Page 1

PROLOG záfií 2009

V‰echno zaãalo zhruba pfied devíti mûsíci, kdy jsem dostal oznámení o smrti otce svého otce. Bylo mu pfies sto let a mûl, aspoÀ podle toho, co jsem se dozvûdûl z rodinn˘ch zkazek, podivn˘ a nebezpeãn˘ Ïivot. Ve vyprávûní osob, které ho znaly nebo o nûm sly‰ely povídat, mÛj dûda vypadá jako samotáfi a dobrodruh, ale také jako ãlovûk velice kulturní, zaujat˘ v‰emi podobami poznání; neznaboh, a pfiitom ãlovûk hluboce náboÏensky zaloÏen˘. A také vysazen˘ na Ïeny. Mou babiãku opustil, kdyÏ mÛj otec byl je‰tû miminko, ale zároveÀ se pr˘ snaÏil, bÛhvíproã a bÛhvíjak, zÛstat s nimi ve styku. Zemfiel v kamaldulské poustevnû, kratiãk˘m dopisem mi to sdûlil generální pfievor kamaldulsk˘ch fieholníkÛ. K dopisu byl pfiiloÏen rukopis a ten provázela naléhavá prosba, abych si ho pozornû pfieãetl, a také nûjaká stará zapeãetûná kniha; moÏná cenná. MÛj vztah k nûmu nebyl nikdy dÛvûrn˘: vidûl jsem ho v‰ehov‰udy tfiikrát nebo ãtyfiikrát v Ïivotû a svou roli v tom jistû sehrála i pfiedãasná smrt m˘ch rodiãÛ. K pfieãtení knihy mû zpoãátku vedla pouze zvûdavost. Jak jsem ji v‰ak ãetl, stránku za stránkou, uvûdomoval jsem si, Ïe pfiíbûh, kter˘ vypráví, mû nakonec nadobro strhne a nikdy uÏ nepustí. Dozvûdûl jsem se z ní nûco, co jsem se vlastnû ani dozvûdût nechtûl, a sice Ïe tu je nûjaké tajemství, které se moji pfiedkové – má rodina v nûm totiÏ hraje hlavní roli a zároveÀ je jeho obûtí – po celá staletí snaÏili odhalit. Tajemství stra‰livé, neboÈ se sice 7


vztahuje k událostem, které ãas dávno pohltil, av‰ak jeho dopad, kdyby se dostalo do neprav˘ch rukou a mûlo slouÏit hanebn˘m cílÛm, by mohl b˘t i nyní velice pusto‰iv˘. Kdyby bylo vyjeveno svûtu ve své dobû, na‰e dûjiny by probûhly jinak. Zdali líp nebo hÛfi, vûdût nemÛÏeme; víme jenom, Ïe dnes je ono tajemství urãitû mnohem nebezpeãnûj‰í, neÏ bylo tenkrát. Nejsem s to nyní vûdût a povûdût, natoÏ dokázat, do jaké míry je to, co je v knize psáno, pravdivé ãi nepravdivé. Bûhem posledních mûsícÛ jsem se to, co kniha tvrdí, snaÏil doloÏit, a v‰echno jsem jen poctivû zaznamenal a zapsal, nic víc. Nejsem si dokonce jist ani tím, Ïe ji opravdu napsal mÛj dûda, nebo nûkdo, kdo mu byl blízk˘. To v‰ak uÏ není dÛleÏité. V‰echno je na mnû, na mé osobû spoãívá obrovská zodpovûdnost. Nûkteré náznaky mû vedou k domnûnce, Ïe nûkdo potají chce, abych právû já, poslední z celého rodu, od svého pfiedka pfievzal roli svûdka a vyfie‰il záhadu, která se za tajemstvím skr˘vá. Není tu totiÏ jen pfiíbûh, je tu i záhada. Do‰lo mi to, kdyÏ jsem rozlepil ten druh˘, po staletí uchovávan˘ svazek. A teì mám strach, protoÏe vím, Ïe aÏ najdu fie‰ení, nic uÏ nebude, jak bylo.

