Issuu on Google+

1. „Bohynû v kombinéze“ Nové objevy ke starému fenoménu „Jedním z nejvût‰ích pfiekvapení bude poznání, Ïe na‰e pozemská vûda si nemÛÏe nárokovat pfiednost pfiesn˘ch informací o v‰em, co se v kosmu dûje.“ PROFESOR EUGEN SÄNGER (1905–1964), BADATEL V OBLASTI CEST DO VESMÍRU

Otázka, jestli jsme v nekoneãn˘ch dálkách kosmu sami nebo jestli jsou „tam venku“ je‰tû jiné inteligentní bytosti, je asi stejnû stará jako lidstvo na této planetû. Pfiely se o to mezi sebou generace astronomÛ, aÏ v roce 1982 Mezinárodní astronomická unie (IAU) zaloÏila takzvanou „Komisi 51“. MoÏnost mimozemsk˘ch civilizací a kontaktÛ s nimi mûly zkoumat nejschopnûj‰í hlavy z astronomie, astofyziky a exobiologie.1 To se dûlo v rámci vût‰ího projektu, jemuÏ se fiíká SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence).2, 3 BohuÏel badatelé SETI – alespoÀ oficiálnû – nena‰li zatím nic, aãkoli radioteleskopy pátraly po signálech moÏného mimozemského pÛvodu na celé obloze. MoÏná to byla nesprávná cesta. Nelze pfiece váÏnû vûfiit, Ïe civilizace, které jsou nejspí‰ ve v˘voji o tisíciletí pfied námi, komunikují zastaralou technikou, jakou je tradiãní rádiov˘ provoz. Proto se Ameriãané pustili do vûci s nov˘m elánem. V noci z 6. na 7. bfiezna 2009 vypustila americká kosmická agentura NASA raketu „Delta II“, která vynesla do kosmického prostoru megateleskop „Kepler“. Úkolem kosmického teleskopu je pozorovat více neÏ 100 000 hvûzd v Mléãné dráze a hledat u nich planety, jeÏ by mohly vykazovat podobnost se Zemí. Aktuální odhady astronomÛ dnes vycházejí z ãísla minimálnû 100 miliard hvûzd pouze v na‰í galaxii. Proto by statistická pravdûpodobnost, Ïe narazíme alespoÀ na pár planet s podmínkami obdobn˘mi jako na Zemi, mûla b˘t docela velká. 13


S „Keplerem“ – pojmenovan˘m podle nûmeckého astronoma Johannese Keplera (1571–1630), jenÏ objevil zákony obûhu planet – jsou vûdci poprvé s to najít nebeská tûlesa podobná Zemi. Náklady tohoto podniku ãiní pfiibliÏnû 550 milionÛ americk˘ch dolarÛ a celková doba mise je stanovena na tfii a pÛl roku.4

Bylo objeveno jiÏ 350 exoplanet Cel˘ projekt je zaloÏen na digitální kamefie o rozli‰ení 95 megapixelÛ, která je zamûfiena na oblast souhvûzdí Lyra a LabuÈ (Cygnus). Podle NASA pfiitom jde o nejsilnûj‰í kameru, jaká kdy byla do vesmíru dopravena. S její pomocí je „Kepler“ schopen zjistit uÏ minimální zmûny v jasnosti hvûzd. Hledání nebesk˘ch tûles podobn˘ch Zemi rozhodnû není jednoduché. Planety totiÏ nelze spatfiit tradiãním zpÛsobem. Astronomové pracují pomocí „tranzitní metody“: kdyÏ planeta pfielétává pfied sv˘m sluncem, její hmota doãasnû zmen‰í jeho jasnost. Vesmírn˘ teleskop má mûfiit právû toto zmen‰ení, teprve potom lze urãit velikost a povahu planety.4 Do dne‰ního dne (psáno koncem roku 2010) objevili astronomové mimo nበsluneãní systém cca 500 planet – fiíká se jim také exoplanety. BohuÏel to byly buì obrovské plynné planety jako Jupiter, nebo nebeská tûlesa, která jsou pfiíli‰ horká nebo pfiíli‰ chladná, neÏ aby mohla hostit Ïivot, jak ho známe. Okolo svého slunce krouÏí buì pfiíli‰ blízko, nebo pfiíli‰ daleko. Zemi podobné svûty, které rotují kolem své ústfiední hvûzdy v „Ïivotu pfiízniv˘ch“ vzdálenostech, zatím nebyly nalezeny témûfi Ïádné. Nejnadûjnûj‰ím kandidátem je exoplaneta pojmenovaná „Gliese 581c“. Je na ní sice barbarsky chladno, ale teoreticky by bylo moÏné zmûnou klimatu teplotu zv˘‰it.5 Tomuto procesu se fiíká „terraforming“ a diskutovalo se o nûm uÏ pfied nûkolika lety, protoÏe by mohl pro pfií‰tí osídlení ãlovûkem pfiipravit napfiíklad Mars. Napfiíklad studie NASA s názvem O obyvatelnosti Marsu, která byla sepsána uÏ v roce 1976, pfiedpokládala, Ïe osídlení planety Ïádné nepfiekonatelné pfiekáÏky v zásadû v cestû nestojí. Ov‰em za pfiedpokladu, Ïe nበ„rud˘ soused“ bude napfied pfiemûnûn 14


