1 Toho podzimu se zaãalo v‰echno hroutit. Dalo se poznat, Ïe se to blíÏí, kdyÏ ãlovûk dával pozor, jenÏe vût‰ina lidí pozor nedávala. Tich˘ ‰um v pozadí, slabouãk˘ pach síry. Drobné krÛãky do propasti jsou o‰idné. Jeden si zaãne myslet, Ïe ten pomal˘ sestup bude pokraãovat donekoneãna. V‰echno jednou skonãí. Ve zpûtném pohledu není ani tak pfiekvapivé, Ïe se to rozpadalo – daleko podivnûj‰í je, jak dlouho se to udrÏelo pohromadû. „Správce, jste tady?“ ozval se nûjak˘ hlas za mnou. „Ne,“ odpovûdûl jsem svou první lÏí toho dne. BlíÏilo se poledne, na snídani bylo pozdû, ale na chlast hroznû brzy, aãkoli ta hrstka násoskÛ, ktefií se se mnou dûlili o bar, by nejspí‰ nesouhlasila. âasto jsem Adolphovi navrhoval, abychom zkrátili otvírací dobu a zákazníky dovnitfi pou‰tûli teprve po západu slunce. Jindy jsem navrhoval zajít je‰tû o kousek dál a nepou‰tût dovnitfi vÛbec nikoho. VáÏnû jsem se vÛbec nehodil k tomu, abych byl spolumajitelem hostince U Vrávorajícího lorda, neboÈ celkem vzato lidi povaÏuju za nepfiíjemné jako jednotlivce a za naprosto odporné, kdyÏ se shluknou v dav. Hlas se pfiiblíÏil k mému stolu a ukázalo se, Ïe patfií Tlustému Karlu Widdershinsovi. Karl bydlel o dva domy dál, aãkoli pokud byl vzhÛru, nacházel se obvykle u Lorda. Byl to pijan, kter˘ Ïil z penze, a vût‰inu volného ãasu trávil opileck˘m vrávoráním,
7
DANIEL POLANSKY
tu a tam prokládan˘m záchvaty domácího násilí. âímÏ chci fiíct, Ïe byl na chlup stejn˘ jako vût‰ina na‰ich ostatních ‰tamgastÛ. Na Ïidli se neposadil, jenom mi bzuãel kolem ramene. „Asi byste se mûl jít na nûco podívat,“ pokraãoval. Jediná vûc, na kterou jsem se právû v tu chvíli chtûl dívat, byl talífi s volsk˘mi oky a smaÏenou ‰unkou, kter˘ jsem mûl pfied sebou. ¤íkal jsem si, Ïe potom bych se mohl pár minut dívat na plnou sklenici piva a krátce poté nejspí‰ na prázdnou. „Mám nûjakou práci.“ To byla druhá leÏ toho dne. „Garda obklíãila Reinhardta u nûj doma. Chystají se na nûj zaútoãit.“ „To je pro Reinhardta dost ‰patn˘.“ „Nechcete vûdût proã?“ Doopravdy jsem to vûdût nechtûl, aãkoli Karl se nemohl doãkat, aÏ mi to poví. Nevím, co to na lidském pokolení je, Ïe nás tak tû‰í sdûlovat ‰patné zprávy – kdyby Reinhardt trefil dne‰ní ãísla v lotynce, Karl by se urãitû takhle nehnal, aby mi to oznámil. „Proã?“ „Jeho holka pfied pÛlhodinou vybûhla z domu a jeãela, Ïe táta rozsekal mámu fieznick˘m noÏem.“ Ta ‰unka s vejci bude muset poãkat. Sklouzl jsem ze Ïidle a vy‰el ze dvefií. Reinhardt byl Vaalan z dalekého severu, z jednoho z tûch kamenit˘ch ostrÛvkÛ, tak pust˘ch a nehostinn˘ch, Ïe ve srovnání s nimi pÛsobily slumy hlavního mûsta jako pfiíjemné místo k Ïivotu. OdslouÏil si ve válce svÛj díl, usadil se v Dolním mûstû, pofiídil si dûcka a oÏenil se. Ne tak úplnû v tomhle pofiadí. Dûlal pfiedáka v docích a celkem slu‰nû vydûlával – ‰lechtic nebo bankéfi by se nad tím asi u‰klíbl, ale na chlapa, co se musel Ïivit rukama, to nebylo vÛbec ‰patné. Nebylo moÏné povaÏovat nás za pfiátele, to ani vzdálenû ne, ale nebyl jsem tak úplnû mimo, abych tak trochu nedohlíÏel na veterány usazené v mé ãtvrti,
