Issuu on Google+

1

Nezdálo se, Ïe by byl schopen vyvolat takov˘ zmatek, ale vinu za mnohé z toho, co se odehrávalo tam dole, bylo moÏné pfiipsat jemu. A to bylo vynikající. Bylo mu devadesát jedna let, byl ochrnut˘, pfiipoutan˘ na invalidní vozík a napojen˘ na kyslíkovou bombu. Druh˘ infarkt pfied sedmi lety ho skoro zabil, av‰ak Abraham Rosenberg byl stále je‰tû naÏivu a navzdory hadiãkám v nose byl stále je‰tû lep‰ím právníkem neÏ ostatních osm. Byl poslední legendou Nejvy‰‰ího soudu a skuteãnost, Ïe dosud d˘chá, dráÏdila dav dole. Sedûl na vozíku v kanceláfii v prvním poschodí Nejvy‰‰ího soudu. KdyÏ hluk zesílil, vzepfiel se nohama o okraj okna a naklonil se dopfiedu. Nenávidûl policajty, ale pohled na jejich sevfiené, vyrovnané fiady byl tentokrát uklidÀující. Stáli vzpfiímenû a nejménû padesátitisícovému davu, Ïíznícímu po krvi, neustoupili ani o krok. „Nejvût‰í dav, jak˘ jsem kdy vidûl!“ zakfiiãel Rosenberg od okna. Byl témûfi hluch˘. Jason Kline, jeho star‰í koncipient, stál za ním. Bylo první pondûlí mûsíce fiíjna, zahajovací den nového zasedání soudu. Tento den se stal tradiãní oslavou Prvního dodatku k ústavû. Nádherná oslava. Rosenberg byl vzru‰en˘. Pro nûho znamenala svoboda projevu svobodu páchat v˘trÏnosti. „Jsou tam Indiáni?“ zeptal se nahlas. Jason Kline se naklonil blíÏ k jeho pravému uchu. „Ano!“ „Pomalovaní váleãn˘mi barvami?“ „Ano. V plné zbroji.“ „Tancují?“ „Ano!“ 5


Indiáni, ãerní, bílí, hnûdí, Ïeny, teplou‰i, milovníci stromÛ, kfiesÈané, aktivisté za zákaz potratÛ, árijci, nacisté, ateisté, lovci, ochránci zvífiat, hlasatelé nadfiazenosti bílé rasy, hlasatelé nadfiazenosti ãerné rasy, odpÛrci daní, dfievorubci, farmáfii – obrovské mofie protestujících. A pohotovostní policie svírala ãerné obu‰ky. „Indiáni by mû mûli milovat!“ „Urãitû vás milují.“ Kline pfiik˘vl a usmál se na kfiehkého muÏíãka, kter˘ mûl zaÈaté pûsti. Jeho ideologie byla jednoduchá: vláda rozhoduje o podnikání, jednotlivec o vládû a Ïivotní prostfiedí stojí nade v‰ím. A pokud jde o Indiány, dejte jim v‰echno, co chtûjí. Nadávky, modlitby, zpûv, skandování a v˘kfiiky byly stále hlasitûj‰í a pfiíslu‰níci pohotovostního oddílu se semkli je‰tû tûsnûji. Dav byl vût‰í a útoãnûj‰í neÏ v minul˘ch letech. Situace byla napjatûj‰í. Násilí se stalo normální vûcí. Na klinikách, které provádûly potraty, vybuchovaly bomby. Lékafie pfiepadávali a mlátili. Jednoho zabili v Pansacole, dali mu roubík, svázali ho do polohy embrya a polili kyselinou. Pouliãní boje se staly kaÏdot˘denní záleÏitostí. Bojovní homosexuálové pfiepadávali kostely a knûze. Zastánci nadfiazenosti bílé rasy pÛsobili v desítkách znám˘ch ilegálních paravojensk˘ch organizací a stále smûleji útoãili na ãernochy, obyvatele ‰panûlského pÛvodu a Asijce. Nenávist se stala oblíbenou kratochvílí Ameriky. A Nejvy‰‰í soud byl samozfiejmû snadn˘m cílem. Poãet váÏnû mínûn˘ch v˘hrÛÏn˘ch dopisÛ soudcÛm stoupl od roku 1990 desetkrát. Poãet pfiíslu‰níkÛ policie Nejvy‰‰ího soudu se ztrojnásobil. KaÏdému soudci byli na ochranu pfiidûleni nejménû dva agenti FBI a dal‰ích padesát pilnû zkoumalo v˘hrÛÏky. „Nenávidí mû, viìte?“ zeptal se hlasitû a hledûl upfienû z okna. „Nûktefií ano,“ odpovûdûl Kline pobavenû. Rosenberg to rád sly‰el. Usmál se a zhluboka se nadechl. Osmdesát procent v˘hrÛÏek smrtí bylo adresováno jemu. „Vidíte nûjaké transparenty?“ zeptal se. Byl skoro slep˘. „Vidím jich dost.“ 6


