(1 )
Sobota 22. prosince 2007
Slunce je v nadhlavníku a stín se stal na Biashara
Street stejně vzácným jako milodary. Kdekoli se obje ví – ve dveřích obchodů a v uličkách připomínajících jeskyně a kaňony –, tam se drží život: oči mrkají a trpě livě pozorují. Vidí muže a chlapce jdoucí po chodníku, chlapec kaž dé tři až čtyři kroky poskočí, aby udržel tempo s rázně mašírujícím společníkem. Muž se ohleduplně hrbí, aby mohli rozprávět. Je jich postoje naznačují, že kdyby někdo z nich natáhl ruku, druhý by ji uchopil – avšak z nějakého důvodu se k tomu ani jeden nemá. Jsou to otec se synem. „Ale kde na něm budeš jezdit?“ ptá se otec unaveně. Rozhovor podle všeho trvá už nějakou dobu. „Všude!“ odpovídá chlapec. „Mohl bych ti jezdit na nákup.“ „Adame, tohle je Nairobi. Kdyby ses někam vydal sám na kole, někdo tě srazí a zabije. Viděl jsi, jak tady jezdí auta?“ „Tak na dvoře. U babičky. Tam se mi nic nestane. Michael má kolo. A Imani taky a je jí teprve sedm.“ Vysoký muž zpomaluje a chlapec do něj zezadu na ráží. Otce cosi znepokojilo: něco naléhavého, hmatatel 9