Issuu on Google+

V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 7

Úfiad pro kontrolu zvífiat B YLO TÉMù¤ PùT A PO SLEâNù S LOANOVÉ stále ani vidu, ani slechu. Objednala se na ãtvrtou s dvoulet˘m kfiíÏencem bloodhounda a v˘marského ohafie, kterého pr˘ trápila u‰ní infekce. Se sleãnou Sloanovou jsem se zatím setkal jen jednou, kdyÏ mi uÏ po ordinaãních hodinách pfiinesla k o‰etfiení zvracející ‰tûnû. Byla svobodná a dost v˘stfiední. Îila na samotû spolu s dvanácti nekastrovan˘mi psy. Zásadnû s nimi nejezdila na oãkování nebo preventivní prohlídky. Vidûl jsem je, jen kdyÏ do‰lo k nûjak˘m velk˘m problémÛm. Její psi byli stejní jako ona. O nûjaké socializaci nemohla b˘t fieã. Málokdy se dostali mezi lidi a setkání s cizinci je dûsilo. „Volala jsem jí, ale nezvedla to. Urãitû uÏ je na cestû,“ prohlásila su‰e Lorraine, na‰e ãasto prostofieká recepãní ve stfiedním vûku, cestou k hlavním dvefiím. „AÏ skonãíte, nezapomeÀte za sebou zamknout.“ S Christie, mojí vûrnou a obãas váhavou mladou asistentkou, jsme mûli za sebou namáhav˘ den. UÏ jsme se chystali domÛ, kdyÏ k ordinaci pfiisupûl obrovsk˘ star˘ sedan, nejménû ze tfií stran podvozku se valil koufi. Zastavil na parkovi‰ti, a neÏ koneãnû zmlkl, v karburátoru prásklo. Dvefie fiidiãe se otevfiely a vystoupila z nich asi sedmdesátiletá Ïena s rozcuchan˘mi ‰ed˘mi vlasy, navleãená ve staromódní lyÏafiské bundû a koÏen˘ch pracovních botách. KdyÏ se sklonila, aby na‰la vodítko, 7


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 8

JEFF WELLS

nemohli jsme si nev‰imnout pofiádného hafana na zadním sedadle. Christie se vydala ven, aby jí pomohla, a já si ‰el pfiipravit sedativa a roztok na ãi‰tûní u‰í. Sotva jsem se otoãil, zaslechl jsem jekot. Ve chvíli, kdy se sleãna Sloanová pokou‰ela vzít psa na vodítko, Toby zjankovatûl a kousl ji do pravé ruky. Dobûhl jsem ke dvefiím právû v okamÏiku, kdy chlupáã vyskoãil z auta, plnou rychlostí pfiebûhl silnici a utíkal pryã. Dlouhé u‰i mu pfiitom vlály a huben˘ ocas nám mával na rozlouãenou. Sleãna Sloanová si levaãkou drÏela poranûné místo a mezi prsty jí stékala krev. „Prosím, neubliÏujte mu,“ rozplakala se. „Je hodn˘. Jen není zvykl˘ na lidi a vodítko.“ Rozhodnû jsme nemûli v úmyslu jejímu mazlíãkovi jakkoli ubliÏovat, ale chytit jsme ho kaÏdopádnû museli. Nebyl oãkovan˘ proti vzteklinû a teì pokousal ãlovûka. Podle zákona jsem ho musel dát na ãtrnáct dní do karantény, nebo poslat vzorek tkánû do laboratofie. Nutno dodat, Ïe potfiebn˘ biologick˘ materiál se nemÛÏe odebrat z Ïivého zvífiete. Kdybychom Tobyho nena‰li, musela by paní Sloanová okamÏitû podstoupit bolestivou sérii antivirov˘ch injekcí. Vzteklina je neléãitelná. Jakmile se projeví, nedá se nic dûlat. Pacient umírá. Tobyho jsme zkrátka museli vypátrat stÛj co stÛj. „Sleãno Sloanová, na tohle by se mûl podívat lékafi,“ fiekl jsem, jakmile jsem si prohlédl zranûní. UÏ uÏ se nadechovala, aby to odmítla, ale Christie ji pfiedbûhla: „Musíte rovnou do nemocnice. Nechcete pfiece dostat infekci, Ïe ne? A nezapomeÀte jim fiíct, Ïe Toby není oãkovan˘.“ Koneãnû k˘vla, ovázala si paÏi a vydala se k autu. Teì jsme museli vyfie‰it Tobyho. „Christie, zavolejte 8


