1.
Kam až sahá nenávist a zloba „Je pro nás nesmírná čest setkat se s udatným švagrem zesnulého biskupa Štefana Bošňáka.“ „V tom s vámi zcela souhlasím!“ Jan Cobor se vlídně obrátil k manželce a něžně jí stiskl ruku. „Nitranský biskup byl naším důvěrným přítelem a jeho sestru Žofii náš vzácný host oddaně miloval.“ „I Žofie vás, pane kapitáne, vroucně milovala, vždyť vám porodila dva nádherné syny.“ „Abyste mě nepřechválila, milá Anno,“ usmál se na hradní paní František Vešeléni. „A vy, Jane, na kolenou děkujte Bohu za takovou obětavou ženu. Anna vás neopustila ani v těch nejtěžších chvílích, vždycky stála věrně po vašem boku.“ Setkali se v malé síni Smolenického zámku, kde pán Holíče, Ostrého Kamene, Šaštína a Smolenic přijímal jen nejvzácnější hosty. Kapitán Fiľakovské pevnosti, rádce a důvěrník císaře Ferdinanda, jenž se po Žofiině smrti oženil s Marií Séčiovou, navštívil Coborovy na zpáteční cestě z Moravy. Měl rád tenhle nešťastný osamělý pár. Věděl o jejich důvěrném vztahu k nitranskému biskupovi, který před dvěma lety za nevyjasněných okolností předčasně zemřel, ale především o jejich nezhojené ráně, o jejich smutku a trápení. Manželka Jana Cobora mu před malou chvílí připomněla tragické okolnosti násilné smrti 9