KAPITOLA PRVNÍ
Hrob byl menší a mělčí, než by měl být. V předpovědi počasí říkali, že bouře bude lámat všechny rekordy. Hrob byl sotva víc než mělká prohlubenina, vykopaná v nepoddajné půdě, určená pro Millicent Gunnovou – věk osmnáct let, krátké hnědé vlasy, drobná postava, výška sto šedesát dva centimetrů, pohřešovaná týden. Byl dostatečně dlouhý, aby se tam vešla. Hloubka, nebo spíš její nedostatečnost, se dá napravit na jaře, až začne půda rozmrzat. Pokud se do té doby o tělo nepostarají mrchožrouti. Ben Tierney stočil pohled od nového hrobu k těm ostatním opodál. Jsou čtyři. Rozkládající se zbytky rostlin, jehličí a listí je přirozeně zamaskovaly, přesto se od sebe v tom nerovném terénu odlišovaly, pokud člověk věděl, co má hledat. Přes jeden padl uschlý strom a úplně jej zakryl každému, kromě toho, kdo měl bystrý postřeh. Jako Tierney. Ještě naposledy pohlédl do prázdného, mělkého hrobu, pak sebral rýč, který mu ležel u nohou, a poodstoupil. Přitom si všiml tmavých otisků, které zanechávaly jeho boty v bílém koberci mokrého sněhu. Pokud se meteorologové nezmýlili, brzy jeho stopy přikryje několik centimetrů zmrzlého sněhu s deštěm. Až půda rozmrzne, otisky pohltí bláto. Rozhodně tam nezůstal stát a nelámal si s nimi hlavu. Potřeboval se dostat z hory pryč. Ihned. Zanechal vůz tak dvě stě metrů pod vrcholem hory a toho provizorního hřbitova. Vykročil sice po svahu dolů, ale hustým lesem nevedla žádná cesta. Silná vrstva hrabanky mu skýtala jen omezenou oporu, terén byl nerovný 3