Page 1

KAPITOLA

P RV N Í

Mûsto Bath Madeleine Karleigh Franková, psychoterapeutka, mistrynû zdrÏenliv˘ch poznámek, odbornice na vzácné druhy listy oÏírajících mravencÛ z jiÏní Floridy, byla za zamãen˘mi dvefimi vûznice. Ne jako vûzeÀ, ale jako ONV, oficiální náv‰tûva vûznû, ten u‰lechtil˘ dÛvod, proã osamûl˘m vûzÀÛm najednou oznámí pfiátelskou náv‰tûvu podobnû osamûlého dobrodince s pochybn˘m svûdomím. To jsem já, pûknû zabalená, pomyslela si s trpk˘m úsmûvem. Její svûdomí nikdy nebylo ãisté a po témûfi osmi letech vdovství ji její pfiátelé povaÏovali za samotáfiku. „Nad ãím se usmíváte?“ zeptal se jí Edmund Furie, objekt jejího dobrodiní. „Jste na míle daleko, krásko. Nenudím vás, viìte Ïe ne?“ Ruku si poloÏila na okraj okénka mezi nimi a on teì natáhl ruku, aby se jí dotkl. „Nudit se? Nikdy,“ zavrtûla hlavou. „V‰echno moÏné, ale nikdy se nenudím.“ Odtáhla ruku. ZáleÏelo jí na tomhle vûzni, ale nechtûla, aby se jí dot˘kal, vzhledem k ãinÛm, které jeho ruce spáchaly, a krom toho to bylo proti pravidlÛm. „V‰echno moÏné?“ Zasmála se. „To bylo ode mû hloupé, kdyÏ jsem si myslela, Ïe z toho vyklouznu s takovou poznámkou. Tak dobfie: jsem fascinovaná, rozãilená, pobavená, pfiekvapená... co je‰tû?“ Teatrálnû se podrbala na hlavû. 15


„NaplÀující svou potfiebu dobroãinn˘ch skutkÛ?“ Úsmûv jí zmrznul na rtech. Edmund v ní zfiejmû dokázal ãíst aÏ pfiíli‰ dobfie. Zkroutil koutky rtÛ. Úsmûv mu v obliãeji nesedûl moc pfiirozenû; krom toho pozornost kaÏdého nevyhnutelnû pfiitahovaly jeho zuby. Byly neobvyklé, velké a nacpané v dolní ãelisti tak, Ïe se dûlily do dvou fiad, skoro jako zuby Ïraloka. Jistû, dnes by mu nejspí‰ zubafi navrhl nûkteré zuby vytrhat a ostatní srovnat pomocí rovnátek. âasto byla v poku‰ení navrhnout mu takovou léãbu, ale koneckoncÛ to bylo nûco, co by si mohl zafiídit sám, kdyby chtûl. „Nemusíte na to odpovídat, drahou‰ku. Co kdybyste mi povûdûla, jak jste se dnes mûla?“ usmíval se. „Edmunde, ne. Nakonec vÏdycky mluvíme o mnû.“ „Ale no tak. Moc rád poslouchám, kdyÏ mluvíte o své práci. S jak˘mi lidsk˘mi hlavolamy jste se musela poprat dneska?“ „NedokáÏu pfiijít ani na jeden, kter˘ by vás zajímal,“ odpovûdûla. „A vy víte, Ïe by nebylo etické, kdybych Ïvanila o sv˘ch pacientech.“ Pfiesunula váhu na druhou nohu. Záda ji bolela, kdyÏ tak musela hodinu stát a mluvit s vûznûm otvorem ve dvefiích cely. Na zaãátku, asi pfied rokem, Ïádala nejdfiív kaplana a potom i fieditele, aby mohla s Edmundem mluvit i v cele, nebo tfieba aspoÀ sedût na Ïidli v otevfien˘ch dvefiích nebo na chodbû. Pan Thompson se na ni uÏasle zadíval; zfiejmû si neuvûdomovala, jak nebezpeãn˘ a nepfiedvídateln˘ Edmund je. Lusknul jí prsty pfied obliãejem. „Haló... mnû se mÛÏete svûfiit, Madeleine, to pfiece víte. Nikdy, nikdy bych vás nijak neprozradil. Pamatujte si to. MoÏná jsem vrah, ale nikdy bych nezklamal pfiítele a vy teì jste moje pfiítelkynû, ne?“ Chvilku se na sebe mlãky dívali. Jeden druhého uÏ znali dost dobfie. Nebo, jak se zdálo, on znal ji velmi dobfie. MoÏná pfiíli‰ dobfie. 16


