Potíže v zálivu Pollensa
I Parník plující z Barcelony na Malorku přistál v Palmě v časných ranních hodinách a pan Parker Pyne se vzápětí dočkal zklamání. Hotely byly plné! Pouze v jediném z hotelů v centru města mu mohli nabídnout cosi, co připomínalo zatuchlou skříň na straně do vnitřního dvora, s tím se však Parker Pyne nemínil spokojit. Jeho rozčarování ovšem ponechalo majitele hotelu zcela lhostejným. „Co naděláte?“ pokrčil rameny. Palma je nyní tak oblíbená! Směnný kurz je příznivý! Kdekdo – Angličané i Američané – všichni jezdí na zimu na Malorku. Všude je nacpáno až po střechu. Lze pochybovat, že anglický džentlmen něco sežene – snad jedině ve Formentoru, kde ovšem žádají tak přemrštěné ceny, že nad nimi blednou i cizinci. Pan Parker Pyne si vypil kávu a pojedl rohlíčky, načež se vydal ven na obhlídku katedrály, zjistil však, že k ocenění architektonických krás se mu nedostává patřičné nálady. Následně absolvoval poradu s ochotným řidičem taxi, jenž se vyjadřoval chabou francouzštinou, již prokládal rodnou španělštinou. Prodiskutovali výhody a možnosti Solleru, Alcudie i Formentoru, kde jsou sice skvělé, leč velice drahé hotely. Pan Parker Pyne se zajímal, jak moc drahé. Chtějí tam takové částky, sdělil mu řidič taxi, že by bylo 7