Bůh chr ání milence
1
Zazvonil telefon. mxmxiiimxmxmmxmxmxxmxmxm Nadzvedl jsem se na posteli a ve tmû za‰átral po vypínaãi stolní lampiãky. Nebyla to má postel ani mÛj pokoj, a proto jsem spínaã nena‰el. Svítící ciferník hodinek ukazoval ãas: bylo pfiesnû pût. Telefon se ozval znovu. A je‰tû jednou. Sibylle ho nesly‰ela. Klidnû a pravidelnû oddechovala, kdyÏ jsem se nad ní sklonil. Spali jsme na jedné posteli tûsnû k sobû pfiitisknutí, ve vzájemném objetí. Pravou rukou jsem po marném hledání vypínaãe nahmátl sluchátko. „Haló...,“ odka‰lal jsem si, protoÏe jsem mûl vyprahlo v krku a stûÏí mohl promluvit. „Je to osmdesát sedm-tfiináct-ãtyfiicet osm?“ Hlas mladé Ïeny z ústfiedny znûl svûÏe a vesele. „Ano,“ fiekl jsem. Sibylle se pohnula. „Jste pan Holland?“ „Ano,“ pfiisvûdãil jsem podruhé. „Objednal jste si u nás budíãka,“ fiekl Ïensk˘ hlas. „Je pfiesnû pût hodin. Pfiejeme vám dobré jitro, pane Hollande.“ „Dûkuju.“ Opatrnû jsem poloÏil sluchátko do vidlice a opût se natáhl na záda. V dálce bylo sly‰et hukot letadla. Ti‰e jsem leÏel, zíral do tmy a ãekal, aÏ burácení motorÛ zesílí. Tenhle hluk mû znovu a znovu zneklidÀoval. Sibylle ho zfiejmû uÏ nevnímala, Ïila v Berlínû pfiíli‰ dlouho. Ale pro mû ten fiev, kter˘ teì mohutnûl a sílil, pfiedstavoval nûco jako trvalou upomínku a nev˘slovnou hrozbu a naplÀoval mû smutkem. Okenní tabule zafiinãely, kdyÏ se ãtyfimotorová ma‰ina pfiehnala nad domem. Dny strávené v Berlínû byly opût tytam. Musel jsem pryã. Nic netrvá vûãnû. Ani smutek, ani ‰tûstí. Neexistuje trval˘ mír. Napadly mû dva ver‰e z jedné básnû: ... a neustále sly‰ím v zádech ‰ustot ãasu, kter˘ plyne dál... Kdo to jenom napsal? Nemohl 9