Ve snaze skrýt se před pronásledováním slavili prvotní křesťané své bohoslužby v podzemních místnostech a chodbách; tak tomu bylo i v těchto katakombách v Kom aš-Šukáfa v Alexandrii.
1 KAPITOLA
Druhé století
Poté co odešla první generace křesťanů, se Kristovi následovníci ve druhém století museli vyrovnat s otázkou legitimní autority. Kdo plně uchoval odkaz Ježíše a jeho apoštolů? Některé skupiny se radikálně odvrátily od původní nauky a začaly šířit myšlenky, které ovlivňují křesťanství dodnes. Jiní zkoumali hlubiny křesťanské nauky ve snaze najít způsob, jak novou teologii předat vesměs nepřátelskému světu, neboť k temným stránkám vývoje křesťanství v této době stále patřilo pronásledování a mučednictví. Zatvrzelí ateisté
V roce 100 byl Traján (vládl 98–117) již dva roky římským císařem. Roku 111 dostal první z řady listů, jež napsal Plinius Mladší (asi 62 – asi 115), guvernér Bithýnie (v dnešním Turecku). Plinius byl znepokojen novou, „zatvrzelou“ náboženskou skupinou, která působila v jeho oblasti. Uváděl že tito lidé odmítají zapojit kult místních božstev do svých bohoslužeb a neúčastní se uctívání císaře. I když jsou jinak dobrými občany, toto odmítání uctívat císaře jako boha je podle něj znepokojivé. Protože se neklanějí žádnému z veřejně uctívaných božstev, jsou tito křesťané považováni za ateisty. A ateisté jsou nestabilním,
Busta císaře Trajána 10
11