1
Sobota. Souhlasil jsem, že půjdu s manželkou a dětmi do parku. Jsou na travnatém pahorku hned u jezírka. Nakrmili sebe, nakrmili kachny a teď přiživují svou vlastní představu, že jsme normální rodina. Abych řekl pravdu, pokud jde o ně, tak opravdu jsme. Nedovolím, aby mi pohled na ně pokazil den. Slunce svítí a trochu jsem se opálil. Vzpomínky na poslední návštěvu jsou stále čerstvé a uspokojující. Díky nim se i usmívám. Podívejte na ty lidi kolem. Šťastní a uvolnění. Dívám se, jak malé děti odcházejí od svých matek, které jsou příliš zaneprázdněné planými hovory, aby si toho všimly. Pak si uvědomí, že se jejich zlatíčko zatoulalo moc daleko, ozve se uši rvoucí křik příliš pečlivého rodiče, po němž následuje plácání nohou směrem k dítěti a další křik. Prozatím jsem spokojený. Zábava, kterou jsem si dopřál minulý týden, mě udrží nějakou dobu v pohodě, takže dnes jsou všichni kolem v bezpečí. Čas strávený s tím teploušem jsem si dobře užil. Zaonačil jsem všechno tak, aby to vypadalo na domácí vraždu. Slyšel jsem, že občas se spory mezi těmito lidmi zvrhnou, takže jsem ten nápad trochu rozpracoval. Poslat ho na onen svět bylo jednoduché. Tihle lidé vedou nebezpečné životy a představují dokonalé oběti. Proto jsem hledal mezi nimi, až jsem našel toho pravého. 7