Issuu on Google+

PRVNÍ KAPITOLA

Nehoda

Bobby Jones nasadil míãek na podstavek, cviãnû trochu zakroutil holí, pak se pomalu napfiáhl a rychlostí blesku míãek odpálil. Nabral míãek tu správnou dráhu – stoupal po odpálení tak, aby pfielétl pískovou pfiekáÏku a pfiistál na doklep od ãtrnáctého jamkovi‰tû? Nenabral. Po ‰patném odpalu v horní polovinû se odkutálel po zemi a pohodlnû se usadil pfiesnû v onom pískovi‰ti! Nenastalo Ïádné bruãení ohromeného publika a ani jedin˘ pfiítomn˘ svûdek odpalu neprojevoval známky pfiekvapení. Není se co divit, neboÈ ten míãek nezahrál Ïádn˘ ‰ampion amerického pÛvodu, n˘brÏ pouze nejmlad‰í syn vikáfie z Marchboltu, mûsteãka na vel‰ském pobfieÏí. Bobby vykfiikl nûco velice rouhavého. Byl to uÏ na první pohled pfiíjemn˘ osmadvacetilet˘ mladík. Ani jeho nejlep‰í pfiítel by o nûm nemohl prohlásit, Ïe je vyloÏenû hezk˘, ale jeho tváfi byla neobyãejnû sympatická a hnûdé oãi se dívaly opravdu pfiátelsky. „Den ode dne jsem hor‰í a hor‰í,“ zamumlal schlíple. „Moc prudké,“ pronesl jeho spoleãník. Doktor Thomas byl muÏ stfiedního vûku s pro‰edivûl˘mi vlasy a veselou ãervenolící tváfií. On sám nikdy nedával do ‰vihu ve‰kerou sílu. Hrál krátké pfiímé údery do spodní ãásti míãku a obvykle poráÏel sice trénovanûj‰í, ale ne tak vyrovnané hráãe. 7


Bobby prudce nabral míãek holí urãenou na hraní z pískové pfiekáÏky. Tfietí pokus byl úspû‰n˘ a míãek teì leÏel nedaleko jamkovi‰tû, na které se doktor Thomas dostal dvûma chvályhodn˘mi ranami Ïelezem.* „Jamka je va‰e,“ fiekl Bobby. Posunuli se k dal‰ímu odpali‰ti. Jako první pálil doktor – pûkná pfiímá rána, ale bez dostateãné délky. Bobby si povzdechl, usadil míãek na podstavek, pak ho nasadil je‰tû jednou, dlouho pootáãel holí, topornû se napfiáhl, zvedl hlavu, stlaãil dolÛ pravé rameno, udûlal v‰echno, co udûlat nemûl – a zahrál velmi dobr˘ úder smûrem do stfiedu hfii‰tû. S uspokojením se zhluboka nadechl. Z jeho v˘mluvné tváfie zmizela ona známá skleslost hráãe golfu a nahradil ji stejnû znám˘ hráãÛv jásot. „UÏ vím, jak na to,“ zalhal Bobby. Skvûl˘ odpal, vysok˘ krátk˘ úder holí pro stfiednû dlouhé údery a Bobbyho míãek se dokutálel aÏ k samotné jamce. Zahrál jednu ránu pod par* * a sníÏil náskok doktora Thomase na jedin˘ bod. Pln˘ sebevûdomí se Bobby posunul k ‰estnáctému odpali‰ti. Znovu udûlal v‰echno, co udûlat nemûl, ale tentokrát se zázrak nekonal. Pfiedvedl úÏasnou, neuvûfiitelnou, témûfi nadlidskou fale‰! Míãek putoval vzduchem v prav˘ch úhlech. „Ta kdyby ‰la rovnû – páni!“ poznamenal doktor Thomas. „Kdyby,“ pronesl Bobby trpce. „Zdálo se mi, Ïe jsem sly‰el v˘kfiik! Doufám, Ïe mÛj míãek nikoho nezranil.“ Upfienû se zadíval doprava. Svûtlo mu nepfiálo. Pohled do právû zapadajícího slunce znemoÏÀoval vidût zfietelnû. Navíc se od mofie zvedala jemná mlha. Okraj útesÛ byl vzdálen nûkolik stovek metrÛ. „Tamhle vede pû‰ina,“ fiekl Bobby. „Ten míãek se

* kovaná golfová hÛl (pozn. pfiekl.) ** o jednu ránu ménû, neÏ je u dané jamky obvyklé (pozn. pfiekl.)

