Page 1

DÛm

byl více neÏ sto let star˘ a bytelné kamenné zdi mûl metr silné, coÏ znamenalo, Ïe je pravdûpodobnû nebude muset nechat izolovat, ale chtûla si tím b˘t naprosto jistá. Nalevo od ob˘vacího pokoje leÏel rohov˘ pokojík, kter˘ pouÏívala jako pracovnu a pokoj pro hosty zároveÀ. Patfiil k nûmu záchod a prostorná ‰atna. Místnost byla naprosto dokonalá, mûla jediné okno a nad ní se táhla nepouÏívaná pÛda. Je odzvonûno lhostejnosti a samozfiejmosti. Nic se nesmí ponechat náhodû. Náhoda je nebezpeãná, zrádná prÛvodkynû. Obãas laskavá, ale stejnû ãasto nevypoãitatelná a nepfiátelská. nábytek v jídelnû odsunula k jedné stûnû a uprostfied podlahy ob˘vacího pokoje uvolnila velk˘ prostor. A pak uÏ zb˘valo jen ãekat. První polystyrenovou desku pfiivezli podle domluvy v deset hodin, dovnitfi ji vnesli ãtyfii muÏi. Tfiem z nich bylo kolem padesátky, ãtvrtému ani ne dvacet. Mûl oholenou hlavu a ãerné triãko, na prsou se dvûma zkfiíÏen˘mi ‰védsk˘mi vlajkami a nápisem ZEMù M¯CH OTCÒ. Na pfiedloktí si nechal vytetovat pavuãiny a na zápûstí nûjaké motivy z doby kamenné. KdyÏ znovu osamûla, usadila se na pohovce a uvaÏovala, co dál. Rozhodla se, Ïe zaãne s podlahou, protoÏe to bylo jediné, s ãím by mohl nastat problém. Stará dvojice manÏelÛ, která bydlela pod ní, byla sice témûfi hluchá a za celá ta léta od nich nebylo sly‰et vÛbec nic, ale stejnû to je dÛleÏit˘ detail. Ve‰la do loÏnice. Chlapec pofiád je‰tû tvrdû spal. DÒM

7


KdyÏ se s ním setkala ve vlaku, bylo to tak zvlá‰tní. Jakoby nic ji vzal za ruku, vstal a poslu‰nû s ní ode‰el, aniÏ by mu musela cokoli fiíkat. Jako by bylo pfiedurãeno, Ïe to bude právû on. OkamÏitá samozfiejmost, jako kdyÏ Ïena porodí dítû a náhle pochopí, Ïe patfií jen a jen jí. Získala Ïáka, kterého hledala, i dítû, které sama nikdy nemÛÏe porodit. PoloÏila mu ruku na ãelo, ucítila, Ïe horeãka uÏ klesla, a pak mu zmûfiila puls. V‰echno bylo v pofiádku. Odhadla dávku morfia správnû. v pracovnû byl ode zdi ke zdi nataÏen˘ tlust˘ bíl˘ koberec, kter˘ jí vÏdy pfiipadal o‰kliv˘ a nehygienick˘, ale zároveÀ se na nûj pfiíjemnû na‰lapovalo. Teì poslouÏí jejím zámûrÛm je‰tû jinak. Ostr˘m noÏem nafiezala polystyren a jednotlivé kusy pfiilepila tlustou vrstvou lepidla na podlahu. Z pronikavého zápachu se jí za chvíli zatoãila hlava a ona musela otevfiít okno na ulici. Bylo zasklené trojit˘m sklem a na vnûj‰í stranû bylo pfiipevnûné je‰tû speciální odhluãÀovací sklo. Náhoda je moje kamarádka. Zasmála se. Úprava podlahy jí zabrala cel˘ den, v pravideln˘ch intervalech se chodila na chlapce dívat. KdyÏ byla celá podlaha pokrytá kusy polystyrenu, slepila v‰echny spoje stfiíbrnou izolaãní páskou. Následující tfii dny vozili do bytu dal‰í stavební materiál a ona upravila v‰echny ãtyfii stûny. V pátek uÏ jí zb˘val jen strop, to jí trvalo trochu déle, protoÏe ho musela nejdfiív polepit polystyrenem a pak jednotlivé kusy zapfiít prkny, aby ze stropu neodpadly. Zatímco lepidlo schlo, pfiitloukla nûkolika hfiebíky k zárubni pár star˘ch pfiikr˘vek, dvefie uÏ pfiedtím vysadila. Na dvefie vedoucí do ob˘vacího pokoje pfiilepila ãtyfii vrstvy polystyrenu, které vyplnily zhruba pÛl metru hlubok˘ dvefiní otvor. Vzala staré prostûradlo a povûsila ho pfies jediné okno. Okenní v˘klenek pro jistotu izolovala dvûma vrstvami. KdyÏ byla místnost hotová, potáhla je‰tû podlahu i stûny nepromokavou plachtou. 8


