Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 11
1
„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ za‰eptala mladá Ïena na klekátku zpovûdnice. Chvûl se jí hlas, jako by se jí do oãí draly slzy. „NechÈ ti BÛh, jenÏ osvûcuje na‰e srdce, dá poznat tvé hfiíchy a dopfieje ti milosrdenství,“ pronesl knûz klidn˘m sonorním hlasem. Skrze zamfiíÏované dfievûné okénko oddûlující hfií‰níky a vykupitele rozeznávala jeho obliãej pouze v obrysech. Sama nevûdûla, co ji sem kaÏd˘ rok Ïene, vÏdycky 23. fiíjna. UÏ tolik let. Îe by snad víra? Ne, to urãitû ne. Spí‰ vina, jeÏ se v ní hromadila pofiád znovu a které se musela zbavit, ponûvadÏ ji tíÏila jako obrovsk˘ balvan. A rok co rok si znovu fiíkala, jak je ta zpovûì zbyteãná. Kdo jí mÛÏe zaruãit, Ïe z ní smyje vinu? Îe se jí dostane odpu‰tûní? Vágní pfiíslib JeÏí‰e Krista zastupovaného osobou knûze, Ïe z ní sejme tíhu viny, BoÏí syn stejnû nikdy nedodrÏel. Po zpovûdi obyãejnû do‰la chvíle pokoje, a to nejspí‰ jen proto, Ïe mûla moÏnost vypovûdût nûkomu svÛj pfiíbûh. Noãní mÛry a bezejmenná hrÛza ji budou pronásledovat i nadále. Vyzkou‰ela v‰echny moÏnosti: léãebn˘ rozhovor, psychologickou konzultaci, jógu, tchaj-Èi, meditaãní kursy. Nepomohlo jí nic – zpovûì byla z toho v‰eho pofiád je‰tû to nejlep‰í. Nesnesitelnost viny se rok od roku stupÀovala. Cosi chmurného, zlovûstného a neuchopitelného se v ní nadouvalo a stoupalo vzhÛru jako mrtvola spoãívající ve 11