1
V dřívějších dobách V dřívějších dobách, než propukly boje, než začaly létat rakety, před vojenskými vůdci a jejich sliby, před náhlým zmizením mnoha lidí, které jsme znali, do hrobů nebo cizích zemí, před Tálibánem a jeho šílenstvím, předtím, než den co den visel ve vzduchu pach smrti a zem byla nasáklá krví, se nám žilo dobře. Nemáme žádné fotografie. V období Tálibánu bylo nebezpečné si je nechávat, tak jsme je zničili. Ale obrázky našeho života předtím, než Afghánistán opustila naděje, zůstávají ostré a jasné. Moje matka v krátké sukni sedí ve své kanceláři v bance a stará se o dlouhou frontu zákazníků. Všichni si jí váží pro její znalosti v oboru a schopnost vyřešit problémy spousty lidí. Otec, který v kalhotách do zvonu vypadá jako nějaká filmová hvězda, se na motocyklu žene ulicemi Kábulu. Někdy si mě řemenem připoutá na záda. Dlouhé vlasy mu při jízdě povlávají ve větru. Když ostře řeže zatáčky, od kovových chráničů na kolenou se jiskří, jak jimi škrtá o chodník. Následující den o tom vyprávím spolužákům a ti mi závidí. Mí strýcové jezdí na služební cesty do ciziny a vracejí se