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 9

Ú ¤ A D P R O K O N T R O L U Z V Í ¤ AT

úfiad pro kontrolu zvífiat a fieknûte jim, co se stalo,“ poÏádal jsem techniãku. „Musíme o tom napsat zprávu a pak zaãneme Tobyho hledat.“ Jakmile Christie dokonãila hovor, poslal jsem ji domÛ a sám ãekal na sluÏbu konajícího zamûstnance. Asi za deset minut se pfied ordinací objevil ford bronco s velk˘m nápisem KONTROLA ZVͤAT na boku. Vyskoãil z nûj mal˘ podsadit˘ muÏ v uniformû. Mûl jsem Johnyho rád. UÏ párkrát jsem s ním spolupracoval na pfiípadech t˘ran˘ch zvífiat. Byl to pfiíjemn˘ chlap a mûl svou práci rád. „Nazdar, doktore! Tak se zdá, Ïe nás ãeká malé dobrodruÏství!“ zdravil mû nad‰enû. Johnymu bylo ‰estadvacet a zatím nezapadl do znudûné rutiny. „Právû jsme dostali novou narkotizaãní pu‰ku a dneska je ideální den, abychom ji vyzkou‰eli,“ dodal. Jeden by si myslel, Ïe se vydáváme na odchyt nosoroÏce, a ne vydû‰eného psa. Nicménû se to zaãínalo pûknû rozjíÏdût. Napfied jsme spolu vyplnili potfiebné formuláfie a pak Johny zahlaholil: „Tak ‰up do auta. Jdeme na to!“ Chtûl jsem Tobyho hledat, ale ne v Johnovû dodávce. Na druhou stranu jsem ho nedokázal odmítnout, a tak jsem se váhavû vydrápal na sedadlo spolujezdce. Napfied jsem ale musel odkopnout nûkolik prázdn˘ch petlahví, abych si mûl vÛbec kam dát nohy. John energicky zafiadil jedniãku, pneumatiky na ‰tûrku zakvílely a ford vyrazil. TûÏko fiíct, co páchlo hÛfi, jestli spálená pryÏ, nebo pfiecpan˘ popelník. „Paráda!“ usmál se John po chvíli. Evidentnû miloval detektivky a teì si pfiipadal jako na lovu kriminálníkÛ. Pfiejeli jsme hlavní silnici a vydali se ulicemi s obytn˘mi domy. RozhlíÏeli jsme se na v‰echny strany, ale po Tobym jako by se slehla zem. 9


