KAPITOLA DEVÁTÁ
francouzky nechodí na plastiku Krása ženy s přibývajícími roky pouze vzrůstá. Audrey Hepburnová
Přišla jsem na návštěvu k Nancy a právě sedím v kuchyni. Nancy vypravuje svou dceru Lexie na odpolední vyučování, za pochodu dává chůvě seznam povinností pro dnešek a souběžně mi připomíná, že mám rozpracovaný úkol, na němž poněkud pokulhávám. „Kdy už bude ta kniha hotová!?“ zeptala se důrazně. „Brzy, brzy,“ odpověděla jsem. „Přidej! Tempo, tempo!“ řekla s širokým úsměvem a povzbudivě mrkla, když pro mě nalévala šálek kávy. Nancy je vysoká blondýna s nejmodřejšíma očima, jaké jsem kdy viděla. Měla bych vysvětlit, že je rodilá Američanka a ve Francii žije už třicet let – prakticky od doby, kdy se provdala za francouzského lékaře. Kdykoli jsme se setkaly, žasla jsem, jak výrazně se Nancy liší od Francouzek, které jsem potkávala po celé Francii, a vyjímá se i v Paříži. Vypadá, jako by pocházela spíše z Norska nebo Švédska než ze severní vnitrozemské části státu New York. Má velmi útlou postavu a vlasy světlé jako šiml. 91