Práce v sobû obsahovala cosi jako meditativní rozmûr, a kdyÏ se pak posadila a zahledûla se na své dílo, pocítila p˘chu. místnost byla v následujících t˘dnech dále zdokonalována. Koupila ãtyfii malá gumová koleãka, petlici, deset metrÛ elektrického kabelu, nûkolik metrÛ dfievûné li‰ty, jednoduch˘ stojan na lampu a krabici Ïárovek. Objednala si také dovoz sady mal˘ch a vût‰ích ãinek a jednoduchého rotopedu. Vyndala z jedné police v ob˘vacím pokoji v‰echny knihy, poloÏila ji na bok a zespoda pfii‰roubovala do kaÏdého rohu jedno koleãko. Zepfiedu pfiipevnila dfievûnou li‰tu, která mûla koleãka zakr˘vat, a pfiisunula polici pfied dvefie do skryté místnosti. Pfii‰roubovala ji ke dvefiím a zkusila je otevfiít. Dvefie se na koleãkách bezhluãnû otevfiely, v‰echno dokonale fungovalo. Pfiipevnila je‰tû petlici, dvefie zajistila a postavila pfied nû stojací lampu, která mûla jednoduch˘ uzavírací systém zakr˘vat. Potom naskládala zpátky v‰echny knihy a pfiinesla z jedné ze dvou postelí v loÏnici tenkou matraci. Veãer pfienesla spícího chlapce na místo, které se mûlo stát jeho nov˘m domovem.

DÒM

9


Staré Enskede

Na chlapci nebylo zvlá‰tní, Ïe byl mrtv˘, ale spí‰e to, Ïe tak dlouho Ïil. Rozsah jeho zranûní a jejich povaha vypovídaly o tom, Ïe mûl zemfiít mnohem dfiíve neÏ v pfiedbûÏnû stanoveném okamÏiku smrti. Nûco ho v‰ak udrÏovalo pfii Ïivotû i poté, co by to normální ãlovûk uÏ dávno vzdal. KdyÏ v‰ak kriminální komisafika Jeanette Kihlbergová couvala s autem z garáÏe, nic o tom v‰em nevûdûla. Navíc nemûla ani nejmen‰í tu‰ení, Ïe pfiípad je prvním ãlánkem v fietûzu událostí, které rozhodujícím zpÛsobem ovlivní její Ïivot. V kuchyÀském oknû zahlédla Åkeho a zamávala mu, ale zrovna telefonoval a nev‰iml si toho. Dopoledne stráví tím, Ïe vypere t˘denní pfiídûl zpocen˘ch mikin, ‰pinav˘ch ponoÏek a umolousaného prádla. Vzhledem k tomu, Ïe mûl manÏelku a syna, ktefií vá‰nivû rádi hráli fotbal, patfiilo k jeho bûÏn˘m povinnostem minimálnû pûtkrát t˘dnû vybiãovat starou praãku k maximálnímu v˘konu. Vûdûla, Ïe neÏ praãka dopere, Åke si zaleze nahoru do malého ateliéru, kter˘ si zafiídil na pÛdû, a bude dál pracovat na jedné ze v‰ech tûch nedokonãen˘ch olejomaleb, jimiÏ se stále zab˘val. Byl to romantik, snílek, kter˘ mûl problém dokonãit, co zaãal. Jeanette se ho uÏ nûkolikrát snaÏila pfiesvûdãit, aby navázal kontakt s nûkter˘m z galeristÛ, ktefií o jeho práci projevili zájem. VÏdycky to jen odmávl s tím, Ïe na nûco takového je‰tû není úplnû pfiipraven˘. Ne úplnû, ale brzy uÏ bude. A pak se v‰echno zmûní. Åke se doãká úspûchu, peníze se jim jen pohrnou a koneãnû uskuteãní v‰echno, o ãem dosud jen snili. Opraví dÛm a pojedou, kam se jim zlíbí. Po témûfi dvaceti letech ale zaãala mít pochybnosti o tom, Ïe k nûãemu takovému nûkdy dojde. 10