„Ano, Edmunde. Jsem va‰e pfiítelkynû.“ Myslela to váÏnû i pfies hrÛzu, kterou cítila z jeho zloãinÛ. Bude o tom pfiem˘‰let cestou domÛ. Pfii dlouhé jízdû autem vÏdycky mûla dost prostoru uvaÏovat nad vûcmi jako upfiímnost nebo aspoÀ kompromis v jejím pfiátelství s psychopatick˘m vrahem. EdmundÛv obliãej se k ní pfiiblíÏil, orámovan˘ otvorem dvefií, oãi mu jezdily, jak se snaÏil si ji co nejlépe prohlédnout. Pfiipomínala si, Ïe psychopati se nikdy doopravdy nezamilovávají do lidí, i kdyÏ si samozfiejmû mohou myslet, Ïe ano. Byl na ni fixovan˘, ale to v ní nevzbuzovalo Ïádné mimofiádné obavy. Ten jeho pronikav˘ pohled nemûl sexuální povahu. Jednou jí povûdûl, Ïe s touhle stránkou Ïivota skonãil, a ona mu vûfiila. Péãe jeho matky v nûm vyvolala odpor k vlastnímu penisu a stejnû zfiejmû „nefungoval moc dobfie“. Ve dvaapadesáti byl pfiedãasnû zestárl˘; nikdy se neoÏenil, nemûl dûti, Ïádné sourozence ani pfiíbuzné, o kter˘ch by vûdûl. „Podívejte,“ poznamenal, „my o vlku... dal‰í z va‰ich kamarádÛ.“ Na chviliãku se sklonil, pak zvedl ruku k okénku. Pfies zápûstí mu bûÏel mal˘ Ïlut˘ mravenec. „V cele uÏ jsem tûch mizerÛ vidûl docela dost.“ „Nejspí‰ to nejpronásledovanûj‰í stvofiení v civilizovaném svûtû,“ usmála se Madeleine. „To je Monomorium pharaonis neboli mravenec faraon. Dafií se jim v rÛzn˘ch ústavech, nejspí‰ proto, Ïe je tam klid a teplo a jsou v nich velké kuchynû. Tihle chlapíci vûdí, co je pro nû dobré. Jsou chytfií.“ „Tenhle mrÀous by rád fiekl...“ Edmund si zvedl ruku k ústÛm a napodobil pisklav˘ hlásek: „Hezké narozeniny, mravenãí Ïeno.“ Madeleine to zaskoãilo. „Jak to víte?“ „Nejspí‰ jste mi to fiekla.“ „Ne, nikdy nefiíkám pacientÛm...“ Zarazila se. „Nemyslela jsem...“ 17


