Page 1

Kapitola první

„ZLATÍČKO, potřebuješ ošukat.“ Při zvuku Selenina znělého hlasu nesoucího se malým neworleanským bistrem, kde právě seděly a dojídaly rýži s červenými fazolemi, co měly na oběd, sebou Grace Alexanderová trhla. K její smůle měla Selena půvabný témbr, který by byl slyšet i uprostřed hurikánu. Místnost narvaná k prasknutí náhle ztichla. Grace se rozhlédla po okolních stolech a všimla si, že muži přestali mluvit a obracejí k nim své pohledy s větším zájmem, než by jí bylo milé. Ach bože! Kdy se Selena konečně naučí mluvit trochu tišeji? Co udělá příště? Svlékne se donaha a bude tančit na stolech? Bylo to tu zas. Od chvíle, co se poprvé potkaly, si Grace snad už pomilionté přála, aby v sobě Selena měla aspoň špetku studu. Její nápadná a výstřední kamarádka však nejspíš ani netušila, co to slovo znamená. Grace si zaclonila tvář dlaněmi a ze všech sil se snažila zvědavé přihlížející ignorovat. Touha vklouznout pod stůl, následovaná ještě intenzivnější touhou kamarádku kopnout, ji zcela pohltila. „Proč nemluvíš trochu hlasitěji, Lanie?“ zašeptala. „Myslím, že chlapi v Kanadě tě neslyšeli.“ 7


S H E R R I LY N K E N Y O N O VÁ

„No tak to nevím,“ prohodil pohledný hnědovlasý číšník, který se zastavil u jejich stolu. „Nejspíš právě v tuhle chvíli míří všichni na jih.“ Horko se vrazilo Grace do tváří, když jí číšník, zřejmě ještě student, věnoval poťouchlý úsměv. „Mohu vám ještě nějak posloužit, dámy?“ zeptal se a pak se významně zahleděl na Grace. „Přesněji řečeno, mohu udělat něco pro vás, madam?“ Co mi takhle přinést pytel na hlavu nebo hůl, abych mohla ztlouct Lanie? „Myslím, že nám nic nechybí,“ odpověděla Grace a tváře jí hořely. Za tohle Selenu zabije. „Rády bychom zaplatily.“ „Jak myslíte,“ odpověděl, vytáhl účet a něco na něj načmáral. Položil ho před Grace. „Zavolejte mi, pokud budete mít pocit, že vám mohu být nějak nápomocen.“ Když odešel, spatřila Grace nahoře na účtu napsané jeho jméno a telefonní číslo. Selena na papír jen koukla a nahlas se rozesmála. „Jen počkej,“ řekla Grace a potlačila úsměv, zatímco do svého elektronického diáře zadávala nutriční hodnoty právě snědeného jídla. „Za tohle si tě ještě podám.“ Selena právě lovila ve své korálky pošité kabelce peníze a výhrůžku ignorovala. „To ty jen tak říkáš. Být tebou, tak si to číslo schovám. Je rozkošný.“ „Je mladý,“ opravila ji Grace. „A myslím, že ho nechám běžet. To poslední, co potřebuju, je, aby mě zavřeli za ohrožování mravní výchovy mládeže.“ Selena sklouzla pohledem k místu, kde se číšník bokem opíral o bar. „Jo, ale vypadá jako Brad Pitt a možná by za to stál. Jestlipak má staršího bratra?“ „Říkám si, kolik by asi Bill zaplatil, aby se dozvěděl, že jeho žena strávila celou obědovou pauzu očumováním mladého kluka?“ 8