„Co je na nich?“ „Jako obvykle. Smrt Rosenbergovi. Dejte Rosenberga do penze. Odfiíznûte mu kyslík.“ „Mávají tûmi stejn˘mi zatracen˘mi hesly uÏ léta. Proã si nevymyslí nûco nového?“ Koncipient neodpovûdûl. Abe mûl b˘t v penzi uÏ dávno, ale jednoho dne ho odtud vynesou na nosítkách. Jeho tfii koncipienti pfiipravovali vût‰inu podkladÛ, av‰ak Rosenberg trval na tom, Ïe zdÛvodnûní napí‰e sám. Dûlal to tlustou fixkou a slova byla na‰krábána na bílém papífie, jako kdyÏ pí‰e Ïák první tfiídy, kter˘ se uãí psát. Pracoval pomalu, ale jmenován byl na doÏivotí, takÏe proã spûchat? Koncipienti jeho v˘roky pfiezkoumávali a málokdy na‰li chybu. Rosenberg se du‰enû zasmál. „Mûli bychom IndiánÛm pfiedhodit Runyana.“ John Runyan byl pfiedsedou Nejvy‰‰ího soudu. Byl to tvrd˘ konzervativec, jmenovan˘ republikánsk˘m prezidentem a nenávidûn˘ Indiány i jin˘mi men‰inami. Sedm z devíti soudcÛ bylo jmenováno republikánsk˘mi prezidenty. Patnáct let ãekal Rosenberg na demokrata v Bílém domû. Chtûl odejít, potfieboval odejít, ale nemohl strávit pomy‰lení na to, Ïe by na jeho milované místo zasedl praviãák typu Runyana. Mohl ãekat. Mohl tu sedût na svém invalidním vozíku, d˘chat kyslík a chránit Indiány, ãernochy, Ïeny, chudé, tûlesnû a du‰evnû postiÏené a Ïivotní prostfiedí aÏ do sto pûti let. A nikdo na svûtû s tím nemÛÏe nic udûlat, ledaÏe by ho zabili. A ani to by nebyl tak ‰patn˘ nápad. Hlava velkého muÏe sebou nûkolikrát lehce trhla a pak se mu svezla na rameno. UÏ zase spal. Kline potichu odstoupil a ‰el studovat do knihovny. Vrátí se za pÛl hodiny, aby zkontroloval kyslík a dal Abemu jeho prá‰ky. Kanceláfi pfiedsedy Nejvy‰‰ího soudu je v prvním poschodí a je vût‰í a lépe vybavená neÏ ostatních osm. Pfiedpokoj kanceláfie se pouÏívá pro malé recepce a formální setkání a v kanceláfii pfiedseda pracuje. Dvefie kanceláfie byly zavfiené. V místnosti sedûli pfiedseda Nejvy‰‰ího soudu, jeho tfii koncipienti, kapitán policie Nejvy‰‰ího soudu, tfii agenti FBI a K. O. Lewis, námûstek 7


