0036478

(1) Sobota 11. ãervence „Steve?“ Sallyin hlas se nese z na‰í loÏnice nahofie nad schody. „UÏ jsem skoro pfiipravená. S holkama v‰echno v pofiádku?“ „Jsou v pohodû,“ odpovídám automaticky, kdyÏ zírám do zrcadla v koupelnû v pfiízemí. Je‰tû naposledy si pfiitáhnu kravatu, vyjdu z koupelny a pfiekroãím dûtskou ohrádku, jeÏ stfieÏí vstup do na‰eho ob˘váku a oddûluje jeho prostor od ostatních ãástí na‰eho nevelkého domu jako plot z ostnatého drátu nataÏen˘ kolem zajateckého tábora. PfiejíÏdím scénu pohledem.

Katie je sklonûná nad dûtsk˘m sporáãkem v rohu pokoje, prohrabuje se umûlohmotn˘mi hrnci a pánvemi a nûco si pro sebe brouká. V jejím pûtiletém obliãejíãku se zraãí naprosté soustfiedûní, a na okamÏik si v‰ímám právû té vûci, kterou nám ãasto pfiipomínají ãlenové rodiny i pfiátelé, ale sám ji málokdy pfiipustím nahlas: aÏ na ty uhlovû ãerné vlásky, jeÏ má dnes spletené do copánkÛ, je Katie mou pfiesnou podobou – zelené oãi, podlouhl˘ obliãej a odstávající ou‰ka. A zrovna teì ji poklidnû sleduje její sestfiiãka Annabelle z pozorovatelny svého dûtského chodítka a kdoví, o ãem ve sv˘ch deseti mûsících asi tak pfiem˘‰lí. Belle pfiipomíná svou mámu stejnû dokonale, jako se Katie podobá mnû. Má rovné, uhlovû ãerné vlásky, jeÏ krásnû ladí s tmav˘ma oãima a drobn˘m nosíkem.

Annabelle mû spatfiila, zboÏnû se na mû usmívá, ‰Èastnû tluãe do úzké plastové odkládací plochy pfied sebou a mává mi, jako bychom se kolik mûsícÛ nevidûli. Taky jí na oplátku pfiihlouple zamávám, s dûtsk˘m zápalem máchám rukou dopfiedu a doza10

du. V tomhle vûku se dítûti mávání nikdy neomrzí a mnû se to stra‰nû líbí. „Ahoj, Bello. Ahoj, drahou‰ku.“ Katie se prudce otoãí. „Táta!“ vykfiikne, rozbûhne se a obejme mi nohu. Toho se taky nemÛÏu nabaÏit. Komu by to taky neudûlalo radost? Samozfiejmû, nûkdy to s nimi b˘vá k nevydrÏení – no budiÏ, prakticky pofiád –, ale neumím si pfiedstavit, Ïe nûkdo vÛbec nestojí o to mít dûti. „Já vafiím veãefii!“ „No ne! UkaÏ.“ Odtrhne se od mé nohy, popadne mû za ruku a vede ke sporáãku. S velikou váÏností nabere lÏící z plastového hrnce nûkolik ofií‰kÛ z bílého polystyrenu, takov˘ch, co pouÏívají zásilkové obchody jako vycpávku pfii balení krabic, pfiendá je do men‰í misky a podává mi ji. Podezfiívavû si její obsah prohlíÏím a vezmu do ruky jeden kousek siln˘ jako palec. „Odkud to má‰?“ „Z máminy krabice.“ UkáÏe smûrem k otevfiené kartonové krabici vedle vchodov˘ch dvefií, ve které nám nedávno nûco pfii‰lo z jednoho internetového obchodu. Na podlaze kolem ní leÏí nûkolik roztrou‰en˘ch ofií‰kÛ, bezstarostnû rozsypan˘ch po po‰krábaném linoleu. „Papej, táto.“ „Katie, s tûmihle kousky by sis nemûla hrát. Pro Annabelle jsou moc malé.“ „Ale Belle chutnají.“ Nepûknû se mi sevfie Ïaludek. „Co tím chce‰ fiíct, Ïe Belle chutnají?“ Zprudka se otoãím, abych se na Annabelle podíval, neboÈ mi právû do‰lo, Ïe aÏ dosud nevydala jedin˘ zvuk – od chvíle, kdy jsem vstoupil do pokoje, nic nezamumlala ani si neodfrkla –, a Ïe má nafouklé tváfiiãky, jako kdyÏ si veverka nacpe do tlamiãky hrst ofiechÛ. Znovu se na mû usmûje, rty se jí tro‰ku roztáhnou a za nimi se odhalí záblesk bílého pûnového polystyrenu.