Edmund na ni svefiepû zíral. „TakÏe my ve skuteãnosti nejsme pfiátelé.“ Plácl si na zápûstí, aÏ Madeleine uskoãila. Ta úmyslná agrese jeho gesta jí pfiipomnûla, Ïe pro nûj pfiipravit jiného o Ïivot nic neznamená. Chvíli ti‰e stáli proti sobû. Edmund potfiásl hlavou, moÏná litoval toho, jak rozmáãkl mravence. Odcizit se jí, to nebylo v jeho zájmu; byla jediná, kdo ho kdy pfii‰el nav‰tívit. „Ale co. Vyrovnám se s tím, Ïe jsem vበpacient. Pofiád je to lep‰í neÏ dobroãinná záleÏitost,“ zavrãel. „Ale no tak, Edmunde. Nejste ani jedno.“ Vûdûla, Ïe není dÛvod, aby se pokou‰ela popírat nebo brát zpátky to, co fiekla, i kdyÏ to byla skuteãná chyba. Zamy‰lenû upíral pohled do zemû; zlomysln˘ záblesk v jeho oãích zmizel. Hluboké vrásky v obliãeji kontrastovaly s hladkou, kfiídovû bílou bání jeho lebky, lesknoucí se jako ãerstvû oloupané vajíãko pod ostr˘m svûtlem záfiivky. Kdyby si nechal narÛst vlasy (kdyby vÛbec nûjaké mûl), byly by nepochybnû bílé, soudû podle snûhovû bíl˘ch fias a oboãí. Je‰tû nikdy nevidûla nikoho, kdo by se tak blíÏil albínÛm, aspoÀ v Británii, kde jsou vzácní. Jednou se zmínila o tom, Ïe je tak svûtl˘, a on odpovûdûl, Ïe ho matka za to, Ïe se pomoãil do postele, potrestala tím, Ïe musel vypít bûlidlo, a z toho má tak bledou barvu (bylo by to opravdu moÏné?). Mûl pfií‰ernou v˘chovu a drsn˘ Ïivot, nebylo tedy divu, Ïe vypadal tak zbûdovanû. Vzpomínka na ten hovor o jeho matce, asi tak pfied osmi mûsíci, ji obmûkãila. V tom zavalitém, vybûleném muÏi byl schovan˘ mal˘ chlapec, kter˘ stra‰livû trpûl. Bylo nepochybné, Ïe jeho matka pro nûj vym˘‰lela velmi kruté a neobvyklé tresty, a aby to zvládl, vypûstoval si utkvûlou nutkavou poruchu, která byla tak deformující, jak bylo potfieba pro jeho emocionální pfieÏití. Madeleininy dochvilné náv‰tûvy se staly jeho oporou a rituální pfiípravy na její pfiíchod mu zabraly vÏdy cel˘ den. 18


Edmund pfieru‰il tok jejích my‰lenek. „Dobrá, kdyÏ jsme to téma nakousli – proã to, sakra, vlastnû dûláte? Proã pl˘tváte sv˘m vzácn˘m ãasem na ‚pfiátelení‘ se se mnou, zvlá‰È s ohledem na to, Ïe kaÏd˘ t˘den se setkáváte s tucty neurotick˘ch lidí? Proã to podstupujete, absolvujete tu dlouhou jízdu sem a to v‰echno?“ Madeleine mlãela, vûdûla, Ïe jí nabízí moÏnost napravit chybu. Na tu otázku existovala dlouhá odpovûì, zahrnující aÏ pfiíli‰ vûcí z její minulosti, ale mûla i krátkou verzi. „Nejsem si jistá, proã jsem s tím zaãala,“ pronesla koneãnû. „Ale teì to dûlám proto, Ïe se upfiímnû tû‰ím na na‰e setkání. Pracuju jen na ãást úvazku a platí mi spoustu penûz, takÏe ve srovnání s tím se mi tohle zdá skuteãnûj‰í.“ Podívala se mu do oãí. „Krom toho, mám pûkn˘ Ïivot, bohat˘ na rÛzné moÏnosti a volby. Dûlá mi dobfie dívat se, jak jiní Ïijí jen napÛl.“ Zvedla oboãí. „Jak vidíte, moje motivy jsou ãistû sobecké.“ „âistû sobecké. Ano, to se mi líbí. Moderní kultura je aÏ pfiíli‰ prorostlá mnoha tabu o sobeckosti. ¤ekl bych, Ïe je to nejmocnûj‰í a nejopravdovûj‰í pohon v ãlovûku, a kdyÏ sleduje tuhle základní hnací sílu, pak také dûlá nejvíc pro obecné blaho.“ „MÛj boÏe. Jednou vás poÏádám, abyste mi to vysvûtlil,“ zvolala Madeleine, ale vûdûla, Ïe to nikdy neudûlá. Bylo to aÏ pfiíli‰ tûsnû spojené s jeho omluvou vlastních zloãinÛ; obecné dobro – zbavit svût ‰píny. PoloÏil ruce na okraj okénka a naklonil se mezi nû, upfiel na ni svûtle ‰edé oãi. „Mezi vámi a mnou je neobvykl˘ vztah, ve kterém k sobû mÛÏeme b˘t víc neÏ upfiímní. NemÛÏeme se spolu vídat jinak neÏ pfies tuhle malou díru ve dvefiích, takÏe je v‰echno moÏné... není to tak?“ „Ve skuteãnosti ne, Edmunde.“ Kam tohle vede? „Urãili jsme si hranice. AspoÀ já jsem vám povûdûla, kde jsou moje.“ „Nevadila by vám malá osobní rada?“ 19


