1 Před třemi lety Londýn, květen 1096
Toho rána bylo chladno. Ledový vítr vanul od východu a těžké chuchvalce mlhy, které v noci zahalily řeku, se rozšířily na břehy a do ulic města. Nejdřív se na popravišti objevily vrány. Instinkt pro to, kdy a kde bude něco k žrádlu, je přilákal na louku, která se prostírala na jihu města mezi shlukem domů s doškovými střechami a kamennou zdí, jež směřovala od řeky na sever a pocházela ještě z římských časů. Ptáci se s vřeštěním snesli na šibenici z hrubě přitesaných trámů jako na strom a vyčkávali. Pět siluet se hrozivě rýsovalo v mlze jako černí vyslanci smrti, dokud neprolétl vzduchem kámen a jednu nezasáhl. Zatímco ostatní ptáci se polekali a odletěli, zasažená vrána se na svém vysokém hřadu převrátila nazad a dopadla na zpráchnivělá prkna. Marně se pokoušela roztáhnout perutě a následovat své družky – kámen jí přerazil křídlo. Podrážděně vřeštěla a pobíhala dokola, dokud ji nezasáhl další kámen a nesmetl z pódia šibenice. Následoval rozjívený smích. Uličník, který vystřelil kámen z primitivního praku, vítězoslavně vymrštil ruce nad hlavu a jeho kumpáni, právě tak otrhaní, špinaví a vychrtlí jako on, mu blahopřáli k mistrovské trefě. Ve zvědavém očekávání dalšího dění se posadili do ještě vlhké trávy kolem šibenice. 19