Page 1

Od selské zahrady k biozahradû

Základní pravidla biozahrady Od selské zahrady k biozahradû Představa zahrad blízkých přírodě sahá hluboko do minulosti. Kdo se dnes řídí zásadami biozahrady, neobjevuje tedy zcela nové poznatky, naopak se spíš obrací ke starým tradicím. Majitelům selských zahrad v minulém století byly důvěrně známy nejdůležitější principy přirozeného způsobu pěstování rostlin: používání kompostu, organických hnojiv, výsadba smíšených kultur a přírodní ochrana proti škůdcům. To, co dnes nazýváme „alternativním“ přístupem k zakládání zahrady a péči o ni, bylo pro bezpočet předchozích generací zcela běžnou každodenní praxí. Znalosti ekologických metod pěstování rostlin se vlastně jen dočasně vytratily z povědomí. V druhé polovině 20. století se místo nich s ohromující rychlostí prosadily všelijaké výdobytky moderní techniky a především různé chemické prostředky. Teprve když se v přírodě jasně projevily zničující následky jejich používání, začali jsme se zvolna přeorientovávat zpátky na „alternativní“ postupy bližší přírodě. V tradičních selských zahradách se po staletí běžně uplatňovala metoda pestrých vícedruhových výsadeb. Tehdy se

Pestrobarevná rozmanitost rostlin utváfií obrázek biozahrady, jejíÏ historie sahá k osvûdãené tradici selsk˘ch zahrad. Malá exkurze do star˘ch pramenÛ v‰ak rozhodnû není bez zajímavosti.

samozřejmě ještě nenazývaly smíšenými kulturami, ale princip byl stejný: na záhonu vedle sebe prosperovaly v dobrých sousedských vztazích zelenina, bylinky i okrasné květiny. Myšlenka rozdělit rostliny na poživatelné a okrasné a vsadit je do samostatné užitkové, resp. okrasné zahrady přišla až mnohem později a ve 20. století se prosadila v měšťanských výsadbách. Kousek pozemku obklopujícího dům nesloužil pouze k samozásobení zeleninou, aromatickými a léčivými bylinkami, ale byl i prostorem k relaxaci a trávení volného času určený zároveň k estetickému prožitku. Čím levněji bylo možné koupit zeleninu a ovoce v obchodě za rohem, tím méně lidí pěstovalo vlastní úrodu na zahrádce pod oknem a za oběť pohodlného způsobu života padlo mnoho zahrad u domů na venkově. Tam, kde se dříve zelenal záhon salátu, košťálovin a saturejky, zdobený bělostnými květy lilie a lemovaný zimostrázem, vysévali mnozí nenáročný trávník. Bohaté a neocenitelné zkušenosti původních, přírodě blízkých způsobů hospodaření tak postupně upadaly v zapomnění. Mezitím se však trend zcela obrátil a poslední dobou zase vzrůstá poptávka po vlastnoručně vypěstované zelenině i léčivých bylinkách. A do povědomí se opět začínají vracet pojmy jako smíšená kultura a přirozené metody pěstování rostlin. V zahradách kromě stálic, jakými vždy byly růže a trvalky, znovu najdeme i saláty, rajčata, ředkvičky, jahody, kopr, majoránku a další.

7


Základní pravidla biozahrady

A k tu á lní ti py z b a biã ã in y z ah r ád k y V současnosti je už k dispozici literatura, ze které lze vyčíst nejlepší kombinace rostlin do smíšených výsadeb. Někdy historický bio-tip přináší zcela aktuální a velmi inspirativní informace. V jednom kalendáři „Pro venkovské ženy“ z roku 1948, tj. dlouho před formulováním moderní koncepce biozahrady, je např. uvedeno mnoho návrhů pro smíšené výsadby: „Bob zahradní pěstujte ve smíšené kultuře se špenátem. Rychle rostoucí špenát brzy působí jako výborný slunečník; blahodárný stín, který pod sebe vrhá, zabraňuje vytvoření rozpraskané krusty na povrchu půdy. Boby zůstávají zdravé a poskytují bohatou úrodu. Naopak keříčkové fazole a cibule si vzájemně nevyhovují. Ani rané brambory s hráškem nepředstavují vhodnou kombinaci do společné výsadby. Výborně si naproti tomu rozumí keříčkové fazole jako hlavní a rané odrůdy košťálovin jako doprovodná rostlina.