8


snad nemohl tak daleko dostat. Stejnû jsem ale sly‰el kfiik. Vy taky?“ Doktor v‰ak nic nesly‰el. Bobby se vydal za sv˘m míãkem. Mûl s jeho nalezením trochu problémy, ale nakonec se mu to podafiilo. Byl takfika nehrateln˘ – schovan˘ v hloda‰ovém kefii. Nûkolikrát do nûj seknul, pak ho sebral a zavolal na svého soupefie, Ïe tuto jamku vzdává. Doktor k nûmu zamífiil, neboÈ dal‰í odpali‰tû se nacházelo na kraji útesu. Sedmnáctá jamka byla Bobbyho nejvût‰ím stra‰ákem. Odpal na ni musel jít smûrem pfies prÛrvu. Ne‰lo ani tak o vzdálenost, jako o nesmírnou pfiitaÏlivost té hloubky. Pfie‰li pû‰inu, která se stáãela doleva, a vzdalovala se tak od samotného kraje útesu. Doktor uchopil hÛl a prostû poslal míãek na druhou stranu. Bobby se zhluboka nadechl a ‰vihl. Míãek se nesl vzduchem a nad propastí zmizel. „Takhle je to, sakra, úplnû pokaÏdé,“ fiekl Bobby trpce. „Pofiád dûlám tu samou hloupost.“ Obcházel prÛrvu a shlíÏel dolÛ. Hluboko dole se tfipytilo mofie, ale ne kaÏd˘ míãek se ztratil v jeho hlubinách. Sráz byl nahofie pfiíkr˘, pak se v‰ak svaÏoval pozvolna. Bobby ‰el pomalu kolem. Vûdûl, Ïe se na jednom místû dá celkem snadno slézt dolÛ. AlespoÀ nosiãi holí tudy slézají – vrhnou se pfies okraj a pak se, sotva dech popadají, triumfálnû vynofií se ztracen˘m míãkem. Bobby náhle ztuhl a zavolal na svého spoleãníka. „No ne, doktore, pojìte sem. Co si o tom myslíte?“ Asi patnáct metrÛ pod nimi leÏela hromádka nûãeho, co vypadalo jako staré obleãení. Doktor zalapal po dechu. „Propánakrále,“ fiekl. „Nûkdo spadl z útesu. Musíme se k nûmu dostat.“ Bok po boku slézali oba muÏi po skále, pfiiãemÏ fyzicky zdatnûj‰í Bobby pomáhal svému spoleãníko9


vi. Koneãnû dorazili k zlovûstnû vyhlíÏející tmavé hromádce. Byl to asi ãtyfiicetilet˘ muÏ. Sice v bezvûdomí, ale stále d˘chal. Doktor se pustil do vy‰etfiení – prohmatal konãetiny, zmûfiil tep, zvedl víãka. Klekl si k nûmu a dokonãil prohlídku. KdyÏ se pak podíval na Bobbyho, kter˘ nad ním s pocitem nevolnosti stál, pomalu zavrtûl hlavou. „UÏ se nedá nic dûlat,“ prohlásil. „Má to, chudák, spoãítané. Zlomil si pátefi. No, zfiejmû to tady neznal, a kdyÏ stoupla mlha, ‰lápl vedle. UÏ nûkolikrát jsem na radnici upozorÀoval, Ïe by sem mûli nechat postavit zábradlí.“ Vstal. „Dojdu pro pomoc,“ fiekl. „Zafiídím, aby odtud tûlo dostali. Za chvíli bude tma. ZÛstane‰ tady?“ Bobby pfiik˘vl. „UÏ se mu nedá nijak pomoct?“ zeptal se. Doktor zavrtûl hlavou. „Nedá. Nebude to dlouho trvat – pulz rychle slábne. VydrÏí je‰tû nanejv˘‰ dvacet minut. MoÏná je‰tû pfied koncem nabude vûdomí, ale spí‰ ne. Ale i tak –“ „Jasnû,“ fiekl Bobby rychle. „ZÛstanu tady a vy klidnû bûÏte. Kdyby pfii‰el k sobû,“ zaváhal, „není nûjak˘ prá‰ek nebo nûco takového –“ Doktor zavrtûl hlavou. „Nebude trpût Ïádn˘mi bolestmi,“ fiekl. „VÛbec Ïádn˘mi.“ Otoãil se a zaãal rychle ‰plhat po útesu zpátky nahoru. Bobby ho sledoval aÏ do chvíle, kdy na nûj doktor zamával a zmizel z dohledu. Bobby udûlal asi dva kroky podél úzkého pfievisu, sedl si na v˘ãnûlek ve skále a zapálil si cigaretu. Ta vûc jím otfiásla. AÏ dosud se nesetkal tváfií v tváfi nemoci nebo smrti. Stejnû je to zpropadená smÛla! Trocha mlhy za tak hezkého veãera, krok vedle – a je po v‰em. Navíc vypadá jako fajn chlapík – na první pohled zdrav˘, nejspí‰ nikdy ani nezamarodil. Dokonce ani bledost ohla10