procesem „terraformingu“. ProtoÏe má Mars zejména na polárních ãepiãkách dostateãné mnoÏství zmrzlé vody, pfii odpovídajícím zahfiátí by se uvolnila znaãná mnoÏství kyslíku. A ironicky by klíãem k úspû‰né zmûnû Marsovy atmosféry byl právû stejn˘ skleníkov˘ efekt, kter˘ na Zemi hrozí zmûnit v del‰í perspektivû drasticky klima.6 VraÈme se v‰ak je‰tû k vesmírn˘m teleskopÛm, díky nimÏ se hledání mimozemského Ïivota dostalo opût do stfiedu pozornosti. UÏ na rok 2013 plánuje NASA pouÏití „teleskopu Jamese Webba“, kter˘ má nahradit mezitím ukonãenou „Keplerovu“ misi.5 A Neue Zürcher Zeitung ve svém online vydání jiÏ referoval o tom, Ïe star˘ HubbleÛv teleskop v atmosféfie jedné extrasolární planety objevil pro Ïivot dÛleÏit˘ plyn oxid ohliãit˘ (CO2). V bfieznu 2008 objevili astrobiologové na exoplanetû s oznaãením „HD 189733b“ metan a vodní páry. O málo pozdûji na ní pak byl prokázán oxid uhliãit˘. Toto nebeské tûleso, které je od Zemû vzdáleno 63 svûteln˘ch let a má zhruba velikost Jupitera, ov‰em s nejvût‰í pravdûpodobností Ïivot hostit nemÛÏe. Podle astrobiologa Marka Swaina z Jet Propulsion Laboratory NASA znamená v‰ak nynûj‰í objevení základního kamene Ïivota, Ïe lze snáze zjistit, z ãeho jsou vzdálené planety tvofieny a zda pfiípadnû mohou hostit Ïivot.7

Za 66 let... MoÏná jsou tito cizinci z vesmíru, po nichÏ se teì s novou vervou pátrá, uÏ v na‰í bezprostfiední blízkosti – a moÏná jsou v ní uÏ docela dlouho. NeÏ se v‰ak zaãnu zab˘vat moderním fenoménem UFO, kter˘ se v‰emi sv˘mi záhadn˘mi a zãásti dûsiv˘mi aspekty dokázal „pfieskoãit“ i do nového tisíciletí, podniknu je‰tû exkurz do neménû tajuplné minulosti na‰í vlastní planety. Na‰e historie a minulá prehistorická období jsou plné neoddiskutovateln˘ch indicií, Ïe cizí inteligence z hlubin kosmu na‰ly cestu k Zemi uÏ pfied dávn˘mi lety. ProtoÏe mûly technologicky i v jin˘ch ohledech pfied dne‰ním ãlovûkem náskok mnoha tisíciletí, v‰echny problémy, které nám zatím v provádûní mezihvûzdn˘ch 15