KdyÏ jí z pusinky horeãnû vytahuji v‰echny ofií‰ky – a Ïe jich není málo – Annabelle to strpí s vyrovnanou noblesou, ani 11

jednou nezapláãe a nepokusí se o odpor. Jakmile jsem s tím hotov, podávám jí plastové chrastítko, jeÏ si taky strãí do pusy, jako by se nechumelilo, a kecne si vedle Katie, která si v klidu listuje obrázkovou kníÏkou. „Katie, takov˘ vûci nesmí‰ Belle dávat do pusy.“ „A proã?“ „ProtoÏe by jí mohly ublíÏit.“ „Proã?“ Do hlasu se jí vkrádá náznak vzdoru. „Mohla by to spolknout a bylo by jí ‰patnû.“ Spodní ãelist se jí vysune dopfiedu. „Belle není ‰patnû. Moje veãefie jí chutnala.“ Jak má ãlovûk nûco takového vyvracet? Pokou‰ím se pfiijít na pfiijatelnou, ale dÛraznou odpovûì, pfii které bych se obe‰el bez sloÏitého popisování anatomie lidské zaÏívací a d˘chací soustavy, a do toho se ozve zvonek u dvefií. Mrknu na hodinky. Pfiesnû na ãas. Jako obvykle. „Prostû… uÏ to nikdy nedûlej, Katie,“ dopovím chabû a hrabu se na nohy. „Tak jo.“ UÏ si zase listuje ve své obrázkové kníÏce.

Popadnu krabici plnou polystyrenov˘ch ofií‰kÛ, ‰oupnu ji do pfiilehlé komory a jdu otevfiít. Za dvefimi na mû zírá tchynû.

Propaluje mû pohledem a neusmívá se. „Pûknû vítám, paní Kimová.“ „Stevene.“ Pfiekraãuje práh. Po krátkém zaváhání se neobratnû skloním, abych ji objal. Ovine mi paÏe kolem pasu, zlehka mû jednou plácne po zádech a hned se ode mû zase odtáhne.

Ustoupí o krok a chladnû si mû pfiemûfiuje.

Rozpaãitû pfie‰lápnu z nohy na nohu a odka‰lu si. „Já… jsme opravdu moc rádi, Ïe nám dnes veãer dohlídnete na Katie a Annabelle, paní Kimová.“ „Rádo se stalo, Stevene.“ Katie se jako malá raketa dorostlá jen ke kolenÛm na babiãku vrhne, popadne ji za nohu a pi‰tí radostí. Annabelle jen záfií a zbûsile skáãe v chodítku nahoru dolÛ.

12

Tváfi paní Kimové rozkvete do ‰irokého úsmûvu. „BoÏínku!

To je mi ale náramné uvítání!“ S Katie stále pfiisátou k noze opatrnû vkroãí do pokoje a silou zcela nepatfiiãnou ke své kfiehké postavû popadne jednou rukou Katie a druhou zvedne Annabelle. KdyÏ jim nûco ‰eptá rychl˘m korejsk˘m staccatem, holãiãky se ‰Èastnû chichotají.

Pod schody se objevuje Sally, ‰tíhlá postava v hladk˘ch pfiiléhav˘ch ãern˘ch koktejlov˘ch ‰atech. Pfiipíná si perlovou náu‰nici a vypadá ponûkud u‰tvanû, ale elegantnû. „Ahoj, mami.

