0034332

V‰ude kolem se neustále oz˘val kfiik. Obklopovala mû tma.

Na prsou jsem cítila hroznou tíhu, bojovala jsem o kaÏdé nadechnutí a topila se ve vlastní krvi. A najednou jsem se posadila a zamÏikala v pfiítmí.

Kfiik ustal. Místnost zaplavilo ticho. Nûkolikrát jsem se bolestivû nadechla a pokusila se olíznout vyprahlé rty. Chvíli mi trvalo, neÏ jsem pochopila, Ïe ty v˘kfiiky, které jsem sly‰ela, byly moje. Úplnû mi rozedfiely hrdlo. Pfiitiskla jsem si ruce na prsa, pfiejela jsem prsty po halenû. Látka byla hladká, bez trhlin po ‰ípech z ku‰e. V pfiítmí jsem nic moc nevidûla, ale poznala jsem, Ïe ta halena není moje, nebo spí‰ Ïe to není svetr, kter˘ jsem si vypÛjãila od Shaye – a kter˘ jsem mûla na sobû tu noc, kdy se v‰echno jednou provÏdy zmûnilo.

Hlavou se mi míhaly útrÏky událostí. Sníh. Temn˘ les. Vífiení bubnÛ. Vytí, které mû volalo k obfiadu.

Obfiad. Krev mi ztuhla v Ïilách. Utekla jsem pfied vlastním osudem.

Utekla jsem od Rena. Pfii pomy‰lení na vÛdce mlad˘ch BaneÛ se mi sevfielo srdce, ale kdyÏ jsem si pfiitiskla dlanû na oãi, vybavil se mi i nûkdo jin˘. Kluk na kolenou, svázan˘, s páskou pfies oãi, sám uprostfied lesa.

Shay.

KdyÏ jsem stfiídavû pozb˘vala vûdomí a procitala, sly‰ela jsem jeho hlas, cítila jeho doteky. Co se stalo? Nechal mû samotnou ve tmû tak dlouho... Pofiád jsem byla sama. Ale kde vlastnû?

11

Koneãnû jsem pfiivykla ‰eru v místnosti. Slunce se prodíralo mezi mraky za vitráÏov˘m oknem, které mu propÛjãovalo rÛÏov˘ nádech. Zapátrala jsem kolem po nûjakém v˘chodu. Napravo jsem uvidûla vysoké dubové dvefie. âtyfii, moÏná pût metrÛ od místa, kde jsem sedûla.

Dech se mi zklidnil, ale srdce stále bu‰ilo jako spla‰ené.

Spustila jsem nohy z postele a opatrnû se postavila. Podafiilo se mi to celkem bez problémÛ. Cítila jsem, jak se mi probouzejí svaly, napjaté, pfiipravené na v‰echno, co by mohlo pfiijít.

Dokázala bych bojovat i zabít, kdyby to bylo tfieba.

Zaslechla jsem nûãí kroky. Vzápûtí se pohnula klika a dvefie se rozlétly dovnitfi. Stál v nich muÏ, se kter˘m jsem se uÏ jednou setkala. Mûl husté vlasy, tmavû hnûdé jako káva. Jeho rysy byly v˘razné a ostré, pár vrásek, na tváfiích ‰edoãerné strni‰tû – zanedban˘, ale pofiád pfiitaÏliv˘.

Naposledy jsem ho vidûla tûsnû pfiedtím, neÏ mû sejmul jílcem meãe. OkamÏitû se mi zostfiily ‰piãáky a v prsou zarachotilo zavrãení.

Chtûl nûco fiíct, ale já se bleskovû pfievtûlila ve vlka, pfiikrãila jsem se a zavrãela. Cenila jsem tesáky, pfiipravená ke skoku. Mûla jsem dvû moÏnosti: roztrhat ho na kusy, nebo se kolem nûj vyfiítit ven. Na rozhodnutí mi zb˘valo pár vtefiin.

Ruka mu sklouzla k pasu, odhrnul koÏen˘ plá‰È a odhalil jílec vyãnívající z dlouhé zahnuté pochvy.

TakÏe boj.

Svaly se mi chvûly, kdyÏ jsem se pfiipravovala ke skoku. „Poãkej.“ Spustil ruku z jílce a ukázal mi prázdné dlanû, aby mû upokojil.

