Schůzka na nejvyšší úrovni
Svatý otec, hlava všech katolíků této planety a biskup římský, zíral ohromeně na cizince, který stál mlčky proti němu na druhé straně tmavého, lesklého psacího stolu. „Kdo vás sem pustil?“ otázal se poněkud nesměle papež. „Nikdo,“ odvětil sebejistě cizinec a kolem úst mu zahrál lehký úsměv. „Lžete,“ opáčil Svatý otec neobvykle ostře a jeho pravá ruka se posunula směrem k alarmu. „Nechcete se dovědět, co vám hodlám nabídnout?“ ušklíbl se cizinec. Z jeho smolně černých očí vyzařovalo cosi přátelského a zároveň i naléhavého. Papež zaváhal. „A co mi hodláte nabídnout?“ zeptal se nakonec a snažil se zmírnit tón. Jeho prsty teď visely přímo nad knoflíkem poplašného zařízení. Mohl jej kdykoli bleskově stisknout. „Stroj času,“ odpověděl klidně cizinec. Nevypadal ani v nejmenším vystrašeně, naopak působil spíše pobaveně. „To je ta největší hloupost, která vás mohla napadnout,“ konstatoval stejně pobaveně papež. „Stroje času jsou výmysly přepjatých mozků.“ A vzápětí, po několika vteřinách přemýšlení dodal: „No ano, v Písmu svatém se hovoří o jistých časových posunech. Například u proroka Jeremiáše a jeho mladého přítele Abimelecha. Ale tam takové jevy způsobil Všemohoucí Bůh. A jak se tak na vás dívám, žádný anděl zřejmě nejste,“ pohlédl papež téměř soucitně na svého záhadného návštěvníka. 7