Issuu on Google+

DEN PRVNÍ 10.04

Nikdy nic nedopadne tak, jak si to pfiedem malujete. JaktûÏiv jsem nemûl v úmyslu stát se muÏem v domácnosti. ZÛstat za plotnou. B˘t tatínkem na pln˘ úvazek, nazvûte si to, jak chcete, pofiádn˘ v˘raz na to není. Ale právû to se ze mû v posledním pÛlroce stalo. Teì zrovna jsem v obchodû Crate & Barrel v centru San Jose, vybírám nûjaké rezervní sklenice, a u toho jsem si v‰iml, Ïe tu mají slu‰nou nabídku prostírání pod talífie. A my prostírání potfiebujeme; ta pletená oválná, co loni koupila Julie, uÏ zaãínají b˘t dost odfiená a zanesená krustou od dûtského jídla. PotíÏ je v tom, Ïe pletené vûci se nedají prát. A tak jsem se zastavil u regálu, podívat se, jestli tu nebudou mít nûjaké pûkné prostírání, a na‰el jsem pár svûtle modr˘ch, docela hezk˘ch, a vzal jsem i nûjaké bílé ubrousky. Pak mi ale padlo do oka nûjaké Ïluté prostírání, protoÏe vypadalo opravdu jásavû a lákavû, a tak jsem vzal i to. ·est jich ale v regálu nemûli a mnû pfii‰lo, Ïe bych jich rad‰i mûl vzít ‰est, a tak jsem poÏádal prodavaãku, aÈ se zajde dozadu kouknout po dal‰ích. Zatímco byla pryã, poloÏil jsem jedno prostírání na stÛl, dal na nû bíl˘ talífi a vedle jsem potom poloÏil Ïlut˘ ubrousek. Celé to vypadalo náramnû vesele a já zaãal pfiem˘‰let, jestli bych místo ‰esti nemûl koupit osm. A v tu chvíli mi zazvonil mobil. 21


Byla to Julie. „Ahoj, zlato.“ „Nazdar, Julie. Jak je?“ V pozadí jsem sly‰el nepfieru‰ované supûní pfiístrojÛ. Nejspí‰ v˘vûva elektronového mikroskopu. U ní v laboratofii mají nûkolik skanovacích elektronov˘ch mikroskopÛ. „Co zrovna dûlá‰?“ chtûla vûdût. „Právû kupuju prostírání.“ „Kde?“ „V Crate & Barrel.“ Zasmála se. „A jsi tam jedin˘ muÏsk˘?“ „Ne…“ „Aha, tak to je bezva,“ ohodnotila to Julie. Bylo poznat, Ïe ji hovor ani v nejmen‰ím nezajímá. Îe myslí na nûco jiného. „Poslechni, Jacku, chtûla jsem ti povûdût, Ïe je mi to sice moc líto, ale budu tu muset zÛstat zase dlouho do veãera.“ „Hmmm.“ Prodavaãka se vrátila s dal‰ími kousky prostírání. Pofiád s telefonem u ucha jsem na ni k˘vl. Ukázal jsem jí tfii prsty a ona poloÏila na stÛl tfii dal‰í prostírání. „Je v‰echno v pofiádku?“ zeptal jsem se Julie. „Ale jo, jen tu je blázinec jako obyãejnû. Dneska posíláme pfies satelit prezentaci erkáãkÛm do Asie a do Evropy a máme tady u nás problémy se zapojením, protoÏe ten pfienosov˘ vÛz, co nám poslali… no, to si nepfiej vidût. Prostû bude to o dvû hodiny zpoÏdûné. MoÏná i o víc. Rozhodnû se domÛ nevrátím dfiív neÏ v osm. Nakrmí‰ dûti a uloÏí‰ je?“ „V pohodû,“ odtu‰il jsem. A taky to v pohodû bylo. Byl jsem na to zvykl˘. Julie poslední dobou pracovala dlouho. Veãer se vût‰inou vracela, aÏ kdyÏ uÏ dûti spaly. Xymos Technology, firma, pro kterou dûlá, se snaÏí sehnat dal‰í dávku rizikového kapitálu – dvacet milionÛ dolarÛ, a tak jsou hodnû pod tlakem. Zvlá‰È proto, Ïe Xymos vyvíjí technologii, jíÏ se ve firmû fiíká „molekulární v˘roba“, ov‰em vût‰ina lidí tomu fiíká nanotechnologie. A po22


