Úvodem
T
outo knihou vás bude provázet Josefína Mutzenbacherová. Její jméno symbolizuje povolání, které si ženy nikdy v minulosti většinou nevybíraly dobrovolně, a platí to až dosud. Mutzenbacherka je literární výtvor, vídeňská děvka se vším, co k tomu patří, a jako fenomén je známá po celém světě. Vídeň „velké“ prostitutky nezná, leda jako přivandrovalkyně, neboť nemá žádnou erotickou kulturu. Ani jediná Vídeňanka se během staletí nevyšvihla do postavení duchaplné kurtizány, které všichni závidí a velmoži a básníci ji zbožňují, a ani jedna neovlivňovala jako něčí metresa osudy svého města, nebo snad celé země. Nevíme nic dokonce ani o milenkách Habsburků, jež jim rodily „přírodní“ děti, a pokud ano, tak jen jména, a ani ta se spolehlivě nedochovala. Zato koluje bezpočet hezkých i ošklivých historek o velkých i malých milostných aférách, často zábavných, mnohdy tragických, které však měly význam pouze pro své aktéry. Ve středověku se k sexuální morálce přistupovalo ještě velice uvolněně; prostituce byla nejen trpěná, ale byla pod ochranou vévody. To se změnilo kolem roku 1500. Syfilis, reformace a protireformace vedly k jejímu zákonnému zákazu, a tudíž k její kriminalizaci. Církev a stát se začaly Vídeňanům plést do sexuálního života. Špiclové přezkoumávali každou domácnost ohledně „dobrých mravů“, což mělo za následek, že se Vídeňané naučili svůj milostný život úspěšně skrývat. Navenek předstírali zbožnost a cudnost, ale za zavřenými dveřmi a na určitých místech kvetl život podle hesla „víno, ženy, zpěv“ stejně jako kdykoli dříve. Urozené dámy a pánové si vybírali mezi 11