Díky, Ïe jsi pfii‰la.“ Letmo máti políbí na tváfi a krátce proberou, co a jak s koupáním, veãefií a uloÏením holãiãek ke spaní. „Do deseti bychom mûli b˘t zpátky.“ „Kam vlastnû máte dneska namífieno?“ „Jdeme na koktejlov˘ veãírek, co pofiádají od Steva z práce, a pak bychom si rádi nûkam zaskoãili na veãefii.“ Její matka souhlasnû pok˘vne. „To je prima. ZaslouÏíte si na veãer trochu vyrazit.“ Stojím jim tam pfiímo na oãích, ale paní Kimová hovofií jen k Sally, jako by ony dvû byly jedin˘mi lidmi v místnosti. „Papá, mami.“ Obejmeme a políbíme Katie a Annabelle na dobrou noc a chvilku nato uÏ sedíme v na‰em malém bledûmodrém minivanu Toyota Sienna a mífiíme k domu mého ‰éfa. „Tak se mi zdá, Ïe tvoje máti mi pomaliãku zaãíná pfiicházet na chuÈ.“ „Proã myslí‰?“ Sally si stáhne sluneãní clonu pfied sedadlem spolujezdce a zaãíná si pfied zrcátkem na její zadní stranû naná‰et rtûnku. „Dneska se nezmínila o mé váze.“ „Hmm.“ „Ani nekomentovala mÛj sestfiih.“ Sally si povzdychne. „To ti zase musí dneska veãer leÏet v Ïaludku?“ 13

„Nemusí.“ Ale ov‰emÏe leÏí. „Já jen… VÏdyÈ jsem doktor. Nedalo by se i u tchynû ãekat, Ïe si nûãeho takov˘ho bude cenit?“ „Taky Ïe cení. AspoÀ jí to trochu kompenzuje, Ïe nejsi Korejec.“ S malováním uÏ je hotová a je‰tû si naãechrává ãerné vlasy spadající k ramenÛm.

Vrhnu na ni mrzut˘ pohled. Dost neobvyklé, takhle natvrdo a nenucenû pfiiznat jedin˘ pfietrvávající zdroj napûtí v na‰em manÏelství – nespokojenost rodiãÛ s tím, Ïe dcera si na‰la manÏela mimo rámec korejské komunity. Nespokojenost, kterou nedokázala pfiíli‰ obrousit ani dvû bájeãnû pfiizpÛsobivá vnouãata a roky stabilního manÏelství. „Ale ne úplnû.“ „Ne. A taky se to nikdy nepovede.“ Znovu zaklapne clonu a vyhlédne z okénka. „Ale myslím, Ïe to uÏ sis snad v hlavû nûjak srovnal. Nemohli bychom si popovídat o nûãem jiném?“ „Ov‰em.“ Nejspí‰ se jí zmocnilo nûjaké filozofické rozpoloÏení ãi co. Mû vztahy s jejími rodiãi léta trápily, pro ni to ov‰em bylo je‰tû desetkrát hor‰í. Ale vÏdycky si pfied nimi uhájila své.

To je jeden z dÛvodÛ, proã ji tak miluju.

Sally má spoustu rÛzn˘ch rysÛ, z nichÏ vût‰ina je synonymem pro úspûch, a já je na ní v‰echny bezv˘hradnû zboÏÀuju: je chytrá, cílevûdomá, zábavná, sebejistá. Uvûdomuju si, Ïe vût‰ina lidí by její tváfi neoznaãila zrovna za krásnou – v jistém objektivním smyslu, z ãistû estetického hlediska vím i já, Ïe je ve skuteãnosti celkem obyãejná, Ïe pokud jde o atraktivnost, moÏná dokonce uÏuÏ sklouzává kamsi do podprÛmûru. Masité rty. Nosík pfiíli‰ drobn˘ v pomûru k ‰irok˘m lícím a oãím posazen˘m daleko od sebe. Já ale tvrdím, upfiímnû a bez stopy pfiecitlivûlosti, Ïe pro mû je naprosto nádherná. Má v sobû jakési tûÏko popsatelné charisma, jeÏ jako by ani neodpovídalo tomu, jak vypadá. Vládne závidûníhodnou, pfiirozenou schopností vejít do místnosti plné lidí, instinktivnû vyhodnotit situaci a klidn˘m, vemlouvav˘m ‰armem získat na svou stranu bez v˘jimky 14

v‰echny pfiítomné. Dokonce se o to ani nemusí nijak zvlá‰È snaÏit. Lidé ji prostû mají rádi. NejrÛznûj‰í lidé. Já v tom spatfiuji jakousi aÏ mystickou schopnost, cosi, na co bych se sám nezmohl, ani kdyby na tom závisel mÛj Ïivot. A Sally tohle nadání vÏdycky dovede vyuÏít pro dobrou vûc: neÏ pfii‰la na svût Katie a má Ïena se rozhodla zanechat práce, uÏ za sebou mûla velice úspû‰nou kariéru vysoce postavené asistentky vrchní personalistky v na‰í nemocnici. Tak jsme se taky seznámili.

