V‰ichni mí pacienti - zlom
5.2.2014
13.32
Stránka 7
Úfiad pro kontrolu zvífiat B YLO TÉMù¤ PùT A PO SLEâNù S LOANOVÉ stále ani vidu, ani slechu. Objednala se na ãtvrtou s dvoulet˘m kfiíÏencem bloodhounda a v˘marského ohafie, kterého pr˘ trápila u‰ní infekce. Se sleãnou Sloanovou jsem se zatím setkal jen jednou, kdyÏ mi uÏ po ordinaãních hodinách pfiinesla k o‰etfiení zvracející ‰tûnû. Byla svobodná a dost v˘stfiední. Îila na samotû spolu s dvanácti nekastrovan˘mi psy. Zásadnû s nimi nejezdila na oãkování nebo preventivní prohlídky. Vidûl jsem je, jen kdyÏ do‰lo k nûjak˘m velk˘m problémÛm. Její psi byli stejní jako ona. O nûjaké socializaci nemohla b˘t fieã. Málokdy se dostali mezi lidi a setkání s cizinci je dûsilo. „Volala jsem jí, ale nezvedla to. Urãitû uÏ je na cestû,“ prohlásila su‰e Lorraine, na‰e ãasto prostofieká recepãní ve stfiedním vûku, cestou k hlavním dvefiím. „AÏ skonãíte, nezapomeÀte za sebou zamknout.“ S Christie, mojí vûrnou a obãas váhavou mladou asistentkou, jsme mûli za sebou namáhav˘ den. UÏ jsme se chystali domÛ, kdyÏ k ordinaci pfiisupûl obrovsk˘ star˘ sedan, nejménû ze tfií stran podvozku se valil koufi. Zastavil na parkovi‰ti, a neÏ koneãnû zmlkl, v karburátoru prásklo. Dvefie fiidiãe se otevfiely a vystoupila z nich asi sedmdesátiletá Ïena s rozcuchan˘mi ‰ed˘mi vlasy, navleãená ve staromódní lyÏafiské bundû a koÏen˘ch pracovních botách. KdyÏ se sklonila, aby na‰la vodítko, 7