Jedna SRPEN PafiíÏ
Tenhle sen se mi zdá odjakÏiva: Jsem v letadle, vysoko nad
mraky. Zaãínáme klesat a mû najednou pfiepadá hrÛza, protoÏe vím, Ïe sedím ve ‰patn˘m letadle a cestuju na ‰patn˘ místo. Nikdy není jasn˘, kde pfiistávám – ve váleãn˘ oblasti, uprostfied epidemie, v jin˘m století –, ale pokaÏd˘ nûkde, kde bych nemûl b˘t. Obãas se snaÏím ptát ãlovûka, co sedí vedle, kam máme namífieno, ale nikdy mu pofiádnû nevidím do obliãeje a nesly‰ím jeho odpovûì. Probouzím se celej popletenej a zmatenej za zvuku vysouvajícího se podvozku a ozvûny vlastního tepu. Obvykle mi chvíli trvá, neÏ se vzpamatuju a uvûdomím si, kde jsem – v praÏsk˘m apartmánu, v hostelu v Káhifie –, ale pocit, Ïe jsem ztracenej, mû ani pak neopou‰tí. Mám za to, Ïe sen zase pfii‰el. Zvednu Ïaluzii jako vÏdycky a juknu na mraky. Vnímám hydraulick˘ naklonûní motorÛ, tah dolÛ, tlak v u‰ích, nával paniky. Obrátím se k sousedovi bez tváfie – jenomÏe tentokrát mám dojem, Ïe není cizí. Je to nûkdo, koho znám. S k˘m cestuju. A to– 9 –