Dobře budou prospívat i rané brambory vysazené vedle přezimující kapusty, bílého či červeného zelí. Budete-li pěstovat hlíznatý celer v čisté kultuře, zůstanou některé živiny v půdě nevyužity. Vhodný doplněk k celeru představuje květák. Hrášek je výhodné pěstovat v sousedství mrkví. Příznivý účinek navzájem má také kombinace květáku s rajčaty.“ Rovněž ekologická forma ochrany rostlin proti škůdcům byla v selských zahradách zcela samozřejmou praxí. Kalendář „Pro venkovské ženy“ obsahuje i mnohé rady týkající se této problematiky: Dřepčíci… Napadení dřepčíky zabráníte, „D poprášíte-li rostliny vrstvou prachu. Orosené je posypte popelem, práškovým vápnem, Thomasovou moučkou nebo tabákovým práškem (dnes se už nedoporučuje!). Při pravidelném okopávání a zalévání se však dřepčíci objevují jen zřídka. Hraboši a hryzci …Vysaďte na různá místa v zahradě slunečnice. Jejich vůně tyto hlodavce zaručeně zapudí. Osvědčenými přirozenými nepřáteli jsou ježci. Plži … Chraňte ropuchy! Jsou totiž nejpilnějšími hubiteli plžů. Pomáhá také rozprášení nehašeného vápna, popele, kainitu, ječných plev či usušených borovicových a smrkových jehlic. Každý den zkontrolujte potenciální úkryty (v dutinách pod prkny či cihlami). Drátovci …Mezi rostliny umístěte plátky syrové brambory jako návnadu. Za ranního úsvitu pak můžete drátovce snadno posbírat.“ Ochrana užitečných živočichů. Patříte-li mezi ekologicky smýšlející zahrádkáře

Harmonie a úrodnost – tak pÛsobí tento záhon zimní zeleniny a posledních záfiiv˘ch kvûtÛ.

8


Od selské zahrady k biozahradû

Práci na zahradû obstarávaly po staletí pfiedev‰ím Ïeny – hospodynû. Z jejich bohat˘ch zku‰eností ãerpají biopûstitelé inspiraci i dnes.

a chcete ochránit úrodu před škůdci, měli byste se uchýlit k používání pastí a posypových přípravků vyrobených z nejedovatých látek. Také si můžete sami vyrobit řadu přírodních postřiků z určitých planých a zahradních bylinek. Účinné látky se nacházejí především v pelyňku, vratiči, přesličce či kopřivě. Ani takovéto recepty nejsou ničím novým – i ony vycházejí z dávných zkušeností a na venkově byly běžně používány po dlouhá staletí. V „Knížečce válečných léčiv pro období třicetileté války“ se doporučuje mj. pelyňkový odvar coby prostředek proti parazitům: „Chcete-li být chráněni před obtížným hmyzem, namočte košili v odvaru z pelyňku a odřezku z koňského kopyta ve zředěném louhu a nechte ji uschnout. Pak k vám nepronikne ani veš, a pokud přeci jen do košile vleze, zaplatí to životem.“ Pelyňkovým odvarem zapudíte obtížný hmyz nejen z oblečení, ale i např. z růžového keře. To vám už dnes z vlastní zkušenosti potvrdí řada zahrádkářů. Ještě z dřívější doby pocházejí četné receptury shromážděné ve známých bylinářských knihách sepsaných v období středověku. Mezi osvědčené pomocníky se řadil opět pelyněk: „Vložíte-li mezi šatstvo v truhle nebo bedně pelyněk, vypudí odtud všechny moly a šváby; a zabrání tomu, aby se v oblečení vylíhli noví. Položíte-li pelyněk na žhavé uhlíky a vykouříte jím ložnici a další pokoje, zaženete komáry, šneky i jedovaté vodní plže. Povaříte-li pelyněk ve vodě a tímto odvarem postříkáte zahradu, bylinky i ostatní rostliny, budou chráněny před znečištěním od kobylek a cvrčků.“

