KAPITOLA 1
M
ary McAllisterová se zadívala ven obloukovým ok nem v arkýři své ložnice a věděla, že tahle noc bude její poslední. Venku prozařovala únorovou temnotu světla z města a kolem okna vířily obrovské bílé vločky. Sněhové přikrývce unikla jen řeka Mill, podle které neslo ospalé vermontské městečko své jméno a která se kolem něj vinula jako černý had. Mary levou rukou pohladila velkého siamského kocoura Shamiho stočeného vedle ní na polohovací posteli a pravou si za ucho zastrčila pár pramenů jemných bílých vlasů. Její oči, jedno jasné a modré, druhé šedé a kalné, upřeně sledovaly sněhovou bouři. Uvažovala, co si o ní budou myslet, až zjistí, co udělala. Ložnice byla temná, ale těch pár světel z města stačilo, aby v okenním skle viděla slabý odraz svého obličeje. Zdravým okem se na něj podívala. Ze tmy na ni hleděla bledá vyhublá tvář blížící se smrti. Pořád usínala, ale každých pár minut ji probudila mučivá bo lest v břiše. Nakonec natáhla třesoucí se ruku po lahvičce s léky a sklenici vody, které měla na nočním stolku. Nasypala si prášky do ruky a po několika najednou je spoly kala a zapila. Opustí tento svět v tiché osamělosti. Udělá to dřív, než bude bolest tak velká a její duševní schopnosti tak omezené, že nebude moci odejít z tohoto světa ze své vůle. 9