Pokou‰ím se vymyslet nûjaké jiné téma, o kterém bychom se mohli bavit, a my‰lenky mi zalétnou zpátky k té pfiíhodû s polystyrenov˘mi ofií‰ky pro Annabelle. Vyprávím jí to, zamlãím jen fakt, Ïe ve chvíli, kdy Katie cpala ten balicí materiál sestfiiãce do pusy, jsem v místnosti nebyl. Tak jako medvûdice chránící svá mláìata dokáÏe b˘t Sally mimofiádnû háklivá na cokoli, co by mohlo byÈ jen vzdálenû ohrozit zdraví na‰ich holãiãek, a já jsem si uÏ od ní pro svÛj ponûkud lehkováÏnûj‰í pfiístup k rodiãovství nejednou vyslouÏil hromy blesky. Ale kdyÏ to dopovím, Sally jenom zakloní hlavu a rozchechtá se. „Moje veãefie jí chutnala. Abys vûdûl, Katie mi ãím dál víc pfiipomíná tebe.“ Pomyslím na to, jak Katie pfied chvílí vypadala, kdyÏ se sklánûla nad tím pitom˘m sporáãkem, tolik soustfiedûná na svou práci. „ProtoÏe je tak ‰ikovná?“ „Tûsnû vedle. Ne. ProtoÏe je tak tvrdohlavá.“ „Aha.“ Sevfiu volant o nûco pevnûji.

Sally mû láskyplnû poplácá po rameni. „Já vím. Stra‰nû nerad nûco takov˘ho sly‰í‰. Ale tak to prostû je. A kromû toho to není vlastnost úplnû k zahození. To, Ïe se dokáÏe‰ soustfiedit vÏdycky jen na jednu vûc, ti dopomohlo k úspûchu. Myslím tím to, jak se nikdy nevzdává‰. To se mi na tobû hroznû líbí. Ale nûkdy je to fakt totálnû k nesnesení. Jakmile se k nûãemu rozhoupe‰, Ïádná síla na planetû tû nepfiimûje, abys zmûnil názor.

I kdyÏ se v nûãem m˘lí‰. Ba právû, zvlá‰È kdyÏ jsi vedle jak ta jedle. V‰ak ty ví‰, co mám na mysli.“ 15

„A na Katie Ïe pozoruje‰ to sam˘?“ „Den co den.“ „Jó, chirurgové, ti jsou zatracenû tvrdohlaví. MoÏná z ní jednou bude doktorka.“ „BoÏe, to doufám, Ïe ne.“ U‰klíbne se. „Hele… jestlipak ví‰, co se o nás, co dûláme chirurgii, fiíká?“ „Obãas mimo, zato vÏdy neochvûjní.“ „Jejda. Îe bych to uÏ nûkdy citoval?“ „Jen asi tak tisíckrát. Kdes to vlastnû sly‰el poprvé?“ „Ani pfiesnû nevím. Nejspí‰ od Colliera.“ Nûkolik minut jedeme dál mlãky, a pak se zeptá: „S doktorem Collierem se mበsejít pfií‰tí pondûlí, Ïe jo?“ „Jo.“ „Jaká je ‰ance, Ïe ti nabídne místo?“ Útroby se mi najednou sevfiou, aÏ je z nich malink˘ míãek. „No to nevím.“ „Pofiád nic? Copak jsi s ním o tom je‰tû nemluvil?“ „Ne.“ „Steve, my se opravdu musíme udrÏet tady v Bostonu. Patfiíme sem, máme tu kofieny.“ „Co ti tak na to asi mám fiíct?“ Zaãínáme tím dal‰í variantu konverzace, kterou jsme uÏ spolu vedli bezpoãtukrát. Jasnû Ïe vím, jak moc chce zÛstat v Bostonu. „Je‰tû se nenaskytla pfiíleÏitost, abychom to probrali. Kromû toho se domnívám, Ïe z Northwest Hospital se mi chystají dát závaznou nabídku.“ „Ale… ty pfiece nechce‰ pracovat v Northwest.“ „Platí tam dobfie.“ „O tom jsem nemluvila. Není to lékafiská ‰kola. Tys chtûl nûco jin˘ho.“ „Já vím.“ „A co Harvard, nebo Massachusettská univerzita?“ „Zrovna teì nikoho nenabírají.“ Nevyfiãeno mezi námi zÛstává, Ïe je jen jedno místo, o které doopravdy stojím víc neÏ 16

