Issuu on Google+

1 Kampala, dnes...

A

my s klením dupla na brzdu. Kola její Toyoty Landcruiser se zablokovala. Zaskfiípûlo to a vÛz se zastavil. Chvilku lapala po dechu a pak zaãala zufiivû maãkat houkaãku. Cestu jí kfiíÏila podivuhodná karavana: ãtyfii kusy vyzáblého dobytka zvaného watusi a jeden zkroucen˘ star˘ muÏ se zvlá‰tním slamûn˘m kloboukem na hlavû. Nedbaje na ‰patné poãasí a kapky de‰tû pleskající do jízdní dráhy hnal svÛj vahumsk˘ skot pfies asfalt klidnû a pomalu. Lhostejnû, aÏ to hraniãilo s ignorancí, vrávoral za sv˘m dlouhoroh˘m dobytkem, bafal z brierové d˘mky a oãi mûl jen pro ocas posledního zvífiete. Amy si kladla otázku, jestli ten ãlovûk vÛbec zaregistroval, Ïe ho málem pfiejela. Odfoukla si z obliãeje pramen vlasÛ ãern˘ch jako uhel a opatrnû ‰lápla na plyn. Velik˘m obloukem se tomu zvlá‰tnímu spfieÏení vyhnula. Stafiec pfiecházel silnici pfiesnû na tomhle místû nejspí‰ uÏ dlouhé roky. Auta ho nikterak nezajímala. MoÏná je povaÏoval za pomíjiv˘ jev, nûco jako ‰patn˘ návyk, kter˘ jednoho dne zase sám od sebe zmizí. Podobn˘ postoj nebyl v téhle ãásti Afriky nic neobvyklého. Lidé na venkovû Ïili podle svého vlastního letopoãtu. O techniku a pokrok se nezajímali. „Civilizace“ jim byla lhostejná. Pokud se bezprostfiednû nedot˘kala jejich vlastního Ïivotního prostoru, tak pro nû neexistovala. Tohle pozoruhodné nazírání na vûci bilo do oãí zejména tam, kde stále rychleji bující okrajové ãásti hlavního mûsta Kampaly pfieválcovávaly venkovské obyvatelstvo. Kde byste dfiíve na‰li jenom bu‰, stromy a pastviny, tam se lidé 19


najednou ocitli v obklíãení ulicemi a bloky jako v kotli. A divili se, co Ïe se to stalo se svûtem, kter˘ kdysi znávali. Amy zavrtûla hlavou a pfiesmûrovala své my‰lenky zpátky na silnici. Pfiíhoda se star˘m muÏem jí pfiipomnûla, Ïe tady, kde uÏ zavadila o kampalskou periferii, musí dávat mimofiádn˘ pozor. Rozhodila ji totiÏ zpráva o ne‰tûstí letadla z Addis Abeby. Pfii pfiistávání vyjelo z ranveje a málem narazilo do blízkého stromofiadí. Jak hlásili ve zprávách, stroj Ethiopian Airlines se ocitl v obtíÏn˘ch povûtrnostních podmínkách. Elektrické v˘boje v atmosféfie pr˘ pobláznily techniku. ¤íkali tam o v˘padku navigaãních pfiístrojÛ. Ale aÈ uÏ se stalo cokoli, pilot zjevnû naletûl omylu, co se v˘‰ky t˘ãe, a dosedal se strojem, aÏ kdyÏ mûl pÛlku pfiistávací dráhy za sebou. Nouzov˘ start by asi b˘val smysluplnûj‰í, ale je otázka, jestli to za dan˘ch podmínek bylo vÛbec moÏné. A tak nasadil záchranné brzdûní, pfii kterém se ulomil podvozek. Je‰tû pár metrÛ dál, a sedm set padesát sedmiãka by pfieorala plno barákÛ z vlnitého plechu. Ani nedom˘‰let, kolik lidí mohlo pfiijít o Ïivot. Ale takhle se to zfiejmû obe‰lo jen s lehk˘mi zranûními na stranû pasaÏérÛ. Pro Amy na téhle skuteãnosti bylo prekérní, Ïe se na palubû letadla nacházel nov˘ ãlen t˘mu pro její v˘zkumnou skupinu. Jmenoval se Ray Cox a pocházel z Irska. Dál uÏ o nûm vûdûla jen to, Ïe sedûl deset rokÛ ve vûzení a teprve nedávno ho propustili. Deset let. Pro Amy to byla nepfiedstavitelná doba. Jak se zafiazovala do hemÏení mûstského provozu v Kampale, zaãala neklidnû tûkat oãima sem a tam. Pro toho, kdo se tu nevyznal, to musel b˘t jeden obrovsk˘ chaos. Nûco jako nekontrolovan˘ pohyb milionÛ malink˘ch molekul. Ulice tu nemûly jména, nikde Ïádné cedule a dopravní znaãky, jenom rozbahnûné vyjeÏdûné cesty. Chodci, cyklisté a mopedy jako by se sem hrnuli ze v‰ech stran. Do toho náklaìáky, které se sunuly davem a vyfukovaly ãerná oblaka sazí. Vozidla se vûãnû zastavovala, vyboãovala nebo se vzájemnû pfiedjíÏdûla v krkolomn˘ch manévrech. Lidé na sebe nûco pokfiikovali, tlaãili se 20