‰ující blíÏící se konec nezakryla snûdou barvu jeho pleti. Urãitû strávil vût‰inu Ïivota nûkde venku, v pfiírodû, moÏná v cizinû. Bobby si ho prohlédl dÛkladnûji – zvlnûné ka‰tanové vlasy, na skráních trochu pro‰edivûlé, velk˘ nos, mohutná brada, bílé zuby vykukující mezi pootevfien˘mi rty. ·iroká ramena, pohledné ‰lachovité ruce. Nohy mûl zkroucené do zvlá‰tního úhlu. Bobby se zatfiásl a pfienesl svÛj pohled zpût na obliãej. Hezká tváfi, veselá, odhodlaná, duchapfiítomná. Oãi mûl asi modré – Právû ve chvíli, kdy jeho my‰lenky dorazily k oãím, se oãi toho muÏe náhle otevfiely. Byly modré – jasnû a sytû modré. Dívaly se pfiímo na Bobbyho. V jeho pohledu nebylo nic nejistého nebo nejasného, byl naprosto pfii smyslech. V oãích se zraãila ostraÏitost a zároveÀ jako by kladly otázku. Bobby rychle vstal a chystal se pfiistoupit k umírajícímu. Je‰tû neÏ k nûmu do‰el, ranûn˘ promluvil. Jeho hlas nebyl slab˘ – znûl zfietelnû a zvuãnû. „Proã nepoÏádali Evans-“ fiekl, ale více uÏ nestihl. Projelo jím podivné slabé zachvûní, víãka se zavfiela a brada spadla… Byl mrtv˘.

11


DRUHÁ KAPITOLA

Pokud jde o otce

Bobby k nûmu poklekl, ale nebylo pochyb. Ten muÏ byl mrtv˘. Poslední okamÏik vûdomí, nenadálá otázka a pak – konec. S omluvn˘m v˘razem sáhl Bobby mrtvému do kapsy a vyndal hedvábn˘ kapesník, kter˘m s úctou zakryl muÏovu tváfi. Víc udûlat nemohl. Pak si v‰iml, Ïe z muÏovy kapsy nechtû vytáhl je‰tû nûco. Nûjakou fotografii. NeÏ ji zastrãil zpátky, prohlédl si ji. Byla na ní Ïenská tváfi, zvlá‰tním zpÛsobem poutavá. Pohledná Ïena s oãima daleko od sebe. Vypadala spí‰e jako dívka, urãitû jí nebylo ani tfiicet. Více neÏ krása samotná zaujalo mladíka cosi, co její krásu ãinilo tak pfiitaÏlivou. Pomyslel si, Ïe je to jedna z onûch tváfií, na které ãlovûk jen tak nezapomene. Jemnû a uctivû vrátil fotografii do kapsy, ze které vypadla, a zase se posadil a ãekal na doktorÛv návrat. âas ubíhal velice pomalu – alespoÀ ãekajícímu mladíkovi to tak pfiipadalo. A teì si je‰tû na nûco vzpomnûl. Slíbil otci, Ïe bude na veãerní m‰i, která zaãíná v ‰est hodin, hrát na varhany. Bylo za deset minut ‰est. Otec by, samozfiejmû, pochopil nastalé okolnosti, ale i tak Bobby litoval, Ïe po doktorovi neposlal vzkaz. Velebn˘ pán Thomas Jones mûl nesmírnû popudlivou náturu. Byl to nervák par excellence, a kdyÏ mûl svou chvíli, jeho trávicí ústrojí zkolabovalo, a on tak proÏíval tr˘znivou bolest. Aãkoli povaÏoval Bobby svého otce za politováníhodného starého osla, mûl ho vel12