slední dobou není nanotechnologie mezi erkáãky – rizikov˘mi kapitalisty – zrovna v oblibû. Za uplynul˘ch deset let se aÏ pfiíli‰ erkáãek spálilo s v˘robky, které byly údajnû na dosah ruky, ale které se nikdy nedostaly ven z laborek. Rizikoví investofii si myslí, Ïe nanotechnologie, to jsou samé pfiísliby a Ïádné v˘robky. Ne Ïe bych tohle musel Julii vykládat; sama pro dvû firmy zab˘vající se rizikov˘mi kapitálov˘mi investicemi pracovala. PÛvodnû vystudovala dûtskou psychologii, ale skonãila jako specialistka na „inkubaci technologií“ a pomáhala sotva se klubajícím technologick˘m spoleãnostem s rozjezdem. (Îertovávala, Ïe dûtskou psychologii vlastnû dûlá dál.) Posléze pfiestala firmám radit a k jedné z nich nastoupila na pln˘ úvazek. A teì je u Xymosu viceprezidentkou. Podle Julie se Xymosu podafiilo nûkolik prÛlomÛ, takÏe je o mnoho pfied ostatními firmami z branÏe. Od doby, kdy pfiijdou s prototypem komerãnû vyuÏitelného v˘robku, je pr˘ dûlí uÏ jenom dny. Já jsem ale její tvrzení bral s rezervou. „Hele, Jacku, chci tû taky upozornit,“ ozvala se provinil˘m tónem, „Ïe Erik se bude vztekat.“ „Proã?“ „Já totiÏ… slíbila jsem mu, Ïe pfiijdu na zápas.“ „Julie, co to mûlo b˘t? O podobn˘ch slibech jsme uÏ mluvili. Ty ten zápas pfiece rozhodnû nemÛÏe‰ stihnout. Zaãíná ve tfii. Proã jsi mu fiíkala, Ïe tam bude‰?“ „Myslela jsem si, Ïe to stihnu.“ Vzdychl jsem si. KoneckoncÛ je to jen projev toho, Ïe ho má ráda. „No dobfie. Nedûlej si starosti, miláãku. Já to zvládnu.“ „Díky. Jo, Jacku… ta prostírání vyber, jak chce‰, jenom aby nebyla Ïlutá, ano?“ A zavûsila.