o v‰echno, co jsem kdy v Ïivotû chtûl, a Sally to dobfie ví: získat stálé pracovní místo v Univerzitní nemocnici a stát se ãlenem akademického sboru na Univerzitní lékafiské ‰kole. „A co kdyby ses na to doktora Colliera zeptal dneska veãer? Bude tam uvolnûná atmosféra. Bude ve spoleãenském rozpoloÏení.“ „No… já nevím. Snad.“ „Odkdypak jsi tak nerozhodn˘? Zrovna pfied chviliãkou jsi fiíkal, jak jsi…“ nasadí o oktávu hlub‰í hlas, „vÏdy neochvûjn˘.“ „To pfiece nejde, jenom tak se pfiitoãit k ‰éfovi a fiíct si mu o místo. Takhle to nefunguje. VÏdyÈ tu mluvíme o Univerzitní nemocnici. O to se neÏádá, aby ãlovûk mohl pracovat v Univerzitce. Musí si ho mezi sebe pfiizvat. Posledních devût let Ïivota, od promoce na medicínû po úãast v rezidentním programu pro mlad˘ doktory, jsem se tam mûl co ohánût…“ „O dÛvod víc, proã se do toho vloÏit trochu aktivnû.“ „… a nerad bych to teì cel˘ pohnojil.“ Bubnuje prsty po opûrce. „Dokud se ho na to nezeptá‰, jak se to asi tak vÛbec najisto dozví‰? MoÏná Ïe jen ãeká, jestli sám neprojeví‰ nûjak˘ zájem.“ Strnule zírám na vozovku pfied sebou, rty sevfiené. „Teda váÏnû,“ povzdychne si a znovu se otoãí k oknu. „Nûkdy nevím, kdo z vás je hor‰í. Jestli ty, nebo to pûtilet˘ dítû.“ Doktor Collier s chotí stojí pod umûlecky propracovan˘m lustrem v prostorné vstupní hale svého domu ve Wellesley a neformálnû se vítají s hosty, ktefií vcházejí hlavními dvefimi. Bûhem jara a léta bylo aÏ doposud neobvyklé sucho, takÏe se ani nevylíhlo pfiíli‰ komárÛ. TûÏké dubové dvefie tak mohou zÛstat do‰iroka otevfiené a spolu s dal‰ími pfiicházejícími hosty vpou‰tûjí pfies práh i pfiíjemn˘ vánek ãasného veãera.

KaÏd˘m rokem v ãervenci pofiádá dr. Collier, pfiednosta na‰eho oddûlení a mÛj ‰éf, koktejlov˘ veãírek pro v‰echny lékafie, 17

ktefií pro nûj pracují. Se svou Ïenou dovedou pfiipravit moc pfiíjemnou party. Za vstupní halou, v ob˘vacím pokoji s klenut˘m stropem vyvolávajícím bezmála dojem vysoké katedrály, uÏ postávají ãlenové uãitelského sboru i mladí sekundáfii, úãastníci rezidentních postgraduálních programÛ z na‰eho oddûlení, se sklenicemi v rukou. Jsou shromáÏdûní do skupin rÛzné velikosti a sloÏení a pfiátelsky spolu rozprávûjí, zatímco servírky – pfiitaÏlivé mladé Ïeny v jednotn˘ch bíl˘ch frakov˘ch ko‰ilích a dlouh˘ch ãern˘ch kalhotách – procházejí se strnul˘m úsmûvem sem tam a na stfiíbrn˘ch podnosech nabízejí pfiedkrmy. Pfii jedné stranû pokoje hraje smyãcov˘ kvartet klasickou hudbu.

Na opaãné stranû u ozdobného baru s mramorovou deskou rozlévá barman nápoje.