fieditele FBI. Nálada byla pochmurná a v‰ichni pfiítomní se snaÏili nev‰ímat si hluku, pfiicházejícího z ulice dole. Bylo to tûÏké. Pfiedseda a Lewis diskutovali o v˘hrÛÏkách smrtí z posledních dní a ostatní jen poslouchali. Koncipienti si dûlali poznámky. Za posledních ‰edesát dní zaznamenala FBI pfies dvû stû v˘hrÛÏn˘ch dopisÛ, coÏ byl nov˘ rekord. Byl tu normální repertoár, jako „Vyhodíme soud do povûtfií“, ale mnohé v˘hrÛÏky byly konkrétnûj‰í – uvádûly jména, soudní pfiípady a sporné otázky. Runyan se nepokou‰el skr˘vat svou úzkost. Z dÛvûrné souhrnné zprávy FBI ãetl jména jednotlivcÛ a skupin, podezfiel˘ch z autorství v˘hrÛÏek. Ku-klux-klan, árijci, nacisti, Palestinci, ãerní separatisté, odpÛrci potratÛ, nepfiátelé homosexuálÛ. Dokonce IRA. Snad v‰ichni, kromû rotariánÛ a skautÛ. Skupina z Blízkého v˘chodu, podporovaná Íránci, vyhroÏovala AmeriãanÛm krvavou odplatou za smrt dvou soudcÛ v Teheránu. Neexistoval absolutnû Ïádn˘ dÛkaz o tom, Ïe vraÏdy nûjak souvisely se Spojen˘mi státy. Nová domácí teroristická jednotka, známá pod jménem Podzemní armáda, zabila v Texasu federálního soudce bombou umístûnou v jeho autû. Nikdo nebyl zatãen, ale PA se k atentátu pfiihlásila. Byla také dÛvodnû podezfielá ze spáchání nûkolika bombov˘ch atentátÛ na kanceláfie Unie pro obãanská práva, ale odvedla velmi ãistou práci. „A co ti portorikán‰tí teroristé?“ zeptal se Runyan, aniÏ pozvedl oãi. „Samá lehká váha. Ti nám starosti nedûlají,“ odpovûdûl K. O. Lewis nenucenû. „Ti uÏ vyhroÏují dvacet let.“ „No, snad uÏ je naãase, aby nûco podnikli. Je pro to správné klima, nemyslíte?“ „ZapomeÀte na Portorikánce, ‰éfe.“ Runyan mûl rád, kdyÏ mu fiíkali ‰éfe. Ne nejvy‰‰í soudce, ani pane nejvy‰‰í soudce. Prostû ‰éfe. „VyhroÏují jenom proto, Ïe vyhroÏují v‰ichni ostatní.“ „To je opravdu legraãní,“ fiekl ‰éf bez úsmûvu. „Moc legraãní. Byl bych nerad, kdybychom nûkterou skupinu vy-