8


MEZI AREZZEM A CHIUSI, pondûlí, 1. kvûtna 1486

Po via Cassia, staré fiímské silnici spojující údolím Val di Chiana Arezzo s Chiusi, se hnal shluk ozbrojen˘ch muÏÛ. Konû uÏ byli zpocení a ve svûtle pochodní v kovov˘ch násadách, které jezdci drÏeli v rukou, se jim kÛÏe zlovûstnû leskla. Byl úplnûk, a kdyby se s nimi nûkdo cestou potkal, urãitû by si myslil, Ïe to je legie démonÛ, ktefií sem pfii‰li vypálit kostely s farami, jeÏ uÏ po staletí poskytovaly útulek poutníkÛm. V ãele ozbrojencÛ jel urostl˘ muÏ. Na sobû mûl mantilu, krátk˘ plá‰tík s kapucí, a jemnû zdoben˘ kabátec ze silné kÛÏe. ZpÛsob jeho jízdy konû oãividnû namáhal, úsilí dorazit co nejdfiív k cíli v‰ak u nûho bylo zfiejmû naléhavûj‰í neÏ u ostatních jezdcÛ. Sotva se jeho kÛÀ tfieba jen maliãko odsunul k okraji cesty, aby tam mohl zpomalit a trochu si ulevit, okamÏitû mûl ostruhy ve slabinách, které mu ostatnû jiÏ krvácely. UÏ pûkn˘ch pár hodin se na muÏe v ãele nikdo neopováÏil promluvit. Giuliano Mariotto de’ Medici, gran gabelliere, vrchní v˘bûrãí daní a poplatkÛ mûsta Arezzo, nemyslel na nic neÏ na pomstu a trest, jímÏ postihne svou Ïenu a jejího milence. Provinili se oba, on i ona, a jeho ãest utrpûla váÏnou úhonu. Nikdo se sice o tom v jeho pfiítomnosti neopováÏil promluvit, ale on sám dobfie vûdûl, Ïe jejich spoleãn˘ útûk se uÏ stal nejãastûj‰ím námûtem hovoru ve v‰ech hostincích jeho toskánského sídla a zpráva o nûm brzy dorazí do Florencie a cel˘ LorenzÛv dvÛr se bude smíchy popadat za bfiicho. 9


Jezdec s ãapkou ozdobenou pérem a hrudí chránûnou tmav˘m pancífiem pobídl konû ke svému pánu, od nûhoÏ se odli‰oval vojensk˘m drÏením tûla, které spolu s nûmeck˘m pfiízvukem zv˘razÀovalo jeho uÏ tak dost hroziv˘ vzhled. „Pane, stopy jsou stále ãerstvûj‰í, teì uÏ je máme v hrsti. I kdyby se nikde nezastavili, nemají pfied námi víc neÏ hodinu dvû náskok. Konû v‰ak zaãínají b˘t unavení a asi by si zaslouÏili chvíli odpoãinku.“ „Jedin˘m odpoãinutím, které dnes v noci nûkomu dopfieji, a pfiedev‰ím tomu, kdo mû urazil, bude odpoãinutí vûãné,“ odpovûdûl Giuliano a klus svého konû ani nezpomalil. „Divím se ti, Ulrichu, nezmáhá tû zmûkãilost?“ ·kleb na Giulianovû tváfii se Ulrichovi z Bernu vÛbec nezamlouval. Tento ‰v˘carsk˘ Ïoldnéfi, velitel stráÏí arezzského gabelliera, uÏ zabíjel pro mnohem míÀ. Giuliano de’Medici v‰ak mûl, jak bylo dáno smlouvou, zÛstat jeho pánem i po pfií‰tí dvû léta, a on smlouvy ctil. Pochopitelnû pokud bude dostávat plat. Ve skrytu du‰e si v‰ak fiíkal, Ïe Margherita, manÏelka jeho pána, udûlala moc dobfie, kdyÏ svému muÏi nasadila jaksepatfií parohy. „Jak chcete, mÛj pane. Pak ov‰em pfiikáÏu ostatním, aby s vámi drÏeli krok. JestliÏe se ti dva, jak se domnívám, zastavili v nûjakém hostinci na nocleh, pak za nûjakou tu hodinku budete moci s jejich tûly nakládat podle libosti.“ Ulrich se mlãky usmíval, ale to uÏ byl Giulianovi z oãí. Schválnû poloÏil svÛj hrdelní pfiízvuk na slova hostinec, nocleh a tûla. Nepfiímo tak svému pánu naznaãil, Ïe teì uÏ si dona Margherita nejspí‰ uÏívá se sv˘m milencem v posteli. U starého opatství, zvaného Badia del Pino, opustili hlavní cestu a vydali se mezi vr‰ky, pfiipomínající ostrÛvky ve zrádném mofii. Pro konû to byla zlá zkou‰ka, pod kopyty mûli totiÏ baÏiny, a na zdej‰ích pláních proto b˘vala v zimû opravdu zima a v létû se tu kvÛli dusnu nedalo d˘chat. Jejich cesta chtû nechtû konãila u tvrze Badicorte: bylo uÏ pozdû a místo se zdálo opu‰tûné. Giuliano nûkolikrát po 10