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 10

JEFF WELLS

„Musí tu b˘t! Pfiece se nevypafiil!“ halekal nad‰enû John. Na‰tûstí byl veãer a v‰echny místní dûti byly i s rodiãi doma. Rozjafien˘ John si pátrání mimofiádnû uÏíval. Zjevnû byl rád, Ïe koneãnû vypadl z kanceláfie. Mnû bylo ale ãím dál hÛfi. V autû se mi zvedá Ïaludek a po projetí páté ulice jsem mûl co dûlat, abych se nepozvracel. V tu chvíli se na‰tûstí koneãnû objevil Toby. John dupl na brzdu, já pevnû stiskl rty a zhluboka se nadechl. „Teì si nabijeme narkotizaãní pu‰ku, aÈ jsme pfiipravení, aÏ z toho kfioví vyleze!“ ujal se John velení. Nejrad‰i bych mu odsekl, Ïe na to jde moc zhurta, jenÏe John byl zjevnû pfiesvûdãen˘, Ïe tohle je nejlep‰í zpÛsob, jak útûkáfie dostat. JelikoÏ mû nic lep‰ího nenapadlo, nechal jsem ho, aby vytáhl ‰ipku a ampuli s nûkolika mililitry uspávací látky, kterou dodáváme Úfiadu my, veterináfii, právû pro takové situace. Johnymu záfiily oãi, jako by byl na safari. Zdálo se, Ïe ze speciálnû upravené pu‰ky bude stfiílet vÛbec poprvé. Jakmile pfielil sedativum do ‰ipky, znejistûl a ukázal na hlaveÀ. „Jak dál, doktore?“ zeptal se malinko rozpaãitû. Pokrãil jsem rameny. Johny vyfasoval úplnû nov˘ typ, kter˘ niãím nepfiipomínal velké ‰ipky, které jsem pouÏíval pfii uspávání bizonÛ já. „Nemám tu‰ení,“ zavrtûl jsem hlavou. Podvûdomû jsem byl rád, Ïe v tomhle debaklu nepojedu. Pfiestával jsem vûfiit, Ïe se Johnymu podafií psa zasáhnout. Na druhou stranu by to ale bylo rozhodnû lep‰í, neÏ aby ho srazilo auto. „No, fiekl bych, Ïe to bude pasovat sem. Doufám, Ïe to zvládnu,“ pokrãil rameny John a poãáteãní nad‰ení bylo to tam. 10


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 11

Ú ¤ A D P R O K O N T R O L U Z V Í ¤ AT

Zjevnû ho zaskoãilo, Ïe mu neumím poradit. Chvíli zíral na zbraÀ a pak vloÏil ‰ipku do hlavnû. „Snad to je takhle o.k.,“ zamumlal, stáhl okno, odjistil a ãekal, aÏ se Toby objeví. âas se nesnesitelnû vlekl. Ti‰e jsme sedûli, minuty ubíhaly, ale pes nikde. Co tam kruci dûlá? V duchu jsem sakroval a pfiedstavoval si, jak Toby potkal na dvorku jiné vofiechy a v‰ichni se spoleãnû baví na nበúãet. A to jsem si pÛvodnû myslel, Ïe ho do hodiny máme! Johny se zaãal o‰ívat. Zatím si vedl dobfie, ale teì pomalu ztrácel nervy. „Krucinál, kam se ten ãokl podûl?“ zamumlal. Napadlo mû, Ïe bych se s ním podûlil o své pfiedstavy psí garden party, ale pak jsem si to rozmyslel. Johny nevypadal, Ïe by ho to pobavilo. Zase se potvrdilo, jak je ãas relativní. Zatímco mnû se zdálo, Ïe trãím v páchnoucí dodávce snad hodinu, ve skuteãnosti uplynulo jen deset minut. Jakmile zapadající slunce prozáfiilo korunu borovice, v‰iml jsem si, jak se za rohem domu objevil ãenich a Toby obezfietnû vykoukl ven. ·est˘ smysl zvífiat mû nikdy nepfiestává udivovat. Nechápu, jak to dûlají, ale vÏdycky vytu‰í, Ïe se na nû chystá nûjaká ãertovina. Toby udûlal pár krÛãkÛ a Johny stiskl paÏbu. Toby ostraÏitû zamífiil k ulici. Rychle se stmívalo. Bylo mi jasné, Ïe pokud ho honem nechytíme, budeme to muset pro dne‰ek odpískat. Kohoutek klapl, pu‰ka vystfielila, ale to bylo asi tak v‰echno. Toby se zmatenû ohlédl, co to kolem nûj prolétlo, a já obrátil oãi v sloup. Právû jsme úspû‰nû uspali dûtskou hraãku. Kdyby se psi umûli smát, Toby by se teì fiehtal na celé kolo. A moÏná se opravdu chechtal. Tlamu mûl rozevfienou od ucha k uchu, jazyk vyplazen˘ a v oãích se mu uliãnicky bl˘skalo. Evidentnû se zaãínal dobfie bavit. 11