Z ák l adn í l ek ce p r o b i o z a h r á d k á fifie e â t y fi i d Û l e Ï i t á p r a v i d l a Pokud se chcete stát úspû‰n˘m biozahrádkáfiem, musíte se v zahradû fiídit nûkolika základními pravidly: 1 . Ko mp o s to vá ní – abyste udrÏeli pÛdu Ïivou, úrodnou a zdravou. 2 . P fi í r o d n í h n o j i v a – abyste dodali doplÀkové Ïiviny tam, kde je to Ïádoucí. 3 . Mu l ã o v án í – abyste povzbudili pÛdní Ïivot a udrÏeli pÛdu kyprou a vlhkou. 4 . V˘ s a d b a s m í‰ e n ˘c h k u l t u r – abyste správn˘mi kombinacemi rostlin podpofiili jejich zdrav˘ rÛst a pfiedcházeli rozvoji chorob a napadení ‰kÛdci.

9


Základní pravidla biozahrady

Až budete příště stříkat zahradu odvarem z pelyňku, abyste ji ochránili před mšicemi a roztoči, budete už vědět, že používáte staletími prověřený přírodní prostředek. A snad se tím zvýší také vaše důvěra v biologické prostředky a metody pěstování, které jsou přátelské vůči životnímu prostředí. Fungující systém vznikne jenom tehdy, když současně uplatníte všechny uvedené zásady. Nejlepší příklad hledejte v přírodě samé: zákonitosti do sebe zapadají a vytvářejí jednu společnou, vzájemně propojenou ekologickou síť. Ustavuje se tak stálá životní rovnováha, jejíž mocná síla spočívá v nenarušených vztazích rostlin a živočichů, půdy, vody, vzduchu a slunečního záření. Jestliže z tohoto komplexního přírodního světa vyjmeme jen některou část, nebude sama o sobě

životaschopná a brzy se zhroutí. Obdobně to funguje i v zahradě obhospodařované způsobem blízkým přírodě: uplatňování jednotlivých metod nepřináší výsledky, je třeba komplexní přístup. K tomu, abyste se stali biozahrádkářem, nestačí použít pivní pasti na plže či kopřivový zákvas k posílení odolnosti rostlin. Postupujte svědomitě a dlouhodobě podle všech uvedených základních pravidel. Vytvoříte tak podmínky pro uplatnění přírodních zákonů, na zahradě ustavíte biologickou rovnováhu a ve zdravé půdě budou růst zdravé rostliny. Věrným společníkem v pěstitelském úsilí vám bude sama příroda, která vám ušetří mnoho namáhavé práce. V následujících kapitolách se dozvíte, jak je možné tuto zelenou filozofii přenést do každodenní praxe a využít ji na vaší zahradě.

Kompos t omla zu je pÛdu Pro zahradu, která je obhospodařována přírodními metodami, je kompost základem veškerého snažení. Lze to vyjádřit i méně poeticky: kompost je zkrátka břichem celé zahrady. Stráví všechny organické zbytky, přemění je a z odumírajícího materiálu vytvoří nový substrát plný života. Pokud je kompost správně připraven, poskytuje nejlepší humus, který obsahuje všechny nezbytné živiny i stopové prvky ve vyvážených poměrech. Poslouží jako slabé hnojivo, ale především výrazně povzbuzuje aktivitu nejrůznějších půdních organismů. A jsou-li v půdě příhodné podmínky pro žížaly, houby, bakterie a řasy a dochází v ní k neustálé přeměně organických látek, probíhá intenzivní tvorba humusu s dostatečnými zdroji živin neustále. âerstv˘ odpad a zrající kompost jsou oddûlené ve zvlá‰tních dfievûn˘ch ohrádkách. Hned vedle kompostu stojí sud s rostlinnou jíchou.

10


Kompost omlazuje pÛdu

Kdo pracuje s kompostem, ušetří velké dávky kupovaného hnojiva! Každý zahradník si může sám připravit drahocenný kompost, který zvýší úrodnost záhonů na zahradě. I začátečníci se snadno naučí, jak založit a získat kvalitní kompost. Dávno minuly doby, kdy bylo potřeba materiál tři roky nechat ležet a opakovaně pracně přehazovat. V současnosti můžete počítat s vyzrálým, kvalitním kompostem bohatým na živiny už po devíti až dvanácti měsících.