sobû v‰í silou udefiil chrániãem lokte ze silné srnãí kÛÏe do uzamãen˘ch vrat. ·piãaté cvoky, jimiÏ mu chrániã na jeho v˘slovnou Ïádost vybavil mistr kováfi, kter˘ se tû‰il jeho dÛvûfie, z nûj ãinily popravdû fieãeno spí‰e útoãnou zbraÀ. Vojáci, ktefií byli u mÛstku na stráÏi, se probudili, vzali do rukou kopí a s proklínáním otevfieli kryt stfiílny. Jakmile Giuliano do otvoru vzkfiikl své jméno, otevfieli honem i vrata, neopomenuli v‰ak vybrat m˘tné. S pomocí biãíkÛ a ostruh dorazili jezdci k osadû Marciano di Ghiana. Nûkolik svûtel v dálce na ni upozornilo Ulricha. AniÏ vyãkal rozkazu svého pána, pfiikázal jezdcÛm uhasit pochodnû a pokraãovat krokem, v naprostém tichu. Urazili pár set metrÛ a pfied oãima se jim objevil hostinec, stál u nûj elegantní pfiepravní vÛz. Jsou to oni, zastavili se tu, aby si odpoãali, a urãitû taky kvÛli nûãemu lep‰ímu, napadlo Ulricha. Tak ãi onak, pronásledování bylo u konce. Uvázali konû a opatrnû se pfiiblíÏili k hostinci. V jedné ruce mûl kaÏd˘ meã a ve druhé d˘ku. Na UlrichÛv pokyn se dva jeho muÏi pfiiplíÏili aÏ k vozu a ukryli se za nûj. Dva sluhové, ktefií tam v objetí spali, nestaãili ani zanafiíkat a mûli podfiíznutá hrdla. Po nich pfii‰el na fiadu tfietí, kter˘ zaslechl ‰ramot, pojal podezfiení a vyrazil k vozu. Postaral se o nûj sám Ulrich, podrÏel mu ruku na ústech, aby nekfiiãel, a vrazil mu meã do boku. Ponechal jej v ránû, dokud si nebyl jist, Ïe sluha vypustil du‰i, a meãem, ze kterého kapala krev, pak k˘vl na ostatní. Giuliano ‰el jako poslední, vyhradil si to nejlep‰í: pfiistihnout milence a vykonat mstu. Pokusili se dostat dovnitfi, dvefie v‰ak byly zamãené. Jiná moÏnost, jak bez velkého hluku dovnitfi vniknout, po ruce nebyla, a tak Ulrich ti‰e, jak by si asi poãínal poutník touÏící po odpoãinku, na dvefie zaklepal. Po nûkolika málo minutách se pfiízemním oknem mihlo svûtlo svíce a v tûÏk˘ch dvefiích se otevfiela ‰peh˘rka. Ulrich zaka‰lal a zamumlal pár omluvn˘ch slov. Pak uÏ staãilo, aby hostinsk˘ jen pootevfiel dvefie, a mûl mezi oãima hrot d˘ky. Pokusil se vykfiiknout, ale Ulrich 11


