Issuu on Google+

KAPITOLA 1

Ďáblova knihovna Florencie, neděle večer I Budoucnost je předtucha. Možná příslib. Naděje. Někdy hrozba. Nebo obavy. Je lepší to nevědět. Když profesor Lorenzo Moretti vyšel na pódium, aby přednesl svůj referát o kódech a skrytých poselstvích v rukopisech z pozdního středověku a renesance, netušil, stejně tak jako nikdo z nás, kdo jsme seděli v sále, že to bude začátek dramatických událostí, jež změní životy nás všech, kteří do nich budeme více či méně dobrovolně zapleteni. Skvělý chlap, ten profesor Moretti. To se musí nechat. Ital. Znáte ten typ. Mužný. Stříbrem prokvetlé vlasy. Vese­lé oči. Kostěné brýle. Džíny a blejzr. Vždy s úsměvem na rtech. Vždycky ví, co říct. Podle programu mu bylo šede­sát, ale vypadal na čtyřicátníka s osobním trenérem. Uprostřed pódia se zastavil – se sebejistotou, kterou mu ostýchavější muži mohou jen závidět – a zamžoural proti ostrému světlu. Několik vteřin si užíval aplaus, jenž přehlušil vzdechy unesených žen v hledišti. Potom se uklonil, nejdříve napravo, potom nalevo. Zvyklý pohybovat se na pódiu jako koncertní houslista. Sebestředný jako rocková hvězda. 21

Nostradamus.indd 21

12.11.13 14:22:11


„Grazie. Grazie!“ Elegantně doplul k řečnickému pultu. Přední panel z mahagonu byl zdoben erbem rodu Medicejských a pozlaceným nápisem:

Kulturní Centrum Castello Catullus Zkusmo poklepal špičkou prstu na mikrofon a naklonil se k němu. „Slyšíte mě?“ Hluboký hlas zaburácel tak hlasitě, že otázka v ­ yvolala zdvořilý smích. Profesor Lorenzo Moretti si narovnal klopy saka a s úsměvem se rozhlédl po svém publiku. Bylo nás několik set. Vědci. Jsou lidé, co by řekli spíš podivíni. Experti na nejobskurnější témata tohoto světa. Archeologové jako já. Historikové, etnologové, teologové a histo­rikové náboženství. Lingvisté, filologové, sémiotikové. Antikváři a konzervátoři. Hrstka kryptologů zabývajících se kódy. Z celého světa jsme přijeli sem, do Kulturního centra Castello Catullus, abychom se zúčastnili čtyřdenního sympozia o středověkých a renesančních ­rukopisech, které se hemží kódy, šiframi, rébusy, anagramy a proroctvími. Mě pozvali, abych přednesl závěrečný referát. O svých vlastních objevech. Pár se jich během let nashromáždilo. Hlavně jsem se měl zaměřit na starověký spis, kterému se přezdívá Luciferovo evange22

Nostradamus.indd 22

12.11.13 14:22:11


lium. Je to dlouhý příběh, raději nechtějte vědět, o čem. Měl jsem z toho hrůzu. Přednášení referátů nesnáším. Tu intenzivní pozornost publika. Zajíkáte se. Ústa vysychají a jazyk se lepí na patro, srdce buší, jako by chtělo vyskočit z těla. Pohledy, které se na vás stále upírají. Ale pracovní náplň mé pozice na univerzitě v Oslu bohužel zahrnuje i nějaké povinnosti ohledně účasti na mezinárodních kongresech. Nemohl jsem tomu uniknout. Kromě toho jsem byl na přednášky zvědavý. Profesor Lorenzo Moretti je jeden z předních světových odborníků na renesanci a renomovaný expert na rod Medicejských. Jeho dvoudenní vystoupení patřilo k vrcholům kongresu. Nemluvě o panelové debatě o původu Vojničova rukopisu – nerozluštěného textu z patnáctého století. Nazítří odpoledne měl jeden francouzský vědec ze Sorbonny mluvit o Mirabilis liber – spisu vydaném v roce 1522 a založeném na zjevení svatých a proroctvích, jenž je pokládán za nejdůležitější pramen věštce N ­ ostradama. A jeden řecký profesor měl zdůvodnit, proč je Jamblichos z Chalkidy nezpochybnitelným autorem De Mysteriis Aegyptiorum. Nic moc. Uznávám. Odhalení, která se jen zřídka nebo nikdy nedostanou na titulní stránky. Sotva zajímají někoho jiného než nás, co zkoumáme minulost a horujeme pro témata, při nichž druzí usínají nudou. Stateční rytíři prachu. II „Signore e signori! Dámy a pánové! Grazie!“ Hlas měl profesor Moretti hluboký a příjemný. ­Někteří muži jsou obdařeni vším. Mužným zjevem. Zarostlým hrud­níkem. Šarmem i hlubokým hlasem. Dostanou všechno! Na nás ostatní nezbude ani kapka. Možná, že pře­ háním. Ale cítím jisté právo závidět mužům se zlatavou 23