M IL E N E C S N Ů

Selena si odfrkla a položila peníze na stůl. „Neočumuju ho pro svoje potěšení. Dělám to kvůli tobě. Byl to ostatně tvůj milostný život, o čem jsme mluvily.“ „Můj milostný život je v pohodě a rozhodně nemusí zajímat lidi v téhle restauraci.“ Grace hodila peníze na stůl, strčila do pusy poslední kostičku sýra a zamířila ke dveřím. „Tak se nerozčiluj,“ konejšila ji Selena a následovala ji ven do davu turistů a místních na Jackson Square. Zvuk osamělého saxofonu hrajícího jazz se nesl nad kakofonií hlasů, klapání koňských kopyt a motorů aut a do Grace udeřila vlna louisianského žáru. Ze všech sil se snažila ignorovat vzduch tak těžký, až se málem nedal dýchat, a začala se proplétat mezi lidmi a stánky pouličních prodavačů lemujícími kovanou železnou mříž po obvodu náměstí. „Víš, že je to pravda,“ stála si za svým Selena, když ji dohonila. „Proboha, Grace, jak je to dlouho? Dva roky?“ „Čtyři,“ odpověděla mimoděk. „Ale kdo by to počítal?“ „Čtyři roky bez sexu?“ opakovala Selena hlasitě nevěřícným tónem. Několik kolemjdoucích se zastavilo a zvědavě těkalo pohledem ze Seleny na Grace. Selena, jako obvykle lhostejná k pozornosti, kterou přitahují, bez odmlky pokračovala. „Máme přece dobu elektrickou, že bys na to právě ty zapomněla? No vážně, vědí tvoji pacienti, jak dlouho už jsi bez sexu?“ Grace spolkla svůj sýr a zpražila Selenu pohledem. Měla snad Selena v úmyslu vykřičet to všem lidem a k tomu i všem koním ve Vieux Carré? „Ztiš trochu hlas,“ napomenula ji a suše dodala: „Nemyslím, že by mé pacienty mělo zajímat, jestli žiju v celibátu. A pokud jde o dobu elektrickou, opravdu se nechci intimně stýkat s něčím, co má na sobě nálepky s varováním a strkají se do toho baterky.“ 9


S H E R R I LY N K E N Y O N O VÁ

Selena nakrčila nos. „Jasně, no, jak tě tak poslouchám, většina chlapů by na sobě měla mít nálepky s varováním.“ Pozvedla ruce, aby gesty zdůraznila své následující prohlášení. „Pozor prosím. Varování před psychopaty. Já, příslušník mužského pohlaví, trpím prudkými výkyvy nálad, mám sklony k dlouhému trucování a jsem schopen bez varování sdělit ženě pravdu o její váze.“ Grace se rozesmála. Tenhle vtípek o mužích, kteří by na sobě měli mít varovný štítek, opakovala už nesčíslněkrát. „Á, chápu, paní sexuoložko,“ řekla Selena a napodobila přitom přízvuk doktorky Ruth. „Vy si tam prostě jen tak sedíte a posloucháte, jak ze sebe sypou intimní podrobnosti, zatímco sama žijete jako členka Klubu přátel pásů cudnosti.“ Svým normálním hlasem pak dodala: „Nemůžu uvěřit, že nic z toho, co jsi na sezeních slyšela, ti nedokázalo rozbouřit hormony.“ Grace věnovala Seleně pobavený pohled. „Jasně, no, víš, jsem sexuoložka. Moc bych svým pacientům neprospěla, kdybych zažívala petite mort pokaždé, když mi líčí své problémy. Vážně, Lanie, přišla bych o licenci.“ „Nechápu, jak jim můžeš radit, když se sama k muži ani nepřiblížíš.“ Grace se zašklebila a zamířila napříč náměstím, naproti turistickému informačnímu centru, k Seleninu stánku, kde její přítelkyně vykládala taroty a četla z dlaně. Když Grace došla až k malému karetnímu stolku pokrytému tmavě rudou látkou, povzdychla si. „Víš, ráda bych si s někým vyšla, jen kdybych potkala chlapa, kvůli kterému by mi stálo za to oholit si nohy. Ale většinou je to taková ztráta času, že je lepší sedět doma a dívat se na zábavné pořady.“ Selena si ji podrážděně přeměřila. „Co bylo špatného na Gerrym?“ „Smrdělo mu z pusy.“ 10


