Issuu on Google+

Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 7

I. Stromy na vrcholu Ettersbergu mokvaly vlhkostí a nehybnû strmûly v tichu, které halilo kopec a izolovalo ho od okolní krajiny. Listoví, vyãinûné zimou a tlející, se mokfie lesklo na zemi. Sem nahoru pfiicházelo jaro váhavû. Cedule umístûné mezi stromy jako by ho varovaly. „Oblast velitelství koncentraãního tábora Buchenwald. Pozor, Ïivotu nebezpeãno! Vstup zakázán! Pfii poru‰ení zákazu následuje ostrá stfielba bez v˘stahy.“ Pod tím jako podpis umrlãí lebka a dva zkfiíÏené hnáty. Neustávající mrholení ulpívalo i na plá‰tích padesáti pfiíslu‰níkÛ SS, ktefií postávali v pozdním bfieznovém odpoledni roku 1945 na vybetonované plo‰inû, chránûné pfied de‰tûm stfiechou. U této plo‰iny zvané „nádraÏí Buchenwald“ konãily Ïelezniãní koleje vedoucí z V˘maru na vrchol kopce. Tábor se rozkládal nedaleko. Na jeho rozlehl˘ apelplac svaÏující se k severu nastoupili vûzÀové na veãerní apel. Blok vedle bloku, Nûmci, Rusové, Poláci, Francouzi, Îidé, Holanìané, âe‰i, duchovní, kriminálníci… Nepfiehledná masa, uspofiádaná podle rozkazu do obrovského, pfiesnû vyrovnaného ãtverce. Toho dne si vûzÀové mezi sebou potají ‰eptali. Nûkdo do tábora pfiinesl zprávu, Ïe Ameriãané údajnû u Remagenu pfiekroãili R˘n… 7


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 8

„UÏ to ví‰?“ zeptal se blokov˘ dÛvûrník z fiad vûzÀÛ Runki Herberta Bochowa, kter˘ stál vedle nûho v první fiadû bloku 38. Bochow pfiik˘vl. „Pr˘ vybudovali pfiedmostí.“ Schüpp v druhé fiadû za nimi se vmísil do ‰u‰kání: „Remagen? To je pfiece je‰tû daleko.“ Neodpovûdûli mu. Zamy‰lenû civûl na BochowÛv zátylek. V stále dobrosrdeãnû uÏaslém obliãeji táborového elektrikáfie Schüppa, muÏe s okrouhl˘mi ústy a kulat˘ma oãima za kruhovit˘mi ãern˘mi obrouãkami br˘lí, se zraãilo vzru‰ení. I dal‰í vûzÀové z bloku si mezi sebou ‰pitali a Runki sykl: „Pozor!“, aby pfieru‰il jejich ‰u‰kání. Shora se blíÏili blockführefii, pfiíslu‰níci SS niωích hodností, a rozcházeli se k jednotliv˘m nastoupen˘m blokÛm, jimÏ veleli. ·epot ustal a strnulé tváfie skryly vzru‰ení. Remagen! To je od Durynska opravdu je‰tû daleko. AÈsi. Rozhodná zimní ofenziva Rudé armády, která pronikala pfies Polsko do Nûmecka, rozh˘bala i frontu na Západû. Nic v obliãejích vûzÀÛ neprozrazovalo, jak silnû je ta zpráva vzru‰ila. Mlãky stáli v zákrytu a vyrovnan˘ch fiadách a potají pozorovali blockführery, ktefií obcházeli bloky a poãítali vûznû. Lhostejnû, tak jako dnes a dennû. Nahofie u brány pfiedal Krämer, star‰í tábora, nejvy‰‰í funkcionáfi vûzeÀské samosprávy, rapportführerovi celkov˘ pfiehled o stavech tábora a podle pfiedpisu se postavil pfied obrovsk˘ ãtverec. I Krämerova tváfi si zachovala neproniknutelnost, pfiestoÏe jeho my‰lenky se shodovaly s tím, co táhlo hlavou desetitisícÛm za ním. Jednotliví blockführefii uÏ dávno pfiedali svá hlá‰ení veliteli raportu Reinebothovi a postávali v neuspofiádan˘ch fiadách u brány. Pfiesto trvalo je‰tû hodinu, neÏ poãty sou8