23


K veãefii jsem udûlal ‰pagety, protoÏe na ‰pagety si nikdy nestûÏují. Po osmé uÏ obû men‰í dûti spaly a Nicole dodûlávala domácí úkol. Je jí dvanáct a musí b˘t v posteli pfied desátou, ov‰em nerada by, kdyby se to dozvûdûli její kamarádi. Té nejmen‰í, Amandû, je jen devût mûsícÛ. UÏ zaãíná v‰ude lézt, a kdyÏ se nûãeho chytne, vydrÏí stát. Erikovi je osm, je blázen do fotbalu a nejrad‰i by hrál pofiád, pokud ov‰em zrovna není pfievleãen˘ do rytífiského kost˘mu a nehoní star‰í sestru po domû s umûlohmotn˘m meãem v ruce. Nicole je v ost˘chavé Ïivotní fázi; Erika nic nepotû‰í víc, neÏ kdyÏ jí sebere podprsenku, lítá po domû a five: „Nicky nosí podprdúú, Nicky nosí podprdúú!“, ov‰em Nicole, protoÏe je pod její dÛstojnost ho honit, jen kfiiãí: „Tati? On to uÏ zas dûlá! Tati!“ A já musím vybûhnout za Erikem a domluvit mu, aby nesahal na sestfiiny vûci. Tak tohle se stalo z mého Ïivota. Zprvu, kdyÏ jsem pfii‰el o práci u Media Tronics, mû fie‰ení sourozeneck˘ch pÛtek zajímalo. A leckdy mi to ani nepfiipadalo moc odli‰né od mojí nûkdej‰í práce. U Media Tronics jsem vedl programové oddûlení, pásl stádo nadan˘ch mlad˘ch programátorÛ. Ve ãtyfiiceti je ãlovûk uÏ moc star˘, neÏ aby sám programoval; psát zdroják, to je práce pro mladíky. A tak jsem fiídil celou skupinu a bylo to práce nad hlavu; moji chlapci, podobnû jako vût‰ina programátorÛ ze Silicon Valley, jako by se neustále nalézali v krizi: nabouraná Porsche, nevûry, zhrzené lásky, potíÏe s rodiãi, drogy, to v‰e na pozadí nabitého pracovního plánu plného celonoãních maratonÛ, pro nûÏ jako pohon slouÏily kartony dietní coly a hory ãipsÛ. Ale práce to byla vzru‰ující a ve ‰piãkovém oboru. Psali jsme to, ãemu se fiíká programy typu agent pro paralelní distribuované zpracování dat. Takové programy napodobují biologické procesy tím, Ïe vytváfiejí virtuální 24


agenty v poãítaãi a pak je nechávají interagovat, ãímÏ se mají fie‰it reálné problémy. Zní to podivnû, ale funguje skvûle. Jeden z na‰ich programÛ napfiíklad napodoboval systém, jak˘m mravenci shánûjí potravu a jak pfii tom hledají nejkrat‰í cestu k ní, a tím se hledala ideální spojení hovorÛ ve velké telefonické síti. Dal‰í programy imitovaly chování termitÛ, rojících se vãel a lovících lvÛ. Bylo to zábavné a já bych u toho nejspí‰ sedûl doteì, kdybych si nenechal navalit navíc jisté úkoly. V posledních nûkolika mûsících, co jsem tam byl, jsem zodpovídal za bezpeãnost, a nahradil jsem tak externího odborného konzultanta, kter˘ to dûlal dva roky, aniÏ by se mu podafiilo zabránit krádeÏi zdrojového kódu firmy. Ten se posléze objevil v programu, kter˘ uvedl na trh kdosi z Tchaj-wanu. Pfiesnûji fieãeno to byl zdrojov˘ kód mého oddûlení, software pro distribuované zpracování dat. Právû ten kód kdosi ukradl. Vûdûli jsme, Ïe to je zrovna tenhle kód, protoÏe v nûm zÛstala velikonoãní vajíãka. Programátofii je do sv˘ch kódÛ vkládají vÏdycky, jsou to zrníãka, která neslouÏí k niãemu uÏiteãnému a jsou tam jen pro legraci. Tchaiwanská firma nezmûnila ani jedno; pouÏila nበkód, jak leÏel a bûÏel. TakÏe kdyÏ jste stiskli Alt-Shift-M-9, otevfielo se okno s datem svatby jednoho z na‰ich programátorÛ. Jasná krádeÏ. Samozfiejmû jsme je Ïalovali, ale Don Gross, ‰éf firmy, chtûl mít jistotu, Ïe se to nebude opakovat. A tak dal bezpeãnost na starost mnû a mû krádeÏ na‰tvala dost, abych to pfiijal. Bylo to jen na ãást úvazku, jinak jsem stále fiídil oddûlení. Coby bezpeãák jsem jako první nechal monitorovat pouÏívání v‰ech poãítaãov˘ch pracovi‰È. Bylo to velice pfiímoãaré; dneska uÏ osmdesát procent firem monitoruje, co na terminálech provádûjí jejich zamûstnanci. Buì se to dûlá videem, anebo se nahrává, které klávesy byly stisknuty, anebo se propátrává e-mail a hledají se urãitá klíãová slova… je na to spousta procedur. 25