Nostradamus.indd 23

12.11.13 14:22:11


pokožkou, hnědýma očima a vyzařováním, z něhož jsou naměkko ženy v jakémkoliv věku stejně tak jako celníci, dopravní strážníci, daňoví úředníci a nezvladatelní psi. Profesor přejel publikum pohledem. „Jelikož mám tu čest zahájit letošní sympozium, rád bych vás všechny jménem kulturního centra a univerzity ve Florencii přivítal zde na starém medicejském hradě Castello Catullus.“

P

řestavěný hrad Castello Catullus leží sotva půl hodiny od Florencie ve zvlněné toskánské krajině plné prašných polí, mokřin, vinic, olivových hájů, lesíků, kopců, údolí, skalisek a bezútěšnosti. Hrad trůní na samém kraji útesu nad jezerem a na první pohled vypadá skutečně důležitě. Ale nikdy tomu tak nebylo. Dokonce ani v době jeho vzniku. To bylo tak: Medicejští nechali hrad postavit v patnáctém století. Byla to poněkud nadbytečná pevnost ve vesnici, kterou nikdo neměl zájem chránit, protože neexistoval jediný důvod, proč na ni útočit nebo ji obsadit. Ale Medicejským se díky ní podařilo zbavit jednoho člena rodu, lumpa, jenž mohl – do jisté míry oprávněně – získat větší majetek, než by kdy byl schopen spravovat. Muži prozíravější než on nechali postavit hrad, vymysleli knížecí titul a vsugerovali tomu bezpáteřnému opilci a sukničkáři, že od této chvíle je hradním pánem a knížetem země, o kterou by se ho nesnažil připravit nikdo, kdo má všech pět pohromadě. Přes čtyřicet let střežil svou nehostinnou říši, až se alkohol a jeho vnitřní orgány spikly a bohové ho – předpokládám, že dost váhavě a proti své vůli – povolali k sobě. Synové a potomci vláčeli jeho břemeno dál. Opilí a těžkopádní přežívali jako hradní páni v iluzi, že něco střeží. V průběhu všech těch let se hospodářsky ruinovali tím, že neustále přistavovali nová křídla a věže. To 24

Nostradamus.indd 24

12.11.13 14:22:12


jediné, co ve skutečnosti střežili, byla cesta k vlastnímu nevyhnutelnému zániku. III „Kódy!“ řekl profesor Moretti. Šum v sále utichl. „Přesněji řečeno: šifry. Protože v tom je rozdíl. Při kódování jsou celá slova nebo věty nahrazeny jinými slovy, čísly nebo symboly. V šifrách se mění umístění jednotlivých znaků podle matematických algoritmů. Když budu při své přednášce přesto používat lidovější výraz kód, prosím specialisty na šifry mezi vámi za prominutí.“ Profesor Moretti otevřel nějakou knihu a položil ji pod digitální kameru na řečnickém pultu, která přes projektor přenesla obraz na velké plátno na stěně za pódiem: stránka knihy s vyobrazením kotouče. „Disk z Faistu! Jedna z velikých záhad a­ rcheologie. Kotouč z pálené hlíny objevil jistý italský archeolog v mí­ nojském paláci na Krétě v roce 1908. Je starý 3500 let. Na obou jeho stranách je do spirály otištěno 241 hiero­gly­ fických znaků. Nikomu se je nepodařilo rozluštit. Do dnešního dne nikdo neví, co těch 241 znaků znamená.“ Zatímco jsem si zapisoval klíčová slova, uvolnil profesor Moretti mikrofon ze stojanu. „Králové a královny, generálové a špioni, obchodníci a milenci. Ti všichni používali a používají kódy, aby skryli svá tajná poselství. Světové dějiny jsou plné kódů. Malých a nepodstatných. Velkých a důležitých. Některé jsou stále nerozluštěné. Caesar vyvinul šifru, v níž znak představoval znak jiný, umístěný o daný počet míst od něho. V poselství Ciceronovi zaměnil latinská písmena za řecká. Příkladů je mnoho. Lineární písmo B. Šifra Marie Stuartovny. Vigenèrův čtverec. Enigma. V ­ šichni 25