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 9

hlasily. Koneãnû pfiistoupil rapportführer Reineboth k stojanu s mikrofonem. „Konãit – pozor!“ Obfií ãtverec zkoprnûl. „âepice – smeknout!“ Jedin˘m trhnutím sÀali vûzÀové ‰pinavé ãepice z hlavy. U Ïelezné mfiíÏové brány stál druh˘ vedoucí tábora Klutig a pfiijal Reinebothovo hlá‰ení. Lagerführer pozvedl pravici. âinil tak léta. Schüppovu mozku nedopfiála novinka chvíli klidu. NeudrÏel se a koutkem úst adresoval Bochowovu zátylku: „Tamtûm nahofie to brzy provûtrá fiiÈ…“ Bochow potlaãil úsmûv ve zvrásnûlém, nehybném obliãeji. Reineboth znovu pfiistoupil k mikrofonu. „âepice – nasadit!“ Hup! ·pinavé ãepice vylétly znovu na hlavu a pfiistály, jak se dalo, dopfiedu, dozadu, ‰ikmo – a vûzÀové vypadali jako armáda ‰a‰kÛ. ProtoÏe se vojenská ráznost zvrtla v komedii, Reineboth do mikrofonu rutinnû zavelel: „Upravit!“ Desetitisíce za‰átraly po ãepicích. „Dost!“ Naráz se ruce pfiimkly ke ‰vÛm kalhot. Teì musely ãepice dokonale sedût. âtverec stál v pozoru. Táboroví esesmani válku okázale ignorovali. Tady míjel den za dnem, jako by se zastavil ãas. Zautomatizovan˘ kolobûh kaÏdodennosti ale nezastfiel hlavní proud událostí. Pfied nûkolika dny Kolberg a Graudenz pfiece jen „… podlehly v hrdinném boji nepfiátelské pfiesile…“ Rudá armáda! „Pfiekonání R˘na u Remagenu…“ 9


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 10

Spojenci! Kle‰tû se svírají! Reineboth ohlásil je‰tû nûco. „VûzÀové z v˘strojního skladu do v˘strojního skladu. Blokoví holiãi k lázni!“ Pro tábor nebyl takov˘ rozkaz niãím nov˘m. Po mûsíce ãasto oznamoval pfiíjezd nového transportu. Na v˘chodû se ru‰ily koncentraãní tábory. Osvûtim, Lublin… Buchenwald, byÈ pfieplnûn˘ k prasknutí, musel pfiijmout tolik lidí, kolik se dalo. Poãet novû pfiíchozích stoupal témûfi dennû jako sloupec rtuti v lékafiském teplomûru. Kam ty lidi umístit? Nutnost ubytovat masové pfiírÛstky si vyÏádala zfiízení nouzov˘ch barákÛ na okraji tábora. Tisíce vûzÀÛ nahnali do nûkdej‰ích koÀsk˘ch stájí. Kolem konírny vztyãili dvojit˘ plot s ostnat˘m drátem a tomu, co vzniklo, se zaãalo fiíkat „mal˘ tábor“. Byl to tábor v tábofie, oddûlen˘ a fiídící se vlastními Ïivotními zákony. Pfieb˘vali tam lidé v‰ech evropsk˘ch národÛ, nikdo nevûdûl, kde byli domovem, neuhodl jejich my‰lenky a nerozumûl jejich fieãi. Bezejmenní lidé bez tváfie. Táborové velitelství SS ztratilo o „malém tábofie“ pfiehled. Z tûch, ktefií sem mífiili z jin˘ch táborÛ, polovina zemfiela za pochodu vyãerpáním nebo je postfiílel esesáck˘ doprovod. Mrtvoly zÛstaly leÏet na silnicích. Seznamy transportovan˘ch nesouhlasily, ãísla vûzÀÛ se zamûnila. Které patfiilo Ïivému, které mrtvému? Kdo je‰tû znal jména a pÛvod tûch lidí? „Odchod!“ Reineboth vypnul mikrofon. Obrovsk˘ ãtverec oÏil. Blokoví zaveleli. Blok za blokem se odpoutával. Obrovsk˘ útvar se rozpadal a lidsk˘ proud smûfioval z apelplacu dolÛ k barákÛm. Blockführefii mizeli nahofie bránou. 10


