71 dní pfied strachem Strana 1 nn. chorobopisu ã. 131071/VL Na‰tûstí to v‰echno byl jenom sen. Nebyla nahá. A nohy taky nemûla pfiipoutané k pfiedpotopní gynekologické koze, zatímco si ten ‰ílenec pfierovnával instrumenty na prorezlém pojízdném stoleãku. KdyÏ se otoãila, nerozeznala hned, co ten ãlovûk drÏí v zakrvavené ruce. Ale kdyÏ to pak uvidûla, chtûla zase zavfiít oãi, jenÏe se jí to nepodafiilo. Nemohla odvrátit pohled od rozÏhavené pájeãky, která se pomalu pfiibliÏovala k jejímu tûlu. Cizí muÏ s popálen˘m obliãejem jí pfietáhl víãka nahoru a pneumatickou sponkovaãkou je pfiicvakl k oãnicím. Myslela si, Ïe vût‰í bolest uÏ do konce Ïivota nezakusí. JenÏe kdyÏ jí pájeãka zmizela ze zorného pole a mezi nohama ji zaãalo pálit ãím dál víc, docházelo jí, Ïe muka posledních hodin byla pouhá pfiedehra. A pak, ve chvíli, kdyÏ uÏ mûla za to, Ïe cítí pach seÏehnutého masa, vyjevilo se jí v‰echno kolem. Vlhk˘ studen˘ sklep, kam ji odvlekli, roztfiesená záfiivka nad hlavou, muãicí lavice a kovov˘ stolek – to v‰echno se nûkam vytrácelo a zb˘valo jen ãerné nic. Díkybohu, pomyslela si, je to jenom sen. Otevfiela oãi. A nic nechápala. Noãní mÛra, v jejímÏ zajetí se pofiád je‰tû nacházela, neodletûla. Pouze zmûnila podobu. Kde to jsem? Podle zafiízení interiéru to byl zchátral˘ hotelov˘ pokoj. Kropenat˘ pfiehoz na se‰lé dvouposteli byl ‰pinav˘ a pln˘ propálen˘ch dûr, stejnû tak nahnûdle zelená krytina na podlaze. Skuteãnost, Ïe pod nohama cítí drsná vlákna z kobercÛ, ji je‰tû kfieãovitûji pfiimkla k nepohodlné dfievûné Ïidli. Jsem bosá. Proã nemám boty? A jak to, Ïe sedím v nûjaké ‰peluÀce v zadním traktu a ãumím na zrnit˘ monoskop ãernobílého televizoru? Chorobopis 131071/VL
1