Pfiísnû se na nûj zadívala. „Mám pocit, Ïe mi ji u‰tûdfiíte, aÈ ji chci, nebo ne.“ „Zbavte se toho svojeho chlapa.“ Odmlãel se a ostr˘ma oãima jí zapátral v obliãeji. „AÈ fiíkáte co chcete, nevypadáte ‰Èastnû.“ Zamrkala. „Jsem naprosto ‰Èastná,“ odsekla chladnû. „Nepotfiebuju rady, co se t˘ãe mého milostného Ïivota.“ „Myslím, Ïe potfiebujete,“ opáãil s úsmûvem. „MoÏná máte v‰echny ty krásné kvalifikace a po stûnách vám visí diplomy, ale jak víte, i já jsem tak trochu psycholog. Rozumím vám mnohem víc, neÏ si myslíte, a fiekl bych, Ïe tu je nûjak˘ problém. Vidím vám to ve tváfii.“ „Vyhovuje mi,“ namítla Madeleine podráÏdûnû. Edmund odmítavû potfiásl hlavou. „Tak poslouchejte. Kdybyste se ho nemohla zbavit... tedy, kdyby nechtûl odejít... mohl bych vás nauãit pár vûcí.“ Madeleine odvrátila oãi. To se vsadím, Ïe bys mohl, pomyslela si. Mûlo by to nûco spoleãného se sudy neha‰eného vápna a velk˘mi kusy betonu. „Má sladká Madeleine.“ Vyslovil to nûÏnû, konej‰ivû, jako by ji utû‰oval. „Netvafite se tak starostlivû. Jen se vám snaÏím pomoct. Vy a já si musíme pomáhat. Vím, Ïe se cítíte stejnû vykofienûnû jako já.“ „Ale no tak. To jenom pfiedpokládáte, protoÏe jsem Ameriãanka.“ Nervóznû se zasmála. „VÛbec se necítím vykofienûnû.“ Ale ano, cítím. Edmund se k ní v˘hrÛÏnû naklonil. „Madeleine, zbavte se ho.“ Obûma rukama tvrdû udefiil do stran okénka, tak hlasitû, aÏ se ohlédla po chodbû, aby se ujistila, Ïe stráÏ je poblíÏ. „Tohle jsem nesly‰ela, Edmunde,“ napomenula ho. „Jste rozãilen˘. Pfieãtûte si nûjakou zajímavou knihu a pfií‰tí t˘den mi o ní nûco povíte, ano?“ „Vsadil bych se, Ïe se Gordon nûkde poflakuje.“ 20