pfies ulice a hluk a prach jim otupovaly sluch a ãich. Amy troubila, dûlala rukama necudná znamení a probíjela se dopfiedu. Deset let. Jako etoloÏka vûdûla, jak se taková zku‰enost na ãlovûku podepí‰e. Nedalo se pfiedpokládat, Ïe je ten muÏ jakkoli resocializován. V tomto ohledu si Amy nedûlala Ïádné iluze. Tucty v˘zkumÛ potvrzovaly, Ïe dlouholeté odnûtí svobody trvale zmûní psychiku ãlovûka – a nikoli v pozitivním smyslu. V mnoha vûzeních existovala vrchnostenská struktura, která s normálním svûtem na svobodné stranû zdi nemûla uÏ nic spoleãného. Byl to autonomní svût s vlastními mocensk˘mi pomûry a vlastními zákony. Nikde se nelhalo a nepodvádûlo tolik jako za mfiíÏemi, o spoustû vûzÀÛ závisl˘ch na drogách ani nemluvû. Skuteãnost, Ïe se takov˘hle jedinec má zafiadit do jejího v˘zkumného t˘mu, pro ni pofiád je‰tû pfiedstavovala tûÏko stravitelné sousto, tfiebaÏe tuhle informaci dostala uÏ pfied tfiemi t˘dny. Co to mûlo znamenat? Opûtné zaãlenûní do spoleãnosti? Terapie ve stylu „plavání s delfíny“? K tomu urãitû existovaly lep‰í a kvalifikovanûj‰í alternativy neÏ t˘m v˘zkumníkÛ goril. Kdyby ji o to poÏádal nûkdo jin˘ neÏ profesor doktor Conrad Whitman, smetla by okamÏitû takov˘ nápad ze stolu. Ale takhle mûla svázané ruce. Whitman byl nejen etolog tûlem i du‰í, pfiedstavoval instituci. Po boku slavné gorilí badatelky Diany Fosseyové se v˘raznou mûrou zaslouÏil o zachování Národního parku Virunga a za svÛj Ïivotní cíl si vyvolil ochranu horsk˘ch goril, které v nûm Ïijí. Po zavraÏdûní Fosseyové pfievzal zá‰titu nad gorilím spoleãenstvím a uvedl do Ïivota fond pro financování ochrany a v˘zkumu tûchto krajnû ohroÏen˘ch lidoopÛ. Pro Amy nepfiedstavoval Whitman pouze vûdce. Pfiipravil ji na doktorát, byl jejím pfiítelem, mentorem a pfiedstaven˘m, rádcem i finanãníkem – to v‰e v jedné osobû. Odmítnout jeho pfiání by znamenalo odepfiít laskavost samotnému Bohu. Bylo jí sice záhadou, co je na Coxovi tak mimofiádného, ale utû‰ovala se my‰lenkou, Ïe Whitman ví, co dûlá. Senilní koneckoncÛ nebyl. AspoÀ doufala. 21