kosmick˘ch letÛ brání, vyfie‰ili. SkeptikÛm, ktefií rádi argumentují tím, Ïe vesmír mÛÏe b˘t pln˘ inteligentních forem Ïivota, ale s ohledem na gigantické vzdálenosti nebude stejnû nikdy kontakt moÏn˘, mohu snad namítnout, Ïe jenom povy‰ují na dogma „momentku“ z na‰ich vlastních moÏností. Bylo by tfieba pohlédnout za okraj vlastního talífie. VÏdyÈ mezi prvními neobratn˘mi pokusy o let bratfií Wilbura a Orvilla WrightÛ a chvílí, kdy první nadzvukové letadlo svûta zahájilo pravidelnou dopravu cestujících pfies Atlantik, uplynulo pouh˘ch 66 let. Osud letounu Concorde zpeãetila pfied nûkolika málo lety tragická nehoda a od té doby jej mÛÏeme obdivovat jen v nûkolika málo leteck˘ch muzeích. To je jen jeden pfiíklad toho, co technick˘ pokrok dokáÏe za nûkolik málo desetiletí. Pfiechytralí kritikové by se mûli zamyslet nad tím, co bude technologicky moÏné za 500 nebo 1000 let, kdyÏ jen civilní letectví udûlalo za pouh˘ch 66 let takov˘ skok. A pfiíklad komunikaãní a pfiedev‰ím poãítaãové technologie nám kaÏd˘ den pfiedvádí, jak pfiístroj, kter˘ nám dnes pfiipadá jako absolutní vrchol moÏností, uÏ zítra beznadûjnû zastará a je z nûj jen star˘ krám! Na‰e fantazie Ïalostnû selÏe, uÏ jen pokud bychom si mûli umût pfiedstavit, co bude moÏné za pouh˘ch 200 let.

Záhadn˘ „kamenn˘ hrob“ na Ukrajinû Stopami, které po celém svûtû ukazují na prehistorick˘ pfiíchod cizích inteligencí z kosmu, jsem se mimo jiné ob‰írnû zab˘val ve dvou aktuálních knihách.8, 9 Pfiesto bych rád ãtenáfiÛm pfiedloÏil nûkolik neznám˘ch a také nov˘ch pfiíkladÛ. Na japonském ostrovû Hokkaidó byla jiÏ pfied lety v jeskynních hrobech objevena fiada podivn˘ch kreseb. Archeologové datovali jejich vznik zhruba do doby 2000 let pfi. n. l. Na jedné ze skalních kreseb vidíme postavu s daleko vybíhající ozdobou hlavy, evidentnû krále nebo kmenového náãelníka. ZdviÏen˘mi paÏemi zdraví sedm koulí, které se vzná‰ejí na obloze nad ním. Na zhruba stejné stáfií byla odhadnuta dal‰í kresba, objevená rovnûÏ v jedné pohfiební jeskyni na Hokkaidu. V fiadû tam vedle 16


