Kapitola 1
„To je ale počasí!“ Nora Reedová se otřásla. Vyšla z domu svého otce a rychle zamířila ke kočáru, který čekal před ním. Starého kočího rozesmálo, když viděl, jak v hedvábných střevících s vysokými podpatky hbitě přeskakuje louže, aby si nezašpi nila šaty. Objemná sukně krinolíny odhalovala její kotníky a lýtka víc, než se slušelo, Nora ale neměla před Peppersem žádné zábrany. Sloužil její rodině dlouhá léta a vezl ji už jako malou ke křtu. „Kam to bude?“ Kočí s úsměvem přidržel dívce dveře vysokého, černě la kovaného vozu. Zdobil je ornament připomínající erb, který tvořily umně propletené iniciály T a R, počáteční písmena jména Thomas Reed, které nesl Nořin otec. Nora rychle vklouzla do suchého vnitřku a prudkým pohybem si stáhla z hlavy kapuci širokého pláště. Komorná jí dnes ráno vpletla do zlatohnědých vlasů tmavě zelené stuhy. Měly stejnou barvu jako vpředu rozstřižené svrchní šaty. Sil nému copu, který jí spadal na záda, nemohl ale déšť uškodit, ani kdyby šla prostovlasá. Nora si nepudrovala vlasy bílým pudrem, jak předepisovala současná móda. Dávala přednost přirozenému vzhledu a těšilo ji, když Simon její lokny při rovnával k tekutému jantaru. Při vzpomínce na svého mi lého se zasněně usmála. Možná by se před návštěvou lady Wentworthové měla zastavit v otcově kontoru. „Nejdřív dolů k Temži,“ dala kočímu neurčitý pokyn. „Chci jet k Wentworthovým… Však víte, je to ten velký dům v obchodní čtvrti.“
7