Don Gross byl tvrd˘ chlapík, slouÏíval u námofiní pûchoty a vojácké zpÛsoby nikdy neztratil. KdyÏ jsem mu povûdûl o novém systému, fiekl: „Ale mÛj terminál nemonitoruje‰, Ïe ne?“ Samozfiejmû Ïe ne, odpovûdûl jsem. Ve skuteãnosti jsem nastavil program tak, aby sledoval v‰echny poãítaãe ve firmû vãetnû toho jeho. Tím pádem jsem dva t˘dny nato zjistil, Ïe Don má pomûr s holkou z úãtárny a povolil jí sluÏební auto. Za‰el jsem za ním a vyloÏil jsem mu, Ïe podle mailÛ t˘kajících se Jean z úãtárny s ní kdosi chodí a Ïe ona z toho asi má poÏitky, na které nemá právo. A Ïe nevím, kdo to je, ale pokud si budou dál mailovat, brzy to zjistím. Domníval jsem se, Ïe Don naráÏku pochopí, a taky pochopil. JenÏe zaãal usvûdãující maily posílat z domova a vÛbec mu nedocházelo, Ïe v‰echno jde pfies firemní server a já to zachytím. Tím pádem jsem pfii‰el na to, Ïe „poskytuje se slevou“ software zahraniãním distributorÛm, za coÏ mu na úãet na Kajmanech plynou tuãné „honoráfie za konzultace“. To bylo jasnû protizákonné a já jsem to nemohl pfiehlédnout. Poradil jsem se se sv˘m právníkem Garym Marderem a ten mi doporuãil odejít. „Odejít?“ podivil jsem se. „Nojo. Jak jinak.“ „Proã?“ „Koho zajímá proã? Tfieba mበlep‰í nabídku odjinud. Nebo zdravotní problémy. Nebo nûco v rodinû. Domácí neshody. Hlavnû odtamtud zmiz. Dej v˘povûì.“ „Tak moment,“ nedal jsem se. „Já mám odejít proto, Ïe on poru‰uje zákon? Tohle mi radí‰?“ „Ne,“ na to Gary. „Jako tvÛj právník ti radím, Ïe pokud ví‰ o jakékoli nezákonné ãinnosti, je tvou povinností to hlásit. Ale jako tvÛj pfiítel zase doporuãuji, abys drÏel klapaãku a rychle vypadl.“ „To mi pfiipadá trochu zbabûlé. Myslím, Ïe bych mûl informovat investory.“ 26


Gary si vzdychl a poloÏil mi ruku na rameno. „Jacku, investofii se o sebe dokáÏou postarat sami. Ty tam odsud kurva vymázni.“ Domníval jsem se, Ïe nemá pravdu. KdyÏ mi ukradli kód, dotklo se mû to. Teì jsem si kladl otázku, jestli ho opravdu nûkdo ukradl. Jestli ho spí‰ neprodal. Byli jsme soukromá spoleãnost a já jsem to povûdûl jednomu ze ãlenÛ správní rady. Ukázalo se, Ïe v tom jel taky. Nazítfií jsem dostal padáka za hrubou nedbalost a neprofesionální chování. VyhroÏovali mi Ïalobou; musel jsem podepsat fÛru slibÛ mlãenlivosti, abych dostal odstupné. Papíry za mû vyfiizoval mÛj právník a nad kaÏd˘m nov˘m dokumentem vzdychal. Nakonec jsme vy‰li ven, do mléãnû bílého svitu. „No aspoÀ Ïe je po v‰em,“ povídám. Otoãil se a zadíval se na mû. „Proã myslí‰?“ optal se. ProtoÏe samozfiejmû po v‰em nebylo. Jakousi záhadou se ze mû stala ãerná ovce. Kvalifikaci jsem mûl vynikající a pracoval jsem v atraktivní branÏi. JenÏe kamkoli jsem pfii‰el na pohovor, zjistil jsem, Ïe nemají zájem. Ba co hÛfi, Ïe je jim trapnû. Silicon Valley leÏí na velké rozloze, ale je to malá díra. ¤eãi se ‰ífií. Po ãase jsem byl na pohovoru u ãlovûka, kterého jsem trochu znal, u Teda Landowa. Rok pfiedtím jsem v baseballové Malé lize trénoval jeho kluka. A kdyÏ bylo po pohovoru, zeptal jsem se ho: „Tak co jsi o mnû sly‰el?“ Zavrtûl hlavou. „Nic, Jacku.“ „Tede, za deset dnÛ mám za sebou deset pohovorÛ. Tak povídej,“ vyzval jsem ho. „Nemám, co bych fiíkal.“ „Tede.“ Prohraboval se papíry a díval se do nich, hlavnû ne na mû. Vzdychl si. „Jack Forman je potíÏista. Nespolupra27