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 11

V tutéÏ dobu dorazil na nádraÏí nákladní vlak s transportem. Je‰tû neÏ zastavil, rozbûhlo se podél vlaku nûkolik esesákÛ a strhlo z ramen karabiny. VyráÏeli závory a rozevírali dvefie vagonÛ. „Ven, dobytkové! Vypadnûte! Ven!“ Namaãkáni na sebe stáli vûzÀové ve smrdut˘ch ‰peluÀkách vagonÛ a z náhlého pfiívalu kyslíku se motali. Za pofivávání esesákÛ se cpali ven, vráÏeli do sebe a padali jeden pfies druhého. Dal‰í pfiíslu‰níci SS je postrkovali do neuspofiádaného houfu. Z vagonÛ se fiinul obsah jako z prasklého vfiedu. Mezi posledními seskoãil z vagonu polsk˘ Îid Zacharias Jankowski. KdyÏ se pokusil pfiitáhnout si svÛj kufr, esesák ho pra‰til paÏbou pu‰ky pfies ruku. „Zatracená Ïidovská ‰píno!“ Jankowskému se podafiilo zachytit kufr, kter˘ za ním rozzufien˘ esesák hodil. „Mበv tom ukraden˘ diamanty, ty svinû?“ Jankowski vláãel kufr a spûchal pod ochranu lidského houfu. Esesáci se vy‰krábali do vagonÛ a paÏbami vyhnali zbytek vûzÀÛ. Nemocné a vyãerpané vyházeli ven jako pytle. Uvnitfi zÛstali mrtví, které dosud Ïiví bûhem dlouhého cestování naskládali do jednoho rohu, jen obtíÏnû uvolnûného. Jeden z mrtv˘ch se pololeÏe polosedû ‰klebil na esesáka. Prakticky v kaÏdém bloku na stûnu nebo na tabuli blokového – zpravidla nejzku‰enûj‰ího, dlouholetého vûznû – pfiipevnili mapy. Vystfiihovali je z novin tehdy, kdyÏ fa‰istická soldateska táhla pfies Minsk, Smolensk, Vjazmu na Moskvu, pozdûji pak pfies Odûsu a Rostov na Stalingrad. Blockführefii, vût‰inou zlí, zavilí bijci z fiad SS, vystavo11


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 12

vání map strpûli a ãasto, pokud byli v dobrém rozpoloÏení a bfiesknû znûly vítûzné fanfáry, py‰nû poklepávali na ruská mûsta. „Tak co, kde je ta va‰e Rudá armáda?“ Nyní mapy zámûrnû pfiehlíÏeli. NatoÏ aby si v‰ímali ãar, které do nich vûzÀové zakreslovali. Tlust˘ch a tenk˘ch, modr˘ch, ãerven˘ch a ãern˘ch ãar. Tisíci prsty tisíckrát ohmataná jména dfiívûj‰ích boji‰È se na chatrném novinovém papífie promûnila v zaãernalé ‰pinavé skvrny. Gomel, Kyjev, Charkov… Koho je‰tû zajímala? Teì ‰lo o Küstrin, Stettin, Graudenz, o Düsseldorf a Köln. Ale také z tûchto jmen se uÏ vût‰inou staly rozedfiené skvrny. Pfiíli‰ ãasto se zapisovalo, ‰krtalo, vymazávalo a pfiepisovalo, aÏ novinov˘ papír nevydrÏel. Tisíckrát tisíc prstÛ postupovalo po tûchto frontách, smazalo je a zahladilo. NezadrÏitelnû se blíÏil konec! Také nyní, kdyÏ se pfies den ztichlé bloky naplnily halasem vûzÀÛ, visel dav oãima na mapách. Na bloku 38 se Schüpp propracoval skupinou, která studovala mapu na Runkiho tabuli. „Remagen – to je tady, mezi Koblencí a Bonnem.“ „Kolik kilometrÛ je‰tû zb˘vá do V˘maru?“ zeptal se kdosi. Schüpp se zarazil, zamhoufiil oãi a soustfiedûnû pfiem˘‰lel. „Jestli budou postupovat tudy…“ Prsty sledovaly budoucí smûr: Eisenach, Langensalza, Gotha, Erfurt… Schüppova úvaha se uzavfiela. „Teprve aÏ pfiitáhnou do Erfurtu, dojde i na Buchenwald.“ Kdy? Za pár dní? T˘dnÛ? MûsícÛ? „To chce ãas. Vidím to pro nás ãernû. Nemyslete si, Ïe 12