mi rád. Ctihodn˘ otec Thomas pro zmûnu povaÏoval svého ãtvrtého syna za politováníhodného mladého osla a na rozdíl od shovívavûj‰ího Bobbyho se ho snaÏil napravit. Chudák otec, pomyslel si Bobby. Bude pobíhat sem a tam a nebude vûdût, jestli má zaãít se m‰í, nebo ne. Rozãílí se, rozbolí ho z toho bfiicho a pak ani nebude moct sníst veãefii. VÛbec ho nenapadne, Ïe bych ho v tom nenechal, pokud by to nebylo nevyhnutelné – a vlastnû, co na tom záleÏí? JenÏe takhle on to nikdy brát nebude. Nikdo po padesátce nemá rozum – k smrti se trápí smû‰n˘mi hloupostmi, na kter˘ch vÛbec nezáleÏí. Mám dojem, Ïe byli prostû ‰patnû vychovaní a teì uÏ s tím nic nenadûlají. Chudák táta, má rozumu, co by se za nehet ve‰lo! Sedûl tam a pfiem˘‰lel se smûsicí náklonnosti a podráÏdûnosti o svém otci. Jeho Ïivot doma mu pfiipadal jako jedna velká obûÈ otcov˘m svérázn˘m pfiedstavám a názorÛm. Pro pana Jonese bylo to samé jednou velkou obûtí z jeho strany – obûtí nepochopenou a neocenûnou mladou generací. Jak se mohou li‰it pohledy na stejnou vûc! Kde ten doktor sakra je? UÏ by pfiece mûl b˘t dávno zpátky! Bobby vstal a nevrle zadupal. V tu chvíli nad sebou nûco usly‰el a vzhlédl vdûãn˘ za to, Ïe pomoc je nablízku a jeho sluÏeb uÏ nebude zapotfiebí. Nebyl to ale doktor. Byl to jak˘si neznám˘ muÏ v golfkách. „Páni,“ fiekl pfiíchozí. „Stalo se nûco? Nehoda? MÛÏu nûjak pomoct?“ Byl to vysok˘ muÏ s pfiíjemn˘m tenorem. Bobby ho nevidûl moc jasnû, protoÏe se uÏ rychle stmívalo. Vysvûtlil mu, co se stalo, a neznám˘ jeho vyprávûní prokládal ‰okovan˘mi poznámkami. „VáÏnû nemÛÏu nûco udûlat?“ zeptal se. „Sehnat pomoc nebo nûco takového?“ Bobby mu sdûlil, Ïe pomoc uÏ je na cestû, a zeptal se ho, jestli uÏ náhodou není v dohledu. 13


„Zatím nikoho nevidím.“ „Víte,“ pokraãoval Bobby, „v ‰est nûco mám.“ „A nerad byste nechal –“ „Pfiesnû tak,“ pfiitakal Bobby. „Tedy, ten chudák uÏ je sice mrtv˘ a nedá se mu nijak pomoct, ale stejnû –“ Zarazil se a pfiistihl se, Ïe jako obvykle nemÛÏe najít ta správná slova, která by umûla vystihnout jeho smí‰ené pocity. Druh˘ muÏ v‰ak zfiejmû pochopil. „Já vím,“ fiekl. „Víte co, já slezu dolÛ – tedy jestli budu vûdût kudy – a zÛstanu tu, dokud ti chlapíci nepfiijdou.“ „Opravdu?“ fiekl Bobby vdûãnû. „Abyste rozumûl, jde o mého otce. Ne Ïe by byl zl˘, ale snadno se rozãílí. Vidíte na cestu? Není tak hrozná.“ Pomáhal mu najít správn˘ smûr, aÏ se na úzké plo‰inû setkali tváfií v tváfi. Pfiíchozímu mohlo b˘t asi pûtatfiicet, mûl ponûkud nerozhodnou tváfi, která jako by vyÏadovala skfiipec a mal˘ knír. „Neznám to tady,“ pronesl. „Mimochodem, jmenuji se Bassington-ffrench. Pfiijel jsem se porozhlédnout po nûjakém domû. Tedy, to je ale hrozné, kdyÏ se pfiihodí taková vûc! ·lápl vedle a pfiepadl?“ Bobby pfiik˘vl. „Nahoru se asi zvedla mlha,“ vysvûtloval. „Tenhle úsek je dost nebezpeãn˘. TakÏe zatím, moc vám dûkuju. Musím si pospí‰it. Je to od vás hroznû fajn.“ „Ale vÛbec ne,“ protestoval druh˘ muÏ. „To by udûlal kaÏd˘. Pfiece tady toho uboÏáka nemÛÏeme jen tak nechat – myslím, Ïe by to nebylo zrovna nejslu‰nûj‰í.“ Bobby se drápal nahoru po strmé pû‰inû. Na vrcholu zamával na muÏe, kter˘ ho vystfiídal, a dal se do svûÏího bûhu napfiíã krajinou. ProtoÏe chtûl u‰etfiit ãas, pfieskoãil hfibitovní zeì, místo aby ji obe‰el a ve‰el branou. Vikáfi ho pfii tom s nelíãenou nelibostí pozoroval z okna sakristie. Bylo uÏ pût minut po ‰esté, ale zvon je‰tû vyzvánûl. ObviÀování a vysvûtlování bylo odloÏeno na pozdûji, aÏ bude odslouÏena m‰e. Bobby bez dechu zapadl 14