cuje. Je hádav˘ a agresivní. Horká hlava. A nekope za t˘m.“ Zaváhal a pak dodal: „A údajnû ses zapletl do nûjak˘ch k‰eftÛ. Nefieknou, do jak˘ch, ale pr˘ ‰lo o nûjaké neãisté k‰efty. Za které jsi bral.“ „Tak já Ïe jsem bral?“ zhrozil jsem se. Zaplavila mû vlna vzteku, zaãal jsem to rozvíjet, neÏ mi do‰lo, Ïe nejspí‰ pÛsobím jako horká hlava, hádavû a agresivnû. A tak jsem jen sklapl a podûkoval. „Jacku, ne‰tvi se,“ doporuãil mi, kdyÏ jsem uÏ byl na odchodu. „Dej tomu ãas. Ve Valley se v‰echno rychle mûní. TvÛj Ïivotopis je siln˘ a profesní zku‰enosti v˘jimeãné. Poãkej tak asi…“ Pokrãil rameny. „Pár mûsícÛ?“ „¤ekl bych ãtyfii. MoÏná pût.“ BÛhvíproã jsem vûdûl, Ïe má pravdu. Potom jsem se pfiestal tolik snaÏit. Donesly se ke mnû fieãi, Ïe Media Tronics pÛjde pod kytky a Ïe tam moÏná padnou Ïaloby. Cítil jsem nadcházející ospravedlnûní, ale prozatím jsem nemohl dûlat nic, jen ãekat. Zvolna mi pfiestávalo pfiipadat divné, Ïe ráno nejdu do práce. Julie zaãala vysedávat v práci del‰í dobu a dûti chtûly svoje; kdyÏ jsem byl doma, místo hospodynû Marie se obracely na mû. Zaãal jsem je vozit do ‰koly, vyzvedávat po ‰kole, vozit k doktorovi, k zubafii, na fotbalové tréninky. Prvních pár veãefií, co jsem ukuchtil, byla holá pohroma, ale pak jsem se zlep‰il. A neÏ jsem se rozkoukal, uÏ jsem v obchodû Crate & Barrel kupoval prostírání a vym˘‰lel jeho kombinace s ubrousky. A v‰echno mi to pfiipadalo dokonale normální. Julie se domÛ vrátila v pÛl desáté. Díval jsem se v televizi na zápas Giants, ale moc pozornosti jsem hfie nevûnoval. Pfii‰la a políbila mû na zátylek. „UÏ ‰ly v‰echny dûti na kutû?“ zeptala se. 28