Sám doktor Collier jako by z oka vypadl herci Charltonu Hestonovi. Ne snad tomu mladému hrdinskému idolu s ostfie fiezanou bradou z padesát˘ch let z filmu Desatero pfiikázání, n˘brÏ star‰ímu, v˘stfiednûj‰ímu boufilivákovi Charltonovi Hestonovi z let ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch – z filmÛ jako Planeta opic, Omega Man nebo Soylent Green. Není to zdaleka jen ãistû náhodná podobnost a ãasto pfiemítám, jestli nakonec doktor Collier herce nenapodobuje s nûjak˘m zámûrn˘m úsilím. Je vysok˘, vzpfiímen˘, svalnat˘ a rovnomûrnû opálen˘ i v pÛlce ledna. Jeho houÏevnatou muÏnost a kousav˘ cynismus dokáÏe zastínit snad jen pfiirozen˘ sklon k spontánním kvûtnat˘m slovním projevÛm.

Snad jedin˘m nehestonovsk˘m rysem je jeho v˘bûr oblíbené hudby pro práci na operaãním sále: melodií z filmÛ. Zvlá‰tní slabost má pro West Side Story. Pfiedstavte si plukovníka Taylora z pÛvodní Planety opic, jak z nûkoho vykuchává ledvinu a brouká si k tomu „I Feel Pretty“ – a máte pfiibliÏnou pfiedstavu, jaké to je operovat s doktorem Collierem.

Dneska veãer má na sobû svûtle hnûd˘ lnûn˘ oblek a rÛÏovou vycházkovou ko‰ili s rozhalenkou, doplnûnou rÛÏov˘m 18

ka‰mírov˘m kapesníãkem úhlednû poskládan˘m v levé náprsní kapsiãce.

Se Sally pfiicházíme k doktoru Collierovi a jeho paní právû ve chvíli, kdy konãí rozmluvu s jedním z dal‰ích sekundáfiÛ. „Stevene,“ zahlaholí Collier, krátce mi tiskne ruku, ale vzápûtí uÏ vûnuje ve‰kerou pozornost Sally. Pfiívûtivû se usmûje a políbí ji na tváfi. „Dobr˘ veãer, Sally. Vítejte u nás doma.“ Paní Collierová je elegantní ‰tíhlá dáma s dlouh˘mi hnûd˘mi vlasy prokvetl˘mi ‰ed˘mi pramínky, s pfiátelsk˘ma oãima a noblesním jiÏansk˘m pfiízvukem. Stfiíbrné ‰aty bez rukávÛ jí stylovû padnou. Nejdfiív se chápe mojí ruky, pak se obejme se Sally. Ta uÏ se mezitím rozpl˘vá nad stolkem u zdi, kter˘ tvofií ústfiední bod vstupní haly. „Tohle tady loni nebylo, Ïe ne?“ Paní Collierová záfií souhlasn˘m potû‰ením a potvrzuje, Ïe ne, Ïe stolek kupovala teprve pfied mûsícem, a doplní to podrobn˘m popisem staroÏitnictví, kde ho objevila.

Doktor Collier vyuÏívá pfiíleÏitosti k vûcnému rozhovoru. „Tak co, Stevene? Jaké to je po vstupu do posledního roku rezidentního programu?“ „Nûco úÏasného, pane doktore. Tak dlouho jsem se na to tû‰il. Ani se mi nechce vûfiit, Ïe jsem se toho váÏnû doãkal.“ „To je skvûlé. V posledních dnech jsem byl na jedné konferenci mimo mûsto. Jestli to dobfie chápu, naskoãil jste do toho minul˘ t˘den a z ménû zku‰en˘ch rezidentÛ jste dostal k ruce Luise Martíneze, ano?“ „Ano, pane.“ „Nu, sotva byste mezi doktory na‰el svûdomitûj‰ího postgraduálního stáÏistu, neÏ je Luis. Jsem si jist, Ïe vy dva vytvofiíte znamenit˘ t˘m.“ „Díky, pane doktore. Zatím se mi s ním pracuje bájeãnû.“ Nejsem si jist˘, jestli slovo bájeãnû opravdu vystihuje mé pocity – vÏdyÈ toho chlápka sotva znám –, ale bûhem uplynulého t˘dne jsme si mezi sebou vytvofiili produktivní profesionální vztah.

19