8


nechali.“ Runyan pohodil svodku na stÛl a tfiel si spánky. „Promluvíme si o bezpeãnosti.“ Zavfiel oãi. K. O. Lewis poloÏil kopii zprávy na ‰éfÛv stÛl. „¤editel si myslí, Ïe bychom mûli pfiidûlit kaÏdému soudci ãtyfii agenty, pfiinejmen‰ím na nejbliωí tfii mûsíce. Limuzínu s ochrankou na cesty do práce a z práce, a policie Nejvy‰‰ího soudu zajistí ochranu a bezpeãnost v budovû.“ „A co kdyÏ se nûkam pojede?“ „To není moc dobr˘ nápad, alespoÀ ne teì. ¤editel si myslí, Ïe by soudci mûli zÛstat v hlavním mûstû aÏ do konce roku.“ „Zbláznil jste se? Nebo se zbláznil on? Kdybych poÏádal své kolegy, aby se zafiídili podle va‰í rady, opustili by dnes veãer mûsto a cestovali by cel˘ pfií‰tí mûsíc. To je absurdní.“ Runyan se zamraãil na své koncipienty, ktefií zhnusenû vrtûli hlavami. Opravdu absurdní. Na Lewise to nezapÛsobilo. Takovou reakci pfiedpokládal. „Jak si pfiejete. Byl to jenom návrh.“ „Ale hloup˘ návrh.“ „¤editel v tomto ohledu nepoãítal s va‰í spoluprací. Na druhé stranû v‰ak oãekává, Ïe ho budete pfiedem informovat o v‰ech cestovních plánech, abychom mohli zajistit va‰i bezpeãnost.“ „Chcete fiíct, Ïe máte v plánu doprovázet kaÏdého soudce pokaÏdé, kdyÏ opustí mûsto?“ „Ano, ‰éfe. To máme v plánu.“ „To nepÛjde. Ti lidé nejsou zvyklí, aby jim nûkdo dûlal chÛvu.“ „Ano, pane. A také jistû nejsou zvyklí na to, aby se jim nûkdo lepil na paty. Ale my se jen pokou‰íme vás a va‰e ctihodné bratry chránit, pane. Samozfiejmû nikdo nefiíká, Ïe musíme vÛbec nûco dûlat. Zavolali jste nás vy, pane. Jestli si pfiejete, mÛÏeme odejít.“ Runyan se naklonil na Ïidli dopfiedu, popadl spisovou sponku a snaÏil se narovnat její záhyby tak, aby byla dokonale rovná. „A co tady kolem?“ Lewis zavrtûl hlavou a témûfi se usmál. „Tahle budova

9


nám nedûlá starosti. Ta se dá zajistit snadno. Tady Ïádné potíÏe neãekáme.“ „Tak kde?“ Lewis k˘vl hlavou k oknu. Hluk sílil. „Nûkde venku. Ulice jsou plné idiotÛ, maniakÛ a fanatikÛ.“ „A v‰ichni nás nenávidí.“ „Zfiejmû. Posly‰te, ‰éfe, máme velkou starost o soudce Rosenberga. Pofiád je‰tû odmítá vpustit na‰e lidi do svého domu, nutí je, aby sedûli celou noc v autû na ulici. Dovolí svému oblíbenému policistovi Nejvy‰‰ího soudu… jak Ïe se jmenuje? Ferguson…, aby sedûl venku u zadních dvefií, ale pouze od deseti veãer do ‰esti ráno. Do domu se nedostane nikdo kromû soudce Rosenberga a jeho o‰etfiovatele. To místo není bezpeãné.“ Runyan si ãistil nehty sponkou na spisy a témûfi neznatelnû se sám pro sebe usmíval. Rosenbergova smrt, jak˘mkoli zpÛsobem nebo jakoukoli metodou, by byla úlevou. Ne, byla by to pfiíleÏitost k oslavû. ·éf by se sice musel obléct do ãerného a pronést oslavnou fieã, ale za zavfien˘mi dvefimi by se se sv˘m koncipientem chechtal. Runyanovi se ta my‰lenka líbila. „Co navrhujete?“ „MÛÏete s ním promluvit?“ „Zkou‰el jsem to. Vysvûtlil jsem mu, Ïe je pravdûpodobnû nejnenávidûnûj‰ím muÏem v Americe, Ïe ho miliony lidí kaÏd˘ den proklínají, Ïe by ho vût‰ina z nich ráda vidûla mrtvého, Ïe dostává ãtyfiikrát tolik v˘hrÛÏn˘ch dopisÛ jako my ostatní dohromady a Ïe by byl pro vraha dokonal˘m a snadn˘m terãem.“ Lewis ãekal. „A?“ „¤ekl mi, abych mu políbil zadek, a pak usnul.“ Soudní úfiedníci se patfiiãnû zasmáli, a tak si agenti FBI uvûdomili, Ïe humor je dovolen˘, a pfiipojili se. „Tak co budeme dûlat?“ zeptal se Lewis chmurnû. „ChraÀte ho, jak nejlépe umíte. Dejte to písemnû a nedûlejte si s tím starosti. On se nebojí niãeho, ani smrti, a kdyÏ je to jedno jemu, proã byste si s tím mûli lámat hlavu vy?“ „KdyÏ si dûlá starosti fieditel, tak si dûlám starosti i já, 10