sebe stojí ‰est postav. âtyfii z nich se drÏí za ruce, zatímco dvû zb˘vající ukazují nahoru. Nad hlavami skupiny je znázornûna stylizovaná spirála. O v˘znamu v˘jevu lze jen spekulovat. Mohli bychom se napfiíklad zeptat, zda nejde o vytouÏené pfiivítání létajících objektÛ „bohÛ“, cizích bytostí z kosmu, které se blíÏí po spirálovité dráze k Zemi.10 Je‰tû mnohem senzaãnûji vypadají skalní kresby a jeskynní malby, které byly nalezeny na jednom archeologickém nalezi‰ti z doby kamenné na Ukrajinû. Zhruba 150 kilometrÛ na sever od poloostrova Krymu a nedaleko mûsta Melitopole, na bfiezích fieky Moloãnaja, se nachází z jeskyní a velk˘ch nahromadûn˘ch monolitÛ tvofiená mohyla, jíÏ se fiíká „Kamenn˘ hrob“. Kdysi se místu fiíkalo „Bog-gora“, tedy „BoÏí hora“. Tento areál byl objeven jiÏ v 19. století: pfii pohledu z ptaãí perspektivy pr˘ pfiipomíná obrovskou hlavu nûjakého dinosaura, u nás na Západû byla v‰ak lokalita dosud víceménû neznámá. Od konce 19. století zkoumalo „Kamenn˘ hrob“ nûkolik expedic. Badatelé, ktefií se jich zúãastnili, zde odvedli dobrou základní práci, kdyÏ vykopali mnoho dutin a jeskyní a pofiídili téÏ kopie mnoha skalních kreseb. RÛzné ãásti areálu byly nazvány po nejpÛsobivûj‰ích a nejnápadnûj‰ích skalních kresbách, které v nich byly nalezeny. Existuje napfiíklad „âarodûjova jeskynû“, „Jeskynû ryby“ nebo také rÛzné (skalní) desky, celé pokryté vzácn˘mi ryt˘mi kresbami.11 Co je v‰ak na tomto nalezi‰ti, které ukrajinská vláda prohlásila za „historicko-archeologické chránûné území“, nejzajímavûj‰í? Fakt, Ïe podle názoru nûkter˘ch archeologÛ existuje uÏ asi 22 000, a patfií tudíÏ mezi nejstar‰í areály z doby kamenné na svûtû, je jeden aspekt. Ale asi daleko v˘znamnûj‰í bude, Ïe pfii nezaujatém prohlíÏení petroglyfÛ objevíme technologické vymoÏenosti, které jednoznaãnû nemohly b˘t v této dávné dobû známé. Pfiinejmen‰ím podle bûÏného mínûní vûdy, jeÏ Ïádné kontakty s mimozemskou inteligencí v lidsk˘ch dûjinách neuznává. ¤eãeno srozumitelnû: na mnoha místech tohoto „Kamenného hrobu“ najdeme vyobrazení pfiipomínající létající objekty rÛzné konstrukce, jak je znají na‰i souãasníci z 21. století v souvislosti s fenoménem UFO! Archeologové je v‰ak buì neberou na vûdomí, 17


anebo je odb˘vají jako „zoomorfní“ zobrazení, tedy obrazy zvífiat. Na jedné kamenné desce, která je v seznamu uvedena jako „deska ã. 19“, lze mezi spoustou do skály vyryt˘ch ãar rozpoznat na nohách stojící Ïelvu s malou, kosoãtvereãnou hlavou. KdyÏ vedoucí chránûného archeologického území archeolog V. M. Michajlov kresbu prozkoumal blíÏe, zjistil Ïe uvedená kosoãtvereãná hlava a „ozdoby pfiipomínající (Ïelví) krun˘fi“ byly pfiidûlány teprve v mnohem pozdûj‰ím období.12

„Uãesané“ skalní kresby Michajlov poté pfiedpokládal, Ïe neznám˘ prehistorick˘ umûlec nejdfiíve znázornil rybu. Pozdûji provedené poãítaãové zpracování, kdy byly odstranûny pozdûji pfiipojené ãáry, umoÏnilo zv˘raznit opravdu dÛleÏité prvky skalní kresby. Tak se ukázalo, Ïe kresba podle v‰eho ukazuje talífiovit˘ objekt. Zvlá‰È nápadné jsou klikaté ãáry pod objektem pfiipomínajícím UFO, jeÏ, porovnáme-li je s jin˘mi tisíce let star˘mi vyobrazeními, lze interpretovat jako symbol pohybu a energie. Lze si tedy pfiedstavit, Ïe na desce nebyla zprvu vyobrazena ani ryba, ani Ïelva, ale spí‰e docela konkrétní technick˘ objekt, jak ho pfiedvûk˘ umûlec na vlastní oãi vidûl. Archeologové naproti tomu pfiedpokládají, Ïe pozdûji byl z náboÏensk˘ch a jin˘ch dÛvodÛ podniknut pokus zobrazení zmûnit k nepoznání. Av‰ak jak˘ by asi mûlo smysl „uãesat“ pomûrnû nevinnou kresbu ryby nebo Ïelvy? Docela jiná situace by nastala, kdyby bylo pÛvodnû zobrazeno nûco jiného, co bylo v pozdûj‰í dobû pokládáno na „nebezpeãné“ pro platná dogmata nebo dominantní náboÏenství. Dal‰ím pfiíkladem z tohoto „Kamenného hrobu“ pfiipou‰tûjícím technickou interpretaci je skalní kresba na „desce ã. 37“ (viz obr. 1). Oficiálnû je interpretována jako „vyobrazení r˘ãe“, ov‰em vidíme zde skicu válcovitého objektu, kter˘ stojí na tfiech „pfiistávacích nohách“. MÛstky a kabely je spojen s konstrukcemi, které ho provázejí po pravé a po levé stranû. Pod kupolí jsou ve stfiední ãásti zv˘raznûny dvû sekce, na nichÏ vidíme nûco jako lodní okénka.11 18


