Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 5
Matka zemfiela v úter˘ sedmnáctého listopadu. Dovûdûla jsem se o tom od sousedky; zvlá‰tní ironie osudu spoãívala v tom, Ïe já i máma jsme se té Ïenské spí‰ vyh˘baly, protoÏe to byla ha‰tefiivá, vûãnû s nûãím nespokojená fiflena s nepfiívûtiv˘m obliãejem pfiipomínajícím sochu vytesanou z kamene. ProÏily jsme s ní na jednom patfie patnáct let a obãas jsme se tfieba i cel˘ rok nepozdravily; v té dobû jsem vÏdy s radostí stiskla tlaãítko v˘tahu dfiíve, neÏ k nûmu stihla dojít od sv˘ch dvefií. Stafiena se namáhavû ‰ourala a ztûÏka supûla. Dvefie se samoãinnû zavfiely právû ve chvíli, kdy k nim pfiistoupila, a sousedce se na tváfii objevil groteskní v˘raz monumentálního rozhofiãení. Se stejnou grimasou bûhem tûch nûkolika let (bylo mi tehdy ãtrnáct, nanejv˘‰ patnáct) ãasto zvonila u na‰ich dvefií a neúnavnû vzná‰ela pfiipomínky: kaluÏ vody, která na chodbû stekla ze zasnûÏen˘ch bot, host, kter˘ u ní omylem zazvonil po desáté veãer. „Co zase chce, mami?“ ptala jsem se schválnû hodnû nahlas, kdyÏ jsem z matãin˘ch reakcí vycítila rezignovanou bezmoc. Bránit se – to bylo pfiesnû to, co se máma za cel˘ Ïivot nenauãila; jak˘koli banální konflikt ve frontû, pfii kterém se ostatním ãekajícím jen zalesklo v oãích a zdravû se zaãervenali, u ní vyvolal migrénu, bu‰ení srdce a neodmyslitelné slzy. KdyÏ jsem dosáhla osmnácti let, pravidelné sousedãiny intervence rázem ustaly – zfiejmû vycítila, Ïe jsem pfiipravena vystfiídat mámu na stráÏi u dvefií, a s rozhorlen˘mi nájezdy skonãila. Za nûjakou 5