KdyÏ zaboãila na Nynäsvägen, levé pfiední kolo dûsivû zarachotilo. PfiestoÏe byla naprost˘ technick˘ antitalent, vûdûla, Ïe se star˘m audi nûco není v pofiádku a Ïe ho bude muset zase odvézt do servisu. Ze zku‰enosti vûdûla, Ïe oprava nebude rozhodnû zadarmo, i kdyÏ ten Srb na námûstí Boliden byl ‰ikovn˘ a neúãtoval si moc. Právû vãera vybrala v‰echny peníze ze spofiicího úãtu, aby zaplatila poslední z fiady splátek na dÛm. SloÏenky pfiicházely se sadistickou pfiesností jednou za ãtvrt roku. Doufala, Ïe jí tentokrát Srb auto spraví s tím, Ïe mu zaplatí pozdûji. Nûkolikrát uÏ to tak udûlala. V kapse bundy jí zavibroval mobil a ozvaly se tóny Beethovenovy Deváté symfonie, aÏ Jeanette málem sjela ze silnice na chodník. „Tady Kihlbergová.“ „Ahoj, Janne, mámû nûjakou práci u námûstí Thorildsplan.“ Sly‰ela hlas kolegy Jense Hurtiga. „OkamÏitû tam máme jet. Kde jsi?“ V telefonu to zaãalo pískat a ona si ho podrÏela decimetr od ucha, aby si nepo‰kodila sluch. Nesná‰ela, kdyÏ jí nûkdo fiíkal muÏsk˘m jménem Janne, a cítila, jak se v ní zvedá zufiivost. Pfiezdívka vznikla jako Ïert pfied tfiemi lety na podnikovém veãírku, ale ãasem se roz‰ífiila po celém policejním fieditelství na Kungsholmenu. „Jsem v Årstû a zah˘bám na Essingenskou spojku. Co se stalo?“ „V kfioví u metra poblíÏ Pedagogick˘ fakulty na‰li mrtv˘ho kluka a Billing chce, abys tam co nejdfiív pfiijela. Byl dûsnû rozru‰enej. Vypadá to, Ïe to bude vraÏda.“ Jeanette Kihlbergová sly‰ela, jak rachocení sílí, a pfiem˘‰lela, jestli má zajet do odstavného pruhu a zavolat odtahové sluÏbû a pak nûkomu, kdo by ji odvezl. „Jestli se mi to podûlan˘ auto nerozpadne, tak tam budu tak za pût deset minut. Chci, abys tam pfiijel taky.“ Auto sebou trhlo, a tak se pro jistotu zafiadila do pravého pruhu. „Jasnû. Hned vyráÏím, asi tam budu dfiív neÏ ty.“ Hurtig ukonãil hovor a Jeanette zastrãila telefon zase do kapsy. Mrtv˘ kluk v kfioví – to jí pfiipadalo spí‰ jako ublíÏení na zdraví, které se zvrhlo a pozdûji bude kvalifikováno jako zabití. VraÏda, napadlo ji, kdyÏ to ve volantu ‰kublo, to je spí‰ Ïenská, kterou doma zavraÏdil Ïárliv˘ manÏel poté, co mu fiekla, Ïe se s ním chce rozvést. AspoÀ obvykle to tak b˘vá. P¤ÍTOMNOST