byl rychlej‰í a vecpal mu ‰pinav˘ kapesník aÏ do hrdla. Hostinskému vypadla z ruky lucerna a hluk probudil nûkolik sluhÛ, ktefií spali s hlavami poloÏen˘mi na dfievûn˘ch stolech. A dovnitfi uÏ vtrhla i ãeleì. Ulrich pfiivolal své muÏe a ti s ním vbûhli rovnûÏ dovnitfi. Pfiepadení uÏ nebylo tfieba tajit, a nejlep‰í taktikou tudíÏ mûlo b˘t pokusit se nepfiítele vystra‰it a zmást. K boji vlastnû ani nedo‰lo, byl to jen masakr. Tfii sluhové, ktefií v místnosti spali, se bránili, seã mohli, ne v‰ak dlouho. Lehce zranûn na paÏi byl nakonec pouze jeden z Giulianov˘ch ozbrojencÛ. Sluha, kter˘ byl na stráÏi u dal‰ích dvefií, byl rovnûÏ zabit, a Giuliano se mezi ozbrojenci prodral aÏ k nim. Byl v poku‰ení na nû zaklepat, mûla to moÏná b˘t poslední pocta Ïenû, kterou si urãitû nevyvolil pro bídné vûno, jeÏ mu pfiinesla, ale vzal si ji z lásky. Vãas si v‰ak uvûdomil, Ïe by si tím vyslouÏil úsmû‰ek sv˘ch lidí a pfii‰el o úctu ke své osobû. V‰í silou kopl do dvefií. Neotevfiely se. Zevnitfi se neoz˘val nejmen‰í ‰ramot. Giuliano se ohlédl po Ulrichovi a ten pokynul dvûma sv˘m muÏÛm. Ti nûkolikrát vrazili rameny do dvefií, a kdyÏ byly dokofián, okamÏitû ustoupili stranou, aby jejich pán mohl projít. V ‰eru Giuliano zahlédl na posteli, pod pokr˘vkou, obrysy dvou nehybn˘ch tûl. Pohybem ruky odehnal své muÏe; v˘smû‰né oãi Ulrichovy je pak sledovaly, jak sbíhají po schodech. Giuliano vzal ze stolu svíci, zády k posteli ji zaÏehl. Milenci na posteli se pohnuli, oba najednou, dál v‰ak setrvali pod lehkou vlnûnou pokr˘vkou. Teì uÏ Giuliano vidûl ry‰avou hfiívu své Ïeny i obliãej, kter˘ je‰tû víc zkrásnûl zlobou, které si ne‰lo nepov‰imnout, stejnû jako naprosté absence strachu, a vedle ní dlouhé svûtlé vlasy svého soka Giovanniho Pika, hrabûte z Mirandoly. Ten se na nûho díval s odstupem, bez sebemen‰ího údivu, jako by byl uÏ dávno na toto jejich setkání pfiipraven. „Mûl bych vás oba zabít,“ fiekl vestoje nad nimi tlumen˘m hlasem. 12


„Ale neudûlበto, viì, Giuliano,“ chladnû mu opáãila Margherita. „U‰kodilo by to tv˘m obchodÛm.“ „Mám plné právo to udûlat,“ odpovûdûl jí gabelliere zv˘‰en˘m hlasem, „nikdo by mi to nemohl zazlívat.“ „Nûkdo snad mohl. Tfieba Lorenzo.“ „Lorenzo má ve Florencii dost sv˘ch vlastních problémÛ a nemyslím, Ïe by se mu chtûlo obhajovat cizoloÏn˘ pár. Také bych ale mohl jeho ponechat naÏivu a zabít jen tebe.“ „Mohl, ale neudûlበto. To vím.“ „Co jsi to za Ïenu? Mûla by ses hanbou do zemû propadat!“ „Giuliano,“ fiekla a do hlasu se jí vloudil vfielej‰í odstín, „tvá láska ke mnû mi byla a dosud je drahá a nikdy jsem si tû nepfiestala váÏit. Ale také jsem ti vÏdycky fiíkala, Ïe najdu-li druhou polovinu své bytosti, nepÛjdu uÏ cestou povinnosti, ale vydám se za hlasem srdce. Byla to na‰e úmluva a ty jsi s ní pfied na‰ím sÀatkem souhlasil.“ Medicejsk˘ se zadíval na muÏe vedle své Ïeny. „Je tomu tak,“ promluvil koneãnû i Giovanni Pico. „Je to naprostá pravda, pane. Margherita a já se navzájem milujeme a na‰e láska nezná Ïádné konvence. Chápu va‰i bolest i va‰i nelibost, av‰ak na‰e spojení se zrodilo, uÏ kdyÏ jsme se poprvé spatfiili. Od onoho okamÏiku nám obûma bylo jasné, Ïe jsme si pfiedurãeni.“ „Mlãte! Na to nemáte právo! A náklonnosti, kterou vám prokazuje Magnifico, nezneuÏívejte k domnûnce, Ïe se vám nemÛÏe nic stát!“ „Jsem pfiipraven zemfiít,“ fiekl Giovanni, vstal z postele a s obnaÏenou hrudí vykroãil k Margheritinu muÏi. „MoÏná mû zabijete, na coÏ máte zákonné právo, ale tfieba naopak pochopíte a porozumíte. Já k vám nenávist pociÈovat nemohu, aÏ do dne‰ka jste byl coby Margheritin manÏel jejím ochráncem, a já se tudíÏ nebudu stavût proti va‰emu rozhodnutí, aÈ je jakékoli. Margherita v‰ak je a zÛstane navÏdy moje.“ Giuliano se na nûho díval vytfie‰tûn˘ma oãima: mûl pfied sebou nahého bezbranného muÏe. Pozvedl levou ruku, aby 13