Ztuhla jsem, zaskoãená tím gestem a trochu podráÏdûná jeho naivitou. Nedám se uklidnit tak snadno. ChÀapla jsem naprázdno a riskovala pohled do chodby za ním. „To rozhodnû nechce‰ udûlat,“ varoval mû a zastoupil mi v˘hled.

Odpovûdûla jsem mu zavrãením.

12

A ty zase nechce‰ poznat, ãeho jsem schopná, kdyÏ mû zaÏenou do kouta. „Vím, na co myslí‰,“ pokraãoval. Meã nechal v pochvû a zaloÏil si ruce na prsou. „Mohla by ses pfiese mû dostat. JenomÏe pak bys narazila na bezpeãnostní hlídku na konci chodby. A i kdybys zvládla i je – coÏ by se ti mohlo podafiit vzhledem k tomu, Ïe jsi vÛdkynû – narazí‰ na je‰tû vût‰í skupinu stráÏí u v˘chodu.“ „Vzhledem k tomu, Ïe jsi vÛdkynû.“ Jak ví, kdo jsem?

S vrãením jsem couvla a ohlédla se k vysok˘m oknÛm.

Mohla bych skrz nû proskoãit. Bolelo by to, ale pokud nejsme moc vysoko, pfieÏila bych. „To bych ti neradil,“ konstatoval a podíval se stejn˘m smûrem.

Co je vÛbec zaã? Umí snad ãíst my‰lenky? „Byl by to pád minimálnû ze sedmnácti metrÛ, na tvrd˘ mramor.“ Pfiistoupil o krok blíÏ. Znovu jsem ucouvla. „Nikdo z nás nechce, aby se ti nûco stalo.“ Pfiestala jsem vrãet.

Ztlumil hlas a dodal: „Jestli se pfievtûlí‰ v ãlovûka, mÛÏeme si promluvit.“ Opût jsem vycenila zuby a bezmocnû couvala. Oba jsme vûdûli, Ïe s kaÏdou minutou ztrácím jistotu. „Jestli se pokusí‰ utéct,“ pokraãoval, „budeme tû muset zabít.“ Pronesl to tak klidnû, Ïe mi chvíli trvalo, neÏ jsem to pochopila.

Vydala jsem na protest ostré ‰tûknutí, které pfie‰lo v temn˘ smích, kdyÏ jsem se pfievtûlila. „Myslela jsem, Ïe nikdo z vás nechce, aby se mi nûco stalo.“ Koutek úst mu zacukal. „Nechce, Callo. Já jsem Monroe.“ PfiiblíÏil se ke mnû o dal‰í krok. „ZÛstaÀ, kde jsi,“ varovala jsem ho a pfiedvedla mu své ‰piãáky.

13

Zastavil se. „Je‰tû ses mû nepokusil zabít,“ fiekla jsem a pofiád kolem sebe pátrala po nûãem, co by mi poskytlo taktickou v˘hodu. „To ale neznamená, Ïe ti mÛÏu vûfiit. Jestli se to Ïelezo, co mበu pasu, jenom pohne, pfiijde‰ o ruku.“ Pfiik˘vl.

Rozbolela mû hlava ze v‰ech tûch otázek, které se v ní vyrojily. Znovu jsem podlehla pocitu, Ïe nemÛÏu d˘chat. Bylo by ale krajnû nevhodné propadnout panice. Stejnû tak jsem si nemohla dovolit projevit jakoukoli slabost.

Zaplavily mû vzpomínky, z nichÏ mi naskoãila husí kÛÏe.

V duchu jsem sly‰ela bolestné v˘kfiiky. Zachvûla jsem se, kolem mû se ovíjely pfiízraky jako rozmazané stíny, nad nimi kfiiãely sukuby. Dala se do mû zima. „Monroe! Ten kluk je tady!“ „Kde je Shay?“ Zajíkla jsem se, hrÛzou se mi sevfielo hrdlo. âekala jsem na odpovûì.

Zasáhly mû dal‰í útrÏky uplynul˘ch událostí, zmûÈ obrazÛ, které se neustále mûnily. Bojovala jsem s tím a snaÏila se vzpomínky uchopit a udrÏet na tak dlouho, abych si ujasnila, co se vlastnû stalo, jak jsem se sem dostala. Vybavilo se mi, jak jsme se hnali úzk˘mi chodbami Rowanovy vily, jak jsme zjistili, Ïe jsme v pasti, a vbûhli do knihovny. ShayÛv str˘c Bosque Mar nahlodal mou zufiivost pochybnostmi.