11


Na druhou stranu je jiná doba a to, co se kdysi uãili na policejní akademii, dnes nejenÏe uÏ není aktuální, ale i vyloÏenû chybné. Pracovní postupy bylo nutné zmûnit a práce policistÛ je dnes v mnoha ohledech sloÏitûj‰í neÏ pfied dvaceti lety. Jeanette si vzpomnûla na svoje zaãátky, kdyÏ je‰tû dûlala pochÛzkáfiku a byla ve styku s obyãejn˘mi lidmi. Vefiejnost tehdy policii pomáhala a mûla k ní dÛvûru. Zato dnes, pomyslela si, lidé nahlásí trestn˘ ãin z jediného dÛvodu, a to, Ïe to po nich chce poji‰Èovna. Nikdo nedoufá, Ïe by pachatel mohl b˘t odhalen a potrestán. Co vlastnû ãekala, kdyÏ zbûhla z dráhy sociální pracovnice a rozhodla se, Ïe se stane policistkou? Îe bude moct nûco zmûnit? Pomáhat lidem? To v kaÏdém pfiípadû fiekla svému otci v den, kdy mu py‰nû ukázala dopis, Ïe byla pfiijata. Ano, tak to bylo. Chtûla mít moÏnost ovlivnit osud tûch, kdo ubliÏovali, i tûch, kter˘m bylo ublíÏeno. Chtûla se stát skuteãn˘m ãlovûkem. A to jí práce u policie umoÏÀovala. Celé své dûtství zboÏnû naslouchala, kdyÏ se tatínek a dûdeãek bavili o práci policie. AÈ uÏ to bylo pfii oslavû slunovratu nebo na Velk˘ pátek, rozhovory u veãefie se toãily kolem bezohledn˘ch bankovních lupiãÛ, sympatick˘ch zlodûjíãkÛ a prohnan˘ch podvodníkÛ. Pfiíbûhy a vzpomínky z temné stránky existence. Podobnû jako v ní vÛnû peãené vánoãní ‰unky vzbuzovala pocit oãekávání, polohlasn˘ hovor muÏÛ v ob˘vacím pokoji pro ni pfiedstavoval jistotu. Usmála se pfii vzpomínce na dûdeãkovu nedÛvûru k nov˘m technick˘m vymoÏenostem. Îelízka byla v dne‰ní dobû v rámci zjednodu‰ení nahrazena plastov˘mi pásky. Jednou dokonce prohlásil, Ïe rozbor DNA je jen pomíjivá móda. V policejní práci jde hlavnû o to, Ïe ãlovûk musí neustále rozli‰ovat, pomyslela si. Ne zjednodu‰ovat. Práce se musí pfiizpÛsobit mûnící se spoleãenské situaci. KdyÏ je ãlovûk policista, musí pomáhat, musí mu na lidech záleÏet. Ne jen sedût za koufiov˘mi skly v pancéfiovaném policejním voze a bezmocnû zírat ven.

12


Thorildsplan

Ivo Andriç byl specialista na právû takováhle podivná, vyhrocená úmrtí. Pocházel z Bosny a bûhem témûfi ãtyfiletého obléhání Sarajeva Srby tam pÛsobil jako lékafi, coÏ mu poskytlo tak bohaté zku‰enosti s mrtv˘mi dûtmi, Ïe si obãas v duchu pfiál, aby se soudním lékafiem nikdy nestal. V Sarajevu bylo za ãtrnáct let zabito témûfi dva tisíce dûtí, dvû z nich byly jeho vlastní dcery. Obãas uvaÏoval o tom, jak by jeho Ïivot vypadal, kdyby zÛstal ve vesniãce nedaleko Prozoru. Na takové úvahy v‰ak uÏ bylo pozdû. Srbové vypálili jejich statek a zavraÏdili mu rodiãe i tfii bratry. Stockholmská policie ho pfiivolala brzy ráno, protoÏe nechtûla uzavírat oblast kolem metra na del‰í dobu, neÏ je nezbytnû nutné, a tak musel b˘t se svou prací rychle hotov˘. Naklonil se k mrtvému chlapci, bedlivû si ho prohlédl a usoudil, Ïe vypadá jako cizinec. Arab, Palestinec, nebo dokonce Ind ãi Pákistánec. Nebylo sebemen‰ích pochyb o tom, Ïe byl krutû muãen, ale zvlá‰tní bylo, Ïe u nûj chybûly jinak obvyklé známky toho, Ïe se bránil. Modfiiny a podlitiny mu pfiipomínaly spí‰e zranûní boxera. Boxera, kter˘ se uÏ nedokázal dál bránit, ale i tak absolvoval dvanáct kol a dostal takov˘ v˘prask, Ïe se zhroutil v bezvûdomí na zem. Prohlídku místa ãinu komplikovala také skuteãnost, Ïe smrt nenastala na místû, kde chlapce na‰li, ale nûkde jinde, mnohem dfiíve. Tûlo bylo v kfioví pouh˘ch nûkolik metrÛ od vchodu do stanice metra Thorildsplan na ostrovû Kungsholmen relativnû dobfie viditelné, a proto bylo zfiejmé, Ïe ho nûkdo brzy objeví.

