ÚVOD
Příliv dosahuje vrcholu – závratné vzdouvání vln několik desítek metrů pod ní. Žena rukama svírá drátěnou zábranu proti sebevrahům a mírně zakolísá, když se jí vzdouvající sukně vysmekne ze sevření nejistých kolen. Ví, že každým okamžikem se k ní rozběhnou hlídači a budou se jí to snažit rozmluvit jako už desítkám jiných před ní. Do té doby to musí stihnout, ale tak, aby ji viděli skákat. Řidič projíždějícího auta zatroubí a zamává, jako by ji pobízel. Zemřít potrvá tři vteřiny. Pohlédne dolů a soustředí se na vodu pod sebou. V ústech má sucho a hrdlo se jí při polknutí svírá. Vzpomíná si, co říkal: nohama napřed… špičky propnuté jako baletka… ruce vzpažené… šikmý dopad. Vlasy má sepnuté dozadu, ale jeden pramen se uvolnil a šlehá ji do tváře. „Sleduj bubliny,“ zašeptá. Její poslední slova. Tam dole je úplná tma, řekl tenkrát s úsměvem. Následuj bubliny k hladině. Pak plav jako o život, dodal, teď už se smíchem, pokud to máš opravdu dokázat. To ale nedokáže nikdo, prohlásil. Bez vybavení ne. Uvolní si sukni – ve skutečnosti to není sukně, ale pruhy speciálního materiálu. Pod ní jí k roztřesenému tělu přiléhá neoprénová kombinéza. Nosní dírky, rozšířené strachem, sevře skřipcem a přechytí si ruce. Mřížové zábradlí mostu je studené a ostré na dotek, když se otáčí do konečné pozice. Řeka dole je vzdálená jako jiná planeta, jiný život. Druhý svět. Letmo pohlédne na chodník pro pěší na mostě. Nějaká žena stojí jako přimražená asi dvacet metrů odtud a s dlaní přitisknutou k ústům zadržuje výkřik. V pozadí těžce dusá obtloustlý hlídač mostu a míří k ní. Obloha visí níz9