‰éfe. To je hroznû jednoduché. KdyÏ nûkdo z vás pfiijde k úrazu, bude to pro FBI ‰patná reklama.“ ·éf se zhoupl v Ïidli. Rámus venku byl nesnesiteln˘. Tahle porada se uÏ táhne pfiíli‰ dlouho. „ZapomeÀte na Rosenberga. Tfieba umfie ve spánku. Vût‰í starosti mi dûlá Jensen.“ „S Jensenem jsou problémy,“ fiekl Lewis a listoval v papírech. „Já vím, Ïe s ním jsou problémy,“ fiekl pomalu Runyan. „Dûlá nám potíÏe. Teì si myslí, Ïe je liberál. V polovinû pfiípadÛ hlasuje s Rosenbergem. Pfií‰tí mûsíc bude zastáncem nadfiazenosti bílé rasy a bude podporovat segregaci ve ‰kolách. Potom se zamiluje do IndiánÛ a bude jim chtít dát Montanu. To je jako mít du‰evnû zaostalé dítû.“ „Léãí se na deprese, víte o tom?“ „Vím, vím. Vypráví mi o tom. Vidí ve mnû otce. Co bere?“ „Prozac.“ ·éf se ‰Èoural sponkou pod nehty. „A co ta instruktorka aerobiku, se kterou se scházel? Trvá to je‰tû?“ „Ani ne, ‰éfe. Nemyslím, Ïe stojí o Ïeny.“ Lewis byl mazan˘. Vûdûl toho víc. Podíval se na jednoho ze sv˘ch agentÛ a potvrdil si ten ‰Èavnat˘ klep. Runyan to ignoroval, nechtûl to sly‰et. „Spolupracuje?“ „Samozfiejmû Ïe ne. V mnoha ohledech je hor‰í neÏ Rosenberg. Smíme ho doprovodit aÏ k jeho bytu a pak nás nechá sedût celou noc na parkovi‰ti. Dokonce nesmíme sedût ani v hale. Pr˘ by to rozãilovalo ostatní nájemníky. Tak sedíme ve voze. Z budovy a do budovy vede deset jin˘ch cest a je nemoÏné ho chránit. Rád si s námi hraje na schovávanou. KaÏdou chvíli se vyplíÏí ven, takÏe nikdy nevíme, jestli je v budovû, nebo ne. U Rosenberga alespoÀ víme, kde celou noc je. Jensen je nemoÏn˘.“ „V˘bornû. KdyÏ ho nedokáÏete sledovat vy, jak by to mohl dokázat vrah?“ Lewisovi ten vtipn˘ postfieh nedo‰el. „¤editel si dûlá o bezpeãnost soudce Jensena velké starosti.“ „Nedostává tak moc v˘hrÛÏn˘ch dopisÛ.“ 11