ho udefiil chrániãem lokte s ostr˘mi cvoky, kter˘ si schválnû k tomu opatfiil, a pak na nûj napfiáhl meã, kter˘ drÏel v pravé ruce. A to bylo také v‰echno, stál tam se zaÈat˘mi pûstmi a upfienû se díval do klidné tváfie svého soka. Dlouho na sebe upírali zraky, ani v jednom v‰ak nebyla v˘zva. Giuliano mûl dojem, Ïe ví, co si jeho sok právû teì myslí. PaÏe mu klesly, obrátil se ke své Ïenû. „VstaÀ. Musím tû odvézt domÛ.“ „Já vím,“ odpovûdûla váÏnû. Nedíval se na ni, jak se obléká, a kdyÏ byla pfiipravená k odchodu, nabídl jí rámû, aby mohla sejít ze schodÛ. Ulrich naopak vy‰el nahoru, zvedl ze zemû okázal˘ ‰at hrabûte, ‰títivû mu jej hodil na postel a pohybem ruky mu naznaãil, aby neotálel a oblékl se. „Jste oãekáván, urozen˘ pane z Mirandoly,“ fiekl posmû‰nû, „bohuÏel pro vás ale budete následovat mne.“ Giovanni se pod Ulrichov˘m dohledem beze spûchu oblékl a nebránil se, kdyÏ mu Ulrich svázal ruce pevn˘m koÏen˘m fiemenem. Venku ho vysadili na konû a v doprovodu Ulricha z Bernu a pûti jezdcÛ dorazil k hradbám Marciana. Brána uÏ byla otevfiená. Projeli úzk˘m barbakanem, Ulrich klusal pfied ním a zamífiil k Martovu poli. KdyÏ Giovanni sestoupil z konû, ujali se ho dva ozbrojenci odûní v barvách mûsta Sieny a odvedli ho do pevnostní vûÏe. Poslední dvefie v posledním patfie vedly do rozlehlé cely. Mlãky mu pokynuli, aby ve‰el dovnitfi. Pak uÏ jen zaslechl, jak za ním zamykají dvefie, a byl sám. V cele strávil bezesnou noc, úzk˘m okénkem u stropu se díval na kus hvûzdného nebe. VÛnû rÛÏí, která k nûmu stoupala zezdola, byla vÛní milostného citu, jímÏ byl spojen s Margheritou. My‰lenky se mu honily hlavou, pod nimi v‰ak trvala jistota, Ïe Margherita je poslední Ïenou jeho Ïivota. Spoleãnû obnovili onu prastarou jednotu, jakou je láska, ta je spojila a nic uÏ je od sebe nikdy nemohlo oddûlit.