Opravdu znázornil pravûk˘ rytec kosmické plavidlo po pfiistání, které osobnû vidûl? Rád bych v této souvislosti podotkl, Ïe o umûlcích doby kamenné se ví, Ïe kreslili naprosto vûrnû podle pfiírody a jen to, co opravdu vidûli. Jejich styl je nutil k ãistému realismu a bylo by velice pfiehnané podsouvat jim, Ïe se od sv˘ch návykÛ selektivnû odch˘lili. V‰echno, co vytvofiili, byly vûci, které také vidûli. A potom by tu najednou mûla b˘t jen abstraktní zobrazení, kdyÏ na skalních kresbách anticipovali celosvûtovou záhadu, jeÏ nás ve své souãasné podobû udrÏuje jiÏ 60 let v napûtí?13 Údajn˘ „r˘ã“ mi pfiipomíná kresbu, kterou jsem pfied léty vyfotografoval v âínû a v jedné ze sv˘ch dal‰ích knih pfiedloÏil k diskusi.14 Zhruba 40 kilometrÛ na sever od hlavního mûsta Pekingu, na polovinû cesty k „Velké zdi“ v Pa-ta-lingu, leÏí proslulé hroby MingÛ. Ve zhruba 40 ãtvereãních kilometrÛ velkém údolním kotli se zde nachází rozsáhlá nekropole z doby dynastie Ming (1368–1644), na severu, západû a v˘chodû ohraniãená horsk˘mi hfiebeny Ëian-‰ou. Hlavní atrakcí areálu je více neÏ kilometr dlouhá „Alej duchÛ“ lemovaná mramorov˘mi sochami zvífiat a bájn˘ch

Obr. 1: Vypadá takhle r˘ã ãi lopatka? Tato skalní kresba z ukrajinského „Kamenného hrobu“ pfiipomíná – pfii pohledu moderníma oãima – spí‰e kosmickou loì po pfiistání, která je kabely a mÛstky spojená s jakousi zásobovací rampou.

19


bytostí. Ta v‰ak pfiedstavuje jen malou ãást celkem osm kilometrÛ dlouhého hrobního okrsku. Na konci areálu, postavena na horském svahu, uzavírá nekropoli hrobka âchang (zvaná také âchang-ling). Je to hrob tfietího mingského císafie Jung-le, kter˘ za své vlády v letech 1403 aÏ 1424 získal pfiízvisko „architekt Pekingu“. To právû na jeho naléhání bylo celé údolí urãeno jako císafiské pohfiebi‰tû pro nûho a jeho následovníky. Pfied tímto hrobem âchang orientovan˘m pfiesnû podle zásad geomantie stojí na volném prostranství rekonstrukce pradávné stély. Nejvy‰‰í ãást zdobí dvû fiady po tfiech písemn˘ch znacích, jak byly pouÏívány pfied více neÏ tisíci lety. Jeden z nich, v horní fiádce docela vpravo, se více neÏ dobfie hodí k uveden˘m skalním rytinám z ukrajinského „Kamenného hrobu“. AniÏ bychom museli pfiíli‰ namáhat fantazii, máme dojem, Ïe vidíme raketu napojenou na jak˘si druh napájecí rampy. Pfiipomíná to v˘jevy z „kosmick˘ch nádraÏí“ na Cape Canaveral a Bajkonuru. Proto jsem znak pfievzal do obrazové ãásti této knihy, i kdyÏ to v‰echno moÏná bude znít pfiehnanû. A v˘znam ominózního písemného znaku? Ten je, jak mi sdûlil mÛj tehdej‰í tlumoãník, definován pojmem „znovu“. PÛvodnû byl v‰ak tento znak pouÏíván téÏ ve v˘znamu „pfiijít zpátky“ resp. „vrátit se“. BudiÏ nám dovoleno se v této souvislosti zeptat, zda se tím nenaráÏí na opakovanou pfiítomnost nûjak˘ch bytostí „odjinud“. Popsan˘ znak na stéle pÛsobí v kaÏdém pfiípadû technick˘m, a nikoli abstraktním dojmem.14