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 12

JEFF WELLS

Pochopil, Ïe v téhle hfie je to právû jedna nula pro nûj. Zvedl nohu a vítûzoslavnû poãÛral zasaÏenou hraãku. Vesele zamával ocasem, otoãil se a zmizel ve tmû. „Co budeme dûlat?“ hlesl John. „Vezmeme tu ‰ipku a pro dne‰ek skonãíme, nebo pfií‰tû zasáhneme nûjakého chodce,“ odpovûdûl jsem. Johny uraÏenû k˘vl, do‰el pro stfielu a mlãky mû odvezl na kliniku. NeÏ jsem vylezl z dodávky, popfiál jsem mu dobrou noc. Ordinace tonula ve tmû, jen nad vchodov˘mi dvefimi mdle poblikávalo malé kulaté svûtlo. Obloha byla plná hvûzd, nikde ani mráãek a Toby bÛhvíkde. Ochlazovalo se. Musel jsem se rozhodnout, jestli pÛjdu domÛ, nebo vymyslím náhradní plán. Hodiny nad recepãním stolem ukazovaly osm. Pofiád jsem mûl pfied oãima vystra‰eného hafana, kter˘ se teì potloukal coloradskou divoãinou plnou medvûdÛ a pum. A co kdyÏ ho nûkde srazí auto? Sedl jsem si za stÛl, opfiel se a zoufale se snaÏil vymyslet zpÛsob, jak dostat Tobyho do bezpeãí. Nedokázal jsem se ale soustfiedit. Hlavou mi bûÏely jen samé katastrofické scénáfie. Byl jsem si jist˘, Ïe Johny se teì povaluje na gauãi pfied televizí, popíjí pivo z plechovky a nepfiipou‰tí si Ïádné v˘ãitky svûdomí. Tím packalem jsem byl dle jeho soudu já. On byl pfiece ostrostfielec formátu Clinta Eastwooda. Zamífiil jsem k prosklen˘m dvefiím a zadíval se do tmy. Na hlavní silnici obãas projelo auto, jinak nikde nic. UÏ jsem se chtûl otoãit, kdyÏ jsem ve svûtle reflektorÛ zahlédl jak˘si stín. ZamÏikal jsem, promnul si oãi a znovu se rozhlédl po okolí. Ne, nezdálo se mi to. Musel to b˘t on. Stín pfiecházel sem a tam, jako by nevûdûl, kam dál. 12


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 13

Ú ¤ A D P R O K O N T R O L U Z V Í ¤ AT

Otevfiel jsem dvefie a udûlal to, co kaÏd˘ zoufalec. „Toby, pojì sem. Toby, prosím, pojì!“ zakfiiãel jsem. Vydû‰en˘ pes také zareagoval instinktivnû: utekl. Tak tohle se mi tedy nepovedlo. Vrátil jsem se do kanceláfie a zhroutil se na Ïidli. Pachatel se zjevnû vrátil na místo ãinu, tudíÏ tam, kde naposledy vidûl paniãku. Chudinka nevûdûl, co si poãít. Asi bych toho mûl vyuÏít. Ale jak? Horeãnû jsem vzpomínal na podobn˘ pfiípad, kter˘ jsem vidûl na Animal Planet. A v tom mi to docvaklo. Vybavila se mi scéna, jak záchranáfii nalíãili na problematického medvûda, kter˘ kradl v kempu, kus hovûzího plného sedativ. Maso jsem sice k dispozici nemûl, zato hromadu psích konzerv ano. Staãilo je otevfiít a namíchat do nich uspávací pfiípravek. Sotva jsem v‰ak vstal, abych nápad uskuteãnil, zazvonil telefon. Bylo uÏ pozdû, ale mû hned napadlo, Ïe by to mohla b˘t sleãna Sloanová, která má starost o Tobyho. Nechal jsem telefon je‰tû tfiikrát zazvonit a pak sáhl po sluchátku dfiív, neÏ se zapnul záznamník. „Haló, tady doktor Wells,“ pfiedstavil jsem se váhavû. Musel jsem chvíli ãekat, neÏ mi Ïensk˘ hlas na druhém konci odpovûdûl. „Jak se má Toby? Myslíte, Ïe bych si pro nûj mohla pfiijet?“ Sleãna Sloanová si evidentnû myslela, Ïe jsme jejího psa uÏ dávno chytili a já jen ãekám, aÏ ona zavolá. KéÏ by to tak bylo. Pochopil jsem, Ïe musím opatrnû volit slova. Odka‰lal jsem si a fiekl: „Toby se má fajn. Je pofiád venku, ale urãitû se brzy vrátí.“ Sleãna Sloanová zalapala po dechu. „Tím chcete fiíct, Ïe se ztratil?“ „Tak bych to neformuloval. Zatím jsme ho sice nechytili, ale jsem si jist˘, Ïe to brzy zvládneme.“ 13


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 14

JEFF WELLS

V duchu jsem se modlil, aby ji nenapadlo pfiijet a pomáhat, ale na‰tûstí byla pod vlivem lékÛ proti bolesti a nesmûla fiídit. Nicménû byla pevnû rozhodnutá dorazit hned ráno. „Napfied mi ale je‰tû zavolejte,“ poÏádal jsem ji nakonec pro pfiípad, Ïe by mi Toby pfiece jen unikl. Jakmile jsem poloÏil telefon, zaãal jsem pfiipravovat návnadu. Otevfiel jsem nûkolik plechovek a jejich obsah rovnomûrnû rozdûlil do tfií misek, které jsem hodlal nastraÏit ke v‰em dvefiím kliniky. Jakmile jsem do masa napûchoval peãlivû odmûfiené mnoÏství Ïlut˘ch pilulek – to aby si jich Toby nev‰iml – odnesl jsem misky ven. KdyÏ jsem se vrátil, hodiny v recepci ukazovaly deset. UÏ jsem klimbal, kdyÏ mû probudilo za‰krábání na hlavní dvefie. Rozespale jsem vyskoãil, ale nohy mû moc neposlouchaly, takÏe jsem se vzápûtí rozplácl na linoleum. Uhodil jsem se do hlavy a dezorientovanû mÏoural kolem sebe. Kousek ode mne visely hodiny. BlíÏila se pÛlnoc. Dal‰í za‰krábání mû koneãnû probralo. Vyhrabal jsem se na nohy, otevfiel dvefie a pfiede mnou se objevil nadopovan˘ Toby. Jeho pfiede‰lé furiantství bylo to tam. Byl rád, Ïe stojí. Hlavu mûl sklonûnou k zemi a ocas staÏen˘. Vstoupil bez zaváhání a vzápûtí upadl. Hnûdou tlamu si poloÏil na tlapky a zadíval se na mû pootevfien˘ma oãima. „Tak pojì, chlapãe,“ za‰eptal jsem a pomohl mu vstát. KdyÏ jsem ho vlekl do nejbliωího kotce umístûného v zadní místnosti, pfiipadal jsem si, jako bych ukládal opilého kamaráda. Uvnitfi jsem rozprostfiel starou deku a Toby na ní okamÏitû usnul. V duchu jsem si pogratuloval a ‰el posbírat zb˘vající misky, aby se mi ráno nepovalovala kolem ordinace smeãka spících kojotÛ nebo, nedejboÏe, zdro14


