Od selské zahrady k biozahradû
Základní pravidla biozahrady Od selské zahrady k biozahradû Představa zahrad blízkých přírodě sahá hluboko do minulosti. Kdo se dnes řídí zásadami biozahrady, neobjevuje tedy zcela nové poznatky, naopak se spíš obrací ke starým tradicím. Majitelům selských zahrad v minulém století byly důvěrně známy nejdůležitější principy přirozeného způsobu pěstování rostlin: používání kompostu, organických hnojiv, výsadba smíšených kultur a přírodní ochrana proti škůdcům. To, co dnes nazýváme „alternativním“ přístupem k zakládání zahrady a péči o ni, bylo pro bezpočet předchozích generací zcela běžnou každodenní praxí. Znalosti ekologických metod pěstování rostlin se vlastně jen dočasně vytratily z povědomí. V druhé polovině 20. století se místo nich s ohromující rychlostí prosadily všelijaké výdobytky moderní techniky a především různé chemické prostředky. Teprve když se v přírodě jasně projevily zničující následky jejich používání, začali jsme se zvolna přeorientovávat zpátky na „alternativní“ postupy bližší přírodě. V tradičních selských zahradách se po staletí běžně uplatňovala metoda pestrých vícedruhových výsadeb. Tehdy se
Pestrobarevná rozmanitost rostlin utváfií obrázek biozahrady, jejíÏ historie sahá k osvûdãené tradici selsk˘ch zahrad. Malá exkurze do star˘ch pramenÛ v‰ak rozhodnû není bez zajímavosti.
samozřejmě ještě nenazývaly smíšenými kulturami, ale princip byl stejný: na záhonu vedle sebe prosperovaly v dobrých sousedských vztazích zelenina, bylinky i okrasné květiny. Myšlenka rozdělit rostliny na poživatelné a okrasné a vsadit je do samostatné užitkové, resp. okrasné zahrady přišla až mnohem později a ve 20. století se prosadila v měšťanských výsadbách. Kousek pozemku obklopujícího dům nesloužil pouze k samozásobení zeleninou, aromatickými a léčivými bylinkami, ale byl i prostorem k relaxaci a trávení volného času určený zároveň k estetickému prožitku. Čím levněji bylo možné koupit zeleninu a ovoce v obchodě za rohem, tím méně lidí pěstovalo vlastní úrodu na zahrádce pod oknem a za oběť pohodlného způsobu života padlo mnoho zahrad u domů na venkově. Tam, kde se dříve zelenal záhon salátu, košťálovin a saturejky, zdobený bělostnými květy lilie a lemovaný zimostrázem, vysévali mnozí nenáročný trávník. Bohaté a neocenitelné zkušenosti původních, přírodě blízkých způsobů hospodaření tak postupně upadaly v zapomnění. Mezitím se však trend zcela obrátil a poslední dobou zase vzrůstá poptávka po vlastnoručně vypěstované zelenině i léčivých bylinkách. A do povědomí se opět začínají vracet pojmy jako smíšená kultura a přirozené metody pěstování rostlin. V zahradách kromě stálic, jakými vždy byly růže a trvalky, znovu najdeme i saláty, rajčata, ředkvičky, jahody, kopr, majoránku a další.
7