„Ne, to ne,“ odsekla. Nevzpomínala si, Ïe by pfied ním vyslovila pfiítelovo jméno. To bylo velmi nemoudré. „Jak víte, Ïe ne?“ „PfiestaÀte s tím.“ „MuÏ je muÏ, má krásko. Mûla byste ho drÏet na krat‰í uzdû. Jestli ho vÛbec udrÏíte, coÏ se vám nejspí‰ nepovede.“ Edmund ãasto vyrukoval s nûjak˘m takov˘m nápadem, právû kdyÏ byl ãas odejít. Byl podráÏdûn˘ z toho, jak ji kaÏd˘ t˘den ztrácí, snad jedinou osobu, které na nûm záleÏelo. A protoÏe nûjak zjistil, Ïe má dnes narozeniny (jak se mu to povedlo?) správnû pfiedpokládal, Ïe skonãí den v náruãi nûjakého muÏe – jiného muÏe. Chápala, Ïe je rozãilen˘. Zaslechla klapnutí dvefií a koutkem oka spatfiila Dona Milligana, jak na ni mává. Bylo ‰est hodin. „Nበãas skonãil,“ vzdychla a kvapnû na nûj mávla. „DrÏte se, kamaráde. Uvidíme se pfií‰tí t˘den.“ „Veselé narozeniny,“ popfiál jí rychle. V okénku se objevila jeho pûst, instinktivnû ucouvla. Ale ne, v ruce nûco ukr˘val. Bezmy‰lenkovitû natáhla ruku a on jí pfiedal cosi malého. Pfiíli‰ pozdû si vzpomnûla, Ïe pfiijmout cokoli od vûznû je fatální pfieãin. Co to, sakra, dûlám? pomyslela si, kdyÏ odcházela od dvefií jeho cely, a v tom zmateném okamÏiku se odvrátila od prÛmyslové kamery na chodbû a strãila si tu vûc do kapsy kabátu. Cestou zpátky, bûhem té hodiny a patnáct minut trvající jízdy od Vûznice Jejího Veliãenstva Rookwood do Bathu, se rozpr‰elo. TfiebaÏe byla uÏ polovina bfiezna, po jaru nebylo ani vidu. Pfiedpovûì na víkend byla stejná, dokonce se mohly vyskytnout i mrazy. I tak ale musela na silnici bojovat o prostor s víkendov˘mi fiidiãi a pak na A46 uvízla za autem s koÀsk˘m boxem. Silnice A46 se táhne podél v˘chodního svahu pfiíkrého, úzkého údolí. Pole po obou stranách klesají do jeho hloub21


ky a klikatí se dolÛ, stejnû jako silnice, aÏ do hluboké pánve. Dole, obehnané fiekou Avon a zalesnûn˘mi kopci, leÏí prastaré mûsto Bath. Pod ním, nevidûné, leÏí dal‰í mûsto, postavené o dva tisíce let dfiív vetfielci z fiímské fií‰e. Dé‰È slábnul a v padajícím soumraku zahlédla mûsto, nádherné opatství v centru uÏ osvûtlovaly namodralé svûtelné kuÏely a dodávaly mu vzhled rozlehlé pevnosti vybudované z ledu. Miriády dal‰ích kostelních vûÏí se zvedaly z panoramatu mûsta a obrysy okolních kopcÛ sledovaly medovû zbarvené fiadové domy. ¤ímská armáda sem dorazila tfiiaãtyfiicet let po narození Krista uÏ obeznámená s pfiíbûhy o této druidské pevnosti. MoÏná se vojáci zastavili právû nad tímhle údolím a shlíÏeli na oválnou pánev, kde rostly neobvykle vysoké stromy a do vzduchu se zvedala oblaka páry a kde uprostfied vyvûraly z rezavû zbarvené skály horké prameny, stráÏené Sulisem, tajupln˘m bohem druidÛ. ProtoÏe Madeleine pocházela z Nového svûta, milovala tuhle stránku Bathu, jeho temnou a prastarou historii (byla to náhoda, Ïe spala s archeologem, muÏem posedl˘m jeho minulostí?). Po sedm tisíciletí, od doby, kdy tohle údolí objevili lovci doby kamenné, sem voda vytékající z útrob Zemû pfiitahovala lidi. Ale mû ne, pfiipomnûla si neklidnû, to nejsou vody, co mû pfiitáhlo zpátky. Jela dál, zahánûla my‰lenky na bolestn˘ dÛvod k návratu do Bathu a odvrátila pohled od zvedající se a zase klesající somersetské krajiny, soustfiedila se na nárazník koÀského boxu pfied sebou. O nûco pozdûji ji ze zamy‰lení vytrhl mobil zvonící nûkde v její kabelce. UÏ se dostala do mûsta a zahnula na London Road, kde uvízla v zácpû. Nepokusila se mobil vy‰trachat, na jedno odpoledne uÏ tak pfiekroãila hodnû zákazÛ. Ta my‰lenka ji pfiimûla strãit ruku do kapsy, kde nahmatala tu vûc, kterou jí dal Edmund. Bylo to malé, ve tvaru vajíãka, ale dost tûÏké. 22