„Kromû Nicole. Ta je‰tû dûlá úkol.“ „Kruci, není to na ni pozdû?“ „Není, zlato,“ oznámil jsem. „Dohodli jsme se na tom, Ïe letos uÏ mÛÏe b˘t vzhÛru do desíti, nepamatuje‰ se?“ Julie pokrãila rameny, jako by si to nevybavovala. A moÏná opravdu zapomnûla. Pro‰li jsme jakousi inverzí úloh; vÏdycky toho o dûtech vûdûla víc ona, ale teì to bylo naopak. Nûkdy z toho Julii nebylo dobfie po tûle a proÏívala to jako svého druhu ztrátu moci. „Co malá?“ „Ta r˘ma se jí zlep‰ila. UÏ jí jenom teãe z nosu. A víc toho zba‰tí.“ ·el jsem s Julií k loÏnicím. Ve‰la do dûtského pokoje, sklonila se k post˘lce a spící holãiãku nûÏnû políbila. KdyÏ jsem se na ni díval, napadlo mû, Ïe na matefiské lásce je cosi, ãemu se otec nikdy nevyrovná. Julie má s dûtmi jakési spojení, které já nikdy mít nebudu. Anebo pfiinejmen‰ím odli‰né spojení. Naslouchala, jak dítû ti‰e oddechuje. „Ano, uÏ je jí líp,“ souhlasila potom. Pak za‰la k Erikovi, sebrala z deky gameboy a zakabonila se na mû. Mírnû nakva‰enû jsem pokrãil rameny; vûdûl jsem, Ïe si s ním Erik hraje, kdyÏ uÏ má spát, ale tou dobou jsem mûl napilno s uspáváním malé a pfiehlédl jsem to. Pomyslel jsem si, Ïe by Julie mohla b˘t chápavûj‰í. Potom za‰la do pokoje k Nicole. Ta sedûla u laptopu, ale kdyÏ matka ve‰la, zavfiela víko. „Ahoj, mami.“ „Nûjak ponocuje‰.“ „Ale ne, mami…“ „Mûla sis dûlat úkol.“ „UÏ jsem ho udûlala.��� „Tak proã nejsi v posteli?“ „ProtoÏe…“ „Nechci, aby sis celou noc pfies poãítaã povídala s kamarádkami.“ 29


„Mami,“ vyrazila Nicole ukfiivdûnû. „Vidí‰ je den co den ve ‰kole a to musí staãit.“ „Mami…“ „Nedívej se po otci. Dobfie víme, Ïe ten udûlá, co bude‰ chtít. Teì s tebou mluvím já.“ Nicole si vzdychla. „Já vím, mami.“ Takovéhle rozhovory byly mezi Nicole a Julií stále ãastûj‰í. Asi to je v tomhle vûku normální, ale pfiesto jsem zvaÏoval, jestli se do toho nemám vloÏit. Julie je unavená, a kdyÏ je unavená, je neústupná a panovaãná. Dal jsem jí ruku kolem ramen. „Pozdû je uÏ na nás v‰echny. Nechce‰ si dát ãaj?“ „Jacku, nepleÈ se do toho.“ „Já se nepletu, jenom…“ „Ale ano, plete‰. KdyÏ mluvím s Nicole, plete‰ se do toho, dûlበto vÏdycky.“ „Zlato, v‰ichni jsme se dohodli, Ïe mÛÏe b˘t vzhÛru do deseti, tak nechápu, co tû…“ „Ale kdyÏ uÏ dodûlala úkol, mûla by jít spát.“ „Tak jsme se nedohodli.“ „Nechci, aby cel˘ den a celou noc visela na poãítaãi.“ „Nevisí na nûm, Julie.“ V tu chvíli Nicole vyrazily slzy; plaãky vyskoãila z postele. „Ty mû vÏdycky jenom kritizuje‰! Nenávidím tû!“ Odbûhla do koupelny a zabouchla za sebou. To probudilo malou a ta se dala do breku. Julie se ke mnû obrátila: „Kdybys mû laskavû nechal to vyfiídit samotnou, Jacku.“ A já: „Mበpravdu. PromiÀ. Mበpravdu.“ Ve skuteãnosti jsem si to vÛbec nemyslel. Víc a víc jsem dÛm bral jako svÛj dÛm a dûti jako svoje dûti. Ona si prosím pozdû v noci vpadne do mého domu, kdyÏ uÏ jsem dosáhl toho, aby bylo v‰ude ticho, jak to mám rád, jak to má b˘t. A udûlá poprask. 30


0034363