Kapitola první S T O C K H O L M
–
1 7 8 9
Zdroje: E. L., policista X, pan F., baron G***, paní G., archivář D. B. – Riddarhuset
S
tockholmu se říká Benátky severu, a právem. Cestovatelé tvrdí, že je stejně složitý, stejně vznešený a stejně záhadný jako jeho jižní sestra. V ledovém jezeře Mälaren a v husté spleti plavebních kanálů Baltského moře se odrážejí vznešené paláce, slámově žluté měšťanské domy, elegantní mosty a živé čluny, převážející obyvatele mezi čtrnácti ostrovy, z nichž se město skládá. Nerozpíná se však do slunné, obdělané italské krajiny; hluboké lesy obklopující toto souostroví tvoří modrozelenou hranici plnou vlků a jiných divokých tvorů, bránu do staré země a k brutálnímu venkovskému životu, který začíná hned za městem. Ale na počátku závěrečné dekády století, v posledních letech osvícené vlády Jeho Veličenstva krále Gustava III., jsem málokdy přemýšlel o venkově a o jeho roztroušených, živořících obyvatelích. Město toho nabízelo příliš mnoho a život se zdál plný příležitostí. Je pravda, že na první pohled tehdejší doba právě růžově nevypadala. V mnoha domech bydlela vedle lidí i hospodářská zvířata, drny na neopravených střechách plesnivěly a člověk nemohl přehlédnout jizvy od neštovic, křečovitý kašel a další stovky příznaků nemocí, které trápily obyvatelstvo. Umíráček zvonil skoro pořád, protože smrt byla ve Stockholmu doma víc než v kterémkoli jiném evropském městě. Vzduch kazil pach neředěných splašků, zkažené potravy a nemytých těl. Ale vedle těchto pochmurných obrazů mohl člověk zahlédnout