Shay mi maãkal prsty tak silnû, Ïe to bolelo. „Povûz mi, kdo doopravdy jsi.“ „TvÛj str˘c,“ odpovûdûl Bosque klidnû. „Tvoje krev.“ „Co jsou zaã StráÏci?“ zeptal se Shay. „Dal‰í takoví, jako jsem já, chtûjí tû chránit a pomáhat ti. Shayi, ty nejsi jako jiné dûti. Mበnezmûrné schopnosti, takové, Ïe si je nedovede‰ ani pfiedstavit. Mohu ti ukázat, kdo doopravdy jsi. Nauãit tû, jak zacházet s mocí, kterou má‰.“ „Jestli chcete Shayovi tolik pomáhat, tak proã ho dnes 14

mûli obûtovat?“ Postavila jsem se pfied Shaye, abych ho chránila.

Bosque zavrtûl hlavou. „To v‰echno je tragické nedorozumûní. Byla to jenom zkou‰ka tvé vûrnosti na‰í u‰lechtilé vûci. Myslel jsem, Ïe jsme ti poskytli to nejlep‰í vzdûlání, ale zfiejmû neznበpfiíbûh o Abrahámovi a jeho synu Izákovi? Není snad obûtování toho, koho miluje‰, nejvût‰í zkou‰kou tvé víry? Skuteãnû si myslí‰, Ïe bych dovolil, aby Shay zahynul tv˘ma rukama? VÏdyÈ jsme tû Ïádali, abys ho chránila.“ Roztfiásla jsem se. „LÏete.“ „Opravdu?“ Teì se usmíval témûfi vlídnû. „Po v‰em, ãím jsi pro‰la, sv˘m pánÛm nedÛvûfiuje‰? Nikdy bychom nedopustili, abyste Shayovi ublíÏili – na poslední chvíli bychom ti pfiedloÏili jinou kofiist. Chápu, Ïe taková zkou‰ka moÏná pÛsobí zbyteãnû krutû, Ïe jsme od tebe a Reniera Ïádali pfiíli‰ mnoho. Zfiejmû jste na takové vûci je‰tû moc mladí.“ Zaryla jsem prsty do dlaní, aby si Monroe nev‰iml, jak se mi tfiesou ruce. Sly‰ela jsem kfiik sukub a inkubÛ, syãení chimér a ‰ouravé kroky tûch stra‰liv˘ch vysu‰en˘ch tvorÛ, ktefií se vynofiili z podobizen na stûnách. „Kde je?“ procedila jsem skrz zaÈaté zuby znovu. „Pfiísahám, Ïe jestli mi to nefiekne‰...“ „Je v na‰í péãi,“ odvûtil klidnû.

Znovu mu pobavenû zacukal koutek. Pofiád mû vyvádûlo z míry jeho zdrÏenlivé, leã sebejisté vystupování.

Nebyla jsem si jistá, co v tomhle pfiípadû znamená „v na‰í péãi“. S vycenûn˘mi ‰piãáky jsem se kradla pfies místnost a ãekala, aÏ se Monroe pohne. Pfiitom mi v‰ak pofiád pfied oãima jako akvarel plavaly vzpomínky. „Proã se je‰tû neprobrala?“ zeptal se Shay. „Slíbili jste, Ïe se jí nic nestane.“ „Bude v pofiádku,“ ujistil ho Monroe. „Kouzlo v tûch ‰ípech pÛsobí jako silné sedativum, chvíli to potrvá, neÏ úãinky vyprchají.“ 15

Pokusila jsem se promluvit, pohnout se, ale víãka jsem mûla neskuteãnû tûÏká, spánek mû opût táhl do své náruãe. „Jestli se dohodneme, vezmu tû za ním,“ fiekl Monroe. „Jestli se dohodneme?“ Dobfie Ïe jsem neukázala Ïádnou slabost. Pokud se mám na nûãem domlouvat s Hledaãem, pak jedinû za m˘ch podmínek. „Ano,“ potvrdil a riskoval dal‰í krok smûrem ke mnû. KdyÏ jsem neprotestovala, usmál se. Nebyl to proradn˘ úsmûv – nezachytila jsem pach strachu – ale brzy ho nûco zapla‰ilo.

