeme, takÏe se pfiikloÀme k tomu, Ïe byli fale‰ní a Ïe Jack má pravdu. Odkud by mohli získat tu sanitku? Vozidla záchranné sluÏby není snadné jen tak odvézt, aniÏ by vznikl rozruch, kter˘ bychom mûli b˘t schopni zaznamenat.“ „Já bych pouÏil nûjak˘ vyfiazen˘ vÛz,“ prohlásil Bradford. „Mûsto je musí mít nûkde odstavené.“ „To je stopa.“ Natáhl se pro mobil a hodil jí ho. „SeÏeÀ mi k telefonu Jacka,“ poÏádal a zaboãil do poloopu‰tûné prÛmyslové zóny. V ULICI SE do dálky táhly nízké hranaté budovy, rÛzné firmy navzájem oddûlené úzk˘mi okny a nákladov˘mi rampami. Na jednom prÛãelí stálo velk˘mi, kovovû leskl˘mi písmeny „LOGAN“ a Bradford pfied ním zastavil. Parkovi‰tû bylo prázdné a zvenku pÛsobila budova klidnû, témûfi opu‰tûnû. Betonové schody kryté stfií‰kou vedly k prosklen˘m vstupním dvefiím. Za nimi byla tma, odraz denního svûtla od skla vytváfiel zrcadlov˘ efekt. Západka dvefií se zvenku opírala o rám, jako by si nûkdo ve spûchu neuvûdomil, Ïe v zámku je prasklá pruÏina. Bradford sáhl po zbrani zavû‰ené v pouzdfie v podpaÏdí a ‰piãkou nohy pootevfiel dvefie. Walkerová se mu drÏela v patách. 17


0036585  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you