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 13

nás mocipáni pfiedají AmeriãanÛm. V‰echny nás zavãas oddûlají.“ „Jen aÈ si nenadûlበs pfiedstihem do kalhot,“ uzemnil Schüpp skeptika. Mezi skupinu se nervóznû vmísil vûzeÀ v denní sluÏbû. „Nevytasíte se rad‰i s miskama na Ïrádlo?“ Zaklapaly dfieváky, zachfiestily misky. Pfiíslu‰níci SS zformovali z houfu pochodov˘ tvar, kter˘ se dal v doprovodu zdivoãelé hordy vrávoravû, potácivû do pohybu smûrem k táboru. Jankowskému se podafiilo protáhnout se doprostfied pochodové formace, a unikl tak ranám bûsnících esesákÛ. Nikdo z eskortovan˘ch se nestaral o svého souseda. KaÏdého pohlcovaly obavy z nejistoty, jeÏ je ãekala. Nemocné a vyãerpané vlekli s sebou ze zvyku, daného Ïivoãi‰n˘m pudem sebezáchovy. Tak se táhlo procesí po silnici k bránû tábora. Ruka ochrnutá úderem visela Jankowskému jako cosi nevlastního a nepfiátelského, stra‰nû bolela. Musel ale vûnovat pozornost kufru, a tak Jankowski vnímal bolest jen okrajovû. Hlavní bylo pronést zavazadlo za v‰ech okolností do nového tábora. Jankowki se kolem sebe pátravû rozhlíÏel bystr˘ma oãima. Shluk tûl ho protlaãil úzkou bránou. Zku‰enost mu pomohla skr˘t se natolik, Ïe nevzbudil pozornost esesákÛ a bez potíÏí pronikl do tábora. To, Ïe kufr dopravil aÏ sem, byl zázrak. Jankowski rozechvûle potlaãoval jakékoli úvahy, aby tento zázrak nezapla‰il. Vroucnû myslel na jediné: milosrdn˘ BÛh jistû nedopustí, aby se kufr dostal do rukou SS. Houf se znovu zformoval na apelplacu. Poslední zbytek sil vynaloÏil Jankowski na to, aby pochodoval co nejjistûj‰ím krokem táborem. Nemotat se a ne13


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 14

vrávorat, tím by se stal nápadn˘m. Huãelo a drnãelo mu ve spáncích, ale drÏel se a s úlevou zaznamenal, Ïe je teì provázejí vûzÀové. KdyÏ prÛvod dorazil na volné prostranství mezi vysok˘mi zdûn˘mi budovami, uÏ tam sedûli v dlouhé fiadû na pfiinesen˘ch stoliãkách blokoví holiãi. Nastal dal‰í zmatek. Novû pfiíchozí se museli vysvléknout a absolvovat lázeÀ. Nedafiilo se to snadno, poddÛstojník SS vyfivával, vztekal se a nahánûl je jako slepice. KdyÏ koneãnû nastal klid a scharführer zapadl do láznû. Jankowski vyãerpanû klesl na kamenitou zem. Bodavû pulsující bolest v ruce polevovala. Jankowski sedûl hodnou chvíli se svû‰enou hlavou a vydûsil se, kdyÏ jím kdosi prudce zatfiásl. Stál pfied ním jeden z vûzÀÛ, ãlen táborové ochrany, která provázela jejich procesí. „Ty, nespi,“ fiekl polsky. Jankowski se nejistû zvedl. Vût‰ina vûzÀÛ se uÏ vysvlékla donaha. Z rozedran˘ch hadrÛ se vymanily zbûdované postavy a tfiásly se ve studeném mrholení pfied holiãi. Ti je zbavovali ruãními stojky ve‰kerého tûlesného ochlupení. Jankowski se pokou‰el zdravou rukou svlékat chatrné obleãení. Polák z táborové ochrany mu v tom pomáhal. Mezitím tudy pfiecházeli dva vûzÀové, ‰Èárali v odloÏen˘ch vûcech, tu a tam se chopili vaku nebo svázaného rance a zkoumali je. Jankowski se lekl. „Co hledají?“ âlen táborové ochrany se ohlédl po dvojici a dobrácky se usmál. „To jsou Höfel a Pippig ze skladi‰tû cenností.“ Mávl rukou ke kufru, aby Jankowského uklidnil. „Tady ti nikdo nic neãmajzne. Tak bûÏ, bratfie, ostfiíhají tû.“ Jankowski balancoval na bos˘ch nohou po fiezavém ‰tûrku k holiãÛm. Pfied vchodem do láznû se opût objevil scharführer a zpÛ14


