K
I.
ateřina se právě chystala napít, ale ruka s pohárem jí ustrnula uprostřed pohybu. Oči upírala na svého hostitele, jako by v jeho tváři pozorovala stopy počínajícího šílenství. „Promiňte, Rechlingene, ale to přece nemůžete myslet vážně!“ Hartmann Trefflich se rozvaloval ve svém křesle jako tučná ropucha. Zaťal pravou ruku v pěst a udeřil do desky stolu tak prudce, že zařinčely nože na cínových talířích. „Proč bych měl žertovat o tak vážné věci?“ „Já že si mám vzít vašeho syna, Rechlingene? Můj bože, vy zapomínáte, že můj prapředek Leupold z Eldenbergu se domohl svého postavení a titulu už za císaře Oty III. Kdežto vy jste se narodil jako obyčejný měšťan Trefflich! A to, že jste si koupil panství Rechlingen a přijal jeho jméno, z vás ještě šlechtice nedělá. Do šlechtického stavu by vás mohl povýšit jen římský král Václav nebo někdo jiný z vysokého říšského panstva.“ Kateřina se zatím nikdy nedovolávala svého rodokmene, který byl z matčiny strany ještě feudálnější než z otcovy, ale nečekané námluvy ji vyvedly z míry. Pohlédla na mladého Trefflicha, který svého otce přerostl víc než o hlavu. Botho byl mohutný chlap jako medvěd, s širokými rameny, která by neprošla žádnou normální zárubní, skoro kulatou hlavou, tenkými, slámově žlutými vlasy a červenavým obličejem. Žádný Adonis to rozhodně nebyl, i když by se našli mnohem ošklivější mládenci než on. Kdyby ji do sňatku s Bothem nutil její otec, nevstoupila by do toho manželství s žádným potěšením, ale otce by poslechla. Od Hartmanna
9