„Je na seznamu ‰est˘ v pofiadí, jen o kousek za vámi, Va‰e Ctihodnosti.“ „TakÏe já jsem pát˘.“ „Ano. Za soudcem Manningem. Mimochodem, ten spolupracuje. Zcela.“ „Bojí se i svého stínu,“ fiekl ‰éf, pak zaváhal. „Nemûl jsem to fiíkat. Omlouvám se.“ Lewis to ignoroval. „Po pravdû fieãeno, spolupráce je celkem dobrá, aÏ na Rosenberga a Jensena. Soudce Stone sice hodnû nadává, ale dá na nás.“ „Ten nadává kaÏdému, tak si to neberte osobnû. Co myslíte, kam Jensen tajnû chodí?“ Lewis se po oãku podíval na jednoho ze sv˘ch agentÛ. „Nemáme tu‰ení.“ Velká ãást davu se najednou spojila v jeden ohromn˘ sbor a zdálo se, Ïe v‰ichni na ulici se k nim pfiidali. To ‰éf nemohl ignorovat. Okna se tfiásla. Vstal a ukonãil poradu. Kanceláfi soudce Glenna Jensena byla v druhém patfie. Byla situovaná do dvora a chránûná pfied hlukem ulice. Byla to prostorná místnost, ale nejmen‰í ze v‰ech devíti. Jensen byl nejmlad‰í z devíti soudcÛ a byl ‰Èastn˘, Ïe vÛbec nûjakou kanceláfi dostal. KdyÏ ho pfied ‰esti lety ve vûku ãtyfiiceti dvou let jmenovali, byl povaÏován za pfiísného konstrukcionistu s hlubok˘m konzervativním pfiesvûdãením, stejn˘m, jako mûl muÏ, kter˘ ho jmenoval. Jeho potvrzení senátem se promûnilo v opravdovou bitvu. Pfied legislativním v˘borem podal Jensen ‰patn˘ v˘kon. K citliv˘m problémÛm zaujímal obojaká stanoviska, a tak se do nûho strefovali z obou stran. Republikáni byli v rozpacích. Demokraté cítili krev. Prezident dûlal, co mohl, a tak byl Jensen potvrzen vût‰inou jednoho velmi zdráhavého hlasu. Ale dosáhl toho. DoÏivotnû. Za tûch ‰est let ve funkci nikoho nepotû‰il. PrÛbûh jeho schvalování se ho hluboce dotkl a on se zapfiisáhl, Ïe se bude chovat shovívavû. To republikány rozzlobilo. Cítili se zrazeni, zejména kdyÏ v sobû objevil skrytou vá‰eÀ pro práva zloãincÛ. S nepatrn˘m ideologick˘m vypûtím rychle opustil pravici, posunul se ke stfiedu a potom k levici. Pak, kdyÏ se právní vûdci je‰tû dr12


bali ve sv˘ch kozích bradkách, pfie‰el Jensen zase rychle k pravici a spojil se se soudcem Sloanem v jedné z jeho protivn˘ch antifeministick˘ch námitek proti rozhodnutí soudu. Jensen nemûl rád Ïeny. Byl neutrální k náboÏenství, skeptick˘ ke svobodû slova, sympatizoval s odpÛrci daní, byl indiferentní k IndiánÛm, bál se ãernochÛ, byl tvrd˘ k pornografii, mûkk˘ ke zloãincÛm a pomûrnû dÛsledn˘, pokud ‰lo o ochranu Ïivotního prostfiedí. A k dal‰ímu rozladûní republikánÛ, ktefií kvÛli jeho potvrzení cedili krev, projevil Jensen znepokojující sympatie k homosexuálÛm. Na vlastní Ïádost mu byl pfiidûlen o‰kliv˘ pfiípad zvan˘ Dumond. Ronald Dumond Ïil se sv˘m muÏsk˘m milencem osm let. Tvofiili ‰Èastnou dvojici, byli si navzájem zcela oddáni a naprosto spokojeni se spoleãn˘m Ïivotem. Chtûli uzavfiít sÀatek, av‰ak zákony státu Ohio takov˘ svazek nepovolují. Potom milenec dostal AIDS a zemfiel pfií‰ernou smrtí. Ronald pfiesnû vûdûl, jak ho má pohfibít. Vtom zasáhla rodina jeho milence a zabránila Ronaldovi, aby se úãastnil smuteãních obfiadÛ a pohfibu. Ronald, kter˘ byl Ïalem málem bez sebe, Ïaloval rodinu a poÏadoval od‰kodnûní za citové a psychické strádání. Pfiípad se potuloval ‰est let po soudech niωí instance a teì se najednou objevil na Jensenovû stole. Spornou otázkou byla práva „manÏelek“ homosexuálÛ. Dumond se stal váleãn˘m pokfiikem zastáncÛ práv homosexuálÛ. Pouhá zmínka o pfiípadu Dumond se stávala záminkou pro pouliãní rvaãky. A teì mûl ten pfiípad Jensen. Dvefie jeho kanceláfie zÛstávaly zavfiené. Jensen a jeho tfii koncipienti sedûli u konferenãního stolu. UÏ strávili nad pfiípadem Dumond dvû hodiny a nedostali se nikam. Dohadování je uÏ unavilo. Jeden koncipient, liberál z Cornellu, si pfiál ‰iroké vyjádfiení, které by dávalo dalekosáhlá práva homosexuálním partnerÛm. Jensen si to pfiál také, av‰ak nebyl ochoten to pfiipustit. Ostatní dva koncipienti byli skeptiãtí. Vûdûli právû tak dobfie jako Jensen, Ïe bude nemoÏné dosáhnout vût‰iny pûti hlasÛ. Rozhovor se stoãil na jiné záleÏitosti. „·éf si u tebe udûlal ãárku, Glenne,“ fiekl koncipient 13