Nostradamus.indd 25

12.11.13 14:22:12


známe pojmy jako frekvenční analýza, jež vychá­zí z toho, že některé znaky - jako například A a E – jsou běžnější než jiné. Ale dnes večer a zítra dopoledne se budeme zaobírat zcela speciálními klenoty…“ udělal řečnickou pauzu jako zkušený herec, „…totiž poselstvími ukrytými v textech, které napsal Nostradamus.“ Nostradamus mě odjakživa fascinoval. Věštec. Jasno­ zřivec. Ne proto, že bych věřil jeho vizím. Ale protože i lidé v dnešní době – po pěti stech letech – nacházejí v jeho tajemných verších důležité momenty světových dějin. Ochotně mu věří, stejně tak jako prorokům, zaříkávačům koní, věštění z ruky a vyvolávání duchů. Původně byl Nostradamus lékař za morové epidemie a lékárník. Knihy svých proroctví však začal vydávat až v době, kdy byl bohatý a slavný. Byl ve službách králů i generálů, obchodníků i ševců. Jeho Almanachy a  Proroctví se prodávala v obrovských nákladech. V šestnáctém století lidé věřili na magii a okultismus, alchymii a astrologii, věštecké umění a čarodějnické zaříkávání. A Nostradamus je zásoboval. Za vysoké ceny. Dnes by stál za výnosnými internetovými stránkami a telefonními službami. O několik lavic přede mnou, v řadě číslo osm, seděla žena, ze které jsem nemohl spustit oči. Dlouho jsem ji viděl jen zezadu. Lesklé blond vlasy. Živé pohyby ramen. Bylo na ní cosi… Když se otočila, aby něco řekla svému sousedovi, zahlédl jsem její obličej. Byla úchvatná. Asi tak v mém věku, ale zachovala si mladistvý půvab. Některým ženám se to daří. Bohové je posypali kouzelným prachem. Najednou otočila hlavu. Pohlédla mi do očí. A pak se usmála. Na mě. Než stačila zaregistrovat moji reakci, obrátila se zpátky k profesorovi Morettimu. 26

Nostradamus.indd 26

12.11.13 14:22:12


„Vzhledem k tomu, že toto je odborné sympozium a účastníci se sjeli ze všech koutů světa,“ pokračoval profesor, „mám radost, že mohu oznámit jednu kuriózní novinku.“ Sál napjatě ztichl. Sám jsem seděl bez dechu, zmatený tím oslnivým úsměvem ženy z osmé řady. Na mě? IV Profesor Moretti promítl na plátno starý, rukou psaný dopis. Vyumělkované nečitelné písmo. „Nedávno narazila na tento dopis konzervátorka v knihovně Uffizi Regina Ferrariová,“ řekl a rozhlédl se po sále. „Poznává ten rukopis někdo?“ Mumlání. Někdo navrhl Michelangela, jiný Machiavelliho, třetí vykřikl Leonardo da Vinci. Musel jsem se usmát. Renesance… Nové ideje, nové myšlenky. Umění a kultura jen kvetly. Přelomové období. Věda, náboženství a pověry bok po boku. Humanismus a diktatura. Extrémní bohatství a krutá bída. Králové a vládci vedli spory a války. Papež a Luther bojovali o pravověrné. Politické a vojenské aliance se uzavíraly a vzápětí zrazovaly. To byla doba! Kolem mě lidé ještě hádali: Galileo Galilei. Koperník. Kepler. „Chyba,“ řekl profesor Moretti, „tento dopis je datován v srpnu 1565, autorem je Nostradamus a adresátem Cosimo I. Medicejský, lépe známý jako Cosimo Veliký, velkovévoda toskánský. Ale ovšem, dovolte mi, abych se opravil: Cosimo byl v té době ještě pouze vévoda.“ Na vteřinu se rozhostilo ticho. Potom v sále propukl aplaus. Nechal jsem se strhnout. Jásal jsem a nadšeně tleskal. Musím se přiznat: patřil jsem k tomu poněkud pochybnému kolegiu, které nadchne téměř pět set let starý dopis. 27