M ísto pro kompost Je více způsobů přípravy kompostu: v silech a speciálních kompostérech, nebo na volné ploše. Místo pro kompost by mělo ležet v polostínu a být dobře přístupné pro obsluhu se zahradním kolečkem. Velmi praktické je umístit několik kompostovacích záhonů vedle sebe tak, že je vzájemně oddělíte čistými cestičkami vyskládanými z dlažby. Kolem celého uspořádání je vhodné vysadit například keře černého bezu nebo lísky. Takovýto živý plot zajistí zastínění kompostovací plochy a také tuto méně vzhlednou část zahrady na pohled zakryje. Pokud nemáte dostatečně velký prostor pro výsadbu většího porostu z dřevin, poslouží stejnému účelu např. jednosezonní lem z kukuřic či slunečnic. Ještě jedna praktická rada: počítejte zároveň s místem pro sud s rostlinnou jíchou. Bok po boku tak budou stát vaše „továrna na půdu“ i přípravna hnojiva. A pokud ještě kolem vysadíte kopřivy a kostival, budete mít na dosah i dostatek materiálu na rostlinný zákvas (výborný prostředek na ochranu rostlin)!

K o m pos tov a cí s il a Jedná se o klasickou metodu přípravy kompostu. Silo by mělo stát na volné, dobře nakypřené půdě. Jen v takovém případě

Pfii zakládání kompostu nejdfiíve dejte na hromadu nasekan˘ organick˘ materiál. ShromáÏdûte odpadu dostateãné mnoÏství, aby se hned na zaãátku nastartovalo intenzivní tlení.

mají žížaly a další nezbytní „zpracovatelé“ volnou přístupovou cestu k navršenému organickému odpadu. Nikdy nezakládejte kompost na kamenech, deskách či betonu! Nejspodnější vrstva by měla sestávat z hrubého dřevitého materiálu, protože je tak díky přirozeným meziprostorům umožněn bezproblémový odtok přebytečné vody. Funkční spodní vrstvu vytvoříte např. z odpadu z řezu dřevin, lodyh trvalek, stonků slunečnic nebo růží či jiného podobného neskladného materiálu. Silo by mělo mít šířku zhruba 1,5 metru. Druhý rozměr přizpůsobte prostoru, který máte k dispozici, a také množství produkovaného odpadu. Nejdříve

11


Základní pravidla biozahrady

Îiv˘ plot zajistí ochranu kompostu pfied nadmûrn˘m oslunûním i vysu‰ujícími vûtry.

shromážděte všechen odpad na plochu dlouhou asi 1–1,5 metru. Je totiž důležité navrstvit dostatečné množství organického materiálu, aby mohlo začít probíhat intenzivní tlení. Nízká vrstva odpadu se neprohřeje a rozklad probíhá jen velmi pomalu! Nejprve posbírejte veškerý organický odpad ze zahrady i domácnosti. Kompostováním se zpracovává: vytrhaný plevel (pokud možno bez semen), zvadlé květiny, zbytky zeleniny a ovoce, větve z keřů a ovocných stromů, materiál ostříhaný z živého plotu, stará zemina z truhlíků a pěstebních nádob nebo také kuchyňský a domácí odpad, jako je kávová sedlina, bramborové slupky, odřezky z ovoce a zeleniny, čajové lístky, papírové utěrky, psí chlupy atd. Důležité je, abyste veškerý odpad rozdělili na menší kousky před tím, než jej uložíte na kompostovací hromadu. K tomuto účelu poslouží mj. lopata či zahradní nůžky. Snadněji a rychleji to za vás samozřejmě udělá štěpkovač či řezačka. Nasazení těchto přístrojů se vyplatí, hlavně pokud potřebujete zpracovat větší množství odpadu.