MILENEC SNŮ

„Jamie?“ „Strašně rád se dloubal v nose. Zvlášť u večeře.“ „Tony?“ Stačil jediný Gracin pohled. Selena rozhodila rukama. „No jo, možná měl trochu problémy s hazardem. Ale každý přece potřebuje nějakého koníčka.“ Grace se na ni zamračila. „Zdravím, madam Selene, zpátky z oběda?“ ozvalo se z vedlejšího stánku. Byla to Sunshine, která tady prodávala své kresby a keramiku. Sunshine, o pár let mladší než ony, měla dlouhé černé vlasy a oblečením Grace vždy připomínala vílí princeznu. Dnes měla na sobě průsvitnou bílou sukni, co by vypadala obscénně nebýt světle růžového body, jež si oblékla pod ni, a hezké nařasené halenky. „Jo, jsem zpátky,“ odpověděla Selena v pokleku, když odemykala dveře svého kovového vozíku, který každé ráno připoutala řetězem ke kované železné bráně. „Byli tu nějací zákazníci?“ „Pár chlápků si vzalo vizitky. Říkali, že se vrátí, až se najedí.“ „Díky.“ Selena odložila kabelku do vozíku, vytáhla tmavou krabici od doutníků, co používala na peníze, balíček tarotových karet zabalený do černého hedvábného šátku a útlou, ale velkou knihu v hnědé kůži, kterou u ní Grace nikdy dřív neviděla. Selena si nasadila slamák se širokou krempou a otočila se. „Máš všechny ty věci popsané?“ zeptala se dívky. „Ano,“ odpověděla Sunshine a natáhla se pro kabelku. „Pořád říkám, že to přináší smůlu. Ale kdyby se někdo zajímal o cenu, když budu pryč, je tam.“ U obrubníku zastavil drsně vyhlížející motorkář. „Hej, Sunshine,“ křikl. „Pohni zadkem. Mám hlad.“ 11


S H E R R I LY N K E N Y O N O VÁ

Sunshine jen mávla rukou. „Ovládej se, Harry, a tyhle řeči si nech, jinak jíš sám,“ prohlásila a pomalu kráčela k němu. Pak nasedla na motorku za něj. Grace při pohledu na ty dva jen zavrtěla hlavou. Pokud šlo o randění, potřebovala Sunshine pomoct daleko víc než ona. Dívala se za nimi, jak jedou kolem Café du Monde. „Hmmm, takový beignet po obědě…“ „Jídlo není náhražka sexu,“ přisadila si Selena a položila karty a knihu na svůj stolek. „Copak právě tohle neříkáš –“ „Dobrá, přiznávám, máš pravdu. Ale teď vážně, Lanie, proč se najednou tolik zajímáš o můj milostný život? Nebo spíš o jeho absenci?“ Selena jí podala knihu. „Protože mám nápad.“ Tak tohle byla věta, ze které ji i v tomhle děsném horku zamrazilo až do morku kostí. Grace se jen tak něčeho nelekla, Selena a její potrhlé nápady však představovaly výjimku. „Snad ne další seance?“ „Ne, něco lepšího.“ Grace se udělalo slabo a napadlo ji, co by asi právě teď dělala, kdyby v prvním ročníku na Tulaneově univerzitě dostala normální spolubydlící, ne rozmarnou rádoby cikánku Selenu. Jedno bylo jisté – rozhodně by neprobírala svůj sexuální život uprostřed rušné ulice. V tu chvíli si intenzivně uvědomila, jak jsou rozdílné. Ona tu v parném dni stála oblečená do krémových hedvábných šatů Ralph Lauren bez rukávů, vlasy svázané do důmyslného drdolu, kdežto Selena měla na sobě dlouhou černou nařasenou sukni a růžovo-fialové tílko, které jen tak tak halilo její bujné poprsí. Hnědé kudrnaté vlasy po ramena si Selena stáhla dozadu černým hedvábným šátkem s leopardím vzorem a z uší jí visely obrovské stříbrné náušnice s motivem půlměsíce. Nemluvě o roční produkci stříbrného dolu, kterou si navěsila na 12