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 15

Ú ¤ A D P R O K O N T R O L U Z V Í ¤ AT

govaná puma. Pak jsem vyuÏil pfiíleÏitosti a ne‰kodnému Tobymu vyãistil u‰i a o‰etfiil zánût. Druh˘ den jsem si pfiivstal, abych zavolal sleãnû Sloanové. „Ano, je v pofiádku… Ne, nemuseli jsme pouÏít narkotizaãní pu‰ku,“ ujistil jsem ji, aniÏ bych se zmínil o veãerním fiasku. „Ano, teì na nûj ãeká desetidenní karanténa v místním útulku,“ pokraãoval jsem. Musel jsem se fiídit zákonem. Pokud Toby bûhem izolace nebude vykazovat známky onemocnûní vzteklinou, bude moct jít domÛ. Pro ty, ktefií to nevûdí, dodávám, Ïe tûmito klinick˘mi projevy jsou bezdÛvodná agresivita, nadmûrné slinûní a/nebo neurologické potíÏe. Sotva jsem zavûsil, zakfiiãela na mû Lorraine: „Volá Johny z Úfiadu pro kontrolu zvífiat!“ To mû mohlo napadnout. „Tedy páni, doktore, vy jste ho nakonec dostal Ïivého? Jak jste to dokázal?“ vyhrkl dychtivû Johny. „Neodolal mému ‰armu,“ zavtipkoval jsem. „Hned si pro nûj pfiijeìte, dokud je je‰tû v limbu,“ dodal jsem a zavûsil dfiíve, neÏ na mû zaãal chrlit dal‰í otázky. Chtûl jsem, aby se Toby dostal do útulku co nejdfiíve. Vsadil bych se, Ïe je zdrav˘, ale nehodlal jsem ho zase lovit po ulicích. Kromû toho, aÏ se vzpamatuje, mohl by opût nûkoho rafnout. Bûhem karantény se u nûj neprojevily Ïádné pfiíznaky vztekliny. Johny s ním strávil spoustu ãasu a snaÏil se ho socializovat. KdyÏ jsem ho tûsnû pfied propu‰tûním mûl oãkovat proti vzteklinû, Johny mi ho pfiivedl na vodítku a Toby se choval mimofiádnû zpÛsobnû. „Co jste s ním provedl, Ïe tak poslouchá?“ vyhrkl jsem, ale vzápûtí jsem litoval, jak hloupû jsem si nabûhl. Johny se li‰ácky usmál a hned toho vyuÏil. „To víte, doktore, zkrátka neodolal mému ‰armu.“ 15


V‰ichni mí pacienti - zlom

5.2.2014

13.32

Stránka 17

Mazlíãky pfiátel nebrat! T ÉMù¤ KAÎD¯ VETERINÁ¤ VÁM DOSVùDâÍ , Ïe léãba mazlíãkÛ pfiátel a pfiíbuzn˘ch zavání prÛ‰vihem. Pravdûpodobnost, Ïe se nûco zvrtne, je témûfi stoprocentní. âert ví proã, ale funguje to pfiibliÏnû stejnû, jako Ïe namazan˘ krajíc padá máslem dolÛ. JenÏe jak jim fiíct ne, kdyÏ na vás nastoupí stylem: „Jsi jedin˘, komu vûfiíme“ nebo „Nikdo jin˘ se o na‰i koãiãku/pejska nepostará tak dobfie jako ty“? Kde vzít sílu a poslat je za kolegou? Ov‰em pokud jejich prosbám podlehnete a dojde ke komplikacím, máte po pfiátelství, nebo v pfiípadû pfiíbuzn˘ch si vykoledujete v˘razné ochlazení vztahÛ (coÏ vlastnû nemusí b˘t zase tak ‰patné, Ïe?). Nicménû kdyÏ mû star˘ kamarád poÏádal, abych se podíval na jeho koãku, k˘vl jsem. KéÏ bych to neudûlal! Kdysi jsme spolu s Jonem bydleli na koleji. Já byl v pfiípravce na veterinu, on na práva. Jon je vysok˘, nordick˘ typ ze severní Iowy. Má skandinávské pfiedky a jeho rodiãe farmafiili. Jonova maminka nám vÏdycky posílala vynikající koláãky. Se svou nastávající se seznámil hned na zaãátku studií. Kristina je krásná hnûdovláska se sladk˘m úsmûvem a darem ve vás vyvolat pocit, Ïe jste v˘jimeãní. Tvofií skvûl˘ a v‰eobecnû oblíben˘ pár. Brzy se vzali a nastoupili na právnickou fakultu. O nûkolik let pozdûji jsem zjistil, Ïe oba Ïijí v Coloradu stejnû 17


0035905