12

Potom sesypejte dohromady a promíchejte odpad tvrdý a měkký, suchý a dřevnatý, zelený a dužnatý. Výsledkem bude kyprá směs, v níž už se na sebe vzájemně nelepí jednotlivé zbytky. Kousky pevných zbytků udržují vzdušné meziprostory v celém objemu hromady. Zelená složka odpadu zajišťuje dostatečnou vlhkost a zdroj výživných látek. Pak nastává chvíle pro postupné vrstvení odpadu do kompostovacího sila. První vrstvu, vysokou asi 20 cm, utvořte ze směsi rozsekaných a nadrcených zbytků. Na ni rozprostřete tenoučkou vrstvu vápna a malé množství organického hnojiva (např. rohová moučka, ricinový šrot nebo koupené směsné organické hnojivo). Pokud je odpad příliš mokrý nebo pokud na podzim hodně prší, přidejte navrch ještě práškový jíl, který na sebe naváže přebytečnou vlhkost. Dalším přírodním přípravkem, který je k dostání v obchodech a jeho použití lze doporučit, je jakýsi startér, který urychlí zrání kompostu. Stejně dobrou službu vám udělá i pár lopat napůl zralého kompostu, pokud ho máte právě k dispozici. Tato bezplatná přísada se hemží potřebnými mikroorganismy a půdními živočichy. A jejím prostřednictvím vlastně naočkujete hromadu čerstvých zbytků. Stejným způsobem pak skládejte jednu vrstvu na druhou. Výsledná hromada by měla být nejméně metr vysoká, aby mohlo dojít k dostatečnému prohřátí materiálu a nastartování rozkladných procesů. Začněte proto nejdříve s plochou 1 až 2 m2 a rozšiřujte ji až podle potřeby, při větším množství shromážděného odpadu. Směrem nahoru by se měla hromada zužovat, až bude vrcholek vypadat jako stan se šikmými


Kompost omlazuje pÛdu

Z ák la dn í pr av i dl a ko mpos tov á ní • â e r s t v ˘ v z d u c h je podmínka. Musí b˘t zaji‰tûna jeho cirkulace. Proto je tak dÛleÏité, aby byla smûs kyprá. PÛdní organismy, které se starají o rozklad odpadu, nemohou bez vzduchu Ïít! • V l h k o s t je dal‰í nezbytnost. Musí b˘t rovnomûrnû rozloÏená. Pfii silném zamokfiení se organické zbytky slepují dohromady, nastává nedostateãné zásobení kyslíkem a bûhem krátké doby pfiebírají vládu hnilobné bakterie! Naopak pfii prosychání se organismy starající se o rozklad stahují do spodnûj‰ích, vlhãích vrstev. V takovém pfiípadû musíte kompost bezpodmíneãnû zalít! • T e p l o je dal‰í zárukou rychlého a vyváÏeného rozkladu. V nejvût‰í mífie ho uvolÀují samy organismy – pfii pfiemûnû organického materiálu. Nakouskování odpadu umoÏní jeho rychlej‰í zpracování a strávení. Ke zbytkÛm lze pfiidat startér ve formû organického hnojiva, jehoÏ rozklad pomÛÏe prohfiát vnitfiek hromady. âím jsou Ïivotní podmínky ve smûsi odpadu pfiíznivûj‰í, tím probíhá rozklad rychleji a uvolÀuje se vût‰í tepelná energie!

Pokud se budete uvedenými zásadami řídit, bude kompost krásně zrát a nikdy nebude šířit nepříjemný zápach. Rozkládaný materiál navíc nemusíte přehazovat jako dříve. V závislosti na počasí se odpad přemění na čerstvou kvalitní půdu za 9 až 12 měsíců. Vyzrálý kompost byste neměli nechávat ležet v koutě, ale roznosit ho všude po zahradě, aby přinesl užitek.

