(1)
VELIK¯ PLÁN V fiíjnu roku 1922, kolem páté hodiny odpolední, na hlavním zvonokoském námûstí, stínûném krásn˘mi ka‰tany a uprostfied ozdobeném nádhernou lipou, zasazenou pr˘ roku 1518 na oslavu pfiíjezdu knûÏny Anny z Hejskova a na Hejskovû do tûchto konãin, dva muÏi chodili bok po boku pomal˘m krokem onûch venkovsk˘ch lidí, ktefií jako by vÏdycky mûli na v‰echno dost a dost ãasu. ¤íkali si slova nabitá smyslem tak hutn˘m, Ïe kaÏdou vûtu vyslovovali teprve po dlouh˘ch pfiípravn˘ch pomlãkách, trvajících pokaÏdé tak asi dvacet krokÛ. Jediné slovo bylo ãasto celou vûtou, nebo i pouhé citoslovce. Ale v kaÏdém takovém citoslovci bylo plno odstínÛ, promlouvajících velmi v˘raznû k obûma tûm muÏÛm, neboÈ se znali jiÏ dlouho a svornû usilovali o spoleãné cíle, spoleãnû pfiipravovali cestu své ctiÏádosti, zrale uváÏené. V této chvíli byly jejich starosti rázu politického a jakoÏto takové se zab˘valy opozicí. Právû proto se oba muÏi chovali tak váÏnû a obezfiele. Jeden z nich, dobr˘ padesátník, vysok˘, ãerven˘ ve tváfii, se svûtl˘mi vlasy je‰tû nepro‰edivûl˘mi, byl ãistokrevn˘ potomek BurgundÛ, ktefií v dávn˘ch dobách osídlili krajinu Rhône. Jeho tváfi, rozpukanou vûtry a sluncem, oÏivovala hlavnû dvû svûtle‰edá oãka, obkrouÏená drobounk˘mi vráskami a ustaviãnû pfiimhoufiená, takÏe muÏ mûl v˘raz mazanosti hned nelítostné, hned zase dobrácké. Nûco bliωího o jeho povaze, co nebylo moÏné vyãíst z jeho pohledu, by byla mohla povûdût ústa, ale ta zÛstávala skryta pod kníry, pfievisl˘mi na troubel krátké ãerné d˘mky, spí‰e jenom Ïv˘kané neÏ koufiené a zavánûjící jak tabákem, tak vínem. Byl to zfiejmû chlapík statn˘, huben˘, na vysok˘ch, rovn˘ch nohou, s mal˘m bfií‰kem, ale to 7