KAPITOLA
P RV N Í
Mûsto Bath Madeleine Karleigh Franková, psychoterapeutka, mistrynû zdrÏenliv˘ch poznámek, odbornice na vzácné druhy listy oÏírajících mravencÛ z jiÏní Floridy, byla za zamãen˘mi dvefimi vûznice. Ne jako vûzeÀ, ale jako ONV, oficiální náv‰tûva vûznû, ten u‰lechtil˘ dÛvod, proã osamûl˘m vûzÀÛm najednou oznámí pfiátelskou náv‰tûvu podobnû osamûlého dobrodince s pochybn˘m svûdomím. To jsem já, pûknû zabalená, pomyslela si s trpk˘m úsmûvem. Její svûdomí nikdy nebylo ãisté a po témûfi osmi letech vdovství ji její pfiátelé povaÏovali za samotáfiku. „Nad ãím se usmíváte?“ zeptal se jí Edmund Furie, objekt jejího dobrodiní. „Jste na míle daleko, krásko. Nenudím vás, viìte Ïe ne?“ Ruku si poloÏila na okraj okénka mezi nimi a on teì natáhl ruku, aby se jí dotkl. „Nudit se? Nikdy,“ zavrtûla hlavou. „V‰echno moÏné, ale nikdy se nenudím.“ Odtáhla ruku. ZáleÏelo jí na tomhle vûzni, ale nechtûla, aby se jí dot˘kal, vzhledem k ãinÛm, které jeho ruce spáchaly, a krom toho to bylo proti pravidlÛm. „V‰echno moÏné?“ Zasmála se. „To bylo ode mû hloupé, kdyÏ jsem si myslela, Ïe z toho vyklouznu s takovou poznámkou. Tak dobfie: jsem fascinovaná, rozãilená, pobavená, pfiekvapená... co je‰tû?“ Teatrálnû se podrbala na hlavû. 15