K om pos t n a m i n im ál ní m pro s toru • Schránka ze dřeva, kovu a plastu – na rozdíl od klasických kompostovacích sil, která mají relativně vysoké nároky na plochu, můžete použít i praktické kompostéry, které jednotlivě nezabírají více než 1 m2. V obchodech si navíc můžete vybrat z množství osvědčených systémů. Kompostéry se vyrábějí ze dřeva, drátěného pletiva, plastů nebo pozinkovaného plechu. Vyskytují se různé konstrukce, ale všechny modely mají ve stěnách škvíry a otvory pro snadnou cirkulaci vzduchu. Kompostéry jsou určeny k umístění na volnou, kyprou

stěnami. Kompost je nutné chránit před chladem a přílišnou vlhkostí – nahoře ho zakryjte vrstvou slámy, posekané trávy, listí, rákosovou rohoží nebo starými pytli. V tomto stavu zůstane hromada přes zimu. Pro všechny práce týkající se kompostování si vryjte do paměti zásady uvedené v rámečku nahoře.

Kompostér si s trochou ‰ikovnosti mÛÏete vyrobit sami. Mûjte pfiitom na pamûti, Ïe je tfieba zajistit dostateãnou cirkulaci vzduchu a „stavební“ materiál vhodn˘ pro biozahradu.

13


Základní pravidla biozahrady

Pro malé zahrady jsou vhodné praktické dfievûné kompostéry. Poklop chrání obsah pfied de‰tûm i zvífiaty (nahofie). Uzavfiené plastové termokompostéry mÛÏete koupit v obchodû (dole).

zahradní půdu. Důvod je stejný jako u kompostovacích sil: i kompostér musí být ve spojení s půdou, která kypí životem a je zdrojem organismů potřebných pro rozklad odpadu. Zmíněné zásady pro zakládání kompostu platí i pro tyto menší objemy: do vrstev se klade na kousky rozemletý a promíchaný odpad. Musí být „nadýchaný“, vzdušný, vlhký a teplý. Systémy uzavíratelné ze stran mají tu

14

přednost, že se odpadem nemohou prohrabávat ptáci, slepice či dokonce potkani. Jednoduše se do nich nedostanou. • Dřevěné kompostéry se osvědčily už mnoha generacím zahrádkářů. Přírodní materiál konstrukce do zahrady krásně zapadá. V obchodech prodávají různé modely nebo si můžete kompostér vyrobit sami z prken, kulatiny nebo pilařských krajinek. • Plastové nebo kovové nádoby mají také své výhody. Jsou-li uzavřeny poklopem, dochází k rychlému prohřátí obsahu nádoby. A především kuchyňské zbytky jsou v nich chráněny před nenechavými zahradními příživníky. Velký pozor musíte však dávat na udržení přiměřené vlhkosti v uzavřené nádobě! V případě nutnosti můžete přidat pár hrstí kamenné moučky, na kterou se naváže přebytečná voda. Mezi vrstvy opadu vždy rozprostřete pár lopatek zralého kompostu nebo zahradní půdy. • Plastová sila skýtají pro malé zahrady mnohé přednosti, jsou-li zhotovena z pevného odolného materiálu. Existují např. modely, u nichž se vrchem sypou čerstvé zbytky a odklápěcími dvířky ve spodní části lze vybírat hotový kompost. • Konstrukce z pletiva jsou nabízeny v kulatém a čtyřhranném provedení, snadno se sestavují a přemisťují. Vzhledem k velkému množství otvorů je obsah silně vystaven slunci i větru a rozkládaný materiál po stranách rychle vysychá. Proto musí stát takové kompostéry ve stínu, na chráněném stanovišti!

K d y je k om p o s t zr a l˘ ? U dědy a babičky na zahradě zrál kompost dlouhé tři roky a během té doby bylo potřeba ho několikrát přeházet, aby se materiál ze spodních vrstev dostal nahoru. A celá hromada musela být zase nanovo uložena


Kompost omlazuje pÛdu

rostlin, bude však postrádat úrodnost „domácího“ humusu.