Smutek? „Potfiebujeme tû, Callo.“ V hlavû jsem mûla zmatek. Zatfiásla jsem jí ve snaze rozehnat ho jako hejno otravn˘ch much. Musím pÛsobit sebejistû, nesmí poznat, Ïe mû jeho zvlá‰tní chování zaskoãilo. „Kdo pfiesnû mû potfiebuje? A k ãemu?“ Vztek mû pfie‰el, pfiesto jsem si dávala záleÏet, aby moje ‰piãáky zÛstaly ostré jako bfiitvy. Chtûla jsem, aby Monroe ani na vtefiinu nezapomnûl, s k˘m mluví. Pofiád jsem vÛdkynû – bylo dÛleÏité, aby to vidûl a abych na to nezapomínala ani já. Síla byla to jediné, co v tu chvíli hrálo v mÛj prospûch. „Moji lidi,“ odpovûdûl a mávl rukou za sebe ke dvefiím. „Hledaãi.“ „Jsi jejich vÛdce?“ Zamraãila jsem se.

Vypadal siln˘, ale se‰l˘ jako ãlovûk, kter˘ nikdy nenaspí tolik, kolik by potfieboval. „Jsem velitel,“ opravil mû. „Velím skupinû Haldis. ¤ídíme operace ze základny v Denveru.“ „TakÏe teì si promluvíme o tv˘ch pfiátelích v Denveru, ano?“ Nûkde v hlubinách mé mysli se ozval Luminin smích a pak HledaãÛv v˘kfiik.

ZkfiíÏila jsem paÏe na prsou, abych se neotfiásla. „Dobfie.“ „Ale tvou pomoc nepotfiebuje jen moje skupina,“ dodal a najednou se vrátil zpátky pfiede dvefie. „My v‰ichni. V‰echno se zmûnilo, takÏe nesmíme ztrácet ãas.“ 16

Zajel si rukama do vlasÛ. Napadlo mû vrhnout se vpfied – jeho pozornost oãividnû ochabla – ale nûco na nûm mû fascinovalo natolik, Ïe uÏ jsem ani nevûdûla, jestli chci opravdu utéct. „MoÏná jsi na‰e jediná nadûje. Nemyslím, Ïe by to Scion dokázal sám. Mohla bys b˘t poslední ãlen rovnice. Rozhodující bod.“ „Rozhodující v ãem?“ „V téhle válce. MÛÏe‰ ji ukonãit.“ Válka. OkamÏitû mi vzkypûla krev v Ïilách. Vítala jsem to horko, hned jsem se cítila silnûj‰í. K boji v téhle válce mû vychovali. „Potfiebujeme, aby ses pfiidala k nám, Callo.“ StûÏí jsem ho vnímala. Pohltila mû rudá mlha – zaplavily mû my‰lenky na násilí, které provázelo podstatnou ãást mého Ïivota.

Válka ãarodûjÛ.

SlouÏila jsem StráÏcÛm v boji proti OchráncÛm od chvíle, kdy jsem se poprvé dokázala pofiádnû zahryznout do masa.

Lovila jsem pro nû. Zabíjela.

Upfiela jsem na Monroea oãi. Zabíjela jsem jeho lidi. Jak by mohl chtít, abych se k nim pfiidala?

Vycítil mou ostraÏitost. Nefiekl nic, jen semknul ruce za zády, pozoroval mû a ãekal, aÏ promluvím já.

Polkla jsem, nutila jsem se ke klidu. „Chce‰, abych za vás bojovala.“ „Nejen ty,“ fiekl. Poznala jsem, Ïe i on svádí vnitfiní boj.

Zdálo se, Ïe by na mû k smrti rád v‰echno vychrlil. „Ale ty jsi klíã. Jsi vÛdkynû, proto mበpro nás takovou cenu. Nûkoho jako ty jsme vÏdycky potfiebovali.“ „Nerozumím.“ KdyÏ mluvil, oãi se mu tak rozzáfiily, Ïe jsem se nemohla rozhodnout, jestli mû to spí‰ dûsí, nebo fascinuje. „Ochránci, Callo. Tvoje smeãka. Potfiebujeme, abys je pfietáhla na na‰i stranu. Aby bojovali s námi.“ 17

Mûla jsem pocit, jako by se mi zemû otevfiela pfiímo pod nohama a já padala nûkam dolÛ do hlubin. Chtûla jsem mu vûfiit, pfiesnû v tohle jsem pfiece doufala, ne?