Amy opustila hlavní ulici a odboãila do vedlej‰í. Po nedlouhé jízdû po hrbolaté a ‰patnû asfaltované dráze uvidûla Kampala International Hospital, protáhlou, záfiivû bílou tfiípatrovou budovu. Její stfiecha z modrého vlnitého plechu ãnûla do nebe. Sem dopravili cestující z havarovaného letadla na prohlídku a o‰etfiení. O stupni zranûní nepadla ve zprávách ani zmínka a do telefonu Amy odmítli cokoli fiíct. Mohla jenom doufat, Ïe její nov˘ pfiírÛstek bude schopn˘ pfiepravy. Projela vrátnicí na parkovi‰tû pro náv‰tûvy a vypnula motor. Popadla sloÏku s dokumenty potvrzujícími, Ïe Cox je vÛãi ní v pracovním pomûru, a opustila klimatizovanou oázu svého vozu. Dusn˘ vzduch ji udefiil jako rána kladivem. Práce v horách jí dala zapomenout, jaké teplo je dole v rovinû. Vzduch prosycovala vÛnû rÛÏov˘ch kefiÛ. Od jezera pfiilétalo nûkolik papou‰kÛ, ktefií s kfiikem obkrouÏili hlavní nemocniãní budovu a potom usedli na eukalyptus jenom kousek od ní. Agapornis rÛÏohlav˘, rozhodla po letmém ohlédnutí. Druh mal˘ch papou‰kÛ mohutnû roz‰ífien˘ kolem Viktoriina jezera. Ovûfiila, jestli zamkla auto, a vykroãila k hlavnímu vchodu.

22


2

B

yl to velik˘ muÏ s ‰irok˘mi rameny. A dûsivû bled˘. Nikoli následkem nûjaké nehody, jak bioloÏka na první pohled konstatovala, n˘brÏ na základû latentního – aby rovnou nefiekla dlouholetého – nedostatku sluneãního svûtla. Jeho úbor sestával z tfiíãtvrteãních kalhot a triãka s nápisem Sex Pistols. Na siln˘ch paÏích se mu vyjímalo tetování a plno ohyzdn˘ch tmav˘ch skvrn. Amy nepoznala, kde konãí tetování a zaãínají hematomy. Ale zase tak pfiesnû to vûdût nechtûla. PohmoÏdûniny vypadaly ãerstvû a patrnû bezprostfiednû souvisely s ne‰tûstím. Obrácenû se to mûlo s nosem, nûkolikrát zlomen˘m a pfiirostl˘m k obliãeji dost nakfiivo. Hlavu mûl dohola, pfiesnûji fieãeno ostfiíhanou na dva milimetry. Vypadala tmav‰í a brázdilo ji nûkolik jizev. Pozdravil ji se zvlá‰tním úsmûvem, z nûhoÏ ne‰lo rozpoznat, jestli vyjadfiuje radost, nebo opovrÏení. Zatímco obliãej dost odpovídal tomu, co oãekávala od trestance, jeho oãi pÛsobily jako dvû cizí tûlesa. Modré jako prÛzraãné horské jezero. Dívaly se na ni klidnû a inteligentnû, pfiiãemÏ vyzafiovaly zvûdavost a intenzitu, která jí nepfiíjemnû pfiipomínala otce. Takové oãi mûl jenom on. Srdnatû vykroãila muÏi vstfiíc. „Nazdar, já jsem Walkerová,“ pronesla na uvítanou. „Amanda Walkerová. Stra‰n˘ jméno, Ïe jo, ale co s ním mám dûlat?“ zasmála se rozpaãitû. „Jméno se nedá vrátit jako vadn˘ kus obleãení.“ Napfiáhla k nûmu ruku. „¤íkejte mi Amy, tak jako kaÏd˘. V kempu se oslovujeme kfiestními jmény, jak je to v na‰í branÏi bûÏn˘. Ale to asi víte, 23