„Bohynû v kombinéze“ VraÈme se je‰tû jednou ke „Kamennému hrobu“ v ukrajinské stepi. Ten totiÏ obsahuje v˘znamné mnoÏství skalních maleb, které se rozcházejí s tradiãními pfiedstavami vûdy o dobû kamenné. Tucty skalních obrazÛ – jednou zfietelnûji, podruhé ménû – zobrazují létající objekty podobající se UFO. Jak vidno, dávní obyvatelé tohoto území se nesetkali jen s létajícími resp. na Zemi pfiistávajícími objekty. Vidûli také bytosti, které 20


Obr. 2: „BoÏská matka“ kultu plodnosti, nebo astronautka ve funkãním obleku? Nûkterá provedení této postavy dovolují pom˘‰let na detaily jako prÛzory v pfiilbû nebo na d˘chací hadici, která vede k zásobníku na zádech. Postavu z doby kamenné v ní poznat nedokáÏu.

tyto dopravní prostfiedky fiídily a které nemohly b˘t pro ãlovûka doby kamenné niãím jin˘m neÏ bohy. Také je na obrazech znázorÀovali. V „âarodûjovû jeskyni“, která je jako jedna ze star‰ích ãástí „Kamenného hrobu“ datována do paleolitu, tedy do star‰í doby kamenné, objevil archeolog Valentin Danilenko nûkolik skalních obrazÛ s postavami, které vypadají jako obleãené do kombinéz. Zvlá‰tní pozornost vûnoval evidentnû Ïenské postavû v podivuhodnû „nafouknutém“ obleku, kterou Danilenko interpretoval jako „boÏskou matku“. CoÏ je v‰ak hrubá dezinterpretace, protoÏe postava – na rozdíl od typick˘ch neolitick˘ch figur kypr˘ch Ïen typu spící „boÏské matky z hypogea na Maltû – vypadá pfiímo sportovnû elegantnû (viz obr. 2). Je pfiesn˘m opakem „bohyÀ plodnosti“ s jejich pfiehnan˘mi oblinami: postava v kosmickém obleku, na nûmÏ lze vidût ãetné detaily, napfiíklad náprsní kapsy, prÛzory na pfiilbû a d˘chací hadici, která vede k jakési tornistfie na zádech. I kdyÏ jsou rysy tváfie ztraceny za uzavfien˘m hledím 21


pfiilby, takÏe nám zvûdav˘ pohled na tváfi krásky pfii‰lé moÏná z hvûzd uniká – pro pobyt na vzdálené planetû byla tato „bohynû v kombinéze“ vybavena více neÏ dobfie. Navíc se tím fiadí do celosvûtové a nepfiehledné falangy takzvan˘ch „bytostí s choboty“, jejichÏ pouÈ vede napfiíã snad v‰emi kulturami na Zemi. Z ranû stfiedovûkého Japonska známe tajemné „kappy“. V období Nara a poãátkem období Heian – tedy podle na‰eho kalendáfie zhruba mezi lety 700 a 850 n. l. – pob˘valy tyto humanoidní bytosti u fiek a v rákosu baÏinat˘ch krajÛ. Pohybovaly se vzpfiímenû a na rukou i na nohou mûly blány podobné ploutvím, na hlavû pak jak˘si kulat˘ disk, z nûhoÏ ãnûly ãtyfii dlouhé jehly. Na relativnû malé hlavû „kappy“ byl ov‰em nejnápadnûj‰í v˘rÛstek tvaru chobotu. Bylo moÏno ho srovnat se zatoãenou hadicí a vedl od úst a nosu, které se pod ním oãividnû skr˘valy, dozadu na záda. Tam ústil do skfiíÀky, podobající se (naznaãené) tornistfie na zádech „bohynû v kombinéze“. Proto zastává japonsk˘ pfiírodovûdec profesor Komacu Kitamara v ãlánku v ãasopisu Mainichi Graphic názor, Ïe „lidé z rákosí“ by mohli b˘t náv‰tûvníci z kosmu. Jaká kacífiská slova z úst zástupce vzne‰eného vûdeckého stavu!