8
TA , J E Î â E K Á
ktefií se nenechali najmout nûkter˘m ze zloãineck˘ch syndikátÛ. Obãas si ode mû kupoval vílí dech, lahviãku nebo dvû na víkend, vût‰í zásobiãku na svátky Stfiedozimy a letního slunovratu. KdyÏ jednu dobu zaãal docházet ãastûji, mûli jsme spolu dlouh˘ rozhovor v zadní místnosti u Lorda a dospûli jsme k dohodû. Prodám mu jednu lahviãku mûsíãnû pro rekreaãní úãely, o svátcích dvû, ale jinak mi nebude chodit klepat na zadní dvefie a já nebudu myslet na to, jak odãerpává své rychle rostoucí rodinû peníze. To se stalo pfied rokem, moÏná pfied pÛldruh˘m. Od té doby jsem ho moc ãasto nevídal a vÛbec mi to nevadilo. Bylo jedno z tûch podzimních odpolední, kdy uÏ je ve vzduchu cítit zima – ten její pach, kter˘ se ãásteãnû skládá z koufie a ãásteãnû z chladu, proti nûmuÏ je ãadící oheÀ nezbytnou obranou. Karl ‰el pár krokÛ pfiede mnou jako prÛvodce, aãkoli v Dolním mûstû nebyl jedin˘ rÛÏek, kter˘ bych neznal lépe neÏ batole matãinu bradavku. Reinhardt mûl byt kousek od dokÛ, jeden ze stovky podobn˘ch kutlochÛ nacpan˘ch do ãinÏáku, kam se jich podle pÛvodních plánÛ mûla vejít jenom ãtvrtina. Cestou jsem se sice nedal do bûhu, ale jen proto, Ïe jsem mûl pofiád je‰tû pfií‰ernou kocovinu. Válka provedla v‰em hrozné vûci; vût‰inu tûch, které nezabila, zlomila, ze zdatn˘ch chlapÛ nadûlala opilce a z tich˘ch ho‰íkÛ vrahy. JenÏe válka skonãila uÏ pfied patnácti lety, a aãkoli zapomenout se na ni nedalo – muÏi se pofiád probouzeli s kfiikem uprostfied noci, zbrocení potem, a dûsili manÏelky nebo koupené dûvky sv˘m ‰ílenstvím –, dfiív nebo pozdûji vût‰ina z nás uzavfiela s pamûtí rozpaãité pfiímûfií. Je to stejné jako se v‰ím ostatním – buì to necháte plavat, nebo vás to dostane pod zem, a vût‰ina z nás se tak nebo onak rozhodla uÏ pfied lety. „Dál s váma nepÛjdu,“ oznámil Karl, kdyÏ jsme se ocitli na dohled cíle. „Jen mû napadlo, Ïe vám dám hlá‰ku, co se tady povidá. Jinak mi do toho nic nejni.“
9
DANIEL POLANSKY
„Máte obdivuhodn˘ smysl pro obãanskou odpovûdnost,“ utrousil jsem a hodil mu mûìák. Karl do nûj kousl a vytratil se stejnou cestou, kterou jsme pfii‰li. Pfied Reinhardtov˘m domem stála hrstka gardistÛ; tváfiili se bezradnû a maliãko vydû‰enû. Jeden z nich, zelenáã, kter˘ nemûl tu‰ení, Ïe mu v podstatû vyplácím mzdu, se mû pokusil odehnat. Jeho kapitán ho v‰ak umlãel, a dokonce mi podrÏel dvefie. Tihle stráÏci zákona poskytují dobré sluÏby. Nevûdûl jsem pfiesnû, kter˘ch pár metrÛ ãtvereãních v tom domû patfií Reinhardtovi, ale na druhém kfiídle schodi‰tû ãekal dal‰í shluk ochráncÛ pofiádku a já usoudil, Ïe si tam nevy‰li na zdravotní procházku. Tihle nahofie pfiedstavovali smetánku nejlep‰ích, nejzocelenûj‰ích dolnomûstsk˘ch veteránÛ tisícÛ pouliãních rvaãek; ãistí byli jako latrína a kfiiví jako lacin˘ hfiebík. Jejich velitele jsem znal, protoÏe jsem znal v‰echny dÛstojníky gardy z Dolního mûsta a vût‰inu stráÏníkÛ taky. Byl to stárnoucí Tarasaighn kolem padesátky, jehoÏ svaly se uÏ témûfi úplnû zmûnily v tuk. Podle nosu, kter˘ mûl barvu a pfiibliÏnû i tvar fiedkviãky, byÈ nûkolikanásobnû zvût‰ené, se dalo poznat, Ïe hodnû pije. V tu chvíli jsem si nevzpomnûl, jak se jmenuje, ale na tom doopravdy nezáleÏelo. „U Prvorozen˘ho,“ povzdechl si, „jsem moc rád, Ïe jste pfii‰el.“ To prohlá‰ení mi nemûlo pfiipadat divné, jenÏe já se v hloubi du‰e nikdy tak úplnû nesmífiil s tím, Ïe svût je postaven˘ na hlavu. „Jak to vypadá?“ „Asi tak pfied pÛlhodinou se nám doneslo, Ïe Reinhardtova dcera bûhá po ulicích a kfiiãí nûco o krvi. Pfii‰li jsme to provûfiit, ale on ani jeho Ïena neotvírají. Zrovna jsme se chystali vyrazit dvefie.“ Chystali, chystali, chystali, ale doopravdy byste to neudûlali. Gardisté byli drsní chlápci, kdyÏ mûli skoãit po spoutaném vûzni, jenÏe postavit se tváfií v tváfi ostfiílenému veteránovi, kter˘
10
TA , J E Î â E K Á
podle v‰eho pfied chvílí nûkoho zabil, na to jim chybûla kuráÏ. „Kde je to dítû?“ „Na stanici. Je hodnû otfiesená.“ „Vy byste nebyl?“ zamumlal jsem a pak jsem dodal: „Já toho ãlovûka znám. UÏ celkem dlouho.“ „VáÏnû?“ opáãil poruãík a viditelnû se rozveselil nad neãekanou ‰ancí, Ïe nebude muset dûlat svou práci. „Myslíte, Ïe byste ho dokázal pfiemluvit, aby vy‰el ven?“ „To hned zjistíme.“ Tfiikrát jsem zaÈukal, dost silnû, abych upoutal pozornost kohokoli uvnitfi, ale ne tak prudce, abych dvefie vyrazil. Nebylo snadné se na téhle stfiední cestû udrÏet, protoÏe ty ãinÏáky byly chatrné jako mokr˘ papír. „Reinhardte, jsi tam? To jsem já, Správce – jdu dovnitfi, jsem sám a nerad bych narazil na nûjak˘ pfiekvapení, rozumíme si?“ Îádná odpovûì. Právû v takov˘chhle situacích – vlastnû ve spoustû situací, jestli mám b˘t upfiímn˘ – jsem se ãasto pfiistihl, Ïe touÏím po dávce vílího dechu. UklidÀuje mysl i roztfiesené ruce a dostane ãlovûka do takového rozpoloÏení, Ïe mu pfiedstava, Ïe uvidí nebo prolije krev, nijak zvlá‰È nevadí. JenÏe pfied pár lety jsem s tím skoncoval a skuteãnost, Ïe mi to pofiád je‰tû chybûlo, pfiedstavovala jasn˘ dÛkaz, Ïe jsem udûlal jedinû dobfie. Dvefie nebyly zamãené. Nevûdûl jsem, co z toho vyvozovat. Otevfiely se snadno a já rychle ve‰el dovnitfi, jako jsem to v dobách, kdy jsem byl agent, dûlal tisíckrát. A stejnû jako vÏdycky se mi pfiitom svaly na krku napjaly v oãekávání d˘ky. Nebylo tfieba. Ta, JeÏ âeká za V‰emi Vûcmi uÏ z domu ode‰la – pfiestoÏe tu pomûrnû nedávno pob˘vala. Reinhardtova dcera nelhala, coÏ jsem poznal je‰tû dfiív, neÏ jsem uvidûl mrtvolu – bylo to zfiejmé z pachu krve, kter˘ visel ve vzduchu jako prádlo na ‰ÀÛfie. Vzadu v hrdle mû za‰imral vajeãn˘ Ïloutek a mnû se podafiilo polknout dfiív, neÏ se ocitl na podlaze.
