1) Zdál se mi sen. Nejdřív jsem zaslechla šumění křídel. Zpětně si uvědomuju, že mě po všech těch hrůzách s krakouny mělo varovat, ale v tom okamžiku pro mě nepředstavovalo nic víc než zvuk v pozadí, něco na způsob puštěného větráku nebo televize, v které celý den nepřetržitě běží teleshopping. Zdálo se mi, že stojím uprostřed krásné louky. Byla noc, ale nad stromy opodál zářil obrovský měsíční kotouč a zaléval celé okolí tak intenzivním stříbřitě modrým světlem, že věci vrhaly stín a všechno vypadalo jako ponořené pod vodou. Ten dojem ještě umocňoval mírný vánek, který čeřil stébla trávy. Hladila mě po holých nohách, vzdouvala se a tančila jako vlny šplouchající o pobřeží. Větřík mi také zvedal husté tmavé vlasy z nahých ramenou. Připadalo mi, že mi po kůži klouže hedvábí. Holé nohy? Nahá ramena? Podívala jsem se na sebe a překvapeně vyjekla. Měla jsem na sobě kra/oučké minišaty z jelenice. Véčkový výstřih byl vepředu i vzadu hodně široký, takže mi odhaloval celá ramena a spoustu nahé kůže, jinak se mi ale moc líbily. Byly bílé, ozdobené třepením, peříčky a mušličkami, a v měsíčním světle doslova zářily. Pokrývaly je překrásné složité vzory z našitých korálků.
9