P¤ÍTOMNOST

13


Leti‰tû

bylo ‰edé a chladné jako zimní ráno. Pfiiletûl letadlem spoleãnosti Air China do zemû, o které donedávna vÛbec netu‰il, Ïe existuje. Vûdûl, Ïe stejnou cestu pfied ním podniklo nûkolik set dûtí, a podobnû jako ony se dokonale nauãil nazpamûÈ pfiíbûh, kter˘ mûl vyprávût policii u pasové kontroly. Nezaváhal ani u jediné slabiky a odfiíkal historku, kterou musel pfiedtím celé mûsíce opakovat pofiád dokola, aÏ se mu vryla do pamûti. Pracoval na stavbû jednoho z velk˘ch olympijsk˘ch stadionÛ, nosil cihly a maltu. Bydlel u str˘ãka, chudého zedníka, ale kdyÏ se str˘ãek tûÏce zranil a odvezli ho do nemocnice, nemûl se o nûj kdo starat. Jeho rodiãe zemfieli a nemûl ani sourozence ani jiné pfiíbuzné, k nimÏ by se uch˘lil. U v˘slechu na leti‰tní policii mluvil o tom, Ïe s ním i s jeho str˘ãkem zacházeli jako s otroky v podmínkách, které se dají srovnat snad jen s apartheidem. Jak pracoval pût mûsícÛ na stavbû, ale nikdy nepoãítal s tím, Ïe by se stal plnoprávn˘m obyvatelem mûsta. Podle prastarého registraãního systému hukou byl evidován ve své rodné vesnici daleko od mûsta, a tudíÏ tam, kde pracoval, nemûl témûfi Ïádné právní nároky. Proto musel odletût do ·védska, kde bydlí jediní jeho Ïijící pfiíbuzní. Neví sice kde, ale podle str˘ãka slíbili, Ïe si ho vyzvednou na leti‰ti. Do své nové vlasti pfiiletûl jen s obleãením, které mûl na sobû, mobilním telefonem a padesáti americk˘mi dolary. V telefonu nebyla uloÏena Ïádná ãísla ani Ïádné textové zprávy ãi obrázky, které by o nûm mohly prozradit nûco víc. Ve skuteãnosti byl telefon nov˘ a nepouÏit˘. Policii v‰ak neprozradil, Ïe má v levé botû schované telefonní ãíslo napsané na papírku. âíslo, na které má zavolat, aÏ se mu podafií dostat se z tábora. 14


zemû do níÏ pfiiletûl, se âínû nepodobala ani v nejmen‰ím. V‰echno tu bylo ãisté a prázdné. KdyÏ v˘slech skonãil a on procházel v doprovodu dvou policistÛ liduprázdn˘mi leti‰tními chodbami, pfiem˘‰lel, jestli Evropa takhle vypadá celá. MuÏ, kter˘ vymyslel jeho pfiíbûh, dal mu telefonní ãíslo a vybavil ho penûzi a telefonem, mu vykládal, Ïe se mu v posledních nûkolika letech podafiilo úspû‰nû dostat do Evropy víc neÏ sedmdesát dûtí. Vyprávûl mu, Ïe nejvíc kontaktÛ má v zemi jménem Belgie, tam se dají vydûlat velké peníze. âlovûk má za úkol slouÏit boháãÛm, a kdyÏ je diskrétní a spolehliv˘, mÛÏe pfiitom zbohatnout. V Belgii je to v‰ak zároveÀ riskantní a ãlovûk by nemûl b˘t moc vidût. Nikdy se nesmí ukázat venku. Ve ·védsku je to bezpeãnûj‰í. Vût‰inou se tam dá najít práce v restauraci a je zde vût‰í volnost pohybu. Není to tak dobfie placené, ale pfii tro‰e ‰tûstí se i tady dá vydûlat spousta penûz, záleÏí na tom, po jak˘ch sluÏbách je zrovna poptávka. I ve ·védsku Ïijí lidé, ktefií poÏadují totéÏ co lidé v Belgii. tábor leÏel nedaleko leti‰tû a odvezli ho tam policisté v civilním autû. ZÛstal v nûm pfies noc. Musel sdílet pokoj s ãerno‰sk˘m chlapcem, kter˘ neumûl ãínsky ani anglicky. Matrace, na níÏ spal, byla ãistá, ale páchla zatuchlinou. Hned druh˘ den zavolal na ãíslo z papírku a Ïensk˘ hlas mu vysvûtlil, jak se dostane na nádraÏí a dál vlakem do Stockholmu. AÏ tam bude, aÈ znovu zavolá a dostane dal‰í pokyny. ve vlaku bylo teplo a pfiíjemnû. Vezl ho rychle a témûfi nesly‰nû mûstem, které bylo celé zasnûÏené. Ale aÈ uÏ to bylo náhodou, nebo si to osud pfiál jinak, na Hlavní nádraÏí ve Stockholmu nikdy nedorazil. Po nûkolika stanicích si proti nûmu sedla krásná svûtlovlasá Ïena. Dlouho si ho prohlíÏela a on pochopil, Ïe ví, Ïe je sám. Nejen sám ve vlaku, ale sám na celém svûtû. Na dal‰í stanici se svûtlovlasá Ïena zvedla a vzala ho za ruku. Ukázala k v˘chodu a on se nebránil. Pfiipadalo mu, Ïe se ho dotkl andûl, a kráãel za ní jako v transu. LETI·Tù