na sedadlo starobyl˘ch varhan a jal se ovládat jejich rejstfiíky. My‰lenky ho instinktivnû vedly k v˘bûru Chopinova pohfiebního pochodu. Poté si vikáfi, spí‰e starostlivû neÏ zlostnû (jak sám v˘slovnû poznamenal), vzal svého syna na pa‰kál. „KdyÏ nûco neumí‰ dûlat pofiádnû, mil˘ Bobby,“ fiekl, „je lep‰í to nedûlat vÛbec. Vím, Ïe ty a tvoji mladí pfiátele nemáte ponûtí o ãase, ale Jeho bychom nemûli nechat ãekat. Sám ses nabídl, Ïe bude‰ hrát na varhany, já tû k tomu nenutil. Místo toho si ale radûji lehkomyslnû nûkde hraje‰ –“ Bobby si fiekl, Ïe by mûl otce zarazit dfiív, neÏ se dostane pfiíli‰ daleko. „PromiÀ, tati,“ prohodil s úsmûvem a dobfie naladûn, jak mûl ve zvyku, aÈ uÏ se mluvilo o ãemkoli. „Tentokrát za to nemÛÏu. Hlídal jsem mrtvolu.“ „Co Ïe jsi dûlal?“ „Hlídal jednoho chlápka, co spadl z útesu. Ví‰, tam jak je ta prÛrva u sedmnácté jamky. Zrovna se tam dostala mlha a on ‰el nejspí‰ pofiád rovnû a pfiepadl.“ „Proboha!“ vykfiikl vikáfi. „Taková tragédie! Byl ten muÏ na místû mrtv˘?“ „Ne, byl jenom v bezvûdomí. Zemfiel chvíli po tom, co ode‰el doktor Thomas. JenÏe já jsem si, samozfiejmû, fiíkal, Ïe bych tam mûl zÛstat – nemohl jsem jen tak zmizet a nechat ho tam. A pak se objevil dal‰í chlápek, tak jsem mu pfiedal funkci hlavního truchlícího a pádil sem, jak rychle to jen ‰lo.“ „Ach, mil˘ Bobby,“ vzdychl vikáfi. „Copak nic neotfiese tvojí politováníhodnou bezcitností? Trápí mû to víc, neÏ mÛÏu vyslovit. Tváfií v tváfi jsi se setkal se smrtí – s náhlou smrtí, a ty si z toho klidnû dûlበlegraci! Ani to s tebou nehne! Pro va‰i generaci je v‰echno – úplnû v‰echno – jen legrace, aÈ je to jakkoli váÏné, jakkoli svaté.“ Bobby za‰oupal nohama. KdyÏ vበotec nepochopí, Ïe si z nûãeho dûláte legraci jen proto, Ïe je vám z toho úzko, tak to prostû nepochopí. Takové vûci se tûÏko vysvûtlují. KdyÏ se 15


nachom˘tnete k nûjaké smrti nebo jiné tragédii, nesmíte vû‰et hlavu. JenÏe co mÛÏete ãekat? Lidi po padesátce nic nechápou. Mají prazvlá‰tní pfiedstavy a názory. ¤ekl bych, Ïe za to mÛÏe válka, pomyslel si Bobby. Poznamenala je a oni uÏ se z toho nikdy nedostanou. Stydûl se za svého otce a zároveÀ mu ho bylo líto. „PromiÀ, tati,“ fiekl s pfiesvûdãením, Ïe vysvûtlování nemá smysl. Vikáfiovi bylo syna líto – vypadal nesvÛj – ale zároveÀ se za nûj stydûl. Ten chlapec nemá ponûtí o váÏnosti Ïivota. I ta jeho omluva byla rozpustilá a ani trochu kajícná. Vydali se smûrem k vikáfiství a oba se nesmírnû snaÏili najít omluvu pro toho druhého. To jsem zvûdav, pomyslel si vikáfi, kdy zaãne Bobby nûco dûlat…? To jsem zvûdav, pomyslel si Bobby, jak dlouho to tady je‰tû vydrÏím…? Pfiesto se ale mûli oba dva velice rádi.

16


0033896