Kosmonauti z Kalugy Ve skuteãnosti se tyto „kappy“ velice podobají Ïabím muÏÛm a je‰tû více pilotÛm vysoko létajících bojov˘ch letadel. Ty bychom Ïertem mohli nazvat „chobotnatci nové doby“. „Chobot“ by pak nebyl niãím jin˘m neÏ d˘chací maskou, jejíÏ napájecí hadice vede k zásobníku vzduchu na zádech. MoÏná tyto bytosti nበpozemsk˘ vzduch nesná‰ely, anebo nosily podobné aparatury jen pfii urãit˘ch pfiíleÏitostech. Popsané pokr˘vky hlavy by pak byly vybaveny anténami a slouÏily by k vzájemné komunikaci. Tradice o „kappách“ vypráví, Ïe bydlely ve velk˘ch „mu‰lích“, které mohly plout na vodû. Ale pfiíleÏitostnû se vznesly a letûly pak velkou rychlostí vzduchem.15, 16 Kresby UFO a podivn˘ch humanoidních bytostí byly nalezeny v jeskyních z doby kamenné ve Francii. Jsou datovány do magda22


leniénu, mlad‰ího období paleolitu pfied 20 000 aÏ 10 000 lety. Pfiedev‰ím v jeskyních Les Combareilles a Rouffignax, situovan˘ch v departementu Dordogne, byly mezi jin˘m objeveny i obliãejové rysy „little greys“. Tûch „mal˘ch ‰edivákÛ“, ktefií pfii únosech za dne‰ních dnÛ za sebou zanechali uÏ tolik traumatizovan˘ch postiÏen˘ch s jejich zmaten˘mi záÏitky. Velké lebky se ‰piãatou bradou, ale bez úst, nosu a u‰í. Jejich oãi jsou zato tvofieny ‰ikm˘mi, smûrem nahoru prodlouÏen˘mi ãárkami. Podobné humanoidní hlavy nám zanechali také neznámí umûlci z doby kamenné, ktefií ob˘vali jeskynû Peche Merle v departementu Lot.17 ZaÏili i oni podivná setkání s bytostmi pfii‰l˘mi „odjinud“, jejichÏ tvary a vzhled svûfiili kameni? Je‰tû cizeji by na nás mûla pÛsobit zobrazení hlav z pískovce, jeÏ byla pfied nûkolika lety nalezena v oblasti okolo Kalugy. To je centrum oblasti na fiece Oka, nacházející se zhruba 200 kilometrÛ na jihozápad od Moskvy. Tyto hlavy nápadnû pfiipomínají pfiilby kosmonautÛ. Jejich oãi jsou posazeny daleko od sebe a místo nosu a úst nalezneme na pfiíslu‰ném místû jakési „pfiipojovací zafiízení“, do nûhoÏ by bylo moÏno zastrãit d˘chací hadici systému zásobování vzduchem (viz obrazová ãást). Tolik mÛj v˘let do prehistorie. Fenomén UFO byl i tehdy stejnû pfiítomn˘ jako v na‰ich dnech na zaãátku 3. tisíciletí. A aãkoli ho konzervativní vûdci i povrchní média pfiedãasnû prohlásili za mrtv˘, právû v poslední dobû se znovu objevil s pfiekvapivou novostí. A pfiitom leckter˘ státní orgán pfiinutil jednat, jak dokazuje spû‰né zvefiejÀování dosud pfiísnû utajovan˘ch akt k UFO rÛzn˘mi státy a organizacemi.

„Mimozem‰Èané existují“ NeÏ se budu vûnovat tomu, které státy a jejich tajné sluÏby ãi vojenské orgány se koneãnû odhodlaly uvolnit dlouhá léta pfiísnû stfieÏená akta k UFO, nemohu zamlãet, co senzaãního se odehrává za kulisami jednoho z nejvût‰ích náboÏensk˘ch spoleãenství tohoto svûta. ¤eã je pochopitelnû o fiímskokatolické církvi, jíÏ je, 23


0034766