11
DANIEL POLANSKY
S Gertrudou jsem se vidûl jen párkrát a v pamûti mi nijak v˘raznû neutkvûla. Ale stejnû jsem si byl celkem jist˘, Ïe kdyÏ jsme se potkali naposledy, mûla obû ruce. ¤ekl bych, Ïe byla rozporcovaná jako prase, jenÏe to bych lhal, protoÏe prase se zabíjí na jídlo a dûlá se to opatrnû. Není to hezké a není to ãistá práce, ale rozhodnû to ani trochu nepfiipomíná ten ‰ílen˘ masakr, kter˘ leÏel na zemi pfiede mnou. U‰etfiím vás podrobností, aãkoli bohuÏel nikoli proto, Ïe bych je zapomnûl. Byl to mal˘ byteãek, jen zadní loÏnice a o nûco vût‰í ob˘vací pokoj s kuchyní, a pfiestoÏe Reinhardt sedûl v koutû, chvíli mi trvalo, neÏ jsem ho zaznamenal. CoÏ ode mû nebylo moudré, jelikoÏ jsem mûl pfied oãima hmatateln˘ dÛkaz jeho ochoty zabíjet. Ale stejnû jsem se nechal zaskoãit. âlovûk si na hrÛzy, které vídá, nikdy doopravdy nezvykne. AspoÀ mnû se to nepovedlo. Sedûl na stoliãce, která pro nûj byla pfiíli‰ malá; opatrnû na ní balancoval velk˘m zadkem, ne‰ikovnû a v ostrém rozporu se zbytkem v˘jevu. Hledûl na kuchyÀsk˘ nÛÏ ve sv˘ch rukou, jehoÏ ãepel se leskla krví. Obe‰el jsem Gertrudu velk˘m obloukem a dostal se k jejímu vrahovi trochu blíÏ, nikoli v‰ak tak blízko, abych nemûl ãas utéct, kdyby se po mnû vrhnul. „Ahoj, Reinhardte.“ Vzadu za opaskem jsem mûl krátkou d˘ku a drÏel jsem ruku na boku, abych pro ni mohl sáhnout, kdyby se situace zvrtla tím smûrem. V poslední dobû byl Reinhardt spí‰ tlust˘ neÏ mohutn˘, jenÏe velk˘ byl pofiád dost, a kaÏdopádnû, ta kila navíc mu nezabránila rozsekat na kusy Ïenu, která porodila a vychovávala jeho dûti. „Ahoj,“ odpovûdûl pomalu, ale nepodíval se na mû. Mûl zvlá‰tní postavu – ramena moc ‰iroká, paÏe moc dlouhé a nohy moc krátké. Jeho tváfi vypadala jako poskládaná z náhodnû vybran˘ch náhradních dílÛ. Nos mûl velk˘ a hranat˘, rty tenké jako stafiena a hlavu jako meloun zdoben˘ dvûma u‰ima, které mûly dûtskou velikost a podivnû trãely do stran. V minulosti
12
TA , J E Î â E K Á
mi pfiipadalo, Ïe díky té nevzhlednosti pÛsobí jaksi mile a neohrabanû a je snadné si ho oblíbit. V tuhle chvíli mi jeho vizáÏ pfiipadala zrÛdná a docela dûsivá. „MoÏná bys pro mû mohl nûco udûlat. Buì tak hodn˘ a hoì ten nÛÏ do kouta.“ Jestli mû sly‰el, nedal to najevo. V místnosti se neoz˘valo nic jiného neÏ bzuãení much, symfonicky jásajících nad tou hostinou. Mouchy se objevují rychleji, neÏ byste ãekali, rychleji neÏ garda, rychleji neÏ v˘ãitky svûdomí. Takhle zblízka jsem si uvûdomil, jak vysok˘ Reinhardt doopravdy je – i vsedû byl skoro stejnû velk˘ jako já vestoje, mûl mocné bicepsy a pupek, kter˘ se valil ven jako beranidlo. Ve tváfii se mu v‰ak usadil v˘raz ãlovûka, kterému nic nezÛstalo, a pfiestoÏe pofiád drÏel nÛÏ, nedokázal jsem se tak úplnû pfiimût, abych se ho bál. „Pohádali jste se, Reinhardte? Ona pofiád jen mluvila a mluvila, a tobû z toho ruplo v bednû?