PouÏití n a zahradû

Takto vypadá dobfie vyzrál˘ kompost: hnûd˘ drobiv˘ humus vonící jako lesní pÛda. Tento kompost je bohat˘ na Ïiviny a mikroorganismy.

do kompostovacího sila. Podle moderních zahradnických poznatků však není nutné postupovat tímto způsobem. Pokud organický odpad zpracujete na menší kousky, smícháte a uložíte v kyprém stavu tak, jak je popsané v této kapitole, stačí k vyzrání kompostu pouze zhruba rok. Za teplého počasí získáte surový kompost dokonce už během 3 až 5 měsíců. V čím větších kusech odpad uložíte a čím je chladněji, tím déle trvá celkový rozkladný proces. Pokud je kompost založen podle uvedených zásad, nejpozději za 9 až 12 měsíců je přeměna v takovém stadiu, že můžete vzniklý substrát použít v zahradě. Mluvíme o tzv. surovém kompostu. Tento napůl zralý substrát je nadmíru bohatý na živiny a obsahuje i nesmírné množství aktivních půdních organismů, které tímto způsobem přenesete na záhony. Čím déle necháte organické zbytky v silu nebo kompostéru, tím dále postoupí jejich přeměna směrem k jemné půdě. Odborně se tento proces nazývá mineralizace. Živiny se však během doby postupně odbourávají. Ponecháním v kompostéru tak získáte velmi jemnozrnnou půdu pro výsev či pěstování

Kompost rozmístěte na zahradě na podzim nebo časně zjara. Jak už bylo řečeno, může být materiál ještě poněkud hrubší a sypký. Tento živý a bohatý substrát prospěje zeleninovým záhonům, trvalkám, růžím, okrasným i bobulovitým keřům. V zahradách obhospodařovaných přírodními metodami se půda předem neokopává, pouze se nakypří speciálním nářadím. Kompost v tloušťce 2 až 5 cm rozprostřete na záhony podle toho, kolik ho máte, a hráběmi jej pouze jemně zapravte do povrchové vrstvy půdy. Stačí, když vytvoříte rozvolněnou kontaktní zónu. Aby čerstvý humus, bohatý na živiny a kypící životem, velmi záhy nevyschl, měli byste jej hned

Zral˘ kompost rozprostfiete na záhony na podzim nebo na jafie. Hrábûmi jej pouze zlehka zapravte do povrchové vrstvy pÛdy. Na podzim plochu navíc pfiekryjte mulãovacím materiálem.

15


Základní pravidla biozahrady

překrýt vrstvou mulčovacího materiálu. Tuto funkci zajistí posekaná tráva, shrabané listí či nasekaný plevel. Ochranná vrstva je důležitá především během zimního období, protože holé záhony udrží přiměřeně vlhké a teplé, chráněné před silnými dešti i vysušujícími větry. Na jaře naleznete pod polorozloženým mulčovacím materiálem kyprou drolivou půdu. Zůstanou-li záhony obnažené, vlivem střídání deště a pražícího slunce se zpravidla vytvoří tvrdá povrchová krusta. Do sadebních jamek a osévaných řádků smíte používat pouze jemný vyzrálý kompost. Intenzivní rozkladné procesy probíhající v surovém nevyzrálém kompostu vůbec nesvědčí jemným kořínkům mladých rostlin! Stačí si pamatovat jednoduché pravidlo: hrubý-surový na povrch půdy, jemnývyzrálý pod zem!

Zahrada bez okopávání – je to vÛbec moÏné? Kdo se při hospodaření na zahradě důsledně drží pouze biologických metod, může zapomenout na lopotné podzimní okopávání. Místo toho se ovšem musí postarat o pravidelné zásobení záhonů čerstvým kompostem a ochranným mulčem. Po sklizni stačí ze všech uvolněných ploch odstranit plevele a nakypřit půdu. K tomu vám poslouží následující speciální nářadí.

K y p fifiii d l o Jde o nářadí s jedním silným, srpovitě zahnutým zubem. Důležitým znakem je mírné prohnutí na začátku násady. Kypřidlo bylo vyvinuto speciálně pro zahrady obhospodařované přírodními metodami. S jeho pomocí půdu nakypříte do velké hloubky, aniž byste narušili sled půdních

Pomocí speciálnû vyvinutého náfiadí (kypfiidlo – vlevo, rycí vidle – dole) dosáhnete ve své biozahrádce nakypfiení pÛdy bez velkého úsilí, a to i do znaãné hloubky. Takto mÛÏete postupnû projít kousek po kousku cel˘ záhon. Pro velkou zahradu je v‰ak metoda ponûkud namáhavá a ãasovû nároãná, v takovém pfiípadû radûji zvolte jin˘ pfiístup.

16

0036521  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you