15


Vzali si taxík a projíÏdûli mûstem. Vidûl, Ïe je celé obklopené vodou, a pfiipadalo mu krásné. Nebyl tam tak velk˘ provoz jako doma. Bylo to tu ãist‰í a zfiejmû se tu snáze d˘chalo. UvaÏoval o osudu a náhodû a na okamÏik se podivil, proã tam s ní sedí. Ale kdyÏ se k nûmu otoãila a usmála se, uÏ na to nemyslel. Doma v âínû se ho v‰ichni vyptávali, co umí, a maãkali mu paÏe, aby zjistili, jestli je dost siln˘. Kladli mu otázky a on pfiedstíral, Ïe jim rozumí. Nikdy o nûm nepochybovali. Proto si ho snad pozdûji vybrali. Ale ona si ho vybrala, aniÏ by pro ni cokoli udûlal, a to se mu dosud nikdy nestalo. místnost do níÏ ho zavedla, byla celá bílá a stála v ní velká, prostorná postel. UloÏila ho do ní a dala mu napít nûãeho teplého. Chutnalo to skoro jako ãaj, kter˘ znal z domova, a on usnul je‰tû dfiív, neÏ ‰álek dopil. KdyÏ se zase probudil, nevûdûl, jak dlouho spal, ale uvidûl, Ïe je v jiné místnosti. Nemûla okna a byla celá pokrytá plastem. KdyÏ vstal a chtûl pfiejít ke dvefiím, v‰iml si, Ïe podlaha je mûkká a poddajná. Stiskl kliku, ale dvefie byly zamãené. Jeho ‰aty i telefon zmizely. Lehl si nah˘ na matraci a znovu usnul. Tahle místnost se stane jeho nov˘m svûtem.