koneckoncÛ jste taky...“ Biolog chtûla dodat, ale onûmûla. Ten muÏ mohl b˘t cokoli, ale urãitû ne pfiírodovûdec. UÏ víc neÏ deset rokÛ ne. Ale neÏ staãila zareagovat, vymr‰tila se jeho pravice a uchopila ji za ruku. V duchu se pfiipravovala na bolestn˘ stisk, ale vzal ji za ni pfiekvapivû jemnû. „A-man-da.“ Cox pfievaloval slabiky v ústech jako peprmintov˘ bonbon. Mûl pfiíjemn˘ hlubok˘ hlas a mluvil s ‰irok˘m irsk˘m akcentem. „Mnû se líbí.“ „Pfiesto bych byla ráda, kdybyste mi fiíkal Amy.“ Cox svra‰til ãelo. „Hm?“ „Ále, to je fuk.“ Úsmûv jí pohasl. Mohlo to b˘t je‰tû hor‰í. „MÛÏete si sbalit vûci. O‰etfiující lékafi mi fiekl, Ïe jste schopen transportu. Dal mi tyhle papíry k podepsání.“ PoloÏila na stÛl formuláfi se dvûma prÛklepy a vedle propisovaãku. „Prostû to podãmárnûte, aÈ odsud mÛÏeme zmizet. Náklady na o‰etfiení ostatnû nese letecká spoleãnost, kvÛli tomu si nemusíte dûlat Ïádné starosti.“ „To je to nejmen‰í,“ zabrblal muÏ a narovnal se. Vyhoupl nohy z postele a nazul si obno‰ené sportovní boty odloÏené vedle Ïidle. Vestoje se uÏ sice tak velik˘ nezdál, ale jeho zjev byl stále je‰tû impozantní. PaÏe mûl silné jako gorila a v pomûru k nohám aÏ moc dlouhé. S námahou se posadil na Ïidli. Vzal propisku do tlust˘ch prstÛ a podepsal se na formuláfi. Tváfiil se pfii tom, jako kdyby pro nûj byla námaha pfieslabikovat svoje vlastní jméno. PaneboÏe, pomyslela si Amy. Jestli v tomhle mozku nûkdy tikal brilantní rozum, tak mu ho nejspí‰ za zdmi Mountjoy vymlátili z lebky. Proã se jen k téhle akci nechala pfiemluvit? Cox dokonãil své dílo, sáhl plynul˘m pohybem pro ruksak a zvedl se. Vtiskl jí do rukou papíry. „Pfiipraven k odchodu.“ „A va‰e zavazadla?“ Amy si prohlíÏela akurátní podpis. Hezky vykreslená písmena, rovnomûrnû sefiazené slabiky. Dal‰í bod, kter˘ nezapadal do obrazu. 24