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 15

sobil tlaãenici, lidé se rozkfiiãeli, neboÈ nahánûl pfiírÛstky dovnitfi k velké dfievûné kádi. Pût, ‰est muÏÛ najednou se muselo ponofiit do dezinfekãního roztoku, páchnoucího dlouh˘m pouÏíváním. „Ponofiit palice, vy ‰pinavci!“ Scharführer se rozmáchl tlust˘m klackem a dohola ostfiíhané hlavy rázem zmizely ve smrduté kalné tekutinû. „Zase je oÏralej,“ za‰eptal mal˘, pajdav˘ Pippig, nûkdej‰í sazeã z DráÏìan. Höfel na poznámku nereagoval. Postrãil Jankowského kufr: „Zajímalo by mû, co v‰echno s sebou vláãí…“ KdyÏ se Pippig sh˘bl ke kufru, pfiiklop˘tal Jankowski, ve tváfii strach. Odstrãil Pippiga a zadrmolil na oba. Nerozumûli polsky. „Kdo jsi?“ zeptal se Höfel. „Jméno, jméno!“ Zdálo se, Ïe teì Polák rozumí. „Jankowski, Zacharias. Var‰ava.“ „To je tvÛj kufr?“ „Tak, tak.“ „Co v nûm má‰?“ Jankowski mluvil o pfiekot, gestikuloval a rukama chránil kufr. Scharführer vybûhl z láznû, zaklel a nahánûl dal‰í skupinku. Aby Polák nevzbudil pozornost, vmáãkl ho Höfel do houfu naháãÛ. JenÏe Jankowski se pfiesto dostal do rukou scharfürerovi, ten ho popadl za paÏi a sm˘kl jím ke skupince. Jankowski se musel v lázni vmáãknout do kádû s vydû‰en˘mi vûzni. Vlahé teplo blahodárnû pÛsobilo na jeho promrzlé tûlo a Jankowski pak pod sprchou pfiíjemnû malátnûl. Napûtí a strach se rozpl˘valy, pokoÏka do sebe Ïádostivû sála teplo. Zvûdav˘ Pippig se pfiikrãil a otevfiel kufr. 15


Nah˘ mezi vlky - zlom

25.3.2014

7.32

Stránka 16

OkamÏitû ale pfiibouchl víko a ohromenû pohlédl na Höfela. „Co je?“ Pippig znovu otevfiel kufr, ale jen natolik, aby do nûj pfiidfiepnuv‰í Höfel mohl nakouknout. „Zavfii to, ãlovûãe!“ sykl Höfel, honem se narovnal a ustra‰enû se rozhlíÏel po scharführerovi. Ten byl v lázni. „Jestli tohle objeví…,“ za‰eptal Pippig. Höfel netrpûlivû pokynul rukou. „Pryã s tím! Schovat! Honem!“ Pippig za‰ilhal jako zlodûj k lázni, a kdyÏ se ujistil, Ïe ho nikdo nepozoruje, rozbûhl se s kufrem ke zdûné budovû a zmizel v ní. V lázni pfiecházel mezi sprchami Leonid Bogorskij a pfiehlíÏel pfiírÛstky. Mûl na sobû jen tenké drilichové kalhoty a na nohou dfieváky. Jeho atletick˘ hrudník se leskl vodou. Rus, kápo ãi pfiedák lázeÀského komanda, se bûhem pfiíjmu pfiírÛstkÛ nejradûji drÏel stranou, kde ho neru‰il scharführer, ten se vyÏíval u kádû. V ‰umûní teplé vody se rozru‰ení lidé poprvé od pfiíchodu do nového tábora doãkali chvilky klidu. Jako by z nich voda spláchla v‰echny obavy, strach a proÏité hrÛzy. Tuhle neustále se opakující promûnu Bogorskij znal. Byl mlad˘, je‰tû ne pûtatfiicetilet˘. DÛstojník letectva. Ale to fa‰isté v tábofie nevûdûli. Pro nû byl rusk˘m váleãn˘m zajatcem a jako mnoho jin˘ch ho pfiepravili z polního tábora do Buchenwaldu. Bogorskij se v‰emoÏnû snaÏil uchránit si anonymitu. Patfiil k Mezinárodnímu táborovému v˘boru – MTV – pfiísnû utajenému ilegálnímu táborovému orgánu, o jehoÏ existenci kromû nûkolika zasvûcen˘ch nevûdûl nikdo z vûzÀÛ, natoÏ SS. Bogorskij beze slova procházel mezi sprchami. Jeho úsmûv dokázal novû pfiíchozím nabídnout ‰petku jistoty. 16


0035963