“ Dvakrát mÏiknul s rukama na zbrani a pohledem upfien˘m na ty ruce. „Já nevím, jak se to stalo,“ fiekl nakonec. Tohle jsem sly‰el od spousty lidí, kdyÏ jsem byl je‰tû agent a odvádûl jsem je v fietûzech nebo je strkal do kobky pod âern˘m domem. A aãkoli jsem jim nevûfiil úplnû pokaÏdé, vûfiil jsem jim ãastûji, neÏ byste moÏná ãekali. ProtoÏe vût‰ina z nás není tak ‰patná jako ty nejhor‰í vûci, které dûláme, aãkoli právû ty nakonec urãují, co jsme zaã. „Venku ãeká garda. Sbírají odvahu vrazit dovnitfi a myslím, Ïe uÏ jim to nebude dlouho trvat. Bylo by pro v‰echny lep‰í, kdybys vy‰el ven se mnou. Zafiídím, aby s tebou nezacházeli hÛfi, neÏ je nutn˘.“ âlovûk ale nemusel b˘t jasnovidec, aby vûdûl, Ïe Reinhardtova budoucnost konãí zhoupnutím na ‰ibenici. Pfiikyvoval m˘m slovÛm, ale dalo se poznat, Ïe mû doopravdy nevnímá. „Vzpomínám si, jak jsem to udûlal. Vzpomínám si na kaÏdou vtefiinu. Ale netu‰ím, proã se to stalo.“
13
DANIEL POLANSKY
„Chápu.“ „Zeptala se mû, jestli chci k obûdu polívku, a já vstal z pohovky, pfie‰el do kuchynû, popadl nÛÏ, kter˘m krájela celer, zvedl ho a potom jsem –“ „Co se stalo, stalo se,“ pfieru‰il jsem ho. Nepotfieboval jsem, aby mi nûkdo pfiipomínal v‰echno to maso, které zaãínalo tlít na zemi za mnou, ani to, ãím bylo, neÏ se stalo masem, ani kdo to zpÛsobil. „Sarah mû pfiitom vidûla,“ vyhrkl Reinhardt, jako by si na to právû vzpomnûl. „U Ztracen˘ho déva, ona to vidûla.“ „Co se stalo, stalo se,“ opakoval jsem, i kdyÏ jsem vûdûl, Ïe tohle nikdy neskonãí, ani pro nûj, ani pro jeho dítû, dokud budou pofiád Ïít a d˘chat. „Musí‰ teì jít se mnou. Nemá smysl dûlat to v‰echno je‰tû hor‰í.“ Poprvé od chvíle, co jsem ve‰el dovnitfi, odtrhl Reinhardt pozornost od zbranû, kterou drÏel v ruce a vzhlédl ke mnû pust˘ma, prázdn˘ma a nemrkajícíma oãima. „Taky bych ji zabil,“ fiekl. „Kdyby neutekla. Zabil bych ji taky.“ Nic není tak pfií‰erné, aby se to nemohlo je‰tû o tro‰ku zhor‰it. O krok jsem ucouvl a zhnusení, které jsem se od zaãátku usilovnû snaÏil nedat znát, mû prudce zaplavilo. Cítil jsem, jak se mi kroutí rty, jako papír odhozen˘ do ohnû. MoÏná to vyvolal ten v˘raz pln˘ odporu, nebo Reinhardt prostû ãekal na pfiíleÏitost. KaÏdopádnû se to odehrálo rychle – ten ãlovûk vûdûl, co dûlá, zabíjet se nauãil za války a nedávno se v tom opût pocviãil. Vsadím se, Ïe by si jeho Ïena pfiála, aby ji zavraÏdil takhle lehce, jedin˘m ãist˘m fiezem pfies krãní tepnu, z níÏ krev vytryskla tak prudce, Ïe dostfiíkla témûfi aÏ ke mnû, a to jsem stál prakticky na druhé stranû místnosti. Ruka se mu netfiásla, ani kdyÏ nÛÏ pfiiloÏil ke krku, ani kdyÏ si ãepelí pfiejel pfies hrdlo, a aãkoli to rozhodnû nebyla nejhor‰í ãást toho odpoledne, stejnû bych byl rad‰i, kdybych to byl b˘val nevidûl.