16


Thorildsplan

Jeanette cítila, jak se volant stáãí doprava a jak se auto natáãí napfiíã pfies vozovku. Poslední kilometry se plazila ‰edesátkou, a kdyÏ zaboãila na ulici Drottningholmsvägen ke stanici metra, tu‰ila, Ïe patnáct let staré auto jí zanedlouho definitivnû vypoví sluÏbu. Zaparkovala, vydala se k zátarasu a uvidûla Hurtiga. Byl o hlavu vy‰‰í neÏ v‰ichni ostatní, seversky svûtlovlas˘ a mohutn˘, ale ne tlust˘. Jeanette uÏ s ním pracovala skoro ãtyfii roky a nauãila se rozumût fieãi jeho tûla. Pov‰imla si, Ïe vypadá ustaranû. Témûfi zoufale. KdyÏ ji uvidûl, rozzáfiil se, vyrazil jí v ústrety a nadzvedl pásku zátarasu. „TakÏe auto to vydrÏelo,“ u‰klíbl se. „Nechápu, jak s tou ‰unkou dokáÏe‰ jezdit.“ „Já to taky nechápu, a kdyÏ se pfiimluví‰, aby mi pfiidali, tak si pofiídím malej kabriolet, mercedes, a budu pfiiplouvat v nûm.“ Kdyby si Åke dokázal sehnat pofiádnou práci s pofiádn˘m platem, mohla bych si koupit normální auto, pomyslela si, kdyÏ vstoupila za Hurtigem do uzavfiené oblasti. „Jsou tu nûjaké otisky pneumatik?“ zeptala se dvou policejních techniãek, které sedûly na bobku na cestiãce. „Ano, nûkolik rÛzn˘ch,“ odpovûdûla jedna z nich a pohlédla na Jeanette. „Myslím, Ïe pár jich patfií popeláfisk˘m autÛm, která tu vyprazdÀují odpadkové ko‰e. Ale jsou tu i stopy men‰ích kol.“ Od chvíle, kdy Jeanette dorazila na místo ãinu, pfievzala velení a byla odpovûdná za prÛbûh vy‰etfiování. Bûhem veãera musí podat hlá‰ení svému nadfiízenému, policejnímu prezidentovi Dennisovi Billingovi, kter˘ pak bude dále informovat státního zástupce von Kwista. Oba muÏi pak spoleãnû rozhodnou, co se bude dít dál, bez ohledu na její názor. Tak to bylo psáno ve sluÏebním fiádu. P¤ÍTOMNOST

17


Jeanette se otoãila k Hurtigovi. „Tak zaãni. Kdo ho na‰el?“ Hurtig pokrãil rameny. „To nevíme.“ „Jak to, Ïe to nevíte?“ „Na centrálu volal nûjak˘ anonym...“ Podíval se na hodinky. „...asi pfied tfiemi hodinami. Byl to muÏ a fiekl, Ïe u vchodu do metra leÏí mrtv˘ kluk. To je v‰echno.“ „Ale ten hovor je nahran˘?“ „Jasnû.“ „A proã trvalo tak dlouho, neÏ jsme se to dozvûdûli?“ fiekla Jeanette popuzenû. „ProtoÏe na centrále si nejdfiív mysleli, Ïe si nûkdo dûlá legraci, ta osoba, co volala, totiÏ pÛsobila dojmem, Ïe je zdrogovaná. Blábolila, a coÏe to je‰tû fiíkali? Îe to neznûlo vûrohodnû.“ „A vystopovali, odkud hovor pfii‰el?“ Hurtig obrátil oãi v sloup. „Neregistrovaná pfiedplacená SIM karta.“ „Do hajzlu.“ „Ale za chvíli budeme vûdût, odkud ten anonym volal.“ „Dobfie. AÏ se vrátíme, tak si tu nahrávku poslechneme.“ Pak Jeanette obe‰la ostatní policisty a vyptávala se jich, co vûdí a jestli si nev‰imli nûãeho neobvyklého. „A co svûdkové? Vidûl nebo sly‰el nûkdo nûco?“ Pobízivû se rozhlédla, ale podfiízení policisté jen vrtûli hlavami. „Toho kluka sem nûkdo musel pfiivézt,“ pokraãovala Jeanette, narÛstal v ní pocit rezignace. Vûdûla, Ïe vy‰etfiování se zkomplikuje, pokud v nûkolika následujících hodinách nezískají Ïádná vodítka. „Metrem se sice mrtvola pfiivézt dá jen stûÏí, ale stejnû chci kopie nahrávek z bezpeãnostních kamer.“ Hurtig pfiistoupil k ní. „UÏ jsem pro nû poslal, veãer je budeme mít.“ „V˘bornû. JelikoÏ sem tûlo pravdûpodobnû pfiivezli autem, chci seznam v‰ech aut, která v posledních dnech projela m˘tn˘mi branami.“ „Jasnû,“ pfiik˘vl Hurtig, vytáhl mobil a poode‰el. „Zafiídím to, dostaneme je co nejdfiív.“ „Uklidni se. Je‰tû jsem neskonãila. Existuje samozfiejmû i moÏnost, Ïe sem tûlo bylo pfiineseno nebo ho nûkdo pfiivezl na vozíku za kolem nebo na nûãem podobném. Zeptej se ve ‰kole, jestli mají bezpeãnostní kamery.“ 18


0036303  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you