Nostradamus.indd 27

12.11.13 14:22:12


„Nikdo netušil, že tento dopis existuje,“ pokračoval profesor Moretti, když aplaus utichl. „Že si Medicejští od Nostradama objednávali předpovědi, pochopitelně žádné překvapení není. Svým obvyklým stylem věštil právě to, co si jeho chlebodárci přáli slyšet. Co se potom s dopisem dělo dál, to zastřel mlžný závoj historie.“ V Ano, Medicejští. Jistě ten příběh znáte. Dynastie mazaných obchodníků, politiků a papežů, válečníků a vrahů, vévodů a králů. Tak trochu banda. Ve Florencii začínali Medicejští jako bankéři a vládli tam stejně jako v celé severní Itálii od patnáctého století po celých tři sta let. Napomohli zrodu renesance. Byli mecenáši umění, nepostradatelní pro génie jako Leonardo da Vinci, Michelangelo – nesmírně nadaný autor stropních maleb v Six­ tinské kapli a tvůrce mramorových soch David a Pieta – a Botticelli. Dokonce i pro Machiavelliho. Jak to tak chodí, v osmnáctém století zmizeli Medicejští z jeviště dějin. Zazvonil zvonec. Rod vymřel. Neptejte se mě, jak je to možné, když dokázali přivést na svět tolik budižkničemů a bastardů. Ale zkrátka to tak dopadlo. „My už dnes víme,“ pokračoval profesor Moretti, „že se tento dopis dostal do soukromé sbírky dopisů, dokumentů a rukopisů dynastie Gonzagových. Tu zakoupil v polovině devatenáctého století jeden antikvář a zůstala ve vlastnictví jeho rodiny až do roku 1997, kdy byla sbírka věnována jako dar knihovně v Mantově. Tam ležela bez povšimnutí až do roku 2011. Nyní je snadné se dotazovat, proč se vědci nadšeně a horlivě na sbírku nevrhli, ale uvědomte si toto: nacházela se v truhle s tisícem prozaických běžných dokumentů, které nejsou z historického hlediska příliš zajímavé. Dovolte mi jmenovat jeden 28

Nostradamus.indd 28

12.11.13 14:22:13


příklad za všechny: rukopis čítající neméně než deset hustě popsaných stran a pojednávající o právu jistého kupce využívat část chodníku před obchodem k vystavování svého zboží. Výzkum stojí peníze, a proto je třeba volit priority. Naštěstí mezi námi existují i neúnavní akademikové. Jedním z nich je Regina Ferrariová, konzervátorka v knihovně Uffizi. Měla tu být dnes s námi, ale byla vyslána za novým úkolem, o němž se možná zanedlouho bude psát na titulních stranách. Tři roky dotírala na své nadřízené, univerzitu ve Florencii i podniky a firmy ve městě se žádostí o skromnou ekonomickou podporu, aby mohla sbírku utřídit. Nakonec jí neodolali. Snad proto, že tolik naléhala, nebo proto, že částka byla malá. Ať tak či onak, Ferrariová dostala své peníze. Přidělili jí prostředky na systematické prozkoumání, katalogizaci a restaurování sbírky Gonzagových. S mladistvou vervou se vrhla na truhlu se zapomenutými dokumenty. A uvnitř, mezi všemi zaprášenými papíry a pergameny, mezi dokumenty a dopisy, starými mapami a recepty, mezi deníkovými zápisy a potvrzeními o převodech majetku ležel poklad. Nostradamův dopis.“ Profesor Moretti nám ukázal nový list. Nahoru na strán­ ku namaloval věštec Nostradamus symbol – jenž v jeho rozechvělém rukopise připomínal spíše rozteklou kaňku:

„Vavřínový věnec,“ řekl profesor Moretti. „Symbol řeckého boha Apollona, římských vojevůdců a vítězů olympijských her. Znamení pocty básníkům a umělcům. Symbol Julia Caesara. A tento znak nacházíme nejen 29

Nostradamus.indd 29

12.11.13 14:22:13


v Nostradamově díle Orus Apollo, ale také v několika jeho dopisech a rukopisech. Vrátím se k tomuto symbolu blíže ve své zítřejší přednášce. Ale je toho více.“ Řečnická pauza. „V dopise Cosimovi Velikému po sobě Nostradamus zanechal kódy, šifry, rébusy a anagramy. Co vyvodíme z následující šifry…“ Když ji promítl na plátno, v sále to zašumělo:

L’ABATTES AILS BOT MBOMAOMDCNMLEHEV C3443 „Naprosto nesrozumitelné. Abattes je odvozeno od slovesa abattre, což znamená položit nebo pohodit. Dále to ještě může znamenat zničit nebo zabít. Je ve tvaru druhé osoby jednotného čísla indikativu. Mohl by to být dokonce i imperativ. Ovšem elize l‘ je před abattes umístěna chybně. Ails zajisté odkazuje na česnek, ačkoliv ve střední francouzštině Nostradamovy doby by byl obvyklý tvar množného čísla aulx. Bot se do střední francouzštiny dostalo z germánských slov butt, tedy soudek, nebo boot, loď. A dohromady? Nesmysl! Dále v dopise nalezneme zmínky o tajném bratrstvu, záhadných klíčích, Ďáblově knihovně, krvavém dešti, delfské věštírně, arše úmluvy a dalším. A jako by toho nebylo dost: Dovolte, abych přítomné upozornil ještě na následující šifry.“ AZCJPPOEGGWS GRNVLGFFAGQMFVABP V řadě přede mnou se zvedl svalnatý nakrátko ostříhaný muž, omlouval se všem, kolem kterých procházel, a spěchal ven. Profesor mrkl hravým pohledem na své 30

Nostradamus.indd 30

12.11.13 14:22:13


0036000