14


FLORENCIE, nedûle, 10. ãervence 1938

·est muÏÛ, jeden po druhém, vsouvalo ruku do sametového pytlíku a kaÏd˘ do nûj upustil malou kuliãku. Jeden z nich je pak v‰echny ze sáãku vysypal a sefiadil na stole pfied sebou. „Pût bíl˘ch a dvû ãerné,“ oznámil. „Omega schvaluje. Michaeli, mohli byste otevfiít okenice?“ Díky ‰eru nebylo v místnosti takové vedro, jaké do ní prÛvan otevfien˘m oknem nyní vehnal zvenãí. Vlhko by se snad dalo pfiímo nahmatat a spolu s vûtrem, vytváfiejícím pfii zemi víry, ohla‰ovalo boufiku. Michael se vyklonil z okna a podíval se mezi fiímsami domÛ vzhÛru: po kousku oblohy tam zrovna pfielétalo hejno holubÛ. Odlétali nejspí‰ z námûstí del Duomo. Zvon z Giottovy zvonice ohla‰oval veãerní m‰i. „Obvykl˘ systém, Gabrieli?“ zeptal se Michael a znova se posadil. „Proã ne, pokud tu nebude nûjak˘ lep‰í návrh. Nevidím dÛvod, proã jej mûnit, aspoÀ pokud ·v˘carsko zÛstane neutrální a stûÏí odhadnutelné. ZáleÏitost zvaná rÛzné konzultace mÛÏe b˘t vyhlá‰ena bez problémÛ a bez toho, Ïe by do‰lo, tfieba pfii ovûfiování, k nûjak˘m problémÛm.“ „Proã ale je‰tû dal‰í dobropis? Podle úãtÛ, které nám Giacomo pfiedloÏil, si knihkupectví vede dobfie a nemyslím, Ïe by potfiebovalo penûÏní podporu. Ani on sám o ni neÏádal.“ Gabriel sepjal ruce, pokrãil oboãí a podíval se na mluvãího pfies horní okraj br˘lí. Pfii pomy‰lení, jak velice se jméno Ramiel hodí k tomu, kdo právû promluvil, se usmál, ale pouze 15


oãima. Jako andûl s meãem plamenn˘m i on vysílal své blesky proti v‰em a proti v‰emu, nena‰el by se v‰ak muÏ nad nûho vûrnûj‰í a poctivûj‰í. „Giacomo krám v˘bornû spravuje, a není-li k tomu pfiinucen okolnostmi, nikdy o nic neÏádá. I ty sám si ale urãitû uvûdomuje‰, Ïe by pro pfiípad nûãeho neãekaného a naléhavého mûl mít po ruce nûjakou vût‰í sumu penûz.“ „Ty peníze by slouÏily jednomu jedinému úãelu,“ upfiesnil Ramiel, „uchovat knihu v bezpeãí. Teì i potom.“ „Nic jiného Giacomo pfiece po cel˘ Ïivot nedûlá,“ ozval se Rafael a jen stûÏí skr˘val podráÏdûní, „a fondy také neustále narÛstají! UÏ teì by vystaãily pro pfií‰tích deset generací.“ „Nikdo tu netvrdí opak,“ klidnû opáãil Ramiel, „chtûl jsem jenom poznamenat…“ „Milí andûlé…,“ vpadl jim do fieãi Gabriel. Obrátil se k ostatním obvyklou rituální formulí, protoÏe vûdûl, Ïe to, co fiekne, mu zv˘‰í autoritu. Byly to jeho poslední mûsíce ve funkci primus inter pares. Ta pro kaÏdého trvala tfii roky a na konci roku leto‰ního by mûl svÛj mandát pfiedat Izraelovi. Opût získat by ho mûl po osmnácti letech, av‰ak pochyboval, Ïe by mu osud nûco takového je‰tû dopfiál. „My v‰ichni jsme sluÏebníky knihy. Jako Giacomo, ani víc, ani míÀ. Na‰e drobné neshody jsou na‰ím ‰tûstím; díky nim rozhodnutí, k nimÏ docházíme, jsou dÛkladnû zváÏena. Právû na jejich základû se Omega zrodila a skuteãnost, Ïe tu jsme uÏ celá tfii staletí, by pro nás mûla b˘t, já si to alespoÀ myslím, dÛvodem k oprávnûné p˘‰e…“ „Právû za dva roky budeme slavit tfiísté v˘roãí,“ ozval se Michael a plácl si dlanûmi na kolena. Byl ze v‰ech nejmlad‰í. Pfiipadlo mu jméno Michael a právû to jej uvádûlo v nad‰ení hned od prvního dne jeho zasvûcení, k nûmuÏ do‰lo sotva pfied tfiemi roky, kdy zemfiel Michael pfiedchozí. „·koda Ïe nebudeme moci uspofiádat opravdovou oslavu,“ dodal. Sv˘m svûÏím úsmûvem vrátil i ostatním dobrou náladu a odehnal napûtí, které mezi ãleny Omegy zavládlo. 16

0034297