„Víc toho nemám,“ znûla odpovûì. Amy zvedla oboãí a prohlíÏela si maliãk˘ ruksak. S tûmihle proprietami se chce vydat do nejdivoãej‰ího kouta Ugandy? „Co v tom vÛbec máte?“ zarouhala si. „Boxerské rukavice?“ Cox dûlal, jako kdyby její r˘pnutí pfieslechl. „Druh˘ kalhoty, pár triãek, bundu, flísovej svetr, boty a hygienu. Co tak ãlovûk potfiebuje.“ Roztáhl zip a sáhl dovnitfi. „Krom toho mám je‰tû tohle.“ Vytáhl nÛÏ a namífiil ho proti Amy. Ta bezdûãnû ustoupila krok dozadu. Ostfií pokr˘valy rezavé fleky, rukojeÈ ovíjela odrbaná kÛÏe. ZbraÀ vypadala, jako kdyby roky leÏela v zapomenuté bednû s náfiadím. Zjevnû se jednalo o star˘ armádní nÛÏ. Cox zatoãil asi dvaceticentimetrovou ãepelí kolem vlastní osy, párkrát si nÛÏ protoãil mezi prsty a provádûl to tak obratnû, Ïe Amy vidûla jenom krátce probleskovat ocel, neÏ zase nÛÏ klidnû spoãinul v jeho ruce. Tentokrát jí ho ukázal rukojetí napfied. „Tady,“ fiekl. „Kouknûte na to.“ Amy váhala, ale pak ho vzala do ruky. RukojeÈ se tváfiila jako dutá. Objevila ‰roubov˘ uzávûr a vytoãila ho. Uvnitfi se nacházel maliãk˘ balíãek v hnûdém papíru. Zvedla oãi. „To je pro vás,“ prohlásil Cox. „Na víc jsem nemûl peníze.“ Vrátila mu nÛÏ a rozbalila papír. Z nûj se na ni zaleskly dvû náu‰nice ve tvaru mal˘ch znetvofien˘ch postaviãek. NapÛl ãlovûk a napÛl rostlina, obû vyvedené v mosazi. Laciná cetka od nûjakého pouliãního prodejce. Pfiesto z nich promlouvalo cosi dojemného. „Od pfiítelkynû z Dublinu,“ vysvûtloval Cox. „Ona tyhle figurky vyrábí. Keltské pfiivolavaãe ‰tûstí. Vztahujou se k FomorÛm, jestli si to dobfie pamatuju. Napadlo mû, Ïe tfieba takov˘ vûci máte ráda.“ „Jsou moc pûkné.“ Amy si prohlíÏela malé figurky a potom se postavila pfied zrcadlo. Sundala si svoje zlaté náu‰nice a povûsila si místo nich na lalÛãky ty prazvlá‰tní figurky. Samotnou ji pfiekvapilo, jak moc jí slu‰í. Provedla pÛlobrat. „Tak co?“ 25


„Sednou vám skvûle.“ „Pfiivádíte mû do rozpakÛ,“ odpovûdûla. „Já pro vás Ïádn˘ dárek nemám.“ „Pfiece mû berete do sv˘ho t˘mu...“ Amy se usmála. Ukazovalo se, Ïe se v tom muÏi zm˘lila. A to nebylo normální. Obyãejnû dokázala odhadnout lidi snadno. Ponoukala ji k tomu aÏ jakási sportovní ctiÏádost. Ale Ray Cox byl pro její psychologické oko nepostfiehnuteln˘. Z jeho tváfie a fieãi tûla ne‰ly vyvodit Ïádné závûry ohlednû toho, co si ten ãlovûk myslí a co cítí. Jako kdyby stál za prosvûtlovacím ‰títem rentgenu, pfied nímÏ je spu‰tûná olovûná deska. Tohle setkání asi bude pûknû napínavé. „Co by se ale stalo, kdybych nemûla na u‰ích dírky pro náu‰nice?“ Cox s úsmûvem pfiejel palcem hrot ostfií. „Potom bych vám je musel propíchnout.“