z Duke. V soukromí ho naz˘vali kfiestním jménem. „Soudce“ je takov˘ divn˘ titul. Glenn si protfiel oãi. „To je novina.“ „Jeden z jeho koncipientÛ mi sdûlil, Ïe ‰éf a FBI si dûlají starosti o tvou bezpeãnost. ¤íká, Ïe nespolupracuje‰, a ‰éf je z toho cel˘ pryã. Chtûl, abych ti to vyfiídil.“ V‰echny informace se pfiedávaly prostfiednictvím sítû koncipientÛ. V‰echny. „Oãekává se od nûho, Ïe bude mít starosti. To je jeho práce.“ „Chce ti pfiidûlit dal‰í dva agenty a pfieje si, abys jim povolil pfiístup do svého bytu. A FBI tû chce vozit do práce a z práce. A také chtûjí omezit tvé cesty.“ „To uÏ jsem sly‰el.“ „Ano, to víme. Ale ‰éfÛv koncipient fiekl, Ïe si ‰éf pfieje, abychom na tebe dûlali nátlak, abys spolupracoval s FBI, aby ti mohla zachránit Ïivot.“ „Chápu.“ „A tak na tebe dûláme nátlak.“ „Dûkuji vám. Jdûte zpátky do sítû a fieknûte ‰éfovu koncipientovi, Ïe jste na mne nejen dûlali nátlak, n˘brÏ Ïe jste dûlali v‰echno moÏné, a Ïe já jsem ocenil vበnátlak i to v‰echno moÏné, ale Ïe to ‰lo jedním uchem dovnitfi a druh˘m ven. ¤eknûte jim, Ïe Glenn si myslí, Ïe uÏ je velk˘ kluk.“ „Dobfie, Glenne. Ty se nebojí‰, Ïe ne?“ „Ani v nejmen‰ím.“

2

Thomas Callahan byl jedním z nejoblíbenûj‰ích profesorÛ univerzity v Tulane, pfiedev‰ím proto, Ïe odmítal pfiedná‰et pfied jedenáctou hodinou dopoledne. Hodnû pil, jako ostatnû vût‰ina jeho studentÛ, a první hodiny kaÏdého rána potfieboval k spánku a potom ke vzpamatování se. Pfiedná‰ky v devût nebo deset hodin povaÏoval za ohavnost. Byl oblíben˘ také proto, Ïe byl frajer. Nosil vy14


0034562