ZpÛsob jak osvobodit mou smeãku.

Ano. Ano, to je ono. Srdce se mi rozbu‰ilo pfii pomy‰lení na návrat do Vailu, za vlky z mé smeãky. Za Renem. V‰echny bych je mohla odvést od StráÏcÛ za nûãím jin˘m. Nûãím lep‰ím.

JenomÏe Hledaãi byli mí nepfiátelé. Jestli s nimi mám uzavfiít nûjaké spojenectví, musím postupovat opatrnû. Rozhodla jsem se hrát neochotnou. „Nevím, jestli by to bylo moÏné...“ „Ale bylo!“ Monroe pfiiskoãil, jako by mû chtûl popadnout za ruce, oãi mu fanaticky záfiily.

Pfievtûlila jsem se a chÀapla mu po prstech. „Omlouvám se.“ Zavrtûl hlavou. „Je toho tolik, co neví‰.“ Vzala jsem na sebe znovu lidskou podobu. Na ãele mûl hluboké vrásky. Byl u‰tvan˘, pln˘ tajemství. „Îádné neãekané pohyby, Monroe.“ Pomalu jsem k nûmu popo‰la a vztáhla ruku, abych ho odradila od dal‰í podobné chyby. „Zajímá mû to, ale pofiád nejsem pfiesvûdãená, Ïe ví‰, co po mnû chce‰.“ „Vím.“ Odvrátil se. „Chci po tobû, abys riskovala úplnû v‰echno.“ „Proã bych to mûla dûlat?“ opáãila jsem.

Odpovûì ale pfii‰la sama. Riskovala jsem v‰echno, abych zachránila Shaye. A udûlala bych to bez pfiem˘‰lení znovu, kdyby to znamenalo, Ïe se budu moct dostat zpátky za svou smeãkou. Zachránit i je.

Ucouvl do chodby a naznaãil mi, Ïe mÛÏu projít. „KvÛli svobodû.“

18

DVA

Dvefie vedly do ‰iroké a dobfie osvûtlené chodby. Ohromenû jsem se rozhlíÏela. Stûny byly vytesané z lesklého mramoru, jejich povrch odráÏel zlatavou sluneãní záfii, která dovnitfi dopadala okny.

Kde to jsem?

Ta nádhera mû rozpt˘lila natolik, Ïe jsem si ani neuvûdomila, Ïe na chodbû nejsme s Monroem sami. „Pozor!“ ozval se zachmufien˘ hlas a já nadskoãila.

Otoãila jsem se a jen stûÏí si udrÏela lidskou podobu. Byla jsem celá najeÏená, Ïe mû pfiistihli nepfiipravenou. KdyÏ jsem zjistila, kdo to promluvil, málem jsem se pfievtûlila.

Ethan. Setkala jsem se s ním dvakrát a pokaÏdé jsme spolu bojovali. Nejdfiív v knihovnû, pak v Rowanovû vile. Odtáhla jsem rty, abych mu pfiedvedla ‰piãáky. Pfiitiskla jsem si na prsa zaÈatou pûst. ·ipky z jeho ku‰e mû málem zabily, neÏ mû Monroe pfiipravil o vûdomí. Ethan na mû hledûl a já si v‰imla, Ïe má na nose hrbolek, muselo to b˘t od toho, jak mu ho Shay pfierazil. Nijak to nekazilo jeho drsnû pohlednou tváfi, spí‰ vypadal je‰tû nebezpeãnûji. Napjatû jsem si ho prohlíÏela. Staãilo, aby posunul prsty k d˘ce u pasu.

Pfievtûlila jsem se ve skoku a zlostn˘ v˘kfiik pfie‰el v zavytí. Narazila jsem do nûj plnou silou.

Pitomá, pitomá, pitomá! Staãilo pár vlídn˘ch slov a já nakráãela rovnou do pasti.

Ethan mû popadl za koÏich na plecích a odstrãil mû, takÏe mi ãelisti, které mu mífiily na hrdlo, secvakly naprázdno.

21