Útûk z Berlína - zlom
30.5.2011
8.38
Stránka 7
„Pokus se pfieÏít!“
J DU PO S KALITZER S TRASSE . Je nûco po druhé hodinû, po‰mourn˘ den v Berlínû-Kreuzbergu. Kolem mne hluãnû projíÏdí nadzemka. Na ulici se pohybuje hodnû lidí, v‰ichni mají bledé, uzavfiené obliãeje poznamenané zimou, oãi upírají do zemû. Také já jdu zamy‰lená, nejdfiív si jen letmo v‰ímám muÏe, kter˘ kráãí o jeden blok pfiede mnou. Je 20. leden 1943. Myslím na dne‰ní veãer. Maminka, já a mÛj bratr chceme pryã z Berlína. Útûk plánujeme uÏ dlouho. Jen je‰tû jednou se sejdeme v na‰em bytû a domluvíme se co a jak. KdyÏ v‰echno dobfie dopadne, za pár hodin se s Berlínem rozlouãím. Jaképak to bude tam, kam jedeme? Rozhodnû lep‰í neÏ tady. AlespoÀ si to myslíme. Doufáme. Je to na‰e poslední nadûje. Pfiesto se mi nበplán zdá ‰ílen˘, stále myslím jen na to. Na poslední chvíli si v‰imnu, Ïe jsem uÏ blízko domu ãíslo 32, kde bydlíme. Procházím kolem lucerny, je‰tû pár krokÛ. Vtom cítím, Ïe nûco není v pofiádku. Zvednu hlavu a pozoruji muÏe kráãejícího pfiede mnou – nûco se mi na nûm nelíbí. Zírám na jeho záda v tmavém kabátû, bezdûãnû se pfiizpÛsobuji rytmu jeho chÛze. MuÏ dûlá rychlé, krátké kroky, jako kdyÏ je mu zima. Najednou mám strach, aniÏ tu‰ím, proã. 7