V‰echny podoby lásky - zlom
25.7.2014
23.01
Stránka 5
1.
NA KOVOVÉ POSTELI POUZE pfiikr˘vka obkresluje tûlo, které pod ní leÏí. Na noãním stolku se tyãí hraniãka notesÛ se spirálov˘m hfibetem a vedle nich stojí váziãka s kvûtinami, pestr˘mi a umûlohmotn˘mi. Notesy jsou hodnû ohmatané, stránky vlhkem zkrabacené. V pokoji se vzná‰ejí a zhmotÀují lidské vzpomínky. MuÏ na lÛÏku vypráví pfiíbûh. Ten muÏ se jmenuje Elias Cole. Adrian naslouchá. Je tady teprve pár dní. Elias Cole vypráví: Jednou ráno, cestou do kampusu, jsem zaslechl píseÀ. Pfiilétla ke mnû z rádia, co vyhrávalo ze stánku, kter˘ jsem zrovna míjel. Vzdálená písniãka, o ztracené lásce. AspoÀ jsem si to dom˘‰lel, protoÏe slova jsem nezachytil, pouze melodii. Ale v tich˘ch tónech jsem vytu‰il ztrátu, která toho zpûváka potkala. A z vysok˘ch tónÛ jsem vyãetl, Ïe píseÀ je o snu, jenÏ se nikdy nevyplní. Pfiedtím jsem neplakal celá léta, ale tehdy ano, pfiímo u kraje zaprá‰ené ulice, mezi cizími lidmi. Ta melodie ve mnû zÛstala dlouhé roky. Je to podobné, jako kdyÏ muÏ poprvé zahlédne neznámou Ïenu a rázem mu je jasné, Ïe by ji mohl milovat. Lidé se m˘lí, kdyÏ mluví o lásce na první pohled. Není to láska, ani chtíã. Ne. Ale kdyÏ Ïena mizí v dálce, muÏ proÏívá pocit ztráty. Tu‰ení ztráty. V Ïivotû mû nenapadlo, Ïe tu melodii je‰tû nûkdy usly‰ím, ale pfied jedním ãi dvûma mûsíci jsem sedûl sám v místnosti, jeÏ v mém domû slouÏí jako pracovna. Oknem otevfien˘m dokofián jsem sice slabû, ale zfietelnû zaslechl, jak si nûkdo hvízdá melodii a prozpûvuje úryvky refrénu. Îensk˘ hlas. TatáÏ melodie jako tenkrát pfied lety. Houkl jsem na Babagaleha, kter˘ 5