14
TA , J E Î â E K Á
Gardisté vrazili dovnitfi, pozdû jako vÏdycky – do dvefií vtrhli dva, ale ten druh˘ vycouval, jakmile zahlédl Gertrudino tûlo, a zaãal na chodbû dávit tak hlasitû, Ïe by to vzbudilo mrtvého. Nemyslím to doslova – na doslech jsme mûli hned dvû mrtvoly, a Ïádná z nich se ani nehnula. Velitel se ovládl, aãkoli bych mu nemûl moc za zlé, kdyby udûlal totéÏ co jeho parÈák. Na svûtû jsou jen dva druhy lidí – ti první by si odnesli vzpomínku na to, co leÏelo v té místnosti, aÏ do hrobu. Ty druhé by to vzru‰ilo. Na‰tûstí je tûch prvních víc, aãkoli otázka o kolik zÛstává otevfiená. „U Prvorozen˘ho,“ vypravil ze sebe nakonec velitel gardistÛ. Zniãehonic jsem si vzpomnûl, Ïe se jmenuje Haimlin. „Jo,“ pfiitakal jsem. Pfiítomnost stráÏcÛ zákona mû sv˘m zpÛsobem uklidnila. Byl jsem zpátky na známé pÛdû. Mûl jsem uprostfied toho ‰ílenství jasn˘ záchytn˘ bod – garda je beznadûjnû neschopná. Jestli je v bytû nûco, co by nám mohlo prozradit, proã se Reinhardt rozhodl zavraÏdit matku sv˘ch dûtí a rozházet kusy jejího tûla v‰ude kolem, budu to muset najít sám. Ne Ïe by tam toho k prohledávání bylo nûjak moc. AÈ uÏ Reinhardta k vraÏdû dohnalo jakékoli nutkání, zbytek místnosti zÛstal prakticky nedotãen˘: Ïádn˘ rozbit˘ nábytek ani stfiepy nádobí, nic, co by naznaãovalo zápas pfiedcházející v˘buchu násilí. Chvíli jsem ‰mejdil v poliãkách, ale neobjevil jsem nic moc zajímavého. Starou váziãku s vadnoucími kvûtinami, nûjaké modlitební medailonky a za‰l˘ svícen. Kdyby to bylo va‰e, fiíkali byste tomu suven˘ry; kdyÏ to patfií nûkomu jinému, je to jenom harampádí. Otevfiel jsem dvefie loÏnice, komÛrky bez oken o rozmûrech men‰í krypty. Vládla tam taková tma, Ïe jsem nevidûl vÛbec nic. Vy‰krtal jsem tfii zápalky, neÏ jsem na‰el svíãku, a tu jsem pak zapálil pomocí ãtvrté sirky. Ale ani v záfii toho malého svût˘lka tam nebylo nic moc k vidûní: manÏelská postel, kam uÏ
15
DANIEL POLANSKY
nikdo neulehne, a ‰atník s ulomenou nohou, podepfien˘ dfievûnou bedniãkou. Uvnitfi visel zimní plá‰È tak velk˘, Ïe nemohl patfiit nikomu jinému neÏ Reinhardtovi. V náprsní kapse jsem objevil plochou plechovku, velkou asi jako hrací karta. Uvnitfi spoãívaly dva ‰arlatové kotouãky, které nejvíc ze v‰eho pfiipomínaly tvrdé cucavé bonbony. Zavfiel jsem ji a strãil ji do kapsy. Strávil jsem v loÏnici asi deset minut, ale Haimlin v mé nepfiítomnosti stûÏí udûlal tfii krÛãky. Chumel gardistÛ, ktefií se tísnili u dvefií, se dovnitfi nehrnul o nic nad‰enûji, neÏ kdyÏ byl Reinhardt je‰tû mezi Ïiv˘mi. Nakonec se nejspí‰ rozhoupou k tomu, aby byt prohledali, ale i kdybych mezitím neodnesl tu jedinou vûc, která tam stála za pro‰etfiení, nena‰li by stejnû nic. „Nic takov˘ho jsem jaktûÏivo nevidûl,“ zamumlal Haimlin nakonec. „Já jo,“ odpovûdûl jsem, k˘vl jsem mu na rozlouãenou a zamífiil ke dvefiím.
16