26


3

L

andcruiser si to ‰vihal skoro stovkou po ‰patnû zpevnûné silnici smûrem na západ. Amy se ulevilo, Ïe uÏ jsou koneãnû venku z mûsta. Ta tíseÀ, sajrajt a smrad ji deptaly. Kampalu nechali za zády a jeli teì ‰irou krajinou. Africké svûtlo, barvy, zvuky a pachy ji znovu rychle vtáhly do svého kouzla. Îeny v nádhernû barevn˘ch ‰atech, stánky na trhu, kde se prodával bezpoãet rÛzn˘ch kofiení a ovoce, a samozfiejmû buãící watusi s tûÏk˘mi kravsk˘mi zvonci na krku hnaná podél silnice – tohle v‰echno bylo pro Amy jako osvûÏující koupel po horkém dni. Kam se ãlovûk podíval, vidûl jenom pastviny a pole, mírné kopce a malá sídla. Podél silnice stály fiady hlinûn˘ch domkÛ, co chvíli pfieru‰ené Ïlut˘mi domeãky MTN, ãerven˘mi od CelTell a modr˘mi od Telecomu, tfií nejvût‰ích provozovatelÛ dobfie vybudované sítû mobilních telefonÛ v Ugandû. Silnici lemovali lidé. Zvûdavû se ohlíÏeli za toyotou a mávali její osádce. Zatímco dospûlí se na nû dívali spí‰ s odstupem, dûti byly vzru‰ením bez sebe. Houfnû bûÏely za vozem a dûlaly, jako kdyby právû projíÏdûla prezidentská limuzína. „Muzungu! Muzungu!“ Cox protáhl oboãí. „Co to znamená?“ „Znamená to bílí,“ vysvûtlila mu Amy. „S na‰í barvou kÛÏe jsme v Ugandû pofiád je‰tû nûco zvlá‰tního.“ Cox pfiik˘vl a vytáhl skicák vázan˘ v kÛÏi. Pak si vzal tuÏku, zkusil, jestli je ostrá, a zaãal s ní rychle jezdit po papíru. Na Amyin tázav˘ pohled odpovûdûl: „Vadí vám to?“ „Co to dûláte?“ 27


„Jen takovou skicu. MÛj starej zvyk. Pomáhá mi udrÏet ruce v klidu. Máte nûco proti tomu, abych si vás nakreslil?“ Pokrãila rameny. „Ne, vlastnû ne. Je to ov‰em poprvé.“ „VáÏnû?“ usmál se Cox. „To vÛbec nechápu. Máte úÏasnej nos.“ Amy se zasmála. Pfiipadalo jí zvlá‰tní, Ïe si ji nûkdo prohlíÏí tak zevrubnû. „Povûzte mi nûco o sobû,“ ozvala se na to. „Trochu víc, neÏ jsem si pfieãetla v papírech. Whitman byl do telefonu dost upjat˘.“ Ray zvedl zrak, ale nepfiestal kreslit. „Co chcete vûdût?“ „V‰echno. O dobû strávené ve vûzení, proã jste tady a co si od téhle cesty slibujete.“ Její hlas opût nabyl úfiedního tónu. „Jestli máte nûjaké tajemství, rad‰i mi ho svûfite. Jednodu‰‰í je mluvit o nûm tady neÏ potom v kempu, kde v‰ichni v‰echno sly‰í.“ A s nucen˘m úsmûvem dodala: „Kromû toho jsem se teì ovládala opravdu dlouho, nemyslíte?“ „A to je vám zatûÏko?“ „To si pi‰te. TakÏe, kvÛli ãemu jste sedûl?“ TuÏka dál skfiípala po papífie. „ObÏaloba znûla zabití v soubûhu s nadmûrn˘m poÏitím alkoholu.“ „Co se stalo?“ „Autonehoda. Já jsem fiídil. Bylo mokro a tma. Ztratil jsem kontrolu nad vozidlem. Vyletûl jsem z vozovky, zahuãel do lesa a prásk! “ Udefiil rukou do papíru. „Ani jeden z nás nebyl pfiipoutanej.“ „Z nás?“ Ray pfiik˘vl. „Já a oba moji... pfiátelé. Jeden kluk a jedna holka. Ta umfiela je‰tû cestou do nemocnice.“ „A ten kluk?“ „Vyvázl Ïivej.“ Amy pfiem˘‰lela o jeho slovech. „Deset rokÛ za autonehodu?“ Podívala se na nûj skepticky. „Nejsem na tohle expert, ale pfiipadá mi to hodnû pfiehnané. Byl jste opil˘ a vyletûl jste ze silnice. Je to tragédie, ale stává se to. Nebo je v tom je‰tû nûco, co jste mi zamlãel?“ 28


0035843