1 Kampala, dnes...
A
my s klením dupla na brzdu. Kola její Toyoty Landcruiser se zablokovala. Zaskfiípûlo to a vÛz se zastavil. Chvilku lapala po dechu a pak zaãala zufiivû maãkat houkaãku. Cestu jí kfiíÏila podivuhodná karavana: ãtyfii kusy vyzáblého dobytka zvaného watusi a jeden zkroucen˘ star˘ muÏ se zvlá‰tním slamûn˘m kloboukem na hlavû. Nedbaje na ‰patné poãasí a kapky de‰tû pleskající do jízdní dráhy hnal svÛj vahumsk˘ skot pfies asfalt klidnû a pomalu. Lhostejnû, aÏ to hraniãilo s ignorancí, vrávoral za sv˘m dlouhoroh˘m dobytkem, bafal z brierové d˘mky a oãi mûl jen pro ocas posledního zvífiete. Amy si kladla otázku, jestli ten ãlovûk vÛbec zaregistroval, Ïe ho málem pfiejela. Odfoukla si z obliãeje pramen vlasÛ ãern˘ch jako uhel a opatrnû ‰lápla na plyn. Velik˘m obloukem se tomu zvlá‰tnímu spfieÏení vyhnula. Stafiec pfiecházel silnici pfiesnû na tomhle místû nejspí‰ uÏ dlouhé roky. Auta ho nikterak nezajímala. MoÏná je povaÏoval za pomíjiv˘ jev, nûco jako ‰patn˘ návyk, kter˘ jednoho dne zase sám od sebe zmizí. Podobn˘ postoj nebyl v téhle ãásti Afriky nic neobvyklého. Lidé na venkovû Ïili podle svého vlastního letopoãtu. O techniku a pokrok se nezajímali. „Civilizace“ jim byla lhostejná. Pokud se bezprostfiednû nedot˘kala jejich vlastního Ïivotního prostoru, tak pro nû neexistovala. Tohle pozoruhodné nazírání na vûci bilo do oãí zejména tam, kde stále rychleji bující okrajové ãásti hlavního mûsta Kampaly pfieválcovávaly venkovské obyvatelstvo. Kde byste dfiíve na‰li jenom bu‰, stromy a pastviny, tam se lidé 19