Pfiejela fieku mezi dórsk˘mi m˘tnicemi na Cleveland Bridge, podjela oblouky dráhy a brzy uÏ byla pfied sv˘m domem na jiÏním okraji mûsta. Stál v fiadû cihlov˘ch domkÛ, postaven˘ch v osmnáctém století pro kameníky, ktefií tu pracovali a vytahovali bathsk˘ kámen z lomÛ nahoru na kopce. Zaparkovala v uliãce za domy a chvilku je‰tû zÛstala sedût v autû. V telefonu jí pípla zpráva. Doufejme, Ïe to není Gordon a neru‰í schÛzku. Dûlal to na její vkus aÏ pfiíli‰ ãasto. Vylovila telefon a pfiiloÏila ho k uchu. „Tady Sylvia. Za deset minut pût. Howard Barnes zru‰il schÛzku v pondûlí ráno. Zase! Ale jestli si pfiedstavuje‰, jak si poleÏí‰ se sv˘m sexy archeologem, je mi líto, ale zklamu tû. Pfied pár minutami sem nakráãela sleãna Rachel Locklearová, chtûla mluvit s terapeutkou. Tak jsem uplatnila svou iniciativu a dala jí ten termín. Já vím, já vím, na tvé ãekací listinû je spousta lidí, ale uÏ bylo moc pozdû na to, abych je zaãala obvolávat. Jen doufám, Ïe se dostaví... není to tvÛj obvykl˘ typ nóbl manaÏerky, jestli ví‰, co myslím. No, tak je‰tû jednou hezké narozeniny a uÏij si pûkn˘ víkend.“ Madeleine se usmála. Kde by byla bez slavné iniciativy své recepãní? Sotva by si poleÏela s nepolapiteln˘m Gordonem. Gordon Reddon byl ve sv˘ch ‰estatfiiceti témûfi o sedm let mlad‰í neÏ Madeleine. A co bylo je‰tû hor‰í, nebo lep‰í – Madeleine si nebyla úplnû jistá – vypadal je‰tû o nûkolik let mlad‰í, jak vzhledem, tak chováním. SnaÏila se nepfiipadat si polichocenû nebo, boÏe chraÀ, vdûãnû, ale byla prostû jen trochu spokojená sama se sebou. Hodinu potom, co pfii‰la domÛ, osprchovala se, aby smyla nasládl˘ pach vûznice, a pfievlékla se do jednoduch˘ch ãern˘ch ‰atÛ, doplnûn˘ch praktick˘mi vlnûn˘mi punãocháãi a kozaãkami, zazvonil u dvefií. Pfiejela ho pohledem, 23