MILENEC SNŮ

obě zápěstí v podobě sto padesáti náramků. Náramků, které zvonily, kdykoliv se pohnula. Lidé si často všímali jejich fyzické odlišnosti, Grace však věděla, že Selena za exotickým zevnějškem skrývá bystrý rozum a nejistotu. Uvnitř si byly podobné víc, než by si jeden myslel. S výjimkou Seleniny bizarní víry v tajemno. A Selenina nenasytného sexuálního apetitu. Selena se postavila vedle ní, vnutila jí knihu do ruky a zalistovala jí. Grace měla co dělat, aby ji neupustila. „Objevila jsem ji nedávno v tom starém knihkupectví vedle muzea voskových figurín. Byly na ní závěje prachu. Zrovna jsem hledala nějakou knihu o psychometrii, když jsem narazila na tohle. Voilà!“ Selena vítězoslavně ukázala na právě otevřenou stránku. Grace k ní sklopila zrak a zalapala po dechu. Ještě nikdy nic podobného neviděla. Byl na ní vyobrazen nádherný muž zachycený na ilustraci tak neskutečně detailní, že nebýt čar vyrytých hluboko do stránky, přísahala by, že se dívá na současnou fotografii nějaké starobylé řecké sochy. Ne sochy, opravila se. Řeckého boha. Žádný smrtelník by nemohl vypadat tak dobře. Stál tam ve své zcela nahé velkoleposti a vyzařoval moc, autoritu a syrovou, živočišnou sexualitu. Přestože byl zachycen v uvolněném postoji, působil dojmem šelmy připravené v mžiku oka vyrazit. Na pevném, štíhlém těle, jež se zdálo být přímo stvořeno pro ženské potěšení, se rýsovaly pletence žil. Grace vyschlo v ústech, když očima klouzala po jeho svalech, vzhledem k výšce a váze dokonale souměrných. Prohlížela si silnou hruď a hlubokou rýhu mezi prsními svaly, pokračovala dolů k vypracovanému břichu, které přímo žadonilo o dotek ženské ruky. 13


S H E R R I LY N K E N Y O N O VÁ

K podbřišku. A pak k jeho… S nějakým fíkovým listem se tady nikdo neobtěžoval. A proč by měl? Kdo se zdravým rozumem v hlavě by chtěl zakrývat tak pěkné mužské nádobíčko? Když už o tom byla řeč, kdo by potřeboval nějaký krám na baterie, pokud by měl doma něco takového? Grace si olízla rty a vrátila se pohledem k jeho obličeji. Dívala se na ty ostře řezané, pohledné rysy s neznatelným náznakem šibalského úsměvu a náhle se jí v mysli vynořila živá představa větru pohrávajícího si se zlatohnědými, sluncem prosvětlenými kadeřemi vlnícími se kolem krku přímo stvořeného pro něžné polibky. Pohled ocelově modrých očí jí pronikl až do duše. Pozvedl kopí nad hlavu a vykřikl… Cítila, jak těžký, horký vzduch kolem ní zavířil a pohladil její odhalenou kůži. Téměř slyšela jeho hluboký hlas, cítila objetí silných paží, jež ji přivinuly na pevnou hruď, horký dech laskající ušní lalůček. Jeho silné, zkušené ruce jí bloudily po těle, zkoumaly ta nejtajnější místa a poskytovaly jí potěšení. Po zádech jí přeběhl mráz a tělo začalo pulzovat v místech, o nichž ani netušila, že to umí. Byla to palčivá, naléhavá touha, jakou ještě nepoznala. Zamžikala a zvedla oči k Seleně, aby zjistila, zda to na ni mělo stejný účinek. Pokud ano, nedala nic najevo. Musely to být halucinace. To je ono! Koření z těch červených fazolí jí stouplo do hlavy a zatemnilo mozek. „Co mu říkáš?“ zeptala se Selena, když se jejich pohledy konečně setkaly. Grace se ošila ve snaze potlačit sálání svého těla. Očima však stále visela na jeho dokonalosti. „Vypadá jako jeden klient, co se ke mně včera objednával.“ Nebyla to tak docela pravda. Ten chlápek, co se s ním 14


MILENEC SNŮ

včera setkala, byl sice přitažlivý, ale muži na obrázku se nemohl rovnat. Někoho takového ještě nikdy v životě neviděla! „Vážně?“ Seleniny oči potemněly způsobem, který jí prozradil, že se chystá pronést další ze svých dlouhých přednášek ohledně osudu a náhodných setkání. „Jo,“ řekla a uťala tak Selenu dřív, než vůbec mohla začít. „Tvrdil, že je lesbička uvězněná v mužském těle.“ Selenina tvář zvadla. Vzala jí knihu z rukou, prudce ji zavřela a zamračila se. „Stýkáš se s divnými lidmi.“ Grace pozvedla obočí. „Neříkej to,“ varovala ji Selena, která mezitím zaujala své obvyklé místo za stolkem. Knihu položila vedle sebe. „Povídám, tohle,“ poklepala dvakrát do středu desek, „je odpověď.“ Grace si při pohledu na svou přítelkyni pomyslela, jak opravdově vypadá ve své roli Madame Selene, Měsíční paní, jak tam tak sedí za šarlatově potaženým stolkem s tarotovými kartami před sebou a rukou položenou na záhadné knize. V tu chvíli byla málem ochotná uvěřit, že Selena je tajemná cikánka. Málem. Ona ovšem na takové věci nevěřila. „Dobrá,“ prohlásila, neboť pochopila, že odpor je marný. „Přestaň chodit kolem horké kaše a prozraď mi, co má ten obrázek a ta kniha společného s mým milostným životem.“ Selenina tvář zvážněla. „Ten muž, kterého jsem ti ukázala… Julian… je řecký sexuální otrok, který je naprosto oddán tomu, kdo ho povolá.“ Grace se hlasitě rozesmála. Věděla, že je to nezdvořilé, ale nemohla si pomoct. Jak jen mohl člověk, který získal Rhodesovo stipendium a doktoráty ze starověkých dějin a fyziky, byť člověk tak výstřední jako Selena, věřit v cosi tak absurdního? „Nesměj se. Myslím to vážně.“ 15


S H E R R I LY N K E N Y O N O VÁ

„Já vím. Právě proto je to tak směšné.“ Grace si odkašlala a zvážněla. „Dobře, co mám teda udělat? Svléct si šaty a tančit o půlnoci u jezera Pontchartrain?“ Koutky úst se jí zvedly navzdory varovně potemnělým Seleniným očím. „Máš pravdu, tímhle způsobem se určitě sexu dočkám, i když zřejmě ne s nádherným řeckým otrokem.“ Kniha spadla ze stolu. Selena s výkřikem vyskočila tak prudce, až se židle překotila. Grace se zajíkla. „Strčila jsi do ní loktem, že?“ Selena, oči velké jako talíře, pomalu zavrtěla hlavou. „No tak, přiznej se, Lanie.“ „Já nic neudělala,“ prohlásila se smrtelně vážným výrazem. „Myslím, že jsi ho urazila.“ Grace nad tím nesmyslem jen zavrtěla hlavou a z kabelky vylovila klíče a sluneční brýle. Jasně. Přesně jako tehdy na výšce, když ji Lanie přemluvila k seanci se spiritistickou tabulkou, která pak ukázala, že se Grace do třiceti vdá za řeckého boha a bude s ním mít šest dětí. Do dnešního dne Selena odmítala přiznat, že do destičky strkala. A právě teď srpnové slunce pálilo trochu moc na to, aby se s ní hádala. „Podívej, musím se vrátit do práce. Mám někoho na druhou a nerada bych uvízla v zácpě.“ Nasadila si své ray-bany. „Přijdeš večer?“ „To si nemůžu nechat ujít. Přinesu víno.“ „Skvěle, takže se uvidíme v osm.“ Než Grace odešla, dodala ještě: „Pozdravuj ode mě Bena a poděkuj mu, že tě pustí na moje narozeniny.“ Selena se za ní s úsměvem dívala. „Jen počkej, až uvidíš dárek,“ zašeptala a zvedla knihu ze země. Přejela rukou po měkké, vyčiněné kůži a smetla z ní pár zrnek prachu. Opět knihu otevřela a zadívala se na tu nádhernou podo16


0035994  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you