jak tam stál, orámovan˘ Ïlut˘m svûtlem pouliãních lamp. Byl o pár centimetrÛ men‰í neÏ ona, ale to jí nevadilo. Na muÏe tak prozaické profese byl aÏ podezfiele marniv˘, pokud ‰lo o jeho vzhled. Posilovnou vypracované tûlo oblékl do ãern˘ch dÏínÛ a pfiiléhavé ko‰ile v nejsvûtlej‰í moÏné ‰edorÛÏové, s nákladn˘m páskem a botami. Pfies to v‰echno pfiehodil ãerné cosi do de‰tû, pfiipomínající kápi. „V‰echno nejlep‰í k narozeninám,“ popfiál jí s úsmûvem a napfiáhl k ní ruku s malou kyticí Ïlut˘ch rÛÏí, kterou skr˘val za zády. „Povûdûla jsi mi to.“ „Ano... no, nepatfiím k tûm star‰ím Ïenám, které nenávidí narozeniny. KaÏd˘ rok je triumfem odolnosti a pfieÏití. Proã to neoslavit?“ Lehce ho políbila na tváfi s peãlivû udrÏovan˘m strni‰tûm a ustoupila, aby mohl vejít. „VypadበúÏasnû,“ zasmál se Gordon a objal ji kolem pasu. „NemÛÏu uvûfiit, Ïe jsi pofiád star‰í a star‰í neÏ já.“ To bylo o trochu víc, neÏ na co byla pfiipravená. Odtáhla se od nûj a zamífiila do ob˘vacího pokoje. „Kam mû vezme‰?“ Zazubil se. „Kamkoliv bude‰ chtít. Co kdybychom si dali pivo, lásko?“ Malounko se zamraãila, ale zamífiila do kuchynû, zatímco Gordon pfie‰el k velkému obrazu, opfienému o zeì. Byl to poslední z její „jeskynní série“. Madeleine ho snesla z ateliéru na pÛdû, aby si mohla posedût na pohovce a pfiemítat nad jeho sílou i slabinami. S pfiimûfienou dávkou alkoholu dokáÏe uvolnit tu ãást mozku, která je odpovûdná za ocenûní poÏitkáfisk˘ch umûleck˘ch dûl. „Copak teì maluje má oblíbená myrmekoloÏka?“ zavolal na ni Gordon. Usmála se, pfiedstavila si ho, jak naklání hlavu na jednu a pak zase druhou stranu a pokou‰í se pochopit mravence, horeãnaté se hrnoucí do zjevnû prázdné ãerné jeskynû a zase z ní prchající. Vûdûla, Ïe se moc nezajímá o souãasné umûní, a nemohla mu to vyãítat. VÏdycky byl vstfiícn˘, pfiipraven˘ naslouchat s opravdov˘m zájmem jejímu zdlou24


havému vysvûtlování, pokud byla ochotná mu ho poskytnout. Jeden a jedin˘ námût jejích obrazÛ, mravenci, ho zaujal od samého poãátku. „Jak vidí‰,“ zavolala z kuchynû, „jsou to jenom dûlníci na cestû do práce a z ní. Mravenãí dopravní ‰piãka.“ „Jsou to obrov‰tí mravenci, nebo si to ‰inou jen po prasklinû v chodníku, která vypadá jako jeskynû?“ „Co by pro tebe bylo pfiíjemnûj‰í?“ „Prokristapána,“ zasténal a rozesmál se. „Zkoumበmi hlavu? Vsadil bych se, Ïe tohle má nûco spoleãného s nûjak˘m komplexem kvÛli velikosti mého penisu.“ Madeleine koneãnû na‰la malou lahev leÏáku v pfiihrádce na zeleninu. Nedávno pÛlku vypila, ale zátka je za‰roubovaná pevnû. S trochou ‰kodolibosti, mírn˘mi obavami typu bude-tohle-staãit, jaké se ãlovûka zmocÀují, kdyÏ má neãekan˘ host spát v povleãení, ve kterém uÏ nûkdo spal, nalila vyãichlou tekutinu do vysoké sklenice a donesla mu ji. „Nesly‰ela jsem tû dobfie,“ prohodila a postavila sklenici na stÛl pfied nûj. „Cos to fiíkal o velikosti svého penisu?“ „Ty potvoro,“ zavrãel a pokusil se ji popadnout za paÏi. „Pojì sem, mÛÏe‰ se pfiesvûdãit sama.“ Uhnula mu a posadila se do kfiesla naproti. Gordonovy oãi se svÛdnû zatfipytily. Zasmála se, napadlo ji, jestli se smûje na nûj nebo jemu. I kdyÏ uÏ s tímhle muÏem spala osmnáct mûsícÛ, nedokázala ho tak úplnû, na sto procent, brát váÏnû. Pojem kolou‰ek se jí vybavoval ãastûji, neÏ se zdálo zdravé. Je to k nûmu opravdu fér? Dívala se, jak sahá po sklenici. Zvedl ji a uznale pohlédl na hustou zlatou tekutinu, pfiiloÏil ke rtÛm a na chvilku je na‰pulil, kdyÏ se napil. Uplynula dal‰í vtefiina a pak znechucenû zafival. Gordon se povaÏoval za puristu mezi pijáky piva a ona ho úmyslnû urazila. A protoÏe byla vÏdycky ochotná k malé sebeanal˘ze, okamÏitû si poloÏila otázku